(15.30 hodin)
(pokračuje Skopeček)
K samotnému deficitu. Někdo by si myslel, že těch 40 miliard je málo, ale je potřeba si uvědomit, že příjmy státního rozpočtu rostou meziročně o 151 miliard korun, takže vláda, přestože získá meziročně o 151 miliard navíc, dokázala z toho rozpočtu ušetřit desítku miliard korun. Jednu desítku miliard korun. To je velmi málo v době ekonomického růstu a nízké nezaměstnanosti. Zbytek z těch 151 mld. utratí. Je to samozřejmě tím, že vláda se zaměřila nikoliv na výdajovou stranu rozpočtu, ale příjmovou, což je vidět i na růstu složené daňové kvóty, která se má v roce 2019 vyšplhat až na 35,7 %. Jenom připomenu, že ještě v roce 2015 to bylo 32,6 %. Toto číslo ukazuje, jakým způsobem stát uvaluje, nebo v jaké výši stát uvaluje daňové břemeno na daňové poplatníky. A tady vidíme, že i když se ekonomice daří, i když je nízká nezaměstnanost a člověk by si řekl, že je menší nutnost transferů obyvatelům, tak přesto vláda zvyšuje kontinuálně daňové zatížení.
Vláda se bohužel zaměřila jenom na příjmovou stranu, chce si ještě více sáhnout do kapes daňových poplatníků. A pro rok 2019 to skutečně platí, protože daňová kvóta, daňové břemeno lidem roste. Čili všechny báchorky o tom, jak hnutí ANO snižuje daně, neplatí. Stačí se podívat na složenou daňovou kvótu. Složená daňová kvóta roste, hnutí ANO tahá z kapes daňových poplatníků více peněz.
Naopak jakoukoliv ambici nevidím na straně výdajů a zejména v tom typu výdajů, které nazýváme mandatorní, které ze zákona vláda musí vyplácet, ať se děje s ekonomikou cokoliv. Na rok 2019 jsou plánovány ve výši 828 mld. korun, což bude činit 55 % celkových výdajů. Ten podíl, to je potřeba zmínit, abych byl férový, podíl mandatorních výdajů drobně oproti minulému roku by měl klesnout. Nicméně 55 % rozpočtu, více než polovina rozpočtu je předem daná a vláda s ní nemůže cokoliv dělat, i kdyby se s ekonomikou dělo cokoliv. A to jsou jenom mandatorní výdaje. Pokud bychom k tomu přidali kvazimandatorní výdaje, tak se dostáváme někam ke dvěma třetinám výdajů státního rozpočtu. A s těmito výdaji zkrátka vláda nemůže jakkoliv nakládat, nemůže dělat aktivní fiskální politiku, přestože by se ekonomika dostala třeba do klesající fáze a vláda by potřebovala ekonomiku podpořit, tak ten fiskální prostor se jí každý rok snižuje, nebo je velmi malý, protože těch 55 % je skutečně číslo, které je nebezpečné.
Navíc ten drobný pokles oproti minulému roku není proto, že by vláda dělala nějaké strukturální reformy a snižovala objem mandatorních výdajů, protože ten stále roste. Ten podíl klesl jenom díky tomu, že hrubý domácí produkt rostl rychleji než absolutní výše mandatorních výdajů. Ty mandatorní výdaje oproti plánu nebo oproti schválenému rozpočtu roku 2018 rostou o 46 mld. korun, od roku 2014 máme nárůst dokonce 83 mld. korun, takže je to skutečně časovaná bomba, která každý rokem bude zužovat prostor vládě pro jakoukoliv aktivní fiskální politiku.
Kdybych se měl zastavit u kapitálových výdajů, tak tam si myslím, že nemá smysl je vůbec komentovat, protože vláda se sice chlubí tím, jakým způsobem navyšuje i rozpočtované prostředky na národní dotace, ale já myslím, že to opravdu by byla ztráta času, protože když se podíváme na předchozí roky, tak zjistíme, že se málokdy vládě podařilo proinvestovat to, co si na začátku roku naplánovala. Takže byť ty kapitálové výdaje vypadají lépe než v uplynulých letech, tak já odhaduji, že to dopadne jako v letech předchozích, tedy že skutečně čerpané investice, skutečně proinvestované peněžní prostředky budou daleko nižší. Což mimo jiné je také jedna z mála kapitol, ve které vláda může skutečně "uspořit" na to, aby ten deficit nebyl 40 mld., ale aby byl někde nula. Ale nebude to díky úsporám provozních, běžných, mandatorních, sociálních výdajů, ale bude to jenom tím, že vláda nebude schopna proinvestovat to, co si naplánovala.
