Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2017 – 2021

 

(pokračuje Vojtěch Filip)

38.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 378/2007 Sb.,
o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů (zákon o léčivech),
ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 66/2017 Sb., kterým se mění zákon
č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů
(zákon o léčivech), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony,
ve znění zákona č. 290/2017 Sb.
/sněmovní tisk 302/ - prvé čtení

Děkuji, že u stolku zpravodajů je pan ministr zdravotnictví Adam Vojtěch i zpravodajka pro prvé čtení paní Věra Adámková, a můžeme zahájit projednávání, kdy z pověření vlády předložený návrh uvede ministr zdravotnictví. (V sále je velký hluk.) Pane ministře, ještě počkám chviličku. Prosím, pokud vedete jinou debatu, než je zákon o léčivech, zásadně mimo sál! Myslím si, že každému z vás musí vadit, že nemůže v normálním prostředí říct své slovo, které mu bylo uděleno. Tak to respektujte! Děkuji.

Pane ministře, máte slovo.

 

Ministr zdravotnictví ČR Adam Vojtěch Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte tedy, abych vám představil vládní návrh zákona, kterým se mění zákon o léčivech. Cílem této novely je učinit další krok v oblasti elektronizace zdravotnictví, a to díky precizaci systému elektronické preskripce a zejména zakotvení tzv. lékového záznamu pacienta. Myslím si, že si všichni pamatujete na debatu, která se odehrála v této Sněmovně na konci roku 2017, kdy jsme projednávali tzv. elektronický recept a nabytí účinnosti od 1. 1. 2018. Já jsem tehdy na tomto místě prohlásil, že jsme pro odložení sankcí za elektronický recept o rok s tím, že v rámci tohoto přechodného období připravíme právě lékový záznam jakožto velmi důležitou funkcionalitu, kterou v té době zejména odborná veřejnost postrádala. Proto jsem rád, že nyní mohu prezentovat již tento návrh právě navazující na příslib, který jsem dal na konci roku 2017 této Sněmovně.

Přijetím této novely tedy dojde k završení právní úpravy povinné elektronické preskripce. Jak jsem říkal, samotná elektronická preskripce, resp. právní úprava ji zakotvující, nabyla účinnosti k 1. ledna 2018, ovšem vzhledem k nutnosti takovéto úpravy bylo nutné přikročit k podrobnější a jasnější úpravě, v rámci které bude komplexně fungovat systém povinné elektronické preskripce léčivých přípravků stejně tak jako oblast výdeje.

Předkládaná novela zajišťuje plný legislativní rámec pro povinné elektronické předepisování léčivých přípravků. Zavedení lékového záznamu pacienta umožní předepisujícím lékařům a též farmaceutům nahlížet do údajů o předepsaných a vydaných léčivých přípravcích konkrétního pacienta, a tím zajistit zkvalitnění jiných poskytovaných zdravotních služeb spočívajících v předepisování a výdaji léčivých přípravků. Možnost nahlížet do tohoto lékového záznamu je logickým a účelným využitím údajů, které již dnes existují. Jsou shromážděny v centrálním úložišti elektronických receptů, ovšem ten lékový záznam není sdílen, to znamená, není možné právě sdílet informace o předepsaných a vydaných receptech a lécích napříč poskytovateli zdravotních služeb. Tato funkcionalita systému, jak jsem říkal, byla poptávána velmi od odborné veřejnosti, protože je pravdou, že v současné době lékaři ani lékárníci nevědí, jaké léky pacient užívá, což může způsobovat velmi nepříjemné důsledky z hlediska předepisování léků, které nežádoucím způsobem interagují s léky, které pacient užívá, nebo jsou duplicitní a podobně. Víme, že v České republice bohužel řada pacientů zemře v důsledku toho, že léky jsou předepisovány tak, že vlastně pacientovi v konečném důsledku uškodí a nikoliv pomohou. To znamená, tento lékový záznam umožní předepisování tak, aby byla zohledněna předchozí aktuální farmakoterapie daného pacienta a lékař ani farmaceut už nebudou odkázáni pouze na informace, které jim poskytne pacient, kdy bezesporu není často záruka, zejména u chronicky nemocných pacientů, kteří berou poměrně velké množství léků, že tyto informace budou úplné a přesné.

Kromě zakotvení samotného lékového záznamu pacienta vládní návrh zákona upravuje i další otázky. Zejména se nově zakotvuje informační systém eRecept jako informační systém veřejné správy, který umožní komplexní realizaci a podporu elektronického předepisování léčivých přípravků a jejich výdeje. Kromě lékového záznamu pacienta bude součástí systému eRecept centrální úložiště elektronických receptů, registr léčivých přípravků s omezením, systém správy souhlasů a žurnál činností.

