Středa 14. listopadu 2018, stenozáznam části projednávání bodu pořadu schůze
(pokračuje Tomio Okamura)
77.
Návrh poslance Lukáše Černohorského na vydání zákona, kterým se mění
zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 270/ - prvé čtení podle § 90 odst. 2
Upozorňuji, že je navrženo, abychom s návrhem zákona vyslovili souhlas již v prvém čtení. Stanovisko vlády jsme obdrželi jako sněmovní tisk 270/1. Prosím, aby předložený návrh uvedl za navrhovatele poslanec Lukáš Černohorský. Prosím, máte slovo.
Poslanec Lukáš Černohorský: Dobrý den, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já se předem omlouvám, budu trošku teď (nesrozumitelné) právně technického projevu k návrhu změny § 3066 občanského zákoníku, ale byl bych rád, kdybyste mi prosím věnovali pozornost, protože návrh se týká majetků velké hodnoty a je velice důležité jej projednat a přijmout ještě v tomto roce.
Nejprve dovolte, abych vysvětlil původní smysl § 3066. Důvodová zpráva k platnému občanskému zákoníku uvádí, že účelem tohoto ustanovení je zmírnění rizika legalizace některých pochybných majetkových vztahů vzniklých v 90. letech minulého století. Zdůrazňuji, že se jedná tedy o oficiální důvodovou zprávu k občanskému zákoníku, který schválila vláda i Parlament v roce 2012 a který samozřejmě stále platí.
Riziko legalizace nezákonně nabytého majetku zmírňuje občanský zákoník v § 3066 ustanovením, že nemovitý majetek nemůže být takzvaně mimořádně vydržen dříve než 5 let po účinnosti občanského zákoníku, tj. ke dni 1. 1. 2019. Předkládaný návrh novely toto řešení zcela přebírá a pouze prodlužuje minimální dobu potřebnou k mimořádnému vydržení o 5 let, do 1. 1. 2024. Toto prodloužení je nutné k tomu, aby příslušné orgány měly dostatečný prostor objasnit pochybné privatizace z druhé poloviny 90. let a let následujících. Jakmile totiž dojde k mimořádnému vydržení dotčeného majetku, nebude již žádná možnost, jak nezákonně privatizovaný majetek získat zpět. Proto vás žádám o podporu svého návrhu, který tomu může efektivně zabránit.
Já bych ještě rád stručně reagoval na nesouhlasné stanovisko vlády k mému návrhu. Stanovisko vlády zavádějícím způsobem směšuje dva podobné, ale různé právní pojmy, poctivou držbu a poctivý úmysl držitele. Podmínkou mimořádného vydržení totiž není poctivost držby, jak tvrdí vláda, ale pouze poctivost úmyslu držitele, která se předpokládá, pokud není prokázán opak. Zde je nutné vysvětlit, že nepoctivým držitelem může být i ten, kdo pouze z nedbalosti neví o tom, že není skutečným vlastníkem, např. z důvodu porušení zákona při privatizaci. Pro platné mimořádné vydržení tedy stačí každému držiteli, poctivému i tedy v uvozovkách nepoctivému, tj. nedbalému, jen to, že neměl nepoctivý úmysl nebo mu nepoctivý úmysl nebyl soudním sporem prokázán. Nepoctivý úmysl držitele ale musí v každém soudním sporu prokazovat žalobce, který se domáhá určení svého vlastnictví proti držiteli. Přitom, jak dobře víte, prokazování úmyslu je v praxi velmi obtížné a často zcela nemožné. Nepoctivý úmysl prvního nabyvatele navíc nemusí znamenat nepoctivý úmysl případných dalších nabyvatelů, resp. držitelů.
Názor vlády je tedy jen jeden z možných právních názorů a nejen podle mě je tento názor nesprávný. Mohu uvést zejména nedávno publikované stanovisko předsedy senátu Nejvyššího soudu pana JUDr. Jiřího Spáčila, který potvrzuje, že není možné zaměňovat nepoctivou držbu a nepoctivý úmysl držitele, jak to právě zaměňuje vláda ve svém stanovisku. Na právní názor vlády tedy nelze v tomto případě spoléhat, když je přinejmenším sporný a není pro soud žádným způsobem závazný. V konkrétních sporech bude samozřejmě vždy rozhodovat soud včetně Nejvyššího soudu, a nikoliv vláda. Můj návrh přitom pouze rozšiřuje původní záměr vlády, která § 3066 do občanského zákoníku sama zařadila. Je tedy s podivem, že současná vláda s možnou legalizací sporných privatizačních převodů již nemá problém, a teď dokonce tvrdí, že to ani nikdy problém nebyl.