Naopak běžné výdaje, ty podle mého názoru smysl komentovat má. Běžné výdaje mají narůst o 108,8 mld. korun oproti roku 2018, což je nárůst o 8,5 %. Když si uvědomíme, že česká ekonomika má růst v příštím roce kolem 3 %, což je i číslo, na základě kterého vláda konstruuje rozpočet, a já s ním souhlasím, není to číslo, které by bylo nějakým způsobem nafouknuté, myslím, že to je ze strany ministerstva odpovědný přístup, že na základě zhruba tříprocentního růstu konstruuje tento rozpočet. A když srovnáme růst HDP 3 % a růst běžných výdajů 8,5, tak zjistíme, jakým stylem současná vláda přistupuje k veřejným financím, jak je hospodářsky odpovědná. Protože normální by bylo, aby běžné výdaje rostly buď stejně, nebo méně než hrubý domácí produkt, tak, aby se struktura rozpočtu zlepšovala. Nikoliv, vláda přesto, že máme, jak znovu opakuji, slušný ekonomický růst už několik let, přestože máme nízkou nezaměstnanost, tak je schopna na běžných výdajích vydat o 8,5 % více, přestože ekonomika roste pouze o 3 % více.
Stejný problém vidím v sociálních výdajích. Ty jsou plánovány ve výši 693 mld. korun, což je téměř o 44,7 mld. korun více oproti roku 2018. Tam je růst sedmiprocentní. Znovu porovnejme růst hrubého domácího produktu ve výši 3 % a růst sociálních výdajů o 7 %. Znovu, abych byl férový, je potřeba říct, že velkou část, dominantní část nárůstu sociálních výdajů tvoří důchody ve výši 37,6 %, na čemž byla napříč politickým spektrem tady shoda. Ale prostě si musíme přiznat, že takováto situace bez jakékoliv reformy sociálních výdajů, bez penzijní reformy je zkrátka neudržitelná. Není možné každý rok zvyšovat sociální výdaje více, než roste hrubý domácí produkt. A tady ten růst je více než dvojnásobný.
Jak říkám, ekonomika pravděpodobně poroste o 3 %, na sociálních výdajích vydá stát v příštím roce téměř o 7 % více. Situace naprosto neudržitelná a ohrožující příští generace.
Vláda se bezesporu bude ptát, kde by opozice chtěla šetřit. Já vám garantuji za klub ODS, že bezesporu ve druhém čtení přijdeme s návrhy na to, abychom ten deficit snížili k nule. Ukážeme, že na výdajové straně lze najít 40 mld. korun a mít rozpočet od samého začátku vyrovnaný. Kdybych chtěl vládě napovědět, kde je možné brát, tak stačí se podívat například na to, jakým způsobem se pod stávající a předchozí vládou, kde hnutí ANO mělo dominantní pozici, vyvíjel počet státních zaměstnanců. Počet státních zaměstnanců v roce 2019 se počítá na úrovni 469 tis. míst. Když to srovnáme s rokem 2015, což není zase tak dlouhá časová osa, tak je to nárůst o více než 45 tis. lidí. A to v době, kdy trh práce je vyčerpaný a kdy soukromý sektor nemá kde brát lidi, tak stát to tomu soukromému sektoru zhoršuje ještě tím, že vysává pracovní sílu z trhu a podnikatelům zhoršuje jejich konkurenční postavení.
Na základě těchto jasných jednoduchých čísel jsem chtěl ukázat, že vláda nám předložila projídací rozpočet. Vláda nám předložila rozpočet, který není adekvátní k fázi ekonomického cyklu, kterou prožíváme. A co já jí nejvíc vyčítám, je, že nevidíme na stole žádné koncepční strukturální změny, které by napověděly, že podobné deficitní rozpočty nebudeme muset schvalovat i v budoucnu. Na stole není ani náznak penzijní reformy a dobře vidíme na těch číslech, že ten hlavní problém veřejných financí bude v neudržitelném penzijním systému. Ten problém je ve stále nákladnější zdravotní péči. Znovu, nemáme tu ani náznak reformy financování zdravotnictví. To všechno nás bude v dalších letech uvrhávat do stále větších problémů a jakákoliv vláda bude mít velmi malý prostor na to využívat rozpočet a fiskální politiku k nějaké skutečně aktivní rozumné politice. To je to, co vládě vyčítám. Prohospodařuje dobré ekonomické počasí a je to faul a kopnutí do budoucích generací, které na tom díky této vládě, která není schopna k odvážnějším krokům, prodělají.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: To byl pan poslanec Jan Skopeček. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Jan Hrnčíř a následně v obecné rozpravě, pakliže nenaskočí další faktická, se připraví pan poslanec Vojtěch Munzar. Vaše dvě minuty, prosím. ***