Návrh zákona dále nově v kontextu již uvedeného definuje působnost Státního ústavu pro kontrolu léčiv jako zřizovatele, provozovatele a správce systému eRecept s přesně vymezenými kompetencemi a povinnostmi. Návrh rovněž stanovuje osoby a subjekty, které mají přístup do systému eRecept, způsob a rozsah jejich přístupu a definuje účel, k jakému mohou být získané informace využity.

Musím říci, že na tom návrhu pracovala velmi široká pracovní skupina složená ze svých významných stakeholderů, ať jsou to zdravotní pojišťovny, odborné společnosti, komory, pacienti, zkrátka všichni, kterých se to týká. Stejně tak ten návrh byl konzultován s Úřadem pro ochranu osobních údajů, se kterým nakonec byly všechny připomínky vypořádány bez rozporu. Myslím, že návrh je v tomto směru velmi konsenzuální napříč odbornou veřejností, napříč pacientskou veřejností, napříč i institucemi, které mají dohlížet na bezpečnost dat a ochranu osobních údajů. To znamená, že si myslím, že vás mohu v tomto místě požádat o to, abyste tento návrh podpořili, protože si myslím, a jsem o tom přesvědčen, že nejen tento návrh posune velmi kvalitativně Českou republiku v oblasti elektronizace zdravotnictví, to znamená možnosti sdílení dat v rámci zdravotnictví, ale především zajistí kvalitnější a bezpečnější péči o naše pacienty.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministru zdravotnictví Adamu Vojtěchovi a nyní požádám zpravodajku pro prvé čtení paní poslankyni Věru Adámkovou, aby přednesla svoji zpravodajskou zprávu. Paní zpravodajko, máte slovo.

 

Poslankyně Věra Adámková: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, nebudu opakovat, co zde řekl pan ministr, protože uvedl ten zákon velmi srozumitelně. Musím říci, že lékový záznam, nebo elektronizace lékového záznamu je to, o čem odborná veřejnost volala. A kdybychom neudělali tento další krok, bylo úplně zbytečné zavádět elektronický recept, protože to by v tom případě byly zbytečně vynaložené peníze. Ten elektronický recept nemá sloužit jenom k tomu, že ho vytisknu elektronicky, to bychom dokázali za zlomek peněz, ale musíme mít informace, abychom pacienta nepoškodili. Elektronizace veřejné správy, a do toho jistě zdravotnictví víceméně patří, je koneckonců nejenom vládní prioritou, ale notabene byl to volební program mnoha stran, takže se domnívám, že tady v tom základního problému ho nemáme.

V tom zákoně se nově zavádějí - nebudu opakovat to, co řekl pan ministr, jenom na vysvětlenou některé nové pojmy k vysvětlení. To znamená, v jakém rozsahu může vydávat léčivo farmaceutický asistent, což jsou lidé, kteří nejsou magistry farmacie, ale mají buď střední, nebo vyšší odborné školy, a ti nemohou zaměňovat léky. To znamená, že tady je i ošetřeno, aby ten pacient opravdu dostal to, co dostal předepsáno. Víte velmi dobře, že před několika lety Sněmovna, nechci říkat tato, protože samozřejmě nebylo to stejné složení, ale tato Sněmovna povolila, aby v případě, že je předepsaná účinná nějaká molekula, mohl farmaceut, to znamená magistr nebo doktor farmacie, dát vlastně účinnou molekulu v jiném generickém přípravku. To by farmaceutický asistent nemohl a to je dobře. Čili tady je to ošetřeno, aby bezpečnost pacienta tam byla.

Další věcí, která tam je důležitá, je možnost nahlížet do historie léků, které jsou nutné, protože lékař je zodpovědný za léky, které píše, a víte dobře, že pacient opravdu, není možné to po něm ani plně vyžadovat, aby věděl úplně všechno, co bral, anebo také některé věci ti lidé bagatelizují v dobrém. Bude tam možnost nahlížet i pro farmaceuta, aby nevydal kontraproduktivní léky, které by mohly být vydány v jiné lékárně několik dní předtím.

Samozřejmě že to, co je nejdůležitější, je sdílení dat. Ta data musí být ošetřena, což samozřejmě je v tomto případě tady popisováno, protože je důležité, aby nejenom došlo ke zlepšení péče o pacienty, ale aby byla zachována bezpečnost jejich dat, protože to je důležité téma.

