(11.50 hodin)
Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Je to už podruhé tento týden, kdy řešíme problém, který se dotýká mého volebního kraje, Moravskoslezského kraje. Po Fakultní nemocnici Ostrava máme problém s ArcelorMittal. Chci připomenout, že o této firmě a o rizicích pro další fungování této firmy jsme už mluvili v minulém volebním období, kdy jsme z podnětu opozice debatovali o riziku levné čínské oceli.
Já teď nechci hodnotit obchodní válku mezi Spojenými státy a Čínou, ale že z Číny hrozí nefér konkurence, je jasné. A naším zájmem musí být, aby Evropa na čínskou ocel, která má nefér podporu na rozdíl od našich podniků, byla uvalena vysoká cla. Protože pak ta soutěž nemůže probíhat. My jsme samozřejmě zastánci soutěže mezi podnikateli, mezi firmami, ale ta soutěž musí být férová. Jestli jeden z hráčů čerpá nedovolené státní podpory, tak pak mu samozřejmě firma z České republiky není schopna v rámci evropských či světových trhů konkurovat. A chci říct, že je poprvé.
V této chvíli to zdánlivě vypadá, že vláda nemá žádnou kompetenci. Ano, vláda to neprodává a nevybírá. Ale myslím si, že máme několik kroků, které vláda učinit může. Jsem rád, že vystupují vládní i opoziční poslanci. Toto není problém sporu mezi vládou a opozicí. Toto je problém regionální a už jsem to říkal při té debatě o levné čínské oceli. Z hlediska zaměstnanosti je ten problém pro Moravskoslezský kraj mnohem větší než problém OKD. A nemluvím pouze o přímých pracovních pozicích, ale i o subdodavatelích, kteří jsou navázáni a kteří mají své podnikání spojené pupeční šňůrou s ArcelorMittal.
Myslím si, že vláda České republiky - a jsme členy Evropské unie - má tlačit na Evropskou komisi, která stanovila podmínky pro nákup italské ocelárny pro rodinu Mittal, v tom smyslu, že by - za prvé, podporuji návrh pana poslance, hejtmana Vondráka, že plán investic určitě chtít musíme od jakéhokoliv zájemce. Od jakéhokoli zájemce. Myslím, že je prostor na spolupráci s vládami těch zemí, kterých se týká ten nucený prodej čtyř podniků z holdingu, jestli to tak mohu nazvat, Mittal. A myslím si, že jsme schopni to zablokovat na úrovni premiérů. V Evropské unii přece probíhá velmi často výměnný obchod něco za něco. Tak dlouho jsme blokovali například snížení DPH u elektronických knih, až jsme si prosadili reverse charge. Já teď nechci hodnotit, jestli je to dobře, nebo špatně, ale je to příklad toho, že pokud jste ochotni zablokovat jiné věci kvůli ArcelorMittal, tak já říkám, že máme být ochotni a máme to udělat. A má to udělat česká vláda a premiér s plnou vážností. Protože ten dopad by mohl být skutečně fatální.
Ty stesky například mého předřečníka, že kdyby to Mittal nemusel prodat, tak že by to bylo dobře. No, já si nejsem jistý. Stejně tak dominantní hráč si může uzavřít kterýkoliv podnik ve svém regionu. Možná proto, že si vyhodnotí, že někdy je to pro něj výhodnější a někdy ne. To je prostě realita svobodného obchodu.
Ale pokud z hlediska konkurenceschopnosti je ten prodej nařízen, tak to skutečně nemůže být taková šaškárna, která se chystá. Ze všech vystoupení mých předřečníků je jasné, že pokud by se zrealizoval prodej tak, jak je v tuto chvíli nachystán, tak žádná konkurence pro dominantního hráče Mittal nevznikne. Právě naopak. To už mohli schválit ten prodej bez toho nuceného prodeje. Protože pokud to prodám, vyjmu z toho povolenky, navážu to na obchodní síť a mnohé další nitky, protože ten byznys není jednoduchý, tak vlastně ten nový majitel se pak bude tvářit, že za to vlastně nemůže. Že on by sice chtěl, ale objektivní okolnosti jsou takové či onaké.
Já si ani nemyslím, že musíme dneska přijímat usnesení. Pokud bychom došli k tomu, že vláda a premiér využijí všechny možnosti i v jiných bodech, aby ten prodej proběhl řádně, aby byla reálná naděje, že vznikne konkurent, a ne takzvaně, jak bych řekl, jenom falešná nebo neviditelná součást holdingu, ale reálně to bude součást holdingu, tak pak si myslím, že existuje nějaká šance pro to, aby ten podnik v následujících letech fungoval mnohem lépe.
A zkusme si připomenout programovací období, první programovací období, kdy jsme čerpali z evropských fondů, 2007-2013, kdy jsme vytvořili možnosti, aby z hlediska zlepšení životního prostředí tyto velké podniky čerpaly evropské peníze. A byl mezi nimi bezesporu i ArcelorMittal, který čerpal z těchto evropských projektů nemalé investiční peníze. Pokud by ta firma neměla budoucnost, tak ty peníze by byly vyhozeny.
