(17.40 hodin)
(pokračuje Krejza)
Myslím si, že kritika toho zákona je oprávněná, nebo toho současného návrhu, který tady máme, je oprávněná. Bude potřeba na něm výrazně zapracovat. Ale já jsem se rozhodl, že pokud neprojde návrh na vrácení k dopracování, tak osobně podpořím tento návrh do druhého čtení, možná proti většině svého klubu, ale činím tak proto, že si vážím všech lidí, dobrovolníků, jejichž práci můžeme odhadnout až na 20 mld. ročně, kteří vstupují do sportu. A já sám jsem to dělal, nakoupil jsem spoustu dresů pro děti atd. atd. a možná mnozí z vás, takže víte, o čem ta řeč je. A ta podpora ze strany státu je nedostatečná, a přestože tady byly argumenty typu pravicová řešení, tak já bohužel tady v tom případě bohužel žádné pravicové řešení prostě neznám. Takže to podpořím do druhého čtení a budu doufat, že se společně dostaneme k nějakému kvalitnějšímu návrhu, a myslím, že mi to předkladatel slíbil, a předpokládám, že svoje slovo dodrží, pokud mě poslouchá. Děkuji. (Potlesk několika poslanců ANO 2011.)
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. S faktickou poznámkou pan poslanec Patrik Nacher.
Poslanec Patrik Nacher: Děkuji za slovo. Já bych chtěl poděkovat svému předřečníkovi za ta slova, vlídná slova, nicméně bych chtěl reagovat ještě na to, co zaznělo úplně předtím, protože mám pocit, že my tady malujeme nějaký kulatý čtverec. Všichni se shodneme na tom, že s financováním sportu je potřeba něco udělat, ano, vidím, že kýváte hlavami, že ano, a když se něco navrhne, tak se řekne, že to není ono. Když se navrhne agentura, tak zde slyším, že by bylo dobré, abychom přišli přímo s ministerstvem. Dovedu si představit, nevím, kdybychom přišli s ministerstvem, tak někdo přijde, proč tady jdeme s ministerstvem, proč tady jdeme s tankem na mouchu, že by stačila i agentura.
Jinými slovy, já mám pocit, a navázal bych právě na kolegu předřečníka, který byť je z opozice, tak to podpořil, pojďme hledat v tom to pozitivní, co v tom je, a ne, co v tom není. Protože to tam vždycky najdeme. Ten, kdo by byl příznivcem nového ministerstva, tak získáme jeden hlas a zároveň dva ztratíme, protože řekneme: tvoříme tady celý nový úřad. Takhle tady je agentura. To znamená, skutečně pojďme nemalovat kulatý čtverec, ale pojďme to posunout dál. Děkuji. (Potlesk poslanců ANO 2011.)
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Zpátky do obecné rozpravy. Pan poslanec Jakub Janda, připraví se pan poslanec Jan Bauer.
Poslanec Jakub Janda: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážená paní ministryně, vážený pane ministře, vážené dámy, vážení pánové, předložená novela zákona o podpoře sportu de facto odráží aktuální stav, úroveň, postavení a jeho uchopení z hlediska veřejné správy. Dá se říci, že sport je zkrátka jakousi popelkou mezi agendami spravovanými vládou, jakýmsi nechtěným přívažkem na Ministerstvu školství, jakýmsi trpěným tématem. Na rozdíl od minulosti má však alespoň své postavení v tak důležitých dokumentech, jako je programové prohlášení vlády. Je sice vágně popsáno, jak se sportovní agendou nakládat nebo jak ji vlastně pojmout z hlediska správy státu či veřejné správy obecně, jaké má mít priority nebo jak na něj nazírat z celostního hlediska jako systému, nicméně své místo tam má a díky za to.
Předtím, než začnu věcně rozebírat jeho věcnou a technickou část, a také předtím, než mnozí z vás přestanou tento můj projev poslouchat, mi dovolte říct, proč bychom měli být velmi bedliví při projednávání tak zásadního bodu, jako je tato novela. Jinou legislativní úpravu krom mezinárodních úmluv a zákona o ochraně olympijských symbolik sport totiž na rozdíl od mnoha jiných agend nemá. A dovolte mi také v této souvislosti připomenout několik základních poslání, která sport v naší společnosti má a pro která máme sportu jako takovému věnovat dostatečnou pozornost. Uvědomovali si to už naši předci, uvědomovali si to poslanci všech sněmoven od první republiky, i ještě tehdejší rakousko-uherské říšské rady, jen my jsme na to částečně zapomněli a rezignovali. Na sportu vznikla i naše první republika, tehdy tomu však sokolové neříkali sport, ale tělesná kultura.