Já se domnívám, že tento zákon má mít šanci postoupit do dalšího čtení, a velmi prosím všechny kolegy, i ty, kteří se nezabývají přímo zdravotnictvím, ale nakonec všichni víme, že tam máme nejrůznější toky a máme názory, aby je eventuálně ještě vylepšili svými názory, ale to můžeme pouze v případě, že bude propuštěn dále, což doufám, že se stane.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Ještě než otevřu rozpravu, konstatuji omluvu pana ministra dopravy Dana Ťoka od 9 do 10 hodin z dnešního jednání, která došla předsedovi Poslanecké sněmovny.

Můžeme pokračovat. Otevírám rozpravu, ale konstatuji, že do ní nemám žádnou přihlášku. Ptám se, kdo se hlásí z místa. První je pan poslanec Marek Benda. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážená paní ministryně, dámy a pánové, trochu mi připadá, jako bych byl dneska jediný, kdo se tady po ránu probudil.

Máme před sebou předložený návrh zákona o léčivech, který se sice tváří, že se vlastně jedná o zdravotní a nepříliš složitou normu. Já si myslím, že se jedná o naprosto, naprosto zásadní normu a zdaleka se netýkající jenom problematiky zdravotnictví jako takového. Budu navrhovat ve svém vystoupení, abychom přikázali návrh zákona i ústavněprávnímu výboru. Pokládám to za naprosto nezbytné, protože hlavním obsahem podle mého názoru není to, jakým způsobem se lidé léčí, ale jakým způsobem se o nich sdílí informace, jakým způsobem se ve zdravotnickém systému o nich sdílí informace.

Vedli jsme tuhle diskusi už několikrát v minulosti, někdy v roce 2010. Jestli se nepletu, byly tady první návrhy na eRecepty a na vstupování, a kdy může pacient povolit a kdy může pacient zakázat. Tehdy to bylo na povolení, konkrétnímu lékaři řeknu, kdy může se jít podívat do mé zdravotnické dokumentace.

Nyní přichází ministerstvo s úplně obrácenou koncepcí, 81e, sice jsou tam samozřejmě předtím takové ty vznešené věty, které říkají: lékař může nahlížet, jenom pokud to je potřebné k léčení. Ale to už jsme zažili tolikrát, že různé státní, soukromé a další subjekty můžou nahlížet jenom tehdy, když to potřebují ke svému výkonu, a kolikrát jsme zjistili, že si nás někdo jen tak prověřuje, že si někdo jen tak zjišťuje, co je o mně možné zjistit zajímavého. A tady jsme najednou ve správě souhlasu, § 81e, v tom, že musím aktivně vyslovit nesouhlas s tím, aby se na mě smělo koukat - a to buď vůči všem lékařům, nebo jenom vůči některým konkrétním lékařům? Já si myslím, že tohle je naprosto zásadní otázka. Naprosto zásadní otázka. Podle mého nejhlubšího přesvědčení já mám říci, kdo a v jaké chvíli se může podívat do mého lékového záznamu, kdo může jít kontrolovat, jestli nemám nějaké kontraindikace, jestli neberu něco jiného, jestli si nepřicházím pro třetí lék. To je asi v pořádku, ale mám to být já, kdo to řekne, a ne lékař, který je mimochodem ještě držen lékařským tajemstvím, takže se i blbě proniká a zjišťuje zvenčí, jestli tak nečiní jenom prostě opravdu proto, aby zkontroloval svoji manželku, například děti, jestli mu nezlobí a neberou nějaké přípravky, souseda a další osoby.

Tak to je první problém, který tam vidím, a myslím, že nesouvisí s léčením jako takovým, ale souvisí zásadním způsobem s ochranou osobních údajů, a myslím si, že bychom se na něj měli podívat i z jiného pohledu než jenom z pohledu lékařů. Věřím, že mnozí lékaři, zejména takoví ti, kteří jsou v nemocnicích, a teď jim tam přicházejí různé osoby, mnohdy i osoby, které se téměř nedají dohledat, jak jsou léčeny a jestli jsou vůbec léčeny, že mají radost, když se do toho můžou podívat. Já tomu rozumím, s řadou z nich jsem také hovořil, ale přesto si myslím, že není možné psát zákony pro osoby, které jsou někde na okraji společnosti, ale zákony se mají psát pro osoby, které naopak jsou v centru.

