(12.00 hodin)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní pan poslanec Miroslav Kalousek s faktickou poznámkou, poté faktická poznámka poslance Karla Raise a Aleny Gajdůškové. Pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.
Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji. Ve vší úctě k panu poslanci Miholovi, který tady použil příměr, že když se dáma vdá, tak převezme jméno svého manžela a používá obě, tak já se toho příměru přidržím, jakkoli každé přirovnání kulhá, a dovolím si říct, že máme-li v kalendáři paní Havlovou, tak její přejmenování na Havlová Husáková bych neviděl jako úplně šťastné.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji panu poslanci a nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Rais. Prosím, máte slovo.
Poslanec Karel Rais: Dobrý den. Jenom bych chtěl podtrhnout a souhlasím s tím, co tady říkala paní kolegyně Gajdůšková a pan kolega Mihola. A jednu poznámku k té skupině studentských papalášů. Samozřejmě každý si tady může říkat, co chce. Je poslanec. Ale proti tomu bych se ohradil, protože to není o tom, co říkají vaše, naše děti. To je vyjádření reprezentace studentů všech vysokých škol ve formě Rady vysokých škol. Čili toto je jediná reprezentace, která v podstatě je respektovaná a měla by být brána do úvahy. A potom je samozřejmě ještě reprezentace středních škol, to je druhá záležitost. Já ale mluvím o těch vysokých školách. To prostě rozhodně není skupina studentských papalášů. Děkuji. (Tleská Jakub Michálek a Ivan Bartoš.)
Místopředseda PSP Petr Fiala: Paní poslankyně Gajdůšková, po ní paní poslankyně Válková. Faktické poznámky. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Alena Gajdůšková: Ještě jednou jenom velmi rychlé doplnění. Tu pietu u Hlávkovy koleje dělá Hlávkova nadace, v jejímž čele stojí pan profesor Pavlíček. A pan profesor Pavlíček byl ten, který s Národním parlamentem dětí a mládeže koncipoval ty první požadavky na to, abychom přidali, ne vyměnili, tak jak to říkal pan poslanec Mihola, ale přidali znova k tomu dni 17. listopadu Mezinárodní den studentstva z těch důvodů, o kterých už zde bylo mluveno. To je jenom potřeba doplnit.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Paní poslankyně Válková s faktickou poznámkou. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Helena Válková: Děkuji, pane místopředsedo. Vidím, že je lepší faktická poznámka, než se přihlásit do rozpravy někdy, aby člověk mohl rychle reagovat. Jenom rychle, v podstatě to tady bylo řečeno.
Zaprvé nejde o změnu názvu, ale o doplnění toho názvu. Zadruhé jsme se poučili z toho, jak říkala paní poslankyně Němcová, vaším prostřednictvím, pane předsedající, vývoje minulého, posledního volebního období, nebo předcházejícího volebního období, a změnili jsme to pořadí. Takže teď je to přesně tak, jak jste si to přáli a jak jsme i respektovali v tom návrhu. Já jsem sama původně dávala Mezinárodní den studenstva a Den boje za svobodu a demokracii. Teď je to opačně. 17. listopad - Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva. A já si myslím, když bychom měli být velmi suše věcní, tak si ty události dáme vedle sebe, a jistě velmi hovoří pro to, aby ten Mezinárodní den studentstva byl výslovně zmíněn, i fakt, že v roce 1941 došlo k prohlášení spojeneckých studentů k 17. listopadu. Byli to právě naši studenti, kteří první pozdvihli hlas, a ve světě si toho všimli. Čili si myslím, že tímhle bychom jim měli dát přes ty žabomyší spory o tom, co je důležitější, určitou váhu a respekt. Zaplatili to taky svými životy. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pan předseda Kováčik - faktická poznámka, po něm pan poslanec Klaus. Prosím, pane předsedo.
Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji za slovo. Paní a pánové, to je přesně to, co teď řekla paní kolegyně Válková. Pro všechny, jejichž paměť je mělká, zejména pro pana Kalouska vaším prostřednictvím, pane předsedající, to přece není paní Havlová Husáková. Ta paměť sahá hlouběji a ten svátek skutečně vznikl v dobách, které pro naše národy a pro naše lidi byly nejtěžší v historii. A je to jediný mezinárodní svátek povstavší z našeho středu, z našeho území, z našich lidí, podepsaný krvavými oběťmi. Proboha, ve jménu Jana Opletala a ostatních, nechte toho. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Pan poslanec Klaus, po něm paní poslankyně Valachová - faktické poznámky. Prosím, máte slovo.
Poslanec Václav Klaus: Dobrý den. Já zůstanu ve smířlivém modu, protože si šetřím energii na odpoledne. Trošku bych se vyhradil proti tomu, co říkal pan poslanec Kalousek. Tahleta debata se nemá zvrhnout, jestli to je komunistické a nekomunistické. Je spousta komunistických obětí, nacismu, které také oslavujeme v rámci boje za svobodu a demokracii. Čili já jsem proti tomuto zákonu pro to, že strašně protahuje ten název, rozmělňuje to a nedává to smysl. Boj za svobodu a demokracii stačí. To je poznámka číslo jedna.
Druhá věc. Kdo je papaláš nebo bafuňář? Podívejte se na ty středoškolské unie a ty další, kolik tam volí lidí, jaký to má mandát. Takřka nulový. Drtivou většinu těch reálných studentů to nezajímá. Často jsou na to přisáté politické strany nebo nějaké vlivové skupiny, které to potom využívají v předvolebním boji, co si středoškolští studenti myslí a nemyslí. Ale já vám ten váš názor neberu, protože každý vidí svět jinak. Já nejsem korporativista. Já vnímám stát jako shluk svobodných jednotlivců. Někdo jiný to vnímá jako shluk organizovaných skupin a souboj jejich zájmů. To je to, v čem my se lišíme. Já vám ten názor neberu. Mám prostě jiný. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Paní poslankyně Valachová s faktickou poznámkou. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Kateřina Valachová: Pokud mě něco přesvědčilo, že je namístě doplnit státní svátek 17. listopadu, tak to nebyli žádní studentští papaláši ani bafuňáři, ale to, že přeživší studenti z roku 1939 se spojili v jednom hlase se stávajícími studenty a oslovili nás zákonodárce napříč politickým spektrem s tím: chceme si 17. listopad připomínat i výslovně s respektem k obětem, které přinesli nejenom studenti, ale i učitelé v roce 1939. Musím říct, že jsem nepředpokládala, že o tom povedeme čtyři roky rozpravu.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Nyní je do obecné rozpravy přihlášena paní poslankyně Válková, po ní pan poslanec Grebeníček. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Helena Válková: Jenom pro rekapitulaci. Myslím si, že ty dvě názorové skupiny v Poslanecké sněmovně se neshodnou, proto si myslím, že opravdu ta diskuse už je asi planá. Navíc moje předřečnice paní kolegyně Valachová, vaším prostřednictvím, pane předsedající, tady vyjádřila pregnantně to, co já bych třeba řekla trochu renesančním způsobem, že hlavním argumentem by pro nás mělo zůstat to, že oběti jsou jak z roku 1939, a to fyzické, za to ti studenti zaplatili životem, tak v roce 1989, kteří, byť tam nedošlo naštěstí k žádné takovéhle oběti, tak rozhodně do toho investovali svoji energii, vyšli na Václavské náměstí, byli ti, kteří uvedli do pohybu ty změny, ze kterých teď nyní všichni máme velký prospěch, a nejen politický. Čili v obou případech to byla oběť, protože studenti z roku 1989 nevěděli, jak všechno dopadne. Čili to byla jejich statečnost. ***