(19.30 hodin)
(pokračuje Adámková)
A já se domnívám, a už jsem to říkala opakovaně, že politika je o hovoru, zdraví je apolitické, protože nemocní jsme všichni. Úplně zdravý tady není nikdo, to vám můžu garantovat, i když si to třeba zatím myslí. A aby kvůli řekněme nadneseným problémům nebo neřešeným problémům naši lidé nakonec nemohli třeba pracovat na svých pozicích v mezinárodních firmách, by mně přišlo opravdu malé, hloupé a úsměvné. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní Věře Adámkové za její vystoupení a budeme pokračovat v diskusi vystoupením pana poslance Jana Lipavského. Připraví se paní poslankyně Helena Langšádlová. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Jan Lipavský: Děkuji. Dámy a pánové, pane předsedající, já bych asi nejdřív poděkoval panu předsedovi Sněmovny za to jeho úvodní vystoupení, protože to byla asi první souhrnná jakási informace, které se nám o té cestě dostalo v takovém rozsahu a v takovém detailu. Nicméně mám několik otázek a mám několik bodů. Koneckonců asi jsem to já, kdo víceméně inicioval toto dnešní jednání, takže bych se k tomu měl i vyjádřit.
Hovořil jste o lokajství a sám jste se víceméně usvědčil z toho, že jsme v té pozici, protože pokud Rusko nebo Moskva odmítaly přijmout našeho velvyslance, zdržovaly přijetí pověřovacích listin a odblokovala to až vaše návštěva, tak krok, který bych v diplomacii považoval za naprosto samozřejmý, byl podmíněn nějakou další akcí.
Kontakt s opozicí. Hovořil jste o tom, že vaše cesta proběhla v rámci koncepce zahraniční politiky, ale zároveň jste mluvil o tom, že jste neměl žádný kontakt s opozicí. Já velice si vážím těch cedulek, to je skvělý projekt. Ale když tam byl teď například představitel USA, tak šel položit věnec na most, kde byl zastřelen významný opoziční politik. Takové gesto tam prostě nebylo. A v situaci, kdy my jsme byli Ruskem, nebo Sovětským svazem, pardon, Sovětským svazem okupováni, byla nám sem dovezena nesvoboda, tak bychom měli dát najevo, že nám záleží na tom, aby alespoň nějaké zárodky svobody a opozice byly v Rusku pěstovány.
Mluvil jste o tom, že Ruská federace není izolována. To máte naprosto pravdu. Ten seznam těch cest to dokládá. Ale Ruská federace se politicky snaží izolovat nás, dlouhodobě nepřijímají žádné návštěvy na úrovni exekutivy. Jediný, kdo tam jezdí, je Miloš Zeman. A jaksi předseda Poslanecké sněmovny není ta exekutivní role. V té souvislosti by mě zajímalo a byl bych rád, pokud byste na to odpověděl, vlastně kdy a od koho přišlo tedy pozvání na tu vaši cestu. A samozřejmě ocením, pokud byste dal k dispozici i ten konkrétní seznam nebo nějaký zápis z těch schůzek. Ale samozřejmě to není věc, která musí proběhnout na tomto jednání.
Jako z hlediska české zahraniční politiky já vnímám velice problematicky, že nemáme v zahraničí jeden hlas. De facto máme dnes čtyři ministry zahraničních věcí. Máme tedy již konečně pana Petříčka na Ministerstvu zahraničních věcí v Černínském paláci, máme prezidenta, který realizuje úplně vlastní osu politiky, víceméně na truc vládě. Máme politiku, kterou představujete vy jako předseda Poslanecké sněmovny. A já bych chtěl říct, že velice pozitivně vnímám například vaši cestu do USA nebo i tu iniciativu s rakouským parlamentem. A myslím si, že je nefér, když jste byl obviňován za cestu do Saúdské Arábie. Jel jste tam v situaci, kdy samozřejmě bylo jasné, že ten režim je problematický v mnoha místech, válka v Jemenu a tak dále, ale běžel tam nějaký dialog, takže takové ty pokusy něco na vás hodit, se přiznám, nevnímám jako férové.
Ale v té nejvyšší politice já prostě vnímám, že váš přístup k tomu, jaký máte přístup k Rusku, není úplně rovný. Je lokajský. Když prostě prezident Zeman, který je velice proruský a pročínský, rozesílá inaugurační pozvánky, vy jste mu vyšel vstříc. Když jsme měli mimořádnou schůzi k novičoku, vy jste byl součástí té obstrukce, kdy kolegové z ANO jaksi tady seděli, ale nebyli přihlášeni, takže se schůze přerušila. Tím pádem 14. schůze nám tam dodnes visí, už se pravděpodobně na ni nikdy nedostane. Když proběhla schůzka nejvyšších ústavních představitelů, tak vy jste mohl říct: já jako představitel parlamentu trvám na tom, že chci, aby tam byl můj kolega ze Senátu. To jste neudělal. Nebo aspoň jste nevylobboval, že tam musí být paní místopředsedkyně Senátu. A nyní jste jel na cestu, a já se k tomu teď dostanu, kde bylo několik problematických výroků. A stejně tak vnímám velice negativně vaši dnešní reakci na vtipkování prezidenta Zemana o likvidaci novinářů. Ha, ha, ha, v Rusku jich od roku 2000 bylo zabito sto třicet. Sto třicet.