S tím souvisí druhá poznámka poměrně zásadní, kterou k tomu mám, a ta se týká § 112a, zvláštních postupů k utajení a zajištění bezpečnosti. Zase poměrně nestandardní produkt. Ještě to tady tak jako vypadá vznešeně, že všechno je v zákoně přece ošetřeno, ale najednou začneme říkat, že pro některé části společnosti vláda stanoví nařízení. A zase zpozorněme, protože podle mého názoru tady hluboce překračujeme možnosti zmocnění pro vládu, aby vláda stanovila nařízení, zvláštní postupy pro účely utajení. A teď máme účely utajení činnosti - zpravodajských služeb, policie, vojenské policie, celní správy, Generální inspekce bezpečnostních sborů a ozbrojených sil České republiky a zajištění bezpečnosti jejich příslušníků a vojáků v činné službě - lze použít zvláštní postupy při plnění úkolů stanovených tímto zákonem. Jaké to jsou ty zvláštní postupy? Týká se to jenom opravdu utajovaných skutečností? Pak bych to snad byl schopen pochopit, že tam něco takového existuje. Nebo se to týká tedy zajištění bezpečnosti jejich příslušníků a vojáků v činné službě? Pak se ptám, proč jsou tam jenom ozbrojené sbory. Jak to, že tam nejsou ústavní činitelé? Jak to, že tam není prezident republiky? Jak to, že tam nejsou soudci? Jak to, že tam nejsou státní zástupci? To si tady vylobbovaly ozbrojené sbory, že ony budou mít nějakou zvláštní správu, ještě stanovenou nařízením vlády, která bude říkat: tady můžete, bude to utajeno, bude to vedeno pod cizími jmény. Opravdu si myslíte, že pokud někdo bude chtít něco vynášet z lékových záznamů a lékových spisů, tak ho bude zajímat policista nebo celník XY na okrese? Opravdu si myslíte, že to nebude v první řadě každý z nás? V první řadě každý ze soudců, který soudí? Ze státních zástupců?

Prostě mám dojem, že jsou tady věci, které jsou hluboce, hluboce nedomyšlené. A byl bych velmi rád, kdybychom se mohli dohodnout na tom, že kromě zdravotního výboru, který nechť to prosím posuzuje z hledisek toho, co je potřeba pro zdraví obyvatelstva, aby se tím zabýval ještě ústavněprávní výbor, a nevím, jestli to nemá jít i k paní poslankyni Válkové, když mi tady přikyvuje, na petiční výbor, protože se to zásadním způsobem týká ochrany práv pacientů, a myslím, že v § 112 se to i zásadním způsobem týká možnosti nebo rozsahu zmocnění výkonné moci, kterou jsme ochotni jako Sněmovna poskytnout. Já si myslím, že tento rozsah zmocnění výkonné moci je naprosto nad rámec a také okruhu osob, protože mi připadá opravdu neuvěřitelně překvapivé, že jsou tam všechny bezpečnostní složky a služby, zato tam ale nejsou ústavní činitelé. To se mi zdá velmi zvláštní a myslím si, že to je zase věc, o které bychom se měli bavit. Je to bohužel typický návrh, který zpracovávají ministerští úředníci jenom v dohodě mezi sebou, aniž by přemýšleli obecně o tom, jak funguje stát.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Marku Bendovi. Dalším vystupujícím v rozpravě je pan poslanec Vít Kaňkovský. Pan poslanec Kohoutek se přihlásil k faktické poznámce? Ne. V tom případě odmazávám. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Vít Kaňkovský: Dobré dopoledne, vážený pane předsedající, vážení členové vlády, milé kolegyně, vážení kolegové. Dovolte mi, abych se také krátce vyjádřil s několika poznámkami k projednávané novele zákona o léčivech, sněmovní tisk 302.

Už tady zaznělo jak z úst pana ministra, tak paní zpravodajky, že tato novela se týká fungování elektronické preskripce, zavádí některé změny, které by měly lépe naplnit cíl elektronické preskripce, a nově také zavádí takzvaný lékový záznam, který umožní sdílet informace o předepsaných léčivech jednak pacientovi, ale také ošetřujícím lékařům a lékárníkům. Já zde chci říci, že to, že ministerstvo plní svůj slib, který dalo na přelomu loňského a letošního roku, vítám. Je velmi dobře, že tento návrh tady ve Sněmovně můžeme projednávat. To chci říci za prvé.

