(10.00 hodin)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní pan poslanec Zbyněk Stanjura také s faktickou poznámkou. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Já myslím, že se shodneme, že zřejmě není citlivější osobní údaj než informace o zdravotním stavu, lécích apod. A pokud by to bylo schváleno tak, jak je to navrženo, tak vlastně když si srovnám, že budeme příště hlasovat GDPR, tak vzniká zákonný důvod pro to s tím osobním údajem nakládat.
Pan ministr popsal to přechodné šestiměsíční období. Já tady nechci polemizovat, jestli je to hodně, nebo málo. Ale mně vadí, že ten princip je úplně naopak. A můj dotaz je - proč to není naopak? Proč nemám dát aktivně souhlas? Proč mám dát aktivně nesouhlas? To si to stát bezesporu ulehčuje na úkor občanů. Jak dostaneme informaci k občanům, že během šesti měsíců má šanci dát nesouhlas? On v té době třeba nepůjde k lékaři, nebude tady apod. Já bych ještě rozuměl, že musím dát souhlas. Pak je to rozumné, lékař požádá, vysvětlí to a pacient řekne ano, nebo ne. Ale takhle to vlastně zavedeme pro všechny a pak řekneme: no jo, ale měl jsi šest měsíců, ty jsi nepřišel, souhlas jsi nedal, takže automaticky jsi souhlasil. To je to, co mně na tom vadí.
Pak veďme na výborech debatu o ochraně těch údajů jako takových. Ale pane ministře, proč to neotočíme? Zjednodušujeme to někomu na úkor všech občanů České republiky. Tak to otočme. Zjednodušme to pro ty občany a ti, kteří to potřebují, tak ty pacienty bezesporu přesvědčí. Pokud mám důvěru ve svého lékaře, ten mi řekne, že to je rozumné, abych to dal, že se tím zvýší třeba pravděpodobnost úspěšnosti léčby nebo že se vyloučí nějaké kontraindikace apod., tak já určitě tomu lékaři, kterého znám, uvěřím a ten souhlas mu dám. Nebo když mi řekne, že od odborných lékařů, kam chodím, ten souhlas potřebuje, aby se podíval. Takhle mně to přijde opravdu příliš masivní zásah do těch práv a občané se to prostě nedozvědí. A neříkejme si, že ze zprávy po jednání Sněmovny, že do šesti měsíců můžu dát nesouhlas, se to opravdu dostane ke každému občanovi, že si toho každý všimne. To je ten problém, který já tam vidím.
Děkuji za případnou odpověď.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní pan poslanec Jiří Ventruba, také s faktickou poznámkou. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.
Poslanec Jiří Ventruba: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, já jenom bych chtěl říct, že tenhle problém jsme probírali ve zdravotním výboru a že my jako lékaři se na to díváme velice zodpovědně. A jako technickou bych chtěl říct, že tady ten požadavek, co má být primární, jestli to, že to má ten pacient nařízené a musí se tomu bránit, anebo primárně má dát souhlas a teprve potom se to může rozjet, já jenom vám chci říct, že to není jediný zákon. My máme ve zdravotnictví třeba zákon, o kterém skoro nikdo neví, a to je ten, že pokud kdokoli z nás, z obyvatel naší republiky, přímo nedá svůj nesouhlas s tím, že jeho orgány můžou být transplantovány po jeho smrti, a nedá tento písemný doklad, tak každého po jeho smrti můžou transplantovat. Já jenom na vysvětlenou technické věci. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Dalším s faktickou poznámkou je pan poslanec Petr Pávek. Dobré dopoledne, vážené kolegyně, vážení kolegové. Než dám slovo panu poslanci Pávkovi, přečtu omluvy. Paní ministryně Jana Maláčová se omlouvá do konce jednacího dne z pracovních důvodů a pan ministr Jan Kněžínek taktéž do konce jednacího dne z pracovních důvodů.
Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Petr Pávek: Děkuji. Já jen, protože vidím, že se pan ministr chystá zodpovědět předchozí dotazy, tak bych jeden přidal, protože to mi tam z toho zákona nebylo úplně jasné. Jak se řeší souhlas pacienta potom v emergentních případech, tzn. kdy je bezvědomí, kdy je transportován? Děkuji.
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Dalším s faktickou poznámkou je pan poslanec Jiří Mašek. Prosím, máte slovo.