A co jsme se tedy dočetli v médiích. Vedl jste úvahu na téma sankcí. Pomohly něčemu tyto sankce? V rámci EU je možné rozproudit diskusi na toto téma. Samozřejmě to je přesně to, co Rusové chtějí slyšet. Chtějí nabořit evropskou jednotu, která stojí na tom, že Rusko anektovalo násilně Krym, rozpoutalo válku na Ukrajině, kde je deset tisíc mrtvých, a má neustále vojenská cvičení, ohrožuje Pobaltí, naše státy Evropské unie a potenciálně i nás.
A stejně tak bych se vás chtěl zeptat, jakým způsobem byl míněn víceméně výrok, já ho teď odcituji: "Já také čtu noviny a chci vás ujistit, že česká média nevyjadřují mínění většiny českých občanů. Jde o novou generaci, která nemá podrobné informace o Rusku, neučila se ve škole ruštinu. Věřte mi, že většina Čechů nejsou tací, jak je ukazují média v Evropě." Opravdu jako, to by mě tedy zajímalo, co a kdo tedy vyjadřuje tu vůli občanů. Já si myslím, že naštěstí doposavad máme i v České republice svobodná média, proč by tedy nemohla vyjadřovat jejich vůli. Takže pokud byste na toto mohl nějakým způsobem zareagovat, tak bych byl velice rád.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: To byl pan poslanec Lipavský. Vyvolal dvě faktické poznámky. První byla poslance Davida Kasala a potom pan předsedy Vondráčka. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.
Poslanec David Kasal: Děkuji za slovo. Vážený pane kolego Lipavský, prostřednictvím pana předsedajícího, omlouvám se. Nikdy nepoužívám tak silná slova, ale to, co tady slyším o lokajství - vy jste tam nebyl. Nevím, z čeho čerpáte. Fakt nevím, z čeho čerpáte. Já jsem tam byl u toho jednání. To jednání trvalo místo hodiny hodinu čtyřicet minut, bylo to natáčeno kamerami. Tak si to klidně můžete z toho Twitteru stáhnout. A já jsem obdivoval pana předsedu, jak před kamerami volil každé slovo a jakým způsobem jednal. A přenesl jsem se do roku 1968, kdy jsem ještě nebyl na světě, když tam byli naši představitelé - nemusíte se mi smát do očí, nemusíte - když tam byli naši představitelé, a uvědomil jsem si, jak to bylo, když tam Kriegel nic nepodepsal. Protože ono když tam sedíte a jste proti té ruské straně, ono to není tak jednoduché. Ale žádné lokajství jsem tam neviděl. Měl byste se omluvit! (Potlesk části poslanců.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji kolegovi Kasalovi a nyní s faktickou poznámkou pan předseda Poslanecké sněmovny. Prosím, pane předsedo, máte slovo.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Já to zkusím zklidnit a vejít se do dvou minut. Myslím, že je zcela v pořádku, když se bude používat slovo asertivita. Při těch jednáních je dobré prostě postupovat asertivně. Postupuje tak i druhá strana. A když to dělají oba, tak to nebrání tomu, abychom měli korektní vztahy. Já samozřejmě nemůžu podle vašich představ uskutečnit program, jaký byste si vy představoval. A já jsem si zvolil projekt Poslední adresa, silně lidský příběh, který humanizuje miliony, statisíce popravených totalitním stalinistickým režimem, nešel jsem na most, kde zahynul Boris Němcov. Ani není možné, prostě, znovu si to říkám, nemůžu vyhovět všem.
To, že se nedaří domluvit schůzky na exekutivní úrovni. Ano, to je ale přesně ono, a proto jsme tam jeli, aby se to změnilo. A prosím vás, tak to je. Tak je to všude ve světě, všude v diplomacii ve všech zemích světa. A proto je ideální pozice předsedy Poslanecké sněmovny, proto je ideální pozice předsedy parlamentu, který se skládá z více stran. Samozřejmě, že v té delegaci na druhé straně stolu byli i zástupci opozice. S panem Volodinem tam seděli i zástupci opozičních stran. Tam neseděl jenom pan Volodin.***