Bohužel, co už tak úplně nevítám, je datum, kdy začínáme tak významnou změnu projednávat. Máme dneska 2. listopadu a to by nebyl problém, pokud by ministerstvo zároveň nenavrhovalo účinnost této změny od 1. 1. 2019. Toto vidím jako veliký problém. A tady bych navázal už na slova jak paní zpravodajky, tak kolegy Marka Bendy, protože skutečně zvlášť pasáž týkající se lékového záznamu má zásadní dopad do osobnostních práv deseti milionů obyvatel této republiky. To je potřeba si jednoznačně uvědomit. Toto není o nějakém štengrování zdravotníků, jak by to chtěli, aby to fungovalo. Tady jde skutečně o velmi zásadní změnu, kterou je potřeba velmi dobře vydiskutovat. A také vítám návrh na to, aby se rozšířil okruh výborů, které se budou tímto návrhem zabývat.

Takže já v tuto chvíli vidím dvě rozumné možnosti, jak se můžeme s touto novelou se ctí vypořádat. Buď už teď budeme uvažovat o tom, že účinnost musíme posunout, a to nejméně o čtvrt roku, možná spíš o půl roku, a to i s vědomím toho, že některé pasáže jsou navržené s odloženou účinností. Nicméně nám zbývá kriticky málo času k důslednému projednání zvláště modality lékového záznamu. To je jedna možnost. Druhá možnost je v rámci pozměňovacích návrhů vyjmout část týkající se lékového záznamu, schválit teď do konce roku obecnější změny týkající se elektronické preskripce, protože tam víme, že jsou některé problémy, které by bylo vhodné schválit od 1. 1. 2019, a tím lékovým záznamem se zabývat samostatně v rámci jiné novely.

Pokud to uděláme tak, že budeme ve spěchu schvalovat celou tu změnu tak, jak je navržena, tak se dopustíme podle mého názoru fatálních omylů a vzbudíme nedůvěřivost mezi veřejností i mezi zdravotníky. A to si myslím, že si jinak velmi potřebný projekt lékového záznamu nezaslouží. Takže věřím v to, že se dokážeme dohodnout na rozumném postupu, abychom dokázali ten lékový záznam dovést do podoby, která bude potřebná, která bude mít profit jak pro pacienty, tak pro zdravotníky.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Vítu Kaňkovskému a nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Petr Pávek. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Petr Pávek: Dobré ráno, děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně a vážení kolegové, já samozřejmě budu hlasovat pro propuštění tohoto zákona do dalšího čtení, ale zároveň budu navrhovat jeho přikázání k projednání do hospodářského výboru, navzdory tomu, že tam máme spoustu práce, a to z důvodu požadavku navrhovaného zákona na hlášení cen výrobců, distributorů a lékáren. Vzhledem k této povinnosti, kterou navrhovaný zákon předjímá, se domnívám, že dopad do hospodářství by mohl být enormní, a chtěli bychom se tam na to podívat. Takže můj návrh bude přikázat tento tisk i do hospodářského výboru. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Pávkovi za jeho vystoupení. Nemám žádnou další písemnou přihlášku. Ptám se, kdo se hlásí z místa. Ano, pan ministr. Ještě v rozpravě, pane ministře, máte slovo.

 

Ministr zdravotnictví ČR Adam Vojtěch Děkuji moc za slovo, vážený pane předsedající. Já bych si dovolil jenom reagovat na to, co tady zaznělo.

Pokud bych měl reagovat vaším prostřednictvím na pana poslance Bendu, tak ono to není tak, že do toho lékového záznamu bude mít přístup jakýkoliv lékař v České republice, když si usmyslí, že řekne, pacient XY, chci se podívat na jeho léky. Tam je jasně stanoveno, že tam musí být určitý vztah mezi lékařem a pacientem. A ten vztah se definuje dvěma způsoby. Buď že lékař musí předepsat pacientovi aspoň jeden recept a ten recept musí být taktéž vydán. Aby to nemohlo být fingováno, že mu jenom předepíše recept fiktivní, ten recept musí být pacientovi v lékárně taktéž vydán. Anebo po předložení občanského průkazu tím pacientem, který vysloví souhlas s nahlédnutím do lékového záznamu. To znamená, skutečně tam musí být tento vztah ošetřujícího lékaře skutečně a jeho pacienta, nikoliv jakéhokoliv lékaře, který se bude moci podívat do lékového záznamu jakéhokoliv pacienta. To je třeba říci na úvod, abychom tady jenom nevyvolávali určitou obavu, že jakýkoliv lékař si vymyslí jméno pacienta a podívá se do jeho lékového záznamu. Skutečně tomu tak není.

