(17.50 hodin)
(pokračuje Stanjura)
Já jsem zaznamenal v minulých dnech, nebo týdnech, už nevím, já nevím, jestli to nevyděsilo i paní ministryni financí - paní ministryně práce a sociálních věcí, jejímž základním slovesem, to už jsem tady jednou říkal, je zvýšit, chce navrhnout zvýšit životní a existenční minimum. Není pro to žádný důvod. Není pro to žádný důvod. Při rekordní nezaměstnanosti není žádný důvod zvyšovat tyto dávky.
Současně se zvyšuje minimální mzda. Tam já vidím největší problém v té zaručené mzdě v těch vyšších skupinách - pět, šest, sedm, osm. To v krajích s nižší mzdou, jako je Moravskoslezský, skutečně vytváří pro zaměstnavatele problémy. Tady my zase doporučujeme rozdělit tu debatu o minimální mzdě a zaručených mzdách a vést ji skutečně racionálně a ne ideologicky.
A není žádný důvod zvyšovat životní a existenční minimum. Pokud chceme, a já věřím, že většina v Poslanecké sněmovně chce, aby se vyplatilo pracovat těm, kteří pracovat mohou, tak není žádný důvod. Na druhé straně když budeme přísně posuzovat sociální dávky, tak ti, kteří je skutečně potřebují, mohou dostat více než dneska. Mohou dostat více než dneska, když je nebudou pobírat ti, kteří je pobírat nemusí a nemají. Souvisí s tím příspěvek na bydlení a podobně.
Nevím, proč je taková nedůvěra vůči obcím. My si myslíme, že obec je přesně ta entita, která by měla rozhodovat o tom, kdo má například doplatek na bydlení dostávat. Obec moc dobře ví, jestli je to zavedená organizace, která poskytuje kvalitní sociální služby - mohl bych jmenovat Armádu spásy, Charitu a mnohé jiné - nebo je to někdo, kdo si koupí hotel a vytváří tam ubytovnu jenom proto, aby kasíroval v nevyhovujících podmínkách peníze z doplatku na bydlení. Ale toho se zejména sociální demokraté obávali, a přestože jsme to schválili, tak... abych nepoužil tak silné slovo, ale tak to řeknu, (kvůli) sabotáži bývalého ministra vnitra a bývalé ministryně práce a sociálních věcí najednou z povinnosti respektovat stanovisko obce se stalo doporučující stanovisko obce.
Přitom obce, například v Karviné, kde jsou sociální demokraté tak úspěšní i letos, měly velmi dobře vypracovaný systém - my jsme tam nevládli, byli jsme v opozici - kdy velmi dobře uměli rozeznat, komu ten doplatek přináleží a komu ne. Ale to bylo ze zákona odstraněno. Pak bylo přijato něco, co je mnohem méně elegantní a mnohem méně účinné, ale taky se to používá - to jsou ty bezdoplatkové zóny. Ale je to horší řešení, než to, aby to schvalovaly obce. Ale je to lepší řešení než nemít nic.
Pokud s tím něco chceme dělat, tak dejme důvěru starostům, zastupitelstvům a těm obecním úřadům. Ti totiž jsou schopni dělat skutečné sociální šetření a provádět sociální práci. Ne úřady práce. Ty to pořád posuzují od stolu. A přitom přibíráme nové a nové zaměstnance na úřady práce. Zeptejte se, jestli znají ty lidi, jestli vědí, jestli platí poplatky, jestli posílají děti do škol a tak dále. A pak zbudou peníze pro ty, kteří ty dávky skutečně potřebují a kteří si to zaslouží. Myslím, že se máme vrátit k debatě o sloučení příspěvku na bydlení a doplatku na bydlení, ale v každém případě to testovat na příjmy. Bez toho to nebude mít žádný smysl.
Rodičovský příspěvek. Dokonce je to v koaliční smlouvě, že se zvýší. Velmi často vláda, kterákoliv vláda, abych byl spravedlivý, když chce podpořit argumentačně nějaký svůj politický krok, tak nechává zpracovat studie v porovnání se zahraničím a říká: V zahraničí je to tolik, řídíme se těmito zdroji... (Odmlka pro silný hluk, zejména na levé straně sálu. Předsedající žádá o klid.)
