(10.20 hodin)
(pokračuje Pekarová Adamová)
Snaží se tomu předcházet, resp. pomáhat, i firmy. Mnohé firmy mají celou řadu preventivních programů, mají řadu zvýhodnění, benefitů pro své zaměstnance, které se právě zdraví týkají. Uvědomují si svůj určitý díl odpovědnosti, snaží se motivovat zaměstnance k tomu, aby žili zdravěji, aby měli zdravější životní styl. A také velká část firem, jsou to desítky procent, má zavedené tzv. sick days, tedy zdravotní volno, které mohou lidé využít a kdy mohou třeba právě jenom lehké nachlazení, nějakou lehčí nemoc během dvou tří dnů vyléčit a pak se vrátit do práce, aniž by na tom byli jakkoli tratni, a samozřejmě se to velice osvědčuje. Takže je to i velmi oblíbený benefit ze strany zaměstnanců jako takových.
V minulém volebním období jsme tady řešili dlouhodobou nemocnost, řešili jsme zvýšení dlouhodobé neschopnosti, která se zvýšila o několik procent. A my jsme tehdy argumentovali tím, že ano, považujeme za důležité, aby lidé, kteří jsou závažněji nemocní, kteří mají nějaký větší zdravotní problém, který se nedá vyřešit během pár dnů, ale jejich léčení trvá několik týdnů, tak aby se nedostávali třeba až na pokraj chudoby. Ale chtěli jsme, podmiňovali jsme tady ten náš souhlas právě tím, aby karenční doba nebyla rušena, aby byla zachována a aby ta motivace pro zaměstnance, aby určitá spoluúčast těch zaměstnanců, která tím je vyjádřena, byla stále platná. A tehdy právě došlo i k tomu zvýšení nákladů celého systému nemocenské.
Tehdy jste také prosadili další dávky, které se z tohoto systému platí, a od té doby dochází k tomu, že ten systém už dlouhodobě v přebytku nevydrží vlivem těchto kroků. A já jsem přesvědčená o tom, že je opravdu mnohem lepší pomoci lidem ve chvíli, kdy mají nějakou závažnou nemoc, kdy si ji opravdu nemohou vyléčit jenom nějakým vyležením se v posteli, ale kdy potřebují závažnou pomoc jak zdravotní, tak pak třeba následnou péči, místo toho, abychom se tady snažili řešit každou rýmu, každé řekněme jednotlivé nachlazení. V tu chvíli, když jste nachlazeni, tak se prostě vyležíte a za pár dnů jste fit, kdežto když máte třeba rakovinu, tak určitě to léčení je mnohem nákladnější a mnohem náročnější ze všech možných úhlů pohledu. To si myslím, že je ten základní princip, který bychom měli mít na paměti, a máme jej na paměti my, a proto tedy nechceme, aby se karenční doba rušila, proto považujeme za důležité, aby lidé byli motivovaní k vlastní zodpovědnosti a zdravějšímu životnímu stylu, který se jim v dlouhodobém hledisku samozřejmě vyplatí - jak jim samotným, tak i celé společnosti.
Nikdo nikoho přece nenutí chodit nemocný do práce. Přesto znám celou řadu lidí, kteří byť by si mohli poležet, tak přenášejí choroby dál a roznášejí je, a to nejenom na pracovišti, to zdaleka tak není. Teď mám čerstvou zkušenost nedávno z jednoho jazykového kurzu, kam chodím a kam přišla taktéž velmi nemocná naše spolustudentka, řekněme, a velmi se divila, když jsem jí řekla, že se mi zdá, že je to od ní velmi nezodpovědné vůči těm ostatním asi deseti lidem, které tam nakazí, ještě se divila, co si to dovolují jí vůbec říci. To je prostě o přístupu člověka. Jsou i lidé, kteří, byť bude placeno třeba 100 %, tak budou prostě dál chodit do práce i nemocní a roznášet ty nemoci mezi ostatní. Tak to bohužel někteří pojímají a někteří si neuvědomují tento svůj díl zodpovědnosti.
Nicméně myslím si, že tady ta debata, bouřlivá, ukazuje, že se jedná o přístup, který je pravicový. A já tedy tímto apeluji na poslance, kteří se za pravicové považují a často to zdůrazňují ve vládní straně ANO, aby se v tomto případě uměli za ten svůj postoj podle svého vlastního přesvědčení a svědomí postavit, aby se v tomto směru nenechali manipulovat do něčeho, co jim je proti srsti, protože vím, že to tak někteří cítíte. Tak mějte trošku odvahy to takto pojmout a hlasujte tak, jak cítíte, že je správné, nikoliv jak musíte podle nějakých vašich závazků. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Faktickou poznámkou bude reagovat paní poslankyně Valachová. Prosím.