Pokud jde o otázky výjimek pro tajné služby apod., tam musím říct, že to bylo výsledkem meziresortního připomínkového řízení. To nebyl návrh přímo ministerstva. Byla to zásadní připomínka, my jsme to akceptovali a samozřejmě jsme připraveni v rámci dalších projednávání toto řešit a případně nějak upravit. Ale musíme samozřejmě ve spolupráci s těmi příslušnými resorty se na toto zaměřit. Ale určitě je to k nějaké debatě.

Pokud jde o pana poslance Kaňkovského, vaším prostřednictvím, pane předsedající, tak účinnost 1. 1. 2019 byla skutečně dána v době, kdy jsme nevěděli úplně, kdy přesně ten zákon bude projednáván, byť tam je šestiměsíční přechodné období. To šestiměsíční přechodné období má být právě využito na tzv. opt-out systém, o kterém mluvil pan poslanec Benda, to znamená, že pacient občan vysloví aktivní nesouhlas se sdílením svého lékového záznamu, případně nesouhlas se sdílením pro určité lékaře. Samozřejmě poté bude taktéž moci tento nesouhlas vyslovit. Ale to šestiměsíční přechodné období jsme tam dali právě z tohoto důvodu, aby byl dostatečný čas na to, aby ten, kdo nechce, aby ten lékový záznam byl sdílen, toto aktivně prohlásil, a lékový záznam sdílen nebude. Ale samozřejmě v rámci druhého čtení se můžeme taktéž bavit o prodloužení termínu účinnosti, protože jak říkám, nevěděli jsme přesně, kdy ten návrh půjde sem do Sněmovny. Takže to je, myslím, spíše technická věc.

Takže to jenom za mne základní reakce, ale doufám, že budeme mít k tomu samozřejmě příležitost ve všech těch výborech, které byly tady zmíněny. My nemáme určitě problém s tím, aby ten návrh byl detailně projednán nejenom ve zdravotním výboru, ale i v ostatních výborech Sněmovny, které byly navrženy. Určitě je to do jisté míry průlomový návrh, je to návrh, který ale z mého pohledu jde správným směrem. Jde směrem, kterým jde většina států v rámci Evropy, tzn. směrem k elektronizaci zdravotnictví, ke sdílení informací v rámci poskytovatelů zdravotní péče. A my v tomto směru spíše doháníme rozjetý vlak států na západ od nás. Já si myslím, že to je zkrátka potřeba a že ten opt-out systém, který tam je navržen, dává i možnost pacientovi, aby zkrátka, pokud s tím nesouhlasí, tak jeho data nebyla sdílena. Ale obecně věřím, že to bude oceněno pro zajištění vyšší kvality a bezpečnosti zdravotní péče. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministrovi zdravotnictví Adamu Vojtěchovi a máme dvě faktické poznámky. První od pana poslance Marka Bendy, druhá je od pana poslance Zbyňka Stanjury. Takže faktická poznámka pana poslance Marka Bendy. Prosím, máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, nechci tu debatu dramaticky extendovat, asi patří pak na půdu výboru. Ale zatím mě tedy vaše vystoupení úplně nepřesvědčilo. Když se podíváme na lékový záznam, § 81d, tak tam se říká, že totožnost pacienta se prokazuje prostřednictvím systému eRecept ověřením čísla občanského průkazu nebo cestovního pasu v základním registru obyvatelstva. To znamená, stačí znát číslo mého občanského průkazu, nic dalšího nedělám. Nemám na občance žádný čip. Ta občanka tam nemusí být fyzicky přítomna. V okamžiku, kdy někdo zná číslo mého občanského průkazu a je současně lékařem nebo zdravotníkem, vypadá to, jako by měl souhlas. Mimochodem, u toho, že by musel mít něco na ten elektronický recept vyzvednuto, v té předchozí větě to tedy také uvedeno není. Ale to bych ještě chápal, že se dá nějak vyložit. Ale přece tohle, že někdo zná číslo mého občanského průkazu, ještě neznamená, že musí být mým ošetřujícím lékařem.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní pan poslanec Zbyněk Stanjura také s faktickou poznámkou. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Já myslím, že se shodneme, že zřejmě není citlivější osobní údaj než informace o zdravotním stavu, lécích apod. A pokud by to bylo schváleno tak, jak je to navrženo, tak vlastně když si srovnám, že budeme příště hlasovat GDPR, tak vzniká zákonný důvod pro to s tím osobním údajem nakládat.