Jak už jsem tady řekl v úvodu, toto stanovisko vlády je ve zjevném rozporu s důvodovou zprávou k platnému občanskému zákoníku. Problém, který měl být ustanovením § 3066 řešen, bohužel stále vyřešen není, protože některé privatizační kauzy ještě nebyly uzavřeny. Opakuji tedy, že pokud ke dni 1. 1. 2019 dojde k mimořádnému vydržení nezákonně privatizovaného majetku, další řešení těchto kauz už bude pouhým akademickým cvičením bez jakéhokoli reálného efektu.
Dnešním hlasováním je proto nutné dát příslušným orgánům čas potřebný k rozhodnutí, a tím i nastolení právní jistoty o skutečných vlastnících dotčeného majetku. Naopak pokud dnes návrh neschválíme, získáme jistotu v tom, že po konci tohoto roku již dopady pochybných privatizací nebudou nikdy napraveny, i kdyby soudy nakonec rozhodly, že byl při nich porušen zákon a privatizační smlouvy jsou neplatné.
Vážení kolegové, vážené kolegyně, předem děkuji za vaši podporu tohoto důležitého návrhu. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak děkuji navrhovateli. A já nyní přečtu dvě omluvy. Paní ministryně financí Alena Schillerová se omlouvá na odpolední jednání dnes z pracovních důvodů a pan poslanec Karel Schwarzenberg se omlouvá mezi 16.30 a 19 hodin z pracovních důvodů.
A nyní prosím, aby se ujal slova zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Marek Benda. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážené paní ministryně, vážení páni ministři, vážený pane navrhovateli, vážené dámy, vážení pánové, obsah návrhu vám, předpokládám, zpřehlednil pan poslanec Černohorský jako navrhovatel. Já bych měl ve své roli zpravodaje spíše pouze upozornit na stanovisko vlády, které je ve věci tohoto návrhu zákona nesouhlasné. Vláda doporučila vyslovit nesouhlas a já se pokusím odcitovat důvody, pro které vláda tento nesouhlas doporučuje vyslovit, a pak se případně přihlásím v obecné rozpravě, proč se domnívám, že vláda v tomto případě má pravdu. Ale nyní stanovisko vlády.
1. Vláda nepovažuje za vhodné měnit předmětnou právní úpravu navrženým způsobem, přičemž rozsah a způsob odůvodnění navrhovaných změn v důvodové zprávě nepovažuje za dostatečné, zejména za situace, kdy návrh novely hovoří o pochybných majetkových vztazích, aniž by je však blíže specifikoval.
2. Vláda upozorňuje, že institut mimořádného vydržení není způsobilý k ochraně podezřelých převodů z přelomu 20. a 21. století, jak návrh nesprávně předpokládá. Pojistkou proti možnému zneužití je požadavek na poctivost držby, resp. absenci nepoctivého úmyslu. Její nedostatek může být přitom prokázán i kdykoli po uplynutí doby stanovené přechodným ustanovením, není tedy třeba jej prodlužovat. Návrh vychází z nesprávného předpokladu, že je třeba vytvořit dodatečný časový prostor pro objasnění pochybných majetkových stavů. Doba potřebná k mimořádnému vydržení modifikovaná možností částečného započtení doby před 1. lednem 2014, v případě nemovitých věcí nejvýše od 1. ledna 1999, tedy 15 let, však nemá charakter promlčecí či prekluzivní lhůty, popřípadě lhůty, která by jinak znemožňovala či znesnadňovala nedostatek podmínek pro mimořádné vydržení namítnout či projednat. Doba pěti let podle přechodného ustanovení fakticky vede pouze k tomu, že jsou na dřívější případy splňující podle nové úpravy podmínky mimořádného vydržení kladena přísnější měřítka.
