(16.30 hodin)
(pokračuje Hnilička)
Výčet systémových pochybení je dlouhý, popisuje chyby v žádostech, chyby v termínech, samozřejmě i chyby v účelu použití dotace apod. Pochybení rovněž NKÚ spatřoval v nedostatečné kontrole, kdy MŠMT prověřovalo dotace pouze ve dvou případech, v projektech za 15 milionů korun, ačkoli došlo ze státního rozpočtu k podpoře projektů za více než 3 miliardy korun. Jak říkám, jsou to pro mě zcela neuvěřitelná pochybení, která byla jako nálezy NKÚ učiněna opakovaně i při dalších kontrolách.
Nejde nezmínit, že výsledkem kontrolních akcí NKÚ zaměřených na poskytování dotací na podporu sportu bylo podání čtyř trestních oznámení a podání 25 oznámení na podezření z porušení rozpočtové kázně. Když k tomu přidám zásah Policie České republiky z května loňského roku, který probíhal v souvislosti s rozdělováním dotací na podporu sportu, pak jen podtrhnu doslova kritický stav, do kterého se systematická podpora sportu v Česku dostala a ze kterého se jen velice komplikovaně a složitě dostává. V této souvislosti pouze doplním, že zásah policie měl tak fatální dopad na odbor sportu na MŠMT, že mimo obviněné znamenal bezprostřední odchody referentů, vedoucích oddělení nebo ředitele odboru sportu.
Milé dámy a pánové, kolegyně a kolegové, pochybuje ještě někdo z vás o tom, jak zásadně nutná a potřebná je změna, která musí nastat, aby mohla začít fungovat profesionální, systematická a cíleně vedená podpora českého sportu? Já spolu s ostatními předkladateli novely zákona o tom nepochybuji.
Jako první a nezbytný krok ke změně společně prosazujeme vytvoření nového ústředního orgánu státní správy, který bude mít zároveň vlastní rozpočtovou kapitolu ve státním rozpočtu, navrhujeme vznik Národní sportovní agentury. Odpovím možná dříve, než se zeptáte - ne, nebude to nové ministerstvo s často náročným a komplikovaným systémem fungování a někdy i velmi těžkopádným aparátem. Jsem společně s ostatními předkladateli tohoto návrhu zákona přesvědčen, že pro naplnění očekávání nejen sportovního prostředí, ale i široké veřejnosti není nezbytné zakládat nové ministerstvo, přestože to zaznívá z návrhů některých zástupců sportovního prostředí nebo od některých kolegů z Poslanecké sněmovny. S ohledem na předchozí zákonodárnou praxi, zkušenost a historii při vyčleňování specifických částí kompetencí z ministerstev, jako je právě navržené vyčlenění sportu z resortu Ministerstva školství, se osvědčil model, při němž tyto kompetence přecházejí na nový, další ústřední orgán státní správy, nikoli však na úrovni nově zřízeného ministerstva. Pro příklad uvedu, že tento model byl použit při vzniku Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí nebo Úřadu pro přístup k dopravní infrastruktuře. Za předkladatele novely zákona jsem přesvědčený, že uvedený postup má svou logiku, též s přihlédnutím k zákonu o státní službě a jeho prováděcím právním předpisům, zejména pak nařízení vlády č. 92/2015 Sb., o pravidlech pro organizaci služebního úřadu.
Rád bych v této souvislosti poznamenal a s plným přesvědčením prohlásil, že ačkoli se předloženým návrhem zákona jedná o vyčlenění sportu z resortu školství, tak je potřeba celou sportovní oblast považovat za tak zásadní pro celou naši společnost, že navržená agentura bude mít některé atributy - a opakuji, jen některé atributy - podobající se ministerstvu. A právě i proto je agentura navržena jako ústřední orgán státní správy mající vlastní rozpočtovou kapitolu. Pokud se ptáte, proč si myslíme, že je to takto správně, odpovím jednoduše. Od té doby, co se pohybuji ve sportovním prostředí jako funkcionář, potažmo poslanec a vládní zmocněnec, se snažím vést debaty a diskuse s rodiči sportujících dětí, trenéry, učiteli a učitelkami tělocviku, zástupci sportovních svazů, největších sportovních klubů, probíráme sport s kamarády sportovci, jako jsou Radek Štěpánek, Jarda Jágr nebo Pavel Nedvěd, jsou to mí dobří přátelé, a další, kteří se již také pomalu dostávají ve sportu na tzv. druhý břeh. A jsem po těchto debatách jednoznačně přesvědčen, že sport je součástí úplně celé společnosti. Sport se prolíná do sportovních aktivit předškolních dětí, dětí ve školách, studentů na univerzitách, týká se mnoha z nás, kteří jsme zapsáni v profesionálních, poloprofesionálních či amatérských sportovních klubech, v jednotách a spolcích, ve kterých nalézáme vlastní naplnění a satisfakci ze sportovních výkonů. Sport se jednoznačně stává nedílnou součástí života i řady našich seniorů a to mě velmi těší.