Poslanec Jiří Mašek: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já bych tady zareagoval prostřednictvím pana předsedajícího na pana Stanjuru. Chápu to jako možnost svobodně se skutečně rozhodnout a dát souhlas s tím, že chci, aby se na můj lékový záznam mohl konkrétní lékař podívat. Ale realita je skutečně taková - je to jako u toho transplantačního zákona, jak o tom mluvil tady kolega Ventruba. Kdybychom toto chtěli podobně vyřešit, tak se v České republice zastaví transplantace. A smysl hry u toho lékového záznamu, resp. u eReceptu a rozšířených možností, je skutečně zabránit fatálním kombinacím léků, o kterých tady příliš nehovoříme a které skutečně, např. u léků, které zvyšují krvácivost apod., můžou vést k úmrtí pacientů. Dá se tady zabránit zbytečným úmrtím a zbytečným komplikacím. A tak bych skutečně viděl, že ten předpoklad, že pacient v horizontu šesti měsíců může vyslovit aktivní nesouhlas, že to je doba dostatečná. Naše média o tom mohou informovat, my o tom můžeme informovat a pacient se skutečně může rozhodnout. Tím bychom v podstatě popírali vůbec smysl přijetí těchto opatření, té elektronizace a možností, které tím můžeme získat. Takže já bych pro tohle skutečně v tuhle chvíli nebyl a ze zdravotních důvodů bych byl pro to, aby se ten pacient svobodně rozhodl a event. tuto možnost sdílení informací o něm odmítl. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Dalším přihlášeným poslancem do faktických poznámek je pan poslanec Marek Benda, připraví se pan předseda Zbyněk Stanjura a pan poslanec Svoboda. Prosím, máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, já bych do toho, a to při vší úctě ke ctěným kolegům zdravotníkům, transplantace netahal. To je fakt trochu jiný příběh. Ta diskuse se tady vedla taky poměrně dlouho v Poslanecké sněmovně, jestli to má být aktivní souhlas, nebo aktivní nesouhlas. Ale vezměme si, kdy jsou situace transplantací. Jsou to velmi často mladí lidé, kteří zahynou při nějaké nehodě, kteří o takových věcech vůbec nepřemýšlejí. Tady jsme úplně v obráceném gardu přece. Tady se jedná o to, že se pokoušíme ošetřit lidi - a případnou kombinaci léků - kteří naopak do toho zdravotnictví docházejí častěji, pravidelněji. Ne mě, který byl ve zdravotním zařízení za posledních třicet let jednou nebo dvakrát, ale někoho, kdo dochází častěji, pravidelněji. Ten by měl dát ten kvalifikovaný souhlas. A neměl by být automat, že ho dávají úplně všichni. Je to opravdu výrazně jiná situace než v těch transplantacích.
Myslím, že bychom se měli pobavit na těch výborech, jestli to opravdu má být ve formě kvalifikovaného souhlasu, nebo tohohle vynětí z toho režimu. Protože v tom okamžiku vynětí dobře víme, jak to funguje v České republice. Jsou to všichni. Jsou to úplně všichni. Nikdo nepůjde do šesti měsíců hlásit na SÚKL, většina lidí ani neví, kde SÚKL je, upřímně řečeno, ale nikdo nepůjde do šesti měsíců hlásit na SÚKL, že nechce, aby byly o něm zachovávány jeho lékové záznamy. Pak je z toho automat, který platí úplně pro všechny.
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Dalším pan předseda Stanjura.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Já bych chtěl vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, reagovat na vystoupení pana poslance Maška. V zásadě máte pravdu, že tady jsou dva úhly pohledu. A pro mě je prostě cennější to právo na ochranu osobnosti, osobnostních práv. I s tím rizikem, o kterém vy jste hovořil. Na těch miskách vah je to pro mě úplně jednoznačné. Rozumím tomu, že zejména ti, kteří léčí pacienty, to mohou vidět jinak. Proto navrhuji, abychom to pečlivě zvážili.
Marek Benda má pravdu v tom, kdo to reálně udělá během šesti měsíců, aktivní nesouhlas. To je prostě něco nepohodlného, něco nezvyklého a prostě se to dít nebude. Tak si tady neříkejme, že proběhne nějaká informační kampaň a desetitisíce či statisíce pacientů budou hlásit svůj nesouhlas. Tak to prostě nebude. Já bych předpokládal, že při první návštěvě lékaře se na to ten lékař zeptá: je nová možnost legislativy, já vám to případně doporučuji, je to dobré, snížíme riziko. A říkám, pokud tomu lékaři budu věřit, tak si myslím, že mě přesvědčí jako pacienta. Ale naopak mi to přijde hrozně nebezpečné. A obecně to platí o té digitalizaci společnosti. Já jsem původní profesí programátor, takže jsem určitě pro, ale nemáme skončit ve společnosti velkého bratra, kde ten stát o nás ví úplně všechno a nakonec rozhoduje za nás. A stát nám bude říkat, co je pro nás dobré a co je pro nás špatné. To je to, čeho se bojím. ***