Středa 14. listopadu 2018, stenozáznam části projednávání bodu pořadu schůze
(pokračuje Tomio Okamura)
52.
Návrh poslanců Marka Výborného, Pavla Bělobrádka, Mariana Jurečky,
Jana Bartoška, Pavly Golasowské, Aleše Juchelky a dalších
na vydání ústavního zákona, kterým se mění usnesení č. 2/1993 Sb.,
předsednictva České národní rady o vyhlášení Listiny základních
práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky,
ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 211/ - prvé čtení
Stanovisko vlády bylo doručeno jako sněmovní tisk 211/1. Prosím, aby předložený návrh uvedl zástupce navrhovatelů pan poslanec Marek Výborný. Prosím, pane poslanče, máte slovo, případně další z navrhovatelů, ale máme tady pana poslance Výborného. Prosím.
Poslanec Marek Výborný: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážená paní ministryně, milé kolegyně, vážení kolegové, předně mi dovolte vám poděkovat za vaši vstřícnost a odsouhlasení sloučení debaty u obou dvou tisků číslo 50 a 52. Považuji to za rozumné, protože sice každý tisk směřuje k jinému zákonu, řeší věc z trochu jiného úhlu pohledu, nicméně věcně, meritorně se jedná o věci velmi blízké.
Dovolte mi, abych vám nyní tedy představil už avizovaný návrh, když to zjednoduším, novely Listiny základních práv a svobod. Návrh samotný je velmi jednoduchý. V článku 32, který dnes zní: Rodičovství a rodina jsou pod ochranou zákona. Zvláštní ochrana dětí a mladistvých je zaručena. Je to článek 32 odst. 1. My jako navrhovatelé chceme od odst. 1 čl. 32 vložit pouze dohromady sedm slov a ten odstavec by zněl takto: Rodičovství, rodina a manželství jako svazek muže a ženy jsou pod ochranou zákona. Zvláštní ochrana dětí a mladistvých je zaručena. To zůstává už bez jakékoliv změny.
Dovolte mi nyní odůvodnit navrhovanou úpravu ústavní Listiny základních práv a svobod.
Cílem předkládaného návrhu novely Listiny základních práv a svobod je doplnit ochranu rodiny na úrovni ústavního pořádku zakotvenou článkem 32 hlavy čtvrté Listiny základních práv a svobod o ochranu jednoho ze základních stavebních prvků úplné rodiny, jímž je manželství muže a ženy. Potřeba poskytnout manželskému svazku muže a ženy coby jednomu ze základních kamenů společnosti zvláštní uznání a ústavní ochranu je v dnešní turbulentní době, v níž se setkáváme s všudypřítomnými snahami o relativizaci a bourání vzorů, ať již sebelépe osvědčených, aktuálnější než kdy dříve. Je proto nanejvýš žádoucí, aby pravou podstatu, význam a důležitost tohoto svazku reflektoval i dokument, který zakotvuje ty nejvyšší a nejposvátnější hodnoty, na nichž stojí naše společnost a náš právní řád. Tímto dokumentem je právě Listina základních práv a svobod.
Výslovná ústavní ochrana manželství není v historii českého ústavního pořádku institutem neznámým, byla totiž již obsažena v ustanovení § 126 Ústavní listiny Československé republiky z roku 1920. Dovolte mi tady připomenout jistou symboliku toho, že projednávání tohoto našeho návrhu je otevíráno právě v den, kdy jsme si před chvílí připomněli sto let od prvního zasedání Národního shromáždění Československé republiky, které potom v tomto sále 29. února 1920 přijalo řádnou Ústavu Československé republiky, kde právě toto zakotvení ochrany manželství bylo už uvedeno.
Rovněž z hlediska mezinárodní komparace nejde o ojedinělou úpravu, což zvláště platí pro středoevropský prostor. Ústavní ochranu manželství jakožto svazku muže a ženy poskytuje například článek "L" maďarské ústavy, dále článek 18 polské ústavy a článek 41 slovenské ústavy. Tedy všechny tři státy visegrádské čtyřky kromě ČR toto ve svém ústavním pořádku již mají zakomponováno. Obdobné ustanovení uznávající manželství za svazek muže a ženy je přítomno též v ústavním pořádku Chorvatska, Lotyšska, Litvy a dalších států. Manželství za základ rodiny prohlašuje také například ústava italská. Lze tak mimo jiné uzavřít, že ČR je v současnosti jediným státem visegrádské skupiny, jehož ústavní pořádek ochranu manželství jakožto svazku muže a ženy dosud nereflektuje, jak už jsem uvedl před chvílí.