Tak já bych poprosil vládu, aby udělala nějakou studii, kdyžtak to uděláme přes Parlamentní institut, ale aby to byla vládní studie, která by mohla porovnat délku rodičovské, rodičovské příspěvky, délku mateřské, příspěvky mateřské například v zemích Evropské unie. My máme poměrně velkorysou rodičovskou dovolenou. I když ta dovolená - souhlasím s panem poslancem Juchelkou, teď ho tady asi nevidím tak rychle - ale že to není dovolená, že to užívané sousloví není šťastné.
Máme i vícerychlostní, což je správně. Rodiče se mohou střídat, což je taky správně, a je poměrně velkorysá, co se týče financí, což je taky správně. Ale není žádný důvod to zvedat o 80 tisíc z 220 na 300. To je kolem 35 %. Neviděl jsem žádnou studii, proč bychom to měli dělat. Tak porovnejme, nechme si zpracovat analýzu, jak je to v okolních zemích, jak je to v zemích Evropské unie s délkou a výší, než přistoupíme k tomu, že ty dávky budeme zvyšovat.
Jednou z dávek, které jsou v rozpočtu MPSV, jsou dávky v pěstounské péči. A podle toho, jak se díváme na údaje, tak počet pěstounů vlastně roste. My si myslíme, že základní úlohou je, pokud je to jen trochu možné, nechat děti v rodinách. A to by měla být základní úloha OSPODu ve všech obcích s rozšířenou působností. Když už to není z objektivních důvodů možné, tak potom by mohla nastoupit pěstounská péče a až potom jako poslední je ústavní péče. Ale pokud se zvyšuje počet pěstounů, tak by bylo spravedlivé a rozumné vědět, zda se snižuje počet dětí v ústavní péči. Protože logicky by to tak být mělo. Pak to má smysl podporovat, protože je to lepší... (Další odmlka pro hluk. Předsedající žádá o klid.) Paní ministryně je v tom nevinně, já to chápu.
Měli jsme v roce 2006 12 500 pěstounů, v roce 2007 12 900, v roce 2008 je to 13 000 a příští rok to mát být 14 300. A mě by skutečně zajímalo, zda klesá počet dětí v ústavní péči, pak to plní tu funkci. Pokud ne, tak je něco špatně na tom systému a měli bychom se tomu věnovat. Je to citlivé téma. Já jako bývalý primátor musím říct, že je to jedno z nejcitlivějších témat, které řešíte na úřadu. OSPOD, ty dámy, protože většinou to dělají dámy, to mají velmi těžké, ale musíme se i na tohle podívat. Zda ten efekt, podpora pěstounské péče vede k tomu, že se snižuje počet dětí v ústavní péči, nebo ne.
Dávky nemocenského pojištění mají příští rok růst poměrně dost procentuálně. Nevím proč, paní ministryně financí. Proč mají růst dávky nemocenského pojištění příští rok? V roce 2017 byly dávky nemocenského pojištění zhruba 28 miliard, to je loni, a příští rok je plánováno 36,2 miliardy. To je nárůst zhruba přes 20 % v průběhu dvou let. Nevím, z čeho to plyne. Zda je to jenom nějaká lineární tabulka, konstanta, kterou zvýším výdaje.
Dávky v hmotné nouzi. Tady se vrátím vzhledem k tomu, že dávky v hmotné nouzi jsou navázány na životní minimum, k našemu odmítavému stanovisku na zvýšení životního minima. V současné době není naštěstí žádný problém, aby lidé 50+ jako já našli uplatnění na pracovním trhu. Aby našly uplatnění na pracovním trhu matky, které se vracejí z rodičovské dovolené, díky tomu, že je rekordně nízká nezaměstnanost. A kdo může a jeho zdravotní stav mu to umožňuje, by měl pracovat. Zeptejte se nebo si přečtěte, kolik je volných pracovních míst každý měsíc a o kolik přicházejí nejenom ty firmy, o kolik zakázek, ale o kolik i díky ušlým daním přichází česká ekonomika a český stát.
Pak další příspěvek je příspěvek na mobilitu. Tady by se mohly snížit administrativní náklady. Kdyby se to vyplácelo jednou za pololetí, sníží se administrativní náklady. A je třeba otevřít debatu na uznávání zvláštních pomůcek, protože je to na pomezí zdravotního a sociálního. Je to ta dlouhodobá debata, kde končí zdravotní péče a kde začíná sociální péče. To není určitě politické téma, ale je to téma, kterému bychom se měli věnovat, a my jako konzervativní pravice jsme připraveni přispět i svým pohledem na debatu.