3. Vláda nesouhlasí s tvrzením předkladatele, že by institut mimořádného vydržení dopadal na mnoho privatizačních věcí. U většiny takových případů není problém s dohledáním právního titulu, ale podmínky mimořádného vydržení nelze splnit právě z důvodu, že je prokázán nepoctivý úmysl. Mimořádné vydržení slouží držiteli v případech, kdy nelze dohledat právní titul, nikoliv v případech, kdy chybí poctivá držba. Vláda je proto toho názoru, že navrhovaná právní úprava by nevedla k cíli, pro který předkladatel daný návrh předkládá. Návrh by naopak ve svém důsledku podstatným způsobem odsunul nastolení právní jistoty v legitimních případech, na něž právní úprava mimořádného vydržení míří. Takovými případy jsou především dříve neřešitelné praktické situace, jakými jsou kupříkladu padesát či více let trvající případy držby, popř. i odvozené od právních předchůdců, vlastnického práva k chybně vyměřenému nebo označenému pozemku.
4. Z legislativně technického hlediska vláda upozorňuje, že podle čl. 55 odst. 5 legislativních pravidel vlády se přechodná ustanovení zpravidla nenovelizují, protože upravují právní vztahy, které započaly před nabytím účinnosti nové právní úpravy, a tak změna jejich úpravy významně narušuje právní jistotu adresátů právní normy a principy legitimního očekávání a předvídatelnosti práva. Výhrady má vláda i k nedostatečnému zpracování důvodové zprávy, v níž postrádá podrobnější analýzu či relevantní argumentaci, která by podpořila nezbytnost prodloužení lhůty pro mimořádné vydržení nemovitých věcí.
Tolik stanovisko vlády a tolik stanovisko mé jako zpravodaje. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. Přečtu další omluvu. Pan poslanec Ladislav Okleštěk se omlouvá mezi 15.30 a 19 hodin z pracovních důvodů. Nyní tedy otevírám obecnou rozpravu, do které mám přihlášeného pana poslance Dominika Feriho. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Dominik Feri: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení přítomní členové vlády, galerie pro veřejnost je obsypaná, předpokládám, že to nebude kvůli mimořádnému vydržení, takže se pokusím být stručný. (Na galerii nikdo není. Veselost v sále.)
Na úvod si dovolím takovou menší paralelu. Zatímco u té druhé novely občanského zákoníku řešíme věc, na kterou má každý určitý, řekněme laický insitní názor a nějaké stanovisko, je to věc víceméně taková hodnotová, tak u této novely se věnujeme absolutním majetkovým právům, právům věcným. A to už je věc víceméně právnická, odborná a bohužel ani z obecné části důvodové zprávy u tohoto návrhu, ani ze zvláštní části důvodové zprávy, ani z vystoupení navrhovatele se nepodává, že by byl tento návrh s odbornou veřejností zkonzultován.
To znamená, že já jsem tedy požádal některé přední české civilisty o nějaké stanovisko k této věci a dovolím si vás seznámit se třemi stanovisky.
Jako první bude stanovisko prof. Karla Eliáše, vůdčí osobnosti rekodifikace soukromého práva, který mi napsal následující - vyberu jenom nějaký výňatek: Pokud se pamatuji, pětiletý odklad vyhověl námitkám z řad politické pravice poukazující na podivné majetkové operace z dob komunismu, i politické levice poukazující na obdobně podivné operace z dob privatizace na počátku 90. let. Pochybně držený majetek bylo možné vydržet i za občanského zákoníku z roku 1964. Občanský zákoník, tím je myšleno nový občanský zákoník, má jinou konstrukci a pochybné držitele oproti předchozí úpravě znevýhodňuje. Rozdíl mezi řádným a mimořádným vydržením je v tom, že v případě řádného vydržení musí ten, kdo je popírá, dokázat, že držitel nebyl v dobré víře, zatímco v případě mimořádného vydržení musí popírající dokázat zlý úmysl držitele. To ostatně už přiblížil navrhovatel. Ovšem i když se přechodná doba neprodlouží, tak se tam, kde byla trestná činnost, úmysl prokáže vždy, ten zlý úmysl, nepoctivý úmysl. Myslím, že pět let stačilo. Když vezmeme v úvahu námitku pochybných držeb, nikdo nenutil skutečného vlastníka, aby na vše dvacet let trpně hleděl, mohl se včas bránit a svého vlastnictví se domáhat. I pro něho přece platí ústavní pravidlo obsažené v článku 11 Listiny, že vlastnictví zavazuje. Argument probíhající dosud neskončenými soudními řízení není vzhledem k § 995 občanského zákoníku korektní.