Asi tady všichni také vnímáme fakt, že sport je základním atributem zdravého života a nástrojem pro udržování fyzické i psychické kondice našich dětí, potažmo i dospělých. Vnímáme to, že sport má zásadní význam jako preventivní nástroj proti vzniku onemocnění a hraje významnou roli při předcházení důsledkům nadužívání informačních technologií na úkor přirozeného způsobu trávení volného času. Sport má důležitou roli při posilování prevence kriminality, protidrogové prevence a jiných sociálněpatologických jevů.
Dámy a pánové, milé kolegyně a kolegové, při vší úctě k celému kulturnímu prostředí, dovolte mi uvést určité srovnání sportu a kultury. Oblast sportu je z pohledu celospolečenského dopadu oblastí stejně významnou, jako je oblast kultury. Kultura je na rozdíl od oblasti sportu spravována ministerstvem a dvěma státními fondy jako nástroji Ministerstva kultury pro rozdělování dotací. Kdežto sport je celospolečenský fenomén stejně jako kultura, ale působnost státu v této oblasti je vykonávána pátou sekcí v rámci resortu školství. Úspěšní sportovci šíří dobré jméno naší země v zahraničí, stejně jako umělci nebo vědci. Budoucnost dětí je významně spjata se sportem, stejně jako s kulturou či vědou. A přes to všechno doposud nenašel sport jako celospolečenský fenomén vlastní místo mezi ústředními orgány státní správy.
Dámy a pánové, ze všech důvodů a skutečností, které jsem zmínil, a věřím, že i dostatečně odůvodnil, si dovolím tvrdit, že námi předkládaný návrh novely zákona o vytvoření ústředního správního úřadu pro oblast sportu je fakticky jediným možným řešením nastalé situace, kterou už nelze dále přehlížet. V souladu s vládním prohlášením ANO a ČSSD proto navrhujeme, aby - jak jsem již několikrát zmínil - nesla tato instituce název Národní sportovní agentura.
Hlavním úkolem agentury bude vytvoření nového systému státní podpory sportu, který ve spolupráci s krajskými a obecnými samosprávami zajistí systematickou, cílenou a účelně vedenou pomoc a podporu sportu na všech úrovních. Jsme si vědomi, že nemůžeme samosprávám ukládat žádné úkoly. Můžeme jim však pomoci finančně a metodicky. Společně se samosprávami můžeme podporu sportu z centrální úrovně lépe plánovat a koordinovat. Cíl je tedy naprosto jasný - restart fungování sportovního prostředí, profesionální, systematická a cíleně vedená podpora českého sportu a snížení finanční náročnosti sportu, která jde především na vrub rodin a domácností. Ano, největší zdroj finančních prostředků směřujících do sportu u nás skutečně představují domácnosti. Podle studie KPNG činil v roce 2017 podíl prostředků domácností na celkové spotřebě sportu 81 %. Až pak následovaly peníze z veřejných zdrojů.
Dle všech potřebných formálních náležitostí prošel poslanecký návrh novely zákona o podpoře sportu připomínkovým řízením a v polovině srpna jej vláda schválila s tím, že navrhuje určitá doporučení. Pevně věřím, že novela projde prvním čtením, a proto považuji za vhodné tato doporučení dále prodiskutovat, některá z nich zohlednit a ideálně je i do novely zákona zapracovat. Za klíčové považujeme doporučení Legislativní rady vlády, která konstatuje, že pro potřeby novely zákona je žádoucí precizně zpracovat přechodná ustanovení, která zcela jasně stanoví plán a harmonogram, vytyčí po určitou dobu společné kompetence starého a nového úřadu a rovněž popíší průběh delimitace funkčních míst odborníků z odboru sportu pro potřeby agentury.
Jelikož se v navrhované novele zákona počítá i s určitými změnami kompetenčního zákona, které spočívají v přesunu kompetencí v oblasti sportu z MŠMT na Národní sportovní agenturu, navrhujeme rovněž upravit zákon o střetu zájmů, a to s cílem vytvořit podmínky k tomu, aby v čele agentury mohl být kdokoli, kdo splní podmínky potřebné pro tuto pozici a koho na návrh premiéra schválí vláda. Zcela odpovědně říkám, že tato pozice by měla zůstat otevřena i poslanci či senátorovi Parlamentu České republiky. Možná se mě opět zeptáte proč. No proto, že by naprosto jednoduše došlo k posílení prestiže a postavení Národní sportovní agentury, a to jak v rámci státní správy, tak i na mezinárodní úrovni.***