Rodina a rodinný život ze své podstaty náleží do bytostně soukromé a autonomní sféry života člověka. Rodina ovšem zároveň nenahraditelně a v podstatě výlučně plní několik funkcí takového významu, že bez ní není život v lidské společnosti jako celku vůbec myslitelný. K těmto funkcím, které rodina přirozenou cestou naplňuje, náleží zejména funkce reprodukční, zajišťující reprodukci a generační obměnu obyvatelstva, funkce socializační, zajišťující všestrannou výchovu dětí, funkce sociálně-ekonomická, tj. fungování rodiny jakožto svébytného a soběstačného ekonomického celku, dále funkce regenerační a podpůrná, jejíž podstatou je vzájemná sounáležitost, poskytování citového zázemí, emoční i materiální podpora mezi členy rodiny. Rodina je postavena na vzájemné lásce. Rodina proto nutně představuje základní jednotku společnosti a nezastupitelný prvek triády: jednotlivec - rodina - společnost. Každý historický pokus odbourat některou z funkcí rodiny a přenést ji na jinou entitu je znám svými škodlivými důsledky pro jednotlivce, zvláště pro dotčené děti, i pro společnost.
Z těchto předpokladů vyvěrá úloha působení státu ve vztahu k rodinám. Všeobecná deklarace lidských práv v článku 16 odst. 3 konstatuje - cituji: "Rodina je přirozenou a základní jednotkou společnosti a má nárok na ochranu ze strany společnosti a státu." Konec citátu. Je posláním státu, aby zároveň respektoval autonomii a vnitřní život rodiny a současně rodinu uznával, poskytoval jí ochranu, napomáhal jí v nesnázích a přitom zejména všestranně podporoval dosažení takové její podoby, která nejlépe odpovídá osvědčenému a zažitému ideálu funkční rodiny naplňující přirozenou cestou všechny její soukromé i společenské úlohy. Jádrem takové rodiny je manželský svazek muže a ženy. Tato podoba rodiny je v našem civilizačním okruhu pevně zakotvena bez nejmenší nadsázky již několik tisíc let. Jejími nezpochybnitelnými kořeny jsou jak římské právo, z něhož pochází nejklasičtější definice manželského svazku muže a ženy, tak postupné prosazení se monogamického svazku ve starověkém Izraeli a přítomnost manželství muže a ženy v základním kodexu křesťanství, tedy v Bibli. Právní institut manželství, trvalého svazku jedné ženy a jednoho muže, byl v novější době jako samozřejmý přejat a včleněn do všech velkých evropských kodifikací soukromého práva vznikajících na základě přirozenoprávních, popř. římskoprávních doktrín v 19. a 20. století a lze na něj jistě nahlížet jako na součást přirozeného práva. Tato zcela mimořádná situace právního institutu manželského svazku zajišťuje, že uvedené vnímání a vymezení pojmu manželství, tj. trvalého svazku jedné ženy a jednoho muže, je navzdory některým tendencím posledních několika málo let hluboce společensky i právně prověřeno a zakořeněno.
Rodina vznikající na podkladě manželského svazku má zvýšené předpoklady pro zdraví a plnohodnotný vývoj. Manželství muže a ženy má typicky potenciál naplnit všechny hlavní funkce rodiny, a zvláště pak přivést na svět další generaci a vychovat ji v nenahraditelné a vzájemně nezastupitelné mateřské i otcovské lásce i vzoru, a to v prostředí poskytujícím alespoň nějaké záruky stability a dlouhodobosti. Jakákoli jiná podoba rodinného soužití toho v takové míře schopna být nemůže. Manželství proto od státu, který se přihlašuje k ochraně rodiny, nutně rovněž náleží prvořadá a výjimečná ochrana.
Právní institut manželství má nenahraditelnou úlohu i z hlediska efektivního výkonu státní politiky, zejména té, jež směřuje k podpoře rodin. Je legitimním požadavkem státu, aby prostředky, které vynakládá do sociálního zabezpečení a podpory rodin, směřovaly v prvé řadě do prostředí, v němž existují právní záruky jeho stability, neboť v něm mohou tyto prostředky nejlépe a nejúčelněji plnit svůj smysl. Takové záruky poskytuje právě zejména rodina založená na manželském svazku.