Ten § 995 říká následující: Bylo-li vyhověno žalobě napadající držbu nebo její poctivost, považuje se poctivý držitel za nepoctivého nejpozději od okamžiku, kdy mu byla doručena žaloba. To pak má nějaké praktické věcně právní důsledky, to znamená nemůže požívat například plodů, může být žalován na vydání bezdůvodného obohacení a tak podobně.
A dále profesor Karel Eliáš dodává: V té souvislosti je nutné upozornit, že prolomení existujícího pravidla patrně ve prospěch státu plošným zásahem do právních poměrů, masivně i do těch, na nichž se stát nepodílí, zasahuje dosti brutálně právní jistotu a legitimní očekávání recipientů normy.
Takže tolik stanovisko prof. Eliáše, autora občanského zákoníku, nového občanského zákoníku.
Dále stanovisko doktora Bezoušky z Olomouce: Myslím si, že možnost prokázání nepoctivého úmyslu je dostatečnou pojistkou. Sice se v § 1095 občanského zákoníku nevyžaduje ten nejpřísnější stupeň dobré víry a vystačíme si s negativním vymezením poctivosti, ale bavíme se o tom, co důvodová zpráva nazývá pochybnými privatizacemi a podobně. Těžko bych tu přijal závěr, že nabyvatel jednal s poctivým úmyslem.
Ono to má ještě jeden aspekt. Pokud už jsou tyto případy prošetřovány orgány činnými v trestním řízení, případně dokonce řešeny před soudem, lze uvažovat o tom, že držitel již ztratil dobrou víru, jsou mu předloženy důkazy, které v rozumném člověku vzbudí silné pochybnosti, a navíc je tu - zase pan doktor Bezouška odkazuje na ten § 995, ztráta dobré víry, doručení žaloby, takže v těchto případech se o možnosti vydržení bavit ani nemusíme.
Co ovšem navrhovatel zcela pominul, je vydržení v té podobě, v jaké ho představoval starý občanský zákoník. A k tomu doktor Bezouška říká: Vše je třeba vnímat v porovnání se starou právní úpravou. Podle ní bylo možné vydržet vlastnické právo k nemovité věci v desetileté době, i když byla nabývací smlouva neplatná. Takže oprávněný držitel, v současné terminologii poctivý držitel, který věc získal do roku 2003, byť na základě neplatného titulu, k ní vydržel vlastnické právo ještě před nabytím účinnosti nového občanského zákoníku. Za této situace je iluzorní, že by snad předložený návrh mohl řešit něco, k čemu došlo v 90. letech 20. století, případně na začátku tohoto tisíciletí. To je již uzavřeno. Z toho vyplývá, že už současné přechodné pravidlo v § 3066 občanského zákoníku řeší skoro prázdnou množinu případů. Spadají sem ti, kteří nedokážou uvést vůbec žádný právní důvod nabytí, ani ten domnělý, takže už vůbec ne ti, kteří se opírají o nějaký privatizační titul. Nový občanský zákoník těmto osobám dal do ruky mimořádné vydržení a tyto by změna postihla. Jde většinou o případy z let totality, kdy se k právu, nabývacím titulům a podobně přistupovalo všelijak. A ztížit těmto lidem dostupnost ochrany skrze mimořádné vydržení o dalších pět let mi nepřijde spravedlivé, zvlášť, má-li být na jejich úkor zvýhodněn stát.
A poslední stanovisko od docenta Melzera z Brna, který mi odpověděl:
Za prvé. Z ústavního hlediska je zcela nepřijatelné, pokud by prodloužení vydržecí lhůty mělo dopadat i na případy, kdy by již podle dosavadních předpisů tato lhůta uplynula. V konkrétním případě to znamená, že tento návrh by byl nepřípustně retroaktivní, zásah do právní jistoty jako jedné ze základních hodnot právního státu, pokud by nabyl účinnosti 1. 1. 2019. V takovém případě by i došlo k nepřípustnému zásahu do nabytého vlastnického práva, článek 11 Listiny. To si ostatně uvědomuje i předkladatel, přesto tento návrh předkládá.
