(9.30 hodin)
(pokračuje Luzar)
V minulé vládě převážila energie řešit situaci prostřednictvím Ministerstva financí, a tudíž státní podnik Prisco se stal tím, který řeší situaci v OKD. Důsledek tady tohoto postupu je ale ten, že lidé, kteří jsou jistě dobrými hospodáři a znalí, jsou ale spíše finančníci. Jsou to lidé, kteří pohlížejí na problém přes peníze, přes agendy, které mají čísla, přes agendy, které jsou jasné. Hodnotí to grafy, hodnotí to výstupy a tabulky. A je tady problém, který se ukazuje jako možná širší než jenom problém... Je tady problém, který se možná ukazuje jako širší problém, který není jenom zakletý v číslech, ale je problémem budoucím, postup, který zvolila společnost Prisco v rámci OKD, a teď budu mluvit konkrétně k Dolu Paskov, který je součástí OKD. Jen pro zajímavost, je to důl, který těží vysoce kvalitní černé uhlí, takzvané koksovatelné uhlí, po kterém je obrovská poptávka. Je to jedna z nejlepších surovin v ČR určitě, v Evropě možná také. Rozhodla jít postupem, který je čistě a jasně finanční. Na jednu stranu dala ekonomické náklady spojené s likvidací, ekonomické náklady spojené se stávajícím provozem útlumové části a na druhé straně dala ekonomické náklady sociální. Z toho jí vyšlo, této společnosti, že nejlepší cesta bude uzavřít tento důl, zasypat ho, zakonzervovat v tom stavu, aby již nemohlo docházet k dalším nákladům na úkor státu, a jak se říká, zavřít hladinu nad touto šachtou. S tím ale, že technici říkají, že pokud by náhodou byla možnost znovu výhodně prodávat a těžit koksovatelné černé uhlí, tak zvolená metodika, která byla touto společností a samozřejmě potažmo podřízenou společností OKD zvolena, je nenávratná. Jinými slovy, k té šachtě se už nikdy nedostaneme.
Považuji to za obrovskou chybu, a proto hovořím o strategických surovinách a jejich možnosti a zakonzervování přístupu. Z mého pohledu technika to znamená dát na jednu stranu hodnotu, sumu prostředků, které stojí údržba dolu v konzervovaném stavu. Jinými slovy, aby tam probíhalo větrání, aby tam probíhala základní údržba, aby tam byl nutný počet personálu, který se o to musí starat. To by byl jasný čistý náklad této šachty. Ta šachta momentálně neprodukuje zisk, samozřejmě, protože by netěžila uhlí. Ale toto je nějaká suma. A teď se můžeme bavit, jestli je to šest milionů ročně, deset milionů ročně. Ale myslím si, že se budeme pohybovat tady v těchto sumách řádově milionů korun na zachování možnosti kdykoliv v budoucnu tuto šachtu odkonzervovat, tuto šachtu zprovoznit a začít okamžitě těžit vysoce kvalitní koksovatelné uhlí. To by byl dle mého názoru dobrý postup.
Společnost Prisco, jelikož je řízena hlavně ekonomy, říká, že by to zatěžovalo státní rozpočet, zcela logicky, že by to mohlo také způsobit určitý sociální dopad na zaměstnance a že to je odkládání pouze nějaké agónie tohoto podniku. Proto mě zaujalo, že se objevil soukromý investor, možná snílek. Ale kdo si ještě před pár lety myslel, že je možné vystřelit elektromobil raketou do vesmíru a nechat to jenom tak letět? Kdo si ještě před nedávnem myslel, že je možno dvě velká města spojit trubkou, do té trubky dát, vyčerpat vzduch a v rámci vakua tam provozovat dopravu lidí v trubce? A dneska už se to staví. Jsou to vizionáři a jsou to lidé, kteří hledají postupy, jak techniku vést dopředu.
Jeden takovýto člověk s podstatně střízlivějším projektem mě navštívil a řekl, že má projekt, který je vědecky podložen, který je diskutován v odborných kruzích, a ten projekt hovoří o tom, jak akumulačně a kompenzačně využít tuto šachtu jako zdroj elektrické energie. Nechci vás zatěžovat technickými podrobnostmi, které jsou s tím spojeny, pouze uvedu pár čísel, která v jejich materiálu jsou.