Úkolem státu nejvyššího významu je rovněž přičiňovat se o příznivý demografický vývoj. Situace v tomto směru není v České republice úplně optimální. Český statistický úřad pro rok 2016 uvádí číslo 1,63 jako průměrný počet dětí připadajících na jednu ženu. K tomu Český statistický úřad konstatuje - cituji: Ani tato úroveň plodnosti však v dlouhodobém pohledu nezajišťuje prostou reprodukci populace. K té by byla potřeba plodnost minimálně ve výši 2,1 dítěte na jednu ženu. V České republice tomu tak bylo naposledy v roce 1980. - Toto považuji za velmi alarmující konstatování a může mít dlouhodobý dopad na celou českou společnost.
Nástroje státního působení v této otázce mohou být ze své podstaty pouze nepřímé. Je jimi právě důsledná prorodinná politika založená na podpoře vzniku pokud možno úplných a stabilních rodin, v nichž je základním stavebním kamenem zpravidla manželství. V rovině fakticity nemohou z řady různých objektivních i subjektivních důvodů, závislých i nezávislých na vůli zúčastněných osob, nikdy všechny rodiny dospět k podobě, která je chápána jako její ideál. Rodina založená na manželství muže a ženy je skutečně ideálem zcela jedinečným a musíme počítat s tím, že ne vždy právě z těch objektivních, subjektivních důvodů bude tohoto ideálu dosaženo. To platí i pro manželství, jehož velký potenciál mnohdy nemůže být z řady příčin naplněn.
Tato skutečnost však nemůže znamenat, že má stát rezignovat na svou úlohu stanovovat normy chování. V tomto případě totiž obsahem a smyslem navrhované normy není jakékoliv sankcionování toho, kdo její cíle nenaplňuje, nýbrž naopak, my jdeme pozitivní cestou, chceme podpořit dobrou praxi a být nápomocní. Cílem, ambicí je vytvořit mantinely, ukázat směr, kterým se naše společnost ubírá. Listina základních práv a svobod je z povahy právní deklarativního charakteru, čili jakékoliv změny nepřinášejí úpravy, které by fakticky byly k sankcionování nebo něčemu podobnému, ale nastavují obecný směr naší společnosti. Prožívá-li rodina v dnešní době, Českou republiku nevyjímaje, určitou krizi a proces eroze - a o tom svědčí např. skutečnost, že v populaci celkově přibývá osob rodinného stavu svobodný a svobodná a naopak ubývá osob ženatých a vdaných; opět to vychází z čísel Českého statistického úřadu: osoby žijící v manželství jsou sice stále nejpočetnější, nicméně jejich podíl v obyvatelstvu se již snížil pod jednu polovinu a dále klesá - není přesto úlohou státu na její podporu rezignovat, nýbrž naopak ji tím více a intenzivněji podporovat, a to včetně stanovení vzorců, vzorů a vytyčení principů, jejichž naplňování je pro fungování rodiny žádoucí.
K tomuto cíli směřuje i tato novela. Chtěl bych zde také jednoznačně odmítnout výtky toho, že v případě... nebo že za krizi rodiny, o které tady teď v tuto chvíli hovořím, by mohl někdo jiný než my samotní, kteří žijeme v heterosexuálních manželství. Skutečně za krizi rodiny v žádném případě nemůže homosexuální komunita. To je skutečně naprostý nesmysl. Za krizi rodiny si můžeme my sami. A fakticky je to hozená rukavice nám, kteří v tradičním manželství muže a ženy v rodinách žijeme.
Ochrana manželství muže a ženy v rámci ústavního pořádku, jehož je Listina základních práv a svobod součástí, je tak zejména pokynem pro zákonodárce, stejně jako pro soudy a jiné orgány veřejné moci, aby svou činností co nejlépe přispívali k podpoře a nerušenému fungování právního institutu manželství. Manželství jako svazek muže a ženy je jistě hodnotou konzervativní, ale není to institut přežilý. V roce 2017 uzavřelo manželství bezmála 53 tisíc párů v České republice. Jako takový má tento institut povahu privilegia. Jeho účelem není ošetřit vztahy dvou milujících se osob. Česká republika není státem bezhodnotovým, ochrana manželství v Listině základních práv a svobod tak může vyjadřovat i uznání manželství jakožto výjimečné a nenarušitelné hodnoty odpovídající svým významem a mírou ochrany základních právům a svobodám.