Za druhé. Důvody tohoto návrhu nejsou přesvědčivé. Pokud má totiž řešit nepoctivě nabytý majetek v rámci manipulací při privatizaci, pak v takových případech je i mimořádné vydržení vyloučeno. Nepoctivé nabytí totiž předpokládá porušení privatizačních předpisů, zejména pak případy korupce. V těchto případech je však přítomen takzvaný nepoctivý úmysl ve smyslu § 1095 občanského zákoníku. To platí i v případě, kdy se na tuto skutečnost přijde po 1. 1. 2019.
Já jsem si dovolil toto shrnout a tak odůvodnit, proč my tento návrh nemůžeme podpořit.
Za prvé. Na drtivou většinu majetku privatizovaného v 90. letech nemá mimořádné vydržení vliv, neboť vydržení vlastnického práva k němu se většinově opírá o domnělý právní důvod, a tudíž byl vydržen již podle starého občanského zákoníku.
Za druhé. Pokud by nastala nějaká situace, kdy by někdo nebyl schopen doložit právní důvod držby vlastnického práva, tato by byla napadena například určovací žalobou, které by bylo vyhověno, pak se zase aktivuje ten § 995, a od doručení žaloby je ten držitel držitelem nepoctivým a podle okolností to právo nebude moci mimořádně vydržet, byť samozřejmě u toho existují otázky judikatorního výkladu.
Za třetí. U koho se prokáže nepoctivý úmysl, tak ten zkrátka nevydrží mimořádně, a to se podává přímo z textu zákona.
Za čtvrté. V případě trestné činnosti u pozdějších privatizací se bezpochyby jedná o nepoctivý úmysl a držitel tak zkrátka vlastnické právo mimořádně nevydrží.
A za páté. Ten návrh, a vláda to ve svém stanovisku zmiňuje jen tak velmi okrajově, může poškodit významné množství běžných občanů, řádných držitelů. To jsou tedy například ti, kteří nemovitost získali bez nepoctivého úmyslu za totality a nemohou k nabytí držby dohledat nějaký řádný právní titul. Těm bychom o pět let oddálili možnost efektivní ochrany jejich držby. Tento nepříznivý stav by se pak v určitých případech musel v rámci dovolání obtížně překonávat pomocí zásad soukromého práva. A ten náznak je patrný i v judikatuře Nejvyššího soudu, která už se tady v této věci poměrně ustálila.
Dovolím si tady citovat část z rozsudku z 30. května 2018, v němž Nejvyšší soud judikoval následující: Je ovšem zjevné, že úprava neumožňující uvést dlouhodobou, v dané věci trvající do vzniku sporu mezi účastníky nerušené přinejmenším 35 let, držbu vykonávanou nikoliv v nepoctivém úmyslu do souladu se stavem právním, a to neodpovídá tradičním principům soukromého práva.
Čili kdybychom to tady schválili, tak by to muselo v těch individuálních případech... Pro představu, když si něco vymyslím, v 70. letech si někdo koupil zahrádku a ten prodávající řekl "já to tedy zanesu na nějaké to státní notářství", neučiní tak, kupující je v dobré víře, normálně drží, ale podle starého občanského zákoníku, tehdy neexistovalo mimořádné vydržení, mu chybí právní důvod, čímž to nemůže nějakým způsobem vydržet. No a on by se nemohl bránit třeba právě ve vztahu tady k té určovací žalobě a nemohl by říci "podívejte se, já už jsem to po 1. 1. 2019 mimořádně vydržel". Takže vlastně tento návrh by byl bič na desítky, stovky, tisíce těchto lidí. Tudíž návrh by patrně dopadl, když tedy sledujeme ten účel, pouze na ty držitele, kteří neprokážou právní důvod, na kterém se jejich držba zakládá, čili nevydrželi jako oprávnění držitelé tak, jak to bylo stanoveno ve starém občanském zákoníku, a těch bude v privatizačním okruhu naprosté minimum, protože většina z nich, drtivá většina z nich bude opírat svůj nárok, nebo tu svoji držbu, o nějaký privatizační titul. Na druhé straně by poškodil, tak jak jsem zmiňoval, velké množství poctivých držitelů, kteří se privatizace často ani neúčastnili.
