(15.40 hodin)
(pokračuje Bartoň)
Pokud nevydáme pana Ondráčka, tak vlastně připouštíme to, že jakýkoliv poslanec může říkat svobodně lži o ostatních politicích. Pokud má pan Ondráček pro své tvrzení nějaké jiné důkazy, než jsou veřejně známé, tak jeho nevydáním se bohužel připravíme o to, že bychom zjistili nějakou další pravdu o panu Horáčkovi, že by nedošlo k soudu.
Z těchto a dalších důvodů poslanci Pirátů budou hlasovat pro vydání pana Ondráčka. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. Teď tady mám tři faktické poznámky, nicméně první se hlásil předseda klubu ODS Zbyněk Stanjura, ale jestli jste do obecné, tak si musíte počkat, nebo jestli faktickou, tak hned. Počkáte si. Já tedy vyzvu nejdřív s faktickou paní poslankyni Janu Levovou. Připraví se pan poslanec Ondráček a následně ještě pan poslanec Kováčik. Paní poslankyně, vaše dvě minuty.
Poslankyně Jana Levová: Děkuji za slovo. Já bych se chtěla vrátit ke svému předřečníkovi panu Kalouskovi prostřednictvím pana předsedajícího. Chtěla jsem se zeptat, jak hlasoval v lednu 2018, 24. ledna, když se hlasovalo o vydání pana Svobody. Já jsem se podívala a hlasoval jste pro nevydání.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. Nyní pan poslanec Ondráček s faktickou. Prosím. Připraví se pan poslanec Kováčik. Prosím.
Poslanec Zdeněk Ondráček: Děkuji, pane předsedající. Úplně v závěru, a myslel jsem, že mluvím dostatečně pomalu, že by to mohli být schopni vnímat i kolegové Piráti, takže pro vás speciálně ještě jednou. Úplně ten závěr, přečtu vám ještě jednou, co jsem řekl: "Kolegyně, kolegové, hlasujte podle slibu, který jste složili, s odkazem na článek 23 odst. 3 Ústavy České republiky: Slibuji věrnost České republice, slibuji, že budu zachovávat Ústavu a zákony, slibuji na svou čest, že budu svůj mandát vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí."
To jsem řekl. Poděkoval jsem za pozornost a tím jsem skončil. Já nebudu nikoho z vás ovlivňovat, jak máte hlasovat. Je to vaše volba. Vy jste složili slib, který jsem vám právě teď odcitoval, a ten naplňte. A pokud tady mluvíte o lžích a pravdách, tak o těch rozhodují pouze soudy. Já jsem v procesním postavení podezřelého, ani obviněného. Uctivě ctěte presumpci neviny. Děkuji. Pokud víte, co to je. (Potlesk z řad poslanců KSČM.)
Místopředseda PSP Tomio Okamura: To byl pan poslanec Ondráček. Nyní tedy pan poslanec Kováčik, předseda klubu KSČM. Připraví se pan poslanec Ferjenčík. Prosím, vaše dvě minuty.
Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji za slovo. Paní a pánové, a takhle se tady můžeme dohadovat do večera, nebo taky do rána a nepřetlačíme se. Mně z té diskuse jenom vyplývá to, co už jsem tady řekl, že tedy i o kterémkoliv poslanci může kdokoliv říct jakoukoliv lež a ten poslanec se nesmí bránit, protože když se brání, je na něho okamžitě podáno trestní oznámení. Vycházím z faktu, a vzpomeňte si, jak to tehdy bylo, že kolega Ondráček byl zvolen předsedou jisté komise, nebo čeho to bylo, a zvedla se jistá část, řekněme, politické roviny společnosti zejména napravo, dobře, říká se tomu pražská kavárna, abyste věděli jasně, a vyrazili s útokem proti Zdeňku Ondráčkovi. A těch urážek na jeho adresu jsme slyšeli velmi mnoho, i na adresu komunistické strany, i koneckonců na adresu hnutí ANO a premiéra, nebo tehdy předsedy hnutí Babiše, prezidenta Miloše Zemana. Běhalo se tady s červenými kartami a nebylo to zrovna úplně jemně v rukavičkách a vybranou salonní mluvou. A když se Zdeněk Ondráček jako napadaný, v té chvíli jako oběť, pokoušel bránit, tak okamžitě přišel onen vřískot o neslušnosti a tak podobně.
Já osobně, a víte, že jsem tady mnohokrát hlasoval pro vydání, v tomto případě jde o ryze politiku, ryze politický spor, my jsme tady politici, my jsme tady od toho, abychom tyto spory vedli, k tomu nás sem také voliči poslali, nebudu v žádném případě hlasovat pro vydání. Děkuji. (Potlesk z řad poslanců KSČM.)
Místopředseda PSP Tomio Okamura: To byl pan poslanec Kováčik. A nyní pan poslanec Ferjenčík. Prosím, vaše dvě minuty.
Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo. Já obecně nesouhlasím s trestným činem pomluvy. Myslím, že obecně se to má řešit občanskoprávně, nicméně pokud ho máme, tak ať platí pro všechny, i pro poslance. (Potlesk z řad Pirátů.)
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. Nyní tedy do obecné rozpravy pan předseda Stanjura. Prosím.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Já myslím, že potřetí v tomto volebním období, pokud mě paměť neklame, rozhodujeme o vydání či nevydání. A na těch debatách, aspoň pro mě, je nejcennější ta obecná debata. Ne debata o tom konkrétním případu. Tady jsme zatíženi politickou sympatií, politickou nesympatií, osobní sympatií, osobní antipatií a podobně. Dneska se hodně mluví o svobodě slova. A já jsem velký příznivec svobody slova a jsem pro to, aby svoboda slova patřila i pro takové politiky, kteří jsou poslanci a kteří mlátili i mladé ženy za to, že projevily svobodu slova. I pro ně to musí platit. Buď ta svoboda slova je, nebo není. To je obecná poznámka.
Druhá věc, a citoval to tady i předseda mandátového a imunitního výboru, svoboda slova není bezbřehá. A jsou jisté mantinely a ty mantinely nakonec posuzuje nezávislý soud. Urážet politika je velmi jednoduché, protože naše soudy judikují, že my politici máme menší stupeň ochrany osobnosti. To musíme vzít jako fakt. Může se nám to nelíbit, ale je to fakt. Problém, který dneska řešíme, vznikl tím, že jeden z politiků se rozhodl řešit z jeho pohledu urážky a nepravdy podle trestního práva. Kdyby to řešil jinak, jak už řekli mnozí předřečníci, tak se tím problémem nezabýváme.
Ale já se chci vrátit k té obecné poloze - a chybí mi tady ministr spravedlnosti. Minimálně podruhé z těchto tří případů (upozornění: čtyř), čtyř, omlouvám se, tady zní slova o tom, že se u nás dá objednat stíhání a odsouzení. To jsou mimořádně závažná slova. Tehdy jsem vyzýval tehdejšího ministra spravedlnosti, aby se k tomu vyjádřil. Mlčel statečně. A dneska bych rád vyzval ministra spravedlnosti, který tady není. Já to nechápu. Kde je? Ten bod byl pevně zařazen. Všichni jsme věděli, že ho budeme projednávat. Kdo jiný by měl případně na otázky z oblasti legislativy, či výkladu zákona, nebo Ústavy, či názoru na jednotlivá ustanovení trestního řádu nebo Ústavy poslancům a poslankyním odpovídat než ministr spravedlnosti? Není tady. Vláda si z nás dělá legraci. Já vím, že jsme si zvykli, že tady na orloji sedí jeden, který si odsedí svůj bor (?) a pak zase rychle uteče a přijde jiný. A takhle se nevede vážná debata.
Když už jsem byl citován ve vystoupení pana poslance Ondráčka, já to klidně zopakuji. Říkal jsem, že zejména státní zástupci velmi rádi říkají, že pánem přípravného řízení je státní zástupce. To nebyla pochvala z mé strany, nebo nadšení z této strany, to byla jenom citace toho, co velmi často slyšíme. Ale všimněme si, pokud kritizují práci státního zastupitelství opoziční poslanci, tak vládní poslanci jim nenaslouchají a říkají, že je to vlastně dobře, ta ódéeska si pořád stěžuje. Co by chtěli? Dobře jim tak. Když se situace otočí, tak my se k tomu stavíme jinak. My říkáme: Je to problém, a pokud má někdo ten pocit, tak ho řešme. Co udělal ministr spravedlnosti pro to, aby pán přípravného řízení byl místně příslušný? Nevím, jestli je to pravda, nebo není, zneužil, či nezneužil, měl extenzivní výklad, nebo neměl. Moc těchto lidí je obrovská. V okamžiku, kdy se ovšem hodí vládě stanovisko nejvyššího státního zástupce nebo vrchního státního zástupce, tak ho velmi rádi v politickém zápase, argumentaci používají. Podívejte se, opozice, i nejvyšší státní zástupce nás podpořil. I on má pochybnosti. Není to zodpovědnost za fungování celé soustavy nejvyššího státního zástupce? Odpověď je úplně jednoduchá. Je. A co dělá ministr spravedlnosti? Kdyby aspoň ztratil kritické slovo, buď aby zkritizoval své kolegy, že to není pravda, nebo aby požádal nejvyššího státního zástupce, aby to prověřil, zda to pravda je, nebo není.
Já to nevím a nebudu tady dělat soudce v tomto sporu. Ale přijde mi neuvěřitelné, když si premiér, poslanec stěžují a říkají, že se dá objednat trestní stíhání, dokonce odsouzení. A co pak normální občan, který nemá to postavení? Co si má o tom myslet? Jak se k němu pak asi chovají tyto orgány, když tohle dělají premiérovi podle jeho slov, nebo poslanci podle jeho slov? Já zase netvrdím, že je to pravda. Ale to mlčení od ministra spravedlnosti je trestuhodné. A je to tady už podruhé. ***