(11.50 hodin)
Poslankyně Miroslava Němcová: Děkuji, pane předsedo. Dámy a pánové, přicházím v téže věci. Jenom pro upřesnění toho, co se dělo. V roce 2005, připomínám tedy prostřednictvím pana předsedy panu místopředsedovi Sněmovny, v roce 2005 předložila Poslanecké sněmovně pozměňovací návrh, který omezil možnost Energetického regulačního úřadu každoročně snižovat výkupní ceny limitem pět procent, paní poslankyně Iva Šedivá, tehdy reprezentantka České strany sociálně demokratické. A tento její návrh byl schválen a byl kritizován jako jeden z faktorů finančně nezvládnutého boomu fotovoltaiky v České republice.
Takže si myslím, že je-li potřeba tady vystoupením pana místopředsedy politicky zaútočit do řad jeho pravicových oponentů, tedy do Občanské demokratické strany, bylo by zapotřebí citovat úplně všechno, co v té věci souvisí, jaký průběh věci byl, a ne nad někým zavírat oči a na někoho jiného ukazovat, protože se ty věci dají naštěstí dost dobře dohledat. Pan předseda, dnešní místopředseda Sněmovny Filip, byl i tehdy místopředsedou Sněmovny a předpokládám, že tyto věci jsou mu známy, jenom je účelově nezmiňuje.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. S faktickou poznámkou bude reagovat pan místopředseda Filip.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Ano, je mi známo, jakým způsobem došlo k tomu, že se omezila možnost našeho Energetického regulačního úřadu. To je pravda. Ale stanovení ceny za výkup energie už bylo věcí vlády Mirka Topolánka a Martina Bursíka. Tak si tady dohledáme, kdy stanovení ceny bylo. A není pravda, že tu regulaci tato vláda nějakým způsobem řešila. Řešila ji až vláda přechodná, po pádu Topolánkovy vlády. A myslím si, že to byl pan ministr průmyslu a obchodu, myslím v té době, že to byl Vladimír Tošovský, který poprvé sáhl na to, že to snižoval. Celou dobu Mirek Topolánek a Martin Bursík trvali na tom, že se s tím nedá nic dělat. A byl to Martin Bursík, který tenkrát přispěl k tomu, jak se stanovila cena výkupu, která byla, promiňte mi, o více než 100 % vyšší než cena výkupu ze solárních elektráren v sousední Spolkové republice Německo. To byl ten průšvih, který jsme tady udělali!
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Přečtu omluvy. Omlouvá se dne 24. 10. mezi 12.45 a 13.45 z rodinných důvodů pan poslanec Špičák. Omlouvá se pan ministr Tomáš Petříček od 11 hodin do konce jednacího dne z pracovních důvodů.
Máme 11.52 a na řadu přichází první řádně přihlášený poslanec bez přednostního práva, paní poslankyně Kovářová. Máte slovo.
Poslankyně Věra Kovářová: Ano, děkuji, že jste mě označil poslankyně, nikoliv poslanec.
Vážené dámy, vážení pánové, mnohá slova o státním rozpočtu, mnohá čísla zde již zazněla a mnohá stanoviska klubů. Dovolte tedy, abych vám přednesla i stanovisko klubu Starostové a nezávislí.
Česká republika je dnes ekonomicky na vrcholu, hospodářsky se nám nebývale daří. Přesto nám tato vláda přináší rozpočet, který má naši republiku zadlužit o 40 mld. korun. Ano, o 40 mld. korun v době výrazného hospodářského růstu. A co na to říká zdravý rozum? Jsem přesvědčena, že zdravý rozum za současné ekonomické situace přímo volá po vyrovnaném rozpočtu, ne po zadlužování, které prosazuje tato vláda. Fatálnost této rozpočtové politiky nespočívá v tom, jak poškodit naši republiku dnes, ale jak nás poškodí zítra. Zítra, až se hospodářský růst zpomalí, až se ekonomice nebude dařit, jako se jí daří dnes, až přijde další krize. Z historie víme, že horší časy přijdou. Zákonitě, co jde nahoru, musí jít také jednou dolů. A to platí v ekonomice dvojnásob. Platit za dnešní chyby budeme všichni a především další generace.
Ne, pane premiére Babiši, v zadlužené zemi naše děti žít nechtějí, a dokonce jim ani nebudou zářit oči, abych parafrázovala jeden z vašich starších předvolebních sloganů. Schodkový rozpočet jako takový nemusí být špatný nástroj, záleží však na situaci, důvodech a motivech, které vedou k jeho použití. V našem případě je jeho použití neospravedlnitelné. Problémy tohoto 40miliardového deficitu leží především na tom, jakým způsobem mají být tyto peníze vynaloženy. Teď mluvím hlavně o navyšování mandatorních výdajů rozpočtu, které tam už bohužel zůstanou. Budou představovat zátěž, ostatně představují ji už dnes, kdy mandatorní výdaje mají 55procentní podíl.
Je jasné, že se to děje i na úkor investic. V jejich případě vidím v předloženém návrhu dva velké problémy. Za prvé, objem investic ve státním rozpočtu je nízký, to tady už mnohokrát zaznělo, a zvyšuje se pouze pozvolna. Za druhé, čerpání investic je ještě horším problémem než jejich objem. Pan premiér se za poslední rok neopomněl pochlubit, kolik peněz se na jednotlivých ministerstvech našlo, ušetřilo či zbylo. Bohužel tyto výroky jdou z velké části na vrub toho, že ministerstva nejsou schopna efektivně investiční peníze proinvestovat.
Dovolte, abych připomněla dva citáty současného premiéra Babiše, které jsem zmínila již včera na tiskové konferenci. Jeden je z roku 2014. Pan premiér Babiš, tehdy myslím byl již ministrem financí, řekl: "Jsem přesvědčen, že v roce 2017 už budeme mít vyrovnaný rozpočet." V roce 2011 kritizoval sestavení deficitního rozpočtu s tím, že deficit je ztráta: "Kdyby mi někdo sestavil byznys plán se ztrátou, tak ho vyhodím." A ten samý člověk, současný premiér, nám předkládá státní rozpočet s deficitem 40 mld. a plánuje ho vláda i v letech 2020 a 2021. Z oněch dvou citátů vyplývají dva závěry. Za prvé, slova o vyrovnaném státním rozpočtu jsou jen prázdným plácnutím do vody. A z druhého citátu vyplývá, že i pan premiér zjistil, že stát nelze řídit jako firmu.
Myslím si, že schodek by bylo možné akceptovat, pokud by byl tažen skutečně výrazným zrychlením investic. Na jedné straně máme plán investic, avšak na druhé straně máme výši investic, které jsou skutečně realizovány. Obáváme se, že nízká připravenost nových investičních projektů povede k tomu, že nárůst těchto realizovaných investic nebude tak silný, aby byl deficit ospravedlnitelný. Co se týče schopnosti realizovat investice, je realita následovná. Na trhu je absolutní nedostatek kapacit ve stavebnictví. Dnes platí: máme peníze, ale nemáme lidi. Proto je nutné si vytvářet rezervy na horší časy, kdy lidi budou, ale nebudou peníze. Připomeňme si krizi, která byla před lety. Ze stavebnictví odešlo více než 50 tis. lidí a horko těžko se do tohoto sektoru vracejí. ***