Z tohoto důvodu ho nemůžeme podpořit. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: To byl pan poslanec Feri. Nyní se hlásí pan poslanec Benda, zpravodaj. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážený pane navrhovateli, vážené dámy, vážení pánové, nechtěl jsem zneužít svého postavení zpravodaje, přicházím zde jako prostý poslanec Benda se sdělením, že jménem poslaneckých klubů ODS, TOP 09 a KDU-ČSL vetujeme projednávání podle § 90. Já snad k tomu dodám jenom tolik: dobrými úmysly jsou mnohdy dlážděny cesty do pekel. Já dokonce věřím panu předkladateli, že narazil možná na nějaký problém, kde se mu někdo pokusil vyložit, že ten problém je řešitelný tímto způsobem. Ale podle mého názoru takto se nedá dělat legislativa a už vůbec ne legislativa v oblasti občanského práva a občanského zákoníku. To jsou normy, které mají neuvěřitelné množství provazeb, které jsou prostě vzájemně svázány, ty věci tam mají nějakou logiku a nemůžu do nich vstupovat tak, že si 3. října 2018 vymyslím, že do konce roku musím něco změnit. Při vší úctě k panu navrhovateli, prostě tímto způsobem se s občanským právem pracovat nedá.
Proto navrhuji veto. Proto doporučím této Poslanecké sněmovně a současně navrhuji, abychom ten návrh zákona zamítli již v prvním čtení, protože se poté, co bude uplatněno veto, tím pádem nebude možné projednat podle § 90, protože se domnívám, že toto jsou typicky věci, které mají být případně probírány na nějakých širokých grémiích, kde k tomu máme soudce, teoretiky, další, a ne že se vystřelí na půdu Poslanecké sněmovny, a protože se k tomu přilepí hezká značka řešení privatizačních projektů z přelomu století, tak si budeme myslet, že to může projít touto Poslaneckou sněmovnou. Věřím, že natolik je Poslanecká sněmovna soudná, že ne každá hezká značka znamená i skutečné řešení.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Já reflektuji váš návrh, takže reflektuji, že je tady veto tří poslaneckých klubů, takže bych chtěl upozornit, že podle paragrafu odstavec tři návrh podle odstavce dvě, tedy abychom vyslovili s návrhem souhlas v prvním čtení, nelze projednat. Takže budeme pokračovat v projednávání standardním způsobem. Nyní má slovo... (Předkladatel Černohorský stojí připraven u mikrofonu.) No, máte sice vy, ale přihlásil se mi s faktickou poznámkou pan Dominik Feri, takže by měl mít přednost, jestli tedy vám nedá prostor dobrovolně... (Nedá.) A následně tedy poslanec Černohorský. Takže pan poslanec Feri na faktickou. Prosím, máte slovo.
Poslanec Dominik Feri: Děkuji vám za něj, pane místopředsedo. Jenom fakticky, co se teď stalo. Tím, že bylo uplatněno veto, tak se tento návrh nestihne projednat, čímž bych doporučil panu navrhovateli, aby to stáhl zpátky, protože za předpokladu, že bychom to projednali a přijali, tak tady přijmeme zákon, který bude retroaktivní pravě. Takže doporučuji to prosím stáhnout. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Prosím, máte slovo. Pan poslanec Černohorský.
Poslanec Lukáš Černohorský: Tak přesně k tomu jsem se právě chystal, akorát jste mě předběhl prostřednictvím pana předsedajícího faktickou poznámkou. Jak jsem na začátku říkal, tak je potřeba přijmout tuto novelu do konce roku. A tím, že bylo uplatněno veto, tak bohužel toto nemůžeme provést.
Jenom bych drobně stihl zareagovat prostřednictvím pana předsedajícího na pana poslance Bendu. Tato záležitost neměla řešit problém, nad kterým se pravděpodobně asi v dubnu tady budeme společně filozoficky zamýšlet, ale měla spíš umožnit to vyřešit.
V tuto chvíli tedy, ač nerad, stahuji svůj návrh novely tohoto zákona.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Dobře. Tím pádem my tento zákon nebudeme projednávat. Tímto bych ukončil to projednávání tohoto bodu.
Přečtu omluvy. Mám tady omluvy. Paní poslankyně Monika Oborná se omlouvá mezi 16.00 a 19.00 z důvodu jednání. Omlouvá se dále pan ministr Dan Ťok od 15 hodin do ukončení jednacího dne z pracovních důvodů.
Nyní pokročíme k dalšímu programu schůze Poslanecké sněmovny a máme tady bod
Aktualizováno 1. 9. 2020 v 16:47.