Tak tedy. Sport je základním pilířem mezilidských vztahů. Sport byl a je nezanedbatelnou součástí občanského a spolkového života. Komunitní život v obcích a městech udržuje naši společnost zdravou a je jedním z nástrojů socializace člověka, rozvoje vztahů mezi lidmi a především nástrojem, kterým vychováváme děti ke zdravé soutěživosti nebo aktivitě v oblasti sociální. Navazování životních přátelství se mnohdy děje právě skrz nebo při sportování. Sport nás učí týmové práci, spolupráci a odpovědnosti vůči celku, vůči sobě, vůči našim blízkým, vůči známým, vůči společnosti. Sport probouzí v člověku vše zdravé, na čem naše společnost vznikla, na těchto zdravých základech se mnohdy vyvíjí morální a společenské hodnoty.
Sociálněpatologické jevy, jako je vyloučení ze společnosti, občanská pasivita a vůbec atomizace naší společnosti, jsou mnohdy důsledkem toho, že mezilidské vztahy v naší společnosti nefungují. Sport je vůbec nejlepší prevencí proti drogám. Jen si vzpomeňte na nekonečné debaty na půdě Sněmovny, ať již v plénu, nebo na konferencích, kulatých stolech, jak je důležité toto aktuální téma. Řešíme důsledky a represi, přitom je to právě sport, který je tou nejúčinnější a nejlepší prevencí. Sport má naprosto nezanedbatelný vliv na zdraví. Kolik se jen ušetřilo peněz veřejného zdravotnictví díky předcházení civilizačním chorobám a nemocem díky sportování. Já vím, že spousta z vás řekne, že tolik, kolik stálo sádrování zlomených kostí při sportu, jenže finanční rozdíl mezi naraženým žebrem z basketbalu a rakovinou plic z kouření je hodně velký, pokud vůbec porovnatelný. Nepopřeme však, že zdatnost, ať již je fyzická, nebo duševní, je základem pro osobní spokojenost. Spokojený člověk většinou vede kvalitní život a kvalitní život je základem osobního štěstí. Zdatný člověk má prokazatelně nižší nemocnost, větší odolnost a většinou i vyšší pracovní výkon, což jsou významné ukazatele kvality života vůbec a také ukazatele národohospodářské i ekonomické. Sport je také vůbec nejlepším vývozním artiklem ČR. A není to jen o české reprezentaci. Je to o výchově, samostatných a sebevědomých osobnostech, které vychováváme k patriotismu a vlastenectví.
Mohl bych pokračovat, ale myslím, že pokud vás nepřesvědčily ani tyto argumenty, nepřesvědčí vás ani mé názory k tomuto návrhu zákona. Nebudu však k tomuto návrhu nekritický. Otevřeně říkám, že tato novela nepřinese něco zásadního, čím by český sport převrátila na ruby, a díky níž by se konečně tzv. hnuly ledy, a alespoň tedy ne v té skutečné sportovní realitě malých klubů a oddílů. To, co však tato novela přináší, je alespoň pokusem o změnu. Pokusem ambiciózním, který by mohl být základem širší změny, kterou český sport tolik a tak nutně potřebuje. Pokusem, který chce zavést tolik nutnou stabilitu, efektivní a nezávislou podporu sportu. Pokusem, který má ambici zavést skutečné a systémové řešení.
Ano, sport totiž potřebuje systém. Systém, a zvláště ten, který je dobře nastaven, je alfou a omegou úspěchu, alfou a omegou fungování sportovního prostředí, alfou a omegou pro omezení netransparentnosti. Systém, který by ve sportu nastavil nějaký zaběhnutý pokus či zvyklost, totiž výrazně přispěje k navrácení sportu a České republiky mezi tahouny, mezi lídry. Nastavení systému sportu je alfou a omegou k tomu, abychom se přestali v televizi dívat na neustálé rozkrádání státních peněz sportovními bafuňáři a na neustálé kauzy, které zmítají sportovním prostředím na těch nejvyšších úrovních. Abychom se přestali dívat na to, že děti v Horní Lhotě nemají na kopačky, zatímco v Dolní Lhotě mají na hřišti vyhřívané sedačky, přestože tam neexistuje ani fotbalový klub. Abychom nestavěli sportovní haly jen tehdy, když někdo vyhraje olympiádu. Abychom přestali dotovat rauty a šampusy politikům. Abychom viděli naše děti sportovat, třeba jen pro radost, a aby je také měl kdo trénovat. ***