(10.00 hodin)
(pokračuje Kalousek)
Příjmy vycházejí z červencové makroekonomické prognózy Ministerstva financí. Já nemám žádný důvod zpochybňovat profesionalitu příslušného pracoviště, nemám žádný důvod mít nedůvěru k indikátorům, na základě kterých byly příjmy vypočteny. Také v návrhu usnesení nebudu navrhovat změnu příjmů. Ale pravděpodobně se shodneme na tom, že oproti minulým letům, kdy bylo možné nadějně předpokládat, a taky se to stalo, že skutečné indikátory budoucího rozpočtového roku byly lepší než prognózované, protože prognózy byly konzervativní a průběh ekonomiky vykázal větší dynamiku, tak vzhledem k tomu, co se děje ve světě, tak takové očekávání příštího roku pravděpodobně mít nemůžeme a asi se i shodneme i s předkladateli na tom, že rizika naplňování příjmů míří spíše směrem dolů než směrem vzhůru. To je potřeba vědět při jisté míře optimismu očekávání, zda by mohl deficit dopadnout lépe, nebo hůře.
Nad čím se musím usmát, je tvrzení v textové dokumentaci o stále efektivnějším a lepším výběru daní díky účinným opatřením proti daňovým únikům. Proč se nad tím musím usmát? Za prvé proto, že Ministerstvo financí v různých dokumentech vykazuje různá čísla, která přisuzuje těm či oněm opatřením proti daňovým únikům. Ale zejména se těším na argumentaci vlády a Ministerstva financí vůči Evropské komisi, až bude zdůvodňovat svoji snahu o zavedení reverse charge.
Pan premiér slavnostně oznámil obrovský diplomatický úspěch, kdy členské státy schválily možnost zavedení reverse charge, o což pan premiér nepochybně usiloval dlouhou řadu let. Nicméně podíváme-li se na podmínky možnosti tohoto zavedení, tak jednou z těch podmínek je dostatečný rozdíl mezi potenciálem v možnosti vybírání daní a skutečně vybraných daní. Jinými slovy, abychom mohli zavést reverse charge, musíme dokázat Evropské komisi, že naše dosavadní opatření proti daňovým únikům byla neúčinná, a proto chceme zavést reverse charge. Takže na jednu stranu Ministerstvo financí nás ohromuje čísly o účinnosti opatření proti daňovým únikům, na druhou stranu bude Evropské komisi dokládat neúčinnost těchto opatření a bude žádat o povolení reverse charge. Na to si vezmu lístek do první řady a budu samozřejmě pečlivě porovnávat údaje, které vláda předkládá Poslanecké sněmovně a které bude předkládat Evropské komisi při žádosti o povolení reverse charge.
A nyní k výdajům. Dochází oproti letošnímu roku, návrh předpokládá poměrně raketový nárůst výdajů. Takový tady nebyl posledních 15 let. Je to o 140,9 mld. korun, což je, podíváme-li se na dlouhodobý trend, skutečně nárůst, kde by člověk předpokládal, že se stane něco mimořádného. Že se bude likvidovat mimořádná environmentální katastrofa nebo že prudce stoupají náklady na obranu vzhledem ke zhoršené bezpečnostní situaci. Nebo že jsme se rozhodli k nějaké jednorázové masivní investici, nedej bože kanál Odra-Labe-Dunaj. Nic takového ale nenalezneme a zjistíme, že dominantně tyto prostředky jdou zejména na spotřebu, zejména na platy státních zaměstnanců, zejména na důchody - proti čemuž nic, ale ne na úkor budoucnosti a ne na úkor deficitu, zejména na zvýšení sociálních dávek, dostaneme se k tomu v jednotlivých trendech.
Pojďme na investiční výdaje. Investiční výdaje vláda zvyšuje oproti letošnímu roku o 32 mld., což vypadá velmi lichotivě, ale jenom proto, že předcházející tři roky investovala ještě trestuhodněji méně. A tady se podívejme na dlouhodobé trendy. Dovolte, abych jako výchozí standard vzal rok 2012, rok, kdy jsem ještě byl ministrem financí, a rok, kdy jsme tady měli stále ještě recesi a ekonomickou krizi a tehdejší vláda byla pod palbou kritiky, jak málo investuje, jak škrtí hospodářský růst malými investičními výdaji. Na té kritice možná něco bylo, možná že jsme skutečně měli ještě více utáhnout spotřebu a investovat více. Ale kolik my jsme investovali v tom roce 2012? My jsme v roce 2012 investovali 113,5 mld korun. Na letošní rok, po pěti letech růstu, vláda má stále ještě v rozpočtu, který jste schválili loni, rozpočtováno 90 mld. To znamená, skoro o 24 mld. méně, než my jsme investovali v době krize. V roce 2017 to bylo 81,7, tzn. v době růstu, jak konstatuje i Nejvyšší kontrolní úřad, nejnižší investice za posledních 12 let.
No a v tom příštím roce slavnostně vláda říká, že bude investovat tolik jako za posledních 10 let nikoliv, a bude investovat 122,2 mld. korun. Což je, dámy a pánové, o celých 8,5 mld. více, což je naprosto marginální číslo - 8,5 mld. více, než my jsme investovali v tom roce 2012. Přičemž vláda má k dispozici, plánuje výdaje 1 505,4 mld. My jsme měli celkové výdaje 1 152,4 mld., takže vláda má k dispozici o 353 mld. více na příští rok. Ještě jednou - o 353 mld. více, než byly výdaje v roce 2012. A z těchto 353 mld. dává na investice 8,5. To je skutečně priorita jako hrom!
Podobně to vychází u výdajů na vědu a výzkum. Samozřejmě, že díky těm 353 miliardám výdaje na vědu a výzkum v absolutních číslech mírně rostou. Ale podívejme se na jejich poměr ve vztahu k hrubému domácímu produktu. Jestliže my jsme v krizových dobách v letech 2012 a 2013 dosahovali téměř jednoho procenta HDP, v roce 2012 to bylo 0,96, v roce 2013 to bylo 0,97 výdajů na vědu a výzkum k poměru HDP, a opět jsme byli pod palbou kritiky. A já se obracím na akademické funkcionáře v řadách hnutí ANO, protože někteří z nich byli tenkrát rektoři, a velmi kritizovali, do značné míry oprávněně, naši vládu, jak malou prioritou jsou výdaje na vědu a výzkum, když nedosahujeme ani toho jednoho procenta, máme 0,96, 0,97. Tak na příští rok ve vztahu k HDP navrhujete výdaje na vědu a výzkum ve výši 0,75. O dvě desetiny bodu méně, než jsme vydávali my v době krize. A akademičtí funkcionáři jsou happy! Ti mají pocit, v řadách křesel poslanců ANO, ti mají pocit, že je všechno v naprostém pořádku. Najednou žádná kritika nikde není. Čím to je? Že už jsou více poslanci ANO než akademičtí funkcionáři? Nevím. V každém případě prostě změnili za těch sedm let rétoriku neuvěřitelným způsobem. ***