Bavíme se o produkci elektrické energie, která by byla řádově 47 gigawattů za rok. Což už je slušná elektrárna, 47 gigawattů, které by toto zařízení mohlo produkovat absolutně bezuhlíkově, ekologicky, v rámci nejvyšších možných ekologických standardů. Synergickým efektem tady tohoto by bylo, že by platilo to konzervování šachty. Jinými slovy, stát by to nestálo ani korunu, stát by ušetřil za to, že nemusí šachtu konzervovat, hlídat a vést k útlumu, popřípadě i zasypat, protože samozřejmě zasypání něco stojí. Všechny náklady by převzala tato společnost a ještě by tady zůstala zachována stále možnost, že kdykoliv je možno tuto šachtu otevřít a znovu začít těžit koksovatelné uhlí. Čili veškeré riziko by převzala tato společnost zkoušející tento nový energetický způsob využití hloubky těžních věží, napojení závaží na těžní věže. Mají to docela technicky zajímavě promyšleno. A stát by měl pouze možnost, že odloží případné zasypání, ať jsem v té obecné rovině, třeba o rok, o dva, než tato společnost vyzkouší, jestli je to schůdné, technicky schůdné. Ekonomicky schůdné to prý je. Ale technicky schůdné, jestli nenarazí na nějaké problémy, které by zabránily tady tomuto provozu.
Přesto podle odpovědi paní ministryně financí je to nereálné a spíše se přiklání Prisco k tomuto zasypání. Ale bez udání argumentů. Já se ptám, když jsou to odborníci, proč tedy nezkusit s minimálním rizikem, řekněme na dva roky, které by stálo odložení toho zasypání, protože rozhodnout chceme. Do 30. června se mělo rozhodnout, to se trošku posunulo, ale tohoto roku by snad to rozhodnutí mělo padnout, jak dál s Paskovem. A neumožnit vyzkoušet to? Riziko stát neponese, pokud uzavře dobré smlouvy s tím člověkem, nebo s tou firmou, která by to chtěla vyzkoušet. A třeba ať tam dá zálohu dopředu, bankovní záruky, opravdu nevím, tady jsou od toho právě ti finančníci Prisca, kteří by to mohli velice dobře vědět, jak zabezpečit, aby stát o nic nepřišel, a přesto jsme měli možnost zachovat surovinu k možné těžbě a za b) vyzkoušet třeba technicky něco velice nového, zajímavého, co ve světě ještě nikdo nedělal.
Riziko, které z toho plyne, je maximálně to, že člověk, co mě navštívil, a tedy má tento projekt, který vám můžu potom samozřejmě ukázat, je snílek, nechci-li použít výraz úplně jiný, který by vás asi napadl. Ale může to být opravdu pouze snílek, který to nemá prozkoumáno, nemá to do detailu promyšleno. A to je samozřejmě schopna odhalit skupina odborníků, technické vysoké školy a další, na které by se potažmo společnost Prisco měla obrátit, aby zkonzultovali a oponovali třeba tento projekt, jak dalece to je reálné nebo není. Ale ani toto tato společnost neudělala.
Proto bych velice prosil paní ministryni Schillerovou, aby odpověď, která mi byla zaslána a která je velice obecná, prostě říká jenom, že to nejde, aniž by řekla, proč to nejde, co nás k tomu vede, proč jsme to úplně odhodili a chceme to jenom zasypat, aby tato ctěná Sněmovna tuto odpověď odmítla a požádala paní ministryni, aby opravdu zadala seriózní studii společnosti Prisco, popřípadě, jak jsem již na úvodu uvedl, jak ta historie Prisco versus DIAMO vznikla, aby požádala společnosti DIAMO, které k tomu má nejbližší a největší zkušenosti, potažmo v řízení státu, to znamená, má odborníky na důlní činnost, na likvidaci důlních činností, má odborníky spojené s hornictvím, aby provedli analýzu projektu, zda je rentabilní a schůdný pro stát, a aby se tyto kroky aspoň minimálně ověřily. ***