(14.50 hodin)
(pokračuje Danko)
Mnohé další osobnosti našich národních dějin, ať je to Ján Jessenius, Jiří Třanovský nebo Jan Amos Komenský, svými činy upřímně spojovaly český a slovenský svět. Připomínají nám sílu jednotlivce, jehož víra a odhodlání dokáže velké věci měnit. Dnes nastal správný čas, abychom jim vyjádřili naši úctu a dík za to, že dokázali sbližovat naše národy.
Na nedávném společném setkání v moravské Kroměříži jsme si připomněli 170. zasedání rakouského Říšského sněmu. Právě na něm český vlastenec František Palacký poprvé prezentovat možnost soužití Čechů a Slováků v rámci federalizované monarchie. Je to jeden z prvních vizionářských pokusů načrtnout soužití svobodných evropských národů. A nemohu opomenout ani mezník slovensko-českých novodobých vztahů, jímž je především revoluční rok 1848. Právě tady, v krásné Praze, našli útočiště Ľudovít Štúr, Hurban a Hodža. Ve stověžaté se uskutečnil památný Slovanský sjezd, stal se základní politickou platformou pro osvobození slovanských národů od habsburské monarchie. Jsme vám vděčni i za Bedřicha Bloudka, Bernarda Janečka a Františka Zacha. Tito stateční čeští a moravští velitelé nám pomohli a bojovali v čele slovenských dobrovolníků pod zástavou první Slovenské národní rady.
Po staletí jsme žili vedle sebe, ale ne ve společném státním útvaru. Češi se bránili německému kulturnímu tlaku, Slováci zas tomu maďarskému. Společný zájem na ochraně vlastního jazyka a kultury přirozeně sbližoval oba národy. Naše vzájemné bratrské vztahy byly vždy postaveny na jazykové, kulturní a etnické blízkosti. První společné československé hranice jsme vytvořili až tehdy, když jsme potřebovali vzájemnou pomoc.Vznik republiky byl pro Slováky a Čechy vysvobozením ze žaláře národů, jímž se opravdu Rakousko-Uhersko stalo. Češi obnovili slávu své někdejší státnosti a Slováci se po dlouhých staletích svobodně nadechli. Nebylo to lehké období soužití Čechů a Slováků hlavně se silnými národnostními menšinami.
Po mnichovské zradě naše národy zažívaly těžké časy. Češi čelili nacistickému útlaku v protektorátě, Slovensko se bránilo šovinismu. První republika byla v troskách, idea česko-slovenské vzájemnosti však ne. Touhu Slováků a Čechů po svobodě symbolizuje společný hrdinský čin Jozefa Gabčíka a Jana Kubiše. Atentátem na říšského protektora zasadili nacistickému Německu tvrdou ránu. Přestože nás mocnosti uměle rozdělily, naše národy v zahraničí spolupracovaly i v tomto těžkém fašistickém období. Odmítnutí fašistického režimu a touhu po nové kvalitě vzájemných vztahů Slováci vyjádřili ve Slovenském národním povstání, Češi deklarovali vůli po národní svobodě v ozbrojeném vystoupení v květnu 1945. Nastala nová naděje pro Čechy a Slováky.
Rok 1948 a následně politické procesy padesátých let zastínily úsvit druhé republiky. Byly však pro oba národy další zkouškou. Říká se: co tě nezabije, to tě posílí. Naše morální síla se projevila v době Pražského jara v roce 1968. Obrodný proces ukázal přívětivou a demokratickou tvář Čechů i Slováků. Tehdy nás upřímně podporoval celý svět. I když reformní proces umlčely tanky Varšavské smlouvy, naděje na lepší a svobodnější život přetrvala i v období normalizace. Rok 1968 nám přinesl nové státoprávní uspořádání a novou kvalitu soužití našich národů. Svou surrealistickou tvorbou vléval naději občanům mezi jinými i výjimečný český básník Jaroslav Seifert, nositel Nobelovy ceny.
Narodil jsem se jako Slovák v Československu a jsem na to hrdý. Osmnáct let, a dnes znova, jsem zpíval československou hymnu a vždy cítím dojetí, když slyším tóny krásné české hymny Josefa Kajetána Tyla Kde domov můj. Vím, jaké to je dívat se na dvojjazyčné federální zprávy. Mám rád výborné seriály Jaroslava Dietla, plejádu skvělých českých umělců, kteří obohatili i naši slovenskou kulturu. To všechno a mnoho jiného ovlivňovalo naše životy. Kultura a sport byly našimi pýchami. Oproti jiným národům máme tu jedinečnou výhodu, že navzájem můžeme do hloubky a bez překážek vnímat naše jazyky. Slováci rádi poslouchají a vnímají češtinu pro její krásnou barevnost a uvolněnost. Byl bych rád, kdybychom nepřerušili společnou jazykovou příbuznost, aby se i naše děti uměly navzájem domluvit bez tlumočníka jako bratr s bratrem. Pro budoucnost našich vzájemných vztahů je to velmi důležité. Československý národ sice nevznikl, jak jsem řekl, v Martině, ale zato vznikla úžasná česko-slovenská a slovensko-česká manželství, přátelství na život a na smrt. Česko se stalo domovem mnohých Slováků. Vážíme si velkorysosti českého národa a úcty, kterou nám prokazujete. Věříme, že se stejně dobře cítí i čeští občané na Slovensku.
V roce 1989 jsem vnímal atmosféru celostátního probuzení. Ta silná emoce, touha po svobodě nás všechny pozitivně oslovila. Kdo zažil atmosféru v roce 1989, nikdo na ni nemůže zapomenout. Měli jsme pocit, že už nás nebude nic limitovat. Protestní písně na náměstích si budu pamatovat vždycky. Jako mnozí Slováci, i já jsem se učil texty Karla Kryla, které opravdu obsahují silná poselství.
Naše cesta se před 25 lety rozdělila. Zůstal však společný cíl, společné hodnoty, vzájemná úcta a upřímná přátelství.
Po rozdělení společného státu jsme se opětovně setkali ve společném evropském domě. Jsme členy Evropské unie, kterou vnímáme jako uskupení suverénních národních států. Před nadcházejícími volbami do europarlamentu ukažme zbytku Evropy, jak jsme jednotní. Jsem rád, že i v politickém formátu V4 je Československo dynamickým prvkem. Jsme akceptovaní partneři. Těším se na zítřejší setkání V4 s Francií a Německem, které pomáhal organizovat i předseda Poslanecké sněmovny Radek Vondráček.
Otevřeně a pravdivě pojmenovávejme problémy, které nás opravdu trápí. Co nás dnes trápí? Je to dravost nadnárodního kapitálu, nižší mzdy našich lidí, slabší sociální ochrana. Naše státy nemají stejné postavení na trhu práce v rámci Evropské unie. Potřebujeme stabilitu politických systémů, transparentní volební kodexy. Jsou to otázky, které musíme řešit, abychom posílili státnost. Nebojme se však chránit i národní zájmy. Evropská unie potřebuje reformu. Ve vztahu k Evropské unii musíme otevírat další témata. Máme problém s obchodními řetězci, které ničí naše potravináře a zemědělce. Bojujme za právo našich občanů mít stejně kvalitní potraviny za stejně přístupné ceny. I tady musím opět poděkovat českým kolegům, že při nás stáli v boji za stejnou kvalitu potravin. ***