Na druhé straně je třeba připomenout, a ono to není úplně populární v této chvíli, problém životního prostředí, který s produkcí a fungováním této firmy bezesporu v našem kraji existuje. A je v našem zájmu, abychom byli schopni vyvážit jak podporu podnikání, tak stav životního prostředí. A dostáváme se k tomu, o čem mluvili mnozí z mých předřečníků. Abychom to byli schopni vyvážit, aby ta firma mohla fungovat, udržovat zaměstnanost a současně aby se zlepšovalo životní prostředí v Ostravě a našem kraji, tak jsou nutné investice. Bez investic to není možné a docházelo by nejenom ke ztrátě pracovních míst, ale také by hrozilo zhoršování životního prostředí.
A to je podle mě úkol pro vládu a říkám, vidím tady shodu mezi vládními a opozičními poslanci. Myslím, že je to dobře. A pokud vláda usoudí, buď paní ministryně, nebo premiér, že potřebují nějaké silné usnesení, silný mandát Poslanecké sněmovny, tak za občanské demokraty říkám, že jsme připraveni se k tomu přidat a takovým silným mandátem vládu České republiky vybavit.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji, pane předsedo. Do rozpravy je dále přihlášen pan poslanec Juříček. Než mu dám ale slovo, tak konstatuji, že pan poslanec Zahradník bude hlasovat s náhradní kartou číslo 7 a že místopředseda Poslanecké sněmovny Tomáš Hanzel se omlouvá do konce dnešního dopoledního jednání z pracovních důvodů.
Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Pavel Juříček: Děkuji. Dámy a pánové, já bych vám chtěl nastínit ještě jeden pohled. Protože jedna varianta je, že budeme přes vládu a přes Evropskou komisi tlačit na ty podmínky, tak jak tady říkal pan hejtman Vondrák prostřednictvím předsedajícího, ale je nutné si uvědomit, že podnikatelé se nechají tlačit jenom do nějaké míry.
Já jsem samozřejmě zákazníkem ArcelorMittal a vím, že cenová jednání ArcelorMittalu jsou dělaná z centrály v Londýně, což vlastně potvrzuje to, co tady říkal pan kolega Vondrák prostřednictvím předsedajícího. Ale je nutné si uvědomit, že ty čtyři hutě, které by měl koupit Liberty House, za kterým stojí indický podnikatel Gupta, tak že je to vlastně dohoda mezi dvěma indickými podnikateli, což je jasné, že tím se už něco ukazuje, tak je potřeba to vidět v rovině, že Piombino, Ostrava, Skopje a Galati, které by on měl koupit, tak má přebytek kapacit a je jasné, že něco z těch čtyř zavře, protože ty kapacity vytíženy nejsou. Spotřeba železa v té podobě, ve které je vyrábí ArcelorMittal, dlouhodobě klesá v Evropě i na světě. Ten trend je nezastavitelný. Takže je jasné, že něco z těch čtyř zavře.
Já bych viděl ještě než jenom ten tlak kolik investic a kolik objemu a jakou zaměstnanost, tak bych viděl ještě druhou věc a to je spíš to tahové řešení, jaké jim vytvoříme podmínky pro to, aby oni vytvořili headquarter v Ostravě. A ve chvíli, kdy se vytvoří z toho nového holdingu Liberty House headquarter v Ostravě, tak je mnohem větší záruka, že Ostravu nezavřou. Ale to je ten tahový směr. A já se na to dívám empaticky, jako kdybych do toho byl vtažen já jako podnikatel. Takže vytvářet pouze tlak přes Evropskou komisi, to nemusí být zcela vždy efektivní, a jak říkám, ten tlak může být jenom do jisté míry.
Já bych navrhoval dvě řešení. To, co říkal tady pan hejtman Vondrák prostřednictvím předsedajícího, a druhé řešení je, abychom jim nabídli vhodné podmínky, tak aby měli chuť tady zůstat. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Hlásí se prosím ještě někdo do rozpravy? Ano pan zpravodaj Leo Luzar. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Leo Luzar: Děkuji za slovo. Nehovořím zde teď jako zpravodaj, ale dovolte mi také se zapojit ještě do diskuze. Já jsem úmyslně nežádal - a na začátku jsem o tom hovořil, že si myslím (nemyslím?), že usnesení, které bychom dneska měli přijmout, by něco ovlivnilo. Pokud by to nemělo být na žádost vlády, že opravdu vyžaduje jednohlasné jasné usnesení Sněmovny jako podporu neochoty Evropské komise s nimi jednat. Potom bych to vnímal, že je to potřeba. Já si uvědomuji i ta rizika, která tady zazněla a která tady byla mými předřečníky řečena o budoucnosti. ***