Poslankyně Kateřina Valachová: Pouze faktická, pane předsedající. Dohoda mezi zaměstnavateli a zaměstnanci v roce 2008 nebyla! Opakovaně to zdůrazňují odborové svazy zaměstnanců. Nebyla v roce 2008 a nutno dodat, že není ani v roce 2018.
A co se týká zrušení pojištění zaměstnanců v roce 2008, to nebyla žádná dohoda. To byl příkaz Ústavního soudu z důvodu, že v opačném případě by pokládal karenční dobu za neústavní. Byl to příkaz Ústavního soudu. Žádná dohoda.
A co se týká oněch tří dnů, které jsou nám neustále předkládány, že jsou zneužívány, tak chci upozornit, že ve srovnání roku 2007 a 2017 není žádný rozdíl. Skutečně žádný rozdíl v počtu těch, co využívají pracovní neschopnost do tří dnů. To je další důkaz toho, že ani v tomto případě karence nemá regulační efekt.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pokračujeme v rozpravě. Na řadě je pan poslanec Rais, po něm vystoupí paní poslankyně Válková. Prosím, máte slovo.
Poslanec Karel Rais: Děkuji, pane předsedo. Já bych chtěl požádat ctihodnou Poslaneckou sněmovnu, aby podpořila pozměňovací návrh můj a kolegyně Válkové ve věci svým způsobem okrajové, ale taky důležité, ve věci rozvrhování a evidence pracovní doby akademických pracovníků.
Je to problém, který tíží univerzity a instituce vysokého školství, protože střední a základní školy se o sebe postaraly už v předcházejícím zákoně, takže ony mají rozvrženou pracovní dobu v tom smyslu, jak jsem tady mluvil minule. Já bych to dost nerad opakoval, ale jde o to, že bude pevná pracovní doba, co se týká výuky, která je definovaná, tzn. přednášky, cvičení, konzultace, zkoušky atd., a ta druhá část bude volná, bude záviset na konkrétních podmínkách pracoviště a toho konkrétního člověka. Je to pozměňovací návrh, který jsme si nevymysleli sami s paní kolegyní Válkovou, nýbrž je podporován a víceméně naším prostřednictvím prezentován návrh Rady vysokých škol. Čili mluvím jenom o tom, aby to náhodou nedopadlo špatně, protože už mám z předcházejících jednáních negativní zkušenosti, kdy taky takovýhle apolitický návrh propadl tím, že tady byl trochu organizační zmatek. Takže věřím, že tentokrát nás podpoříte. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Paní poslankyně Válková nyní vystoupí v rozpravě, po ní pan poslanec Klaus. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Helena Válková: Děkuji, pane místopředsedo. Milé kolegyně, vážení kolegové, možná se vejdu do těch dvou minut určených pro faktickou poznámku, ale radši pro všechny případy jsem se nechala napsat na tabuli, protože bych chtěla v této souvislosti navázat na pana poslance, pana profesora Raise vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, a to s apelem, abyste nám schválili zákon, který sice novelizuje zákon o vysokých školách - a to by někdo mohl namítnout, že to je přílepek, takže předem říkám, že tento argument neobstojí ve světle toho, oč nám jde, protože nejde o nic méně a o nic více než o úpravu pracovní doby akademických pracovníků působících v oblasti vysokého školství.
Mělo by tady zaznít ještě jednou pro vás, kteří v téhle oblasti nepracují, to jasné dělení na tři oblasti činnosti.
Jedna je pedagogická, výuková. Tu asi všichni chápeme. Prostě my chodíme na přednášky. Taky je to často vidět. I tady vystupujeme příliš dlouze, jak je nám vytýkáno oprávněně řadou z vás.
Za druhé je to oblast, kdy vlastně musíme - takové to známé publish or perish, publikuj, nebo zemři, odejdi z akademické oblasti. Musíme publikovat. A abychom mohli publikovat, tak musíme provádět výzkumy nebo kompilovat, ale tvůrčím způsobem, přípustným, tzn. zahraniční literaturu, domácí literaturu, a to často nemůžete dělat v rámci běžné denní - my tomu říkáme v akademické oblasti takzvané - pracovní doby. Já bych nebyla ani docentkou, ani profesorkou, pokud bych nepsala mezi osmou hodinou večerní do takových dvou tří hodin, někdo to má zas obráceně, vstává třeba ve čtyři a hodně toho napíše do osmi. Takže tam to asi také není zrovna důvod toto upravovat. ***