Dámy a pánové, tolik k odůvodnění jinak velmi stručné úpravy Listiny základních práv a svobod. Náš návrh logicky vychází z debaty, která se vede nejenom na půdě Poslanecké sněmovny, a to i v rámci ať už veřejných slyšení před petičním výborem, nebo v rámci různých seminářů a konferencí, ale také v reakci na debatu ve veřejném prostoru. My se domníváme, že tu debatu nevedeme o právech menšin, ale vedeme ji primárně o hodnotách. A hodnotová politika je něco, co zde ve Sněmovně nepřichází často na pořad. Domnívám se, že i právě proto je důležité, kolik je přihlášeno vás poslanců do rozpravy, protože k otázkám hodnot, na kterých stojí naše společnost, naše civilizace, je třeba se vyjádřit a nad nimi také uvažovat. Věřím, že rozprava nad jedním i druhým tiskem k tomu povede.
Dámy a pánové, děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Dobrý večer, dámy a pánové. Já vám také děkuji. Nyní prosím, aby se slova ujala zpravodajka pro prvé čtení paní poslankyně Věra Procházková. A poprosil bych levou část sálu o větší klid.
Poslankyně Věra Procházková: Dobrý večer ještě všem znova. Já bych nejdříve přečetla vyjádření vlády k tomuto tisku a poté svoji zpravodajskou zprávu.
Navrhovaná změna je zjevně reakcí na aktuální snahy otevřít institut manželství osobám stejného pohlaví. I z obsahu důvodové zprávy plyne, že smyslem navrhované změny Listiny základních práv a svobod mimo jiné je, že zákonem uznané manželství musí spočívat ve svazku jednoho muže a jedné ženy. Vláda naopak svým usnesením ze dne 22. června 2018 č. 414 vyjádřila souhlas s návrhem zákona, jehož cílem je otevřít institut manželství osobám stejného pohlaví, viz sněmovní tisk č. 201.
Vláda se domnívá, že k jakékoli změně Listiny je třeba přistupovat zdrženlivě. Katalog práv a svobod zakotvený v Listině by neměl být používán k blokování práv určitých skupin. Vláda též uvádí, že podle jejího názoru výše uvedeného cíle, tedy že zákonem uznané manželství musí spočívat pouze ve svazku jednoho muže a jedné ženy, ani nebude zakotvením obecné proklamace do Listiny dosaženo. Vláda uvádí, že z formálního hlediska by nemělo jít o změnu usnesení předsednictva České národní rady, ale mělo by se jednat o změnu samotné Listiny. Návrh vykazuje i další legislativně technické nedostatky, a proto vláda vyslovila s touto novelou zákona nesouhlas.
Novela zákona č. 2 z roku 1993 z řad poslanců KDU-ČSL a dalších je v podstatě reakcí tedy na tuto předchozí normu č. 201 o umožnění manželství homosexuální komunitě. To ve zkratce.
Společnost lidí se ale vyvíjí. Vidíme, že směrem k liberálnímu pojetí světa. Preferuje se v civilizovaném světě právo jedince, který se ale pohybuje ve společnosti řízené zákony, a ty zákony si většinou společnost odsouhlasí.
Co je ale dle mého názoru důležité, je to, aby se nebránilo možnosti si vybrat. Mnoho lidí dnes žije takzvaně single nebo v registrovaném partnerství nebo, jak se říká, takzvaně na hromádce. Když jsem pátrala po tom proč, často jsem dostala odpověď, že je to prostě výhodné. Takže lidé si mohou vybrat, jak žít. Je tu ale skupina lidí homosexuální komunity, která si vybrat nemůže. Manželství jako statut je jim odepřeno, viz slova předkladatelky k předchozí normě.
Návrh kolegů z KDU-ČSL, aby bylo v Listině zaručeno, že je manželství svazek muže a ženy, ten výběr ještě zužuje. V dnešní době ale je manželství chápáno jako statut. V podstatě je to technická norma a měla by být umožněna všem lidem. Toto je můj názor.
Nakonec si dovolím i malé doporučení. Dělejme maximum, aby měly páry důvod uzavírat manželství, pokud si myslíme, že je manželství lepší stav než jiný.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji. Prosím kolegy u stolku zpravodajů, jestli vám také budou chtít udělat místo. Nicméně teď se posuneme do otevřené rozpravy, která je sloučená.
Aktualizováno 1. 9. 2020 v 16:47.