Pan ministr popsal to přechodné šestiměsíční období. Já tady nechci polemizovat, jestli je to hodně, nebo málo. Ale mně vadí, že ten princip je úplně naopak. A můj dotaz je - proč to není naopak? Proč nemám dát aktivně souhlas? Proč mám dát aktivně nesouhlas? To si to stát bezesporu ulehčuje na úkor občanů. Jak dostaneme informaci k občanům, že během šesti měsíců má šanci dát nesouhlas? On v té době třeba nepůjde k lékaři, nebude tady apod. Já bych ještě rozuměl, že musím dát souhlas. Pak je to rozumné, lékař požádá, vysvětlí to a pacient řekne ano, nebo ne. Ale takhle to vlastně zavedeme pro všechny a pak řekneme: no jo, ale měl jsi šest měsíců, ty jsi nepřišel, souhlas jsi nedal, takže automaticky jsi souhlasil. To je to, co mně na tom vadí.

Pak veďme na výborech debatu o ochraně těch údajů jako takových. Ale pane ministře, proč to neotočíme? Zjednodušujeme to někomu na úkor všech občanů České republiky. Tak to otočme. Zjednodušme to pro ty občany a ti, kteří to potřebují, tak ty pacienty bezesporu přesvědčí. Pokud mám důvěru ve svého lékaře, ten mi řekne, že to je rozumné, abych to dal, že se tím zvýší třeba pravděpodobnost úspěšnosti léčby nebo že se vyloučí nějaké kontraindikace apod., tak já určitě tomu lékaři, kterého znám, uvěřím a ten souhlas mu dám. Nebo když mi řekne, že od odborných lékařů, kam chodím, ten souhlas potřebuje, aby se podíval. Takhle mně to přijde opravdu příliš masivní zásah do těch práv a občané se to prostě nedozvědí. A neříkejme si, že ze zprávy po jednání Sněmovny, že do šesti měsíců můžu dát nesouhlas, se to opravdu dostane ke každému občanovi, že si toho každý všimne. To je ten problém, který já tam vidím.

Děkuji za případnou odpověď.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní pan poslanec Jiří Ventruba, také s faktickou poznámkou. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Jiří Ventruba: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, já jenom bych chtěl říct, že tenhle problém jsme probírali ve zdravotním výboru a že my jako lékaři se na to díváme velice zodpovědně. A jako technickou bych chtěl říct, že tady ten požadavek, co má být primární, jestli to, že to má ten pacient nařízené a musí se tomu bránit, anebo primárně má dát souhlas a teprve potom se to může rozjet, já jenom vám chci říct, že to není jediný zákon. My máme ve zdravotnictví třeba zákon, o kterém skoro nikdo neví, a to je ten, že pokud kdokoli z nás, z obyvatel naší republiky, přímo nedá svůj nesouhlas s tím, že jeho orgány můžou být transplantovány po jeho smrti, a nedá tento písemný doklad, tak každého po jeho smrti můžou transplantovat. Já jenom na vysvětlenou technické věci. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Dalším s faktickou poznámkou je pan poslanec Petr Pávek. Dobré dopoledne, vážené kolegyně, vážení kolegové. Než dám slovo panu poslanci Pávkovi, přečtu omluvy. Paní ministryně Jana Maláčová se omlouvá do konce jednacího dne z pracovních důvodů a pan ministr Jan Kněžínek taktéž do konce jednacího dne z pracovních důvodů.

Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Petr Pávek: Děkuji. Já jen, protože vidím, že se pan ministr chystá zodpovědět předchozí dotazy, tak bych jeden přidal, protože to mi tam z toho zákona nebylo úplně jasné. Jak se řeší souhlas pacienta potom v emergentních případech, tzn. kdy je bezvědomí, kdy je transportován? Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Dalším s faktickou poznámkou je pan poslanec Jiří Mašek. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Mašek: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já bych tady zareagoval prostřednictvím pana předsedajícího na pana Stanjuru. Chápu to jako možnost svobodně se skutečně rozhodnout a dát souhlas s tím, že chci, aby se na můj lékový záznam mohl konkrétní lékař podívat. Ale realita je skutečně taková - je to jako u toho transplantačního zákona, jak o tom mluvil tady kolega Ventruba. Kdybychom toto chtěli podobně vyřešit, tak se v České republice zastaví transplantace. A smysl hry u toho lékového záznamu, resp. u eReceptu a rozšířených možností, je skutečně zabránit fatálním kombinacím léků, o kterých tady příliš nehovoříme a které skutečně, např. u léků, které zvyšují krvácivost apod., můžou vést k úmrtí pacientů. Dá se tady zabránit zbytečným úmrtím a zbytečným komplikacím. A tak bych skutečně viděl, že ten předpoklad, že pacient v horizontu šesti měsíců může vyslovit aktivní nesouhlas, že to je doba dostatečná. Naše média o tom mohou informovat, my o tom můžeme informovat a pacient se skutečně může rozhodnout. Tím bychom v podstatě popírali vůbec smysl přijetí těchto opatření, té elektronizace a možností, které tím můžeme získat. Takže já bych pro tohle skutečně v tuhle chvíli nebyl a ze zdravotních důvodů bych byl pro to, aby se ten pacient svobodně rozhodl a event. tuto možnost sdílení informací o něm odmítl. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Dalším přihlášeným poslancem do faktických poznámek je pan poslanec Marek Benda, připraví se pan předseda Zbyněk Stanjura a pan poslanec Svoboda. Prosím, máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, já bych do toho, a to při vší úctě ke ctěným kolegům zdravotníkům, transplantace netahal. To je fakt trochu jiný příběh. Ta diskuse se tady vedla taky poměrně dlouho v Poslanecké sněmovně, jestli to má být aktivní souhlas, nebo aktivní nesouhlas. Ale vezměme si, kdy jsou situace transplantací. Jsou to velmi často mladí lidé, kteří zahynou při nějaké nehodě, kteří o takových věcech vůbec nepřemýšlejí. Tady jsme úplně v obráceném gardu přece. Tady se jedná o to, že se pokoušíme ošetřit lidi - a případnou kombinaci léků - kteří naopak do toho zdravotnictví docházejí častěji, pravidelněji. Ne mě, který byl ve zdravotním zařízení za posledních třicet let jednou nebo dvakrát, ale někoho, kdo dochází častěji, pravidelněji. Ten by měl dát ten kvalifikovaný souhlas. A neměl by být automat, že ho dávají úplně všichni. Je to opravdu výrazně jiná situace než v těch transplantacích.

Myslím, že bychom se měli pobavit na těch výborech, jestli to opravdu má být ve formě kvalifikovaného souhlasu, nebo tohohle vynětí z toho režimu. Protože v tom okamžiku vynětí dobře víme, jak to funguje v České republice. Jsou to všichni. Jsou to úplně všichni. Nikdo nepůjde do šesti měsíců hlásit na SÚKL, většina lidí ani neví, kde SÚKL je, upřímně řečeno, ale nikdo nepůjde do šesti měsíců hlásit na SÚKL, že nechce, aby byly o něm zachovávány jeho lékové záznamy. Pak je z toho automat, který platí úplně pro všechny.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Dalším pan předseda Stanjura.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Já bych chtěl vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, reagovat na vystoupení pana poslance Maška. V zásadě máte pravdu, že tady jsou dva úhly pohledu. A pro mě je prostě cennější to právo na ochranu osobnosti, osobnostních práv. I s tím rizikem, o kterém vy jste hovořil. Na těch miskách vah je to pro mě úplně jednoznačné. Rozumím tomu, že zejména ti, kteří léčí pacienty, to mohou vidět jinak. Proto navrhuji, abychom to pečlivě zvážili.

Marek Benda má pravdu v tom, kdo to reálně udělá během šesti měsíců, aktivní nesouhlas. To je prostě něco nepohodlného, něco nezvyklého a prostě se to dít nebude. Tak si tady neříkejme, že proběhne nějaká informační kampaň a desetitisíce či statisíce pacientů budou hlásit svůj nesouhlas. Tak to prostě nebude. Já bych předpokládal, že při první návštěvě lékaře se na to ten lékař zeptá: je nová možnost legislativy, já vám to případně doporučuji, je to dobré, snížíme riziko. A říkám, pokud tomu lékaři budu věřit, tak si myslím, že mě přesvědčí jako pacienta. Ale naopak mi to přijde hrozně nebezpečné. A obecně to platí o té digitalizaci společnosti. Já jsem původní profesí programátor, takže jsem určitě pro, ale nemáme skončit ve společnosti velkého bratra, kde ten stát o nás ví úplně všechno a nakonec rozhoduje za nás. A stát nám bude říkat, co je pro nás dobré a co je pro nás špatné. To je to, čeho se bojím.

A teď pomíjím otázku ochrany těch údajů. A teď nejenom to, že by někdo neoprávněný se podíval, jak ve svém prvním vystoupení říkal pan poslanec Benda, ale obecně únik dat. Dějí se úniky dat z bankovních domů, které bezesporu investují obrovské částky do ochrany svých klientů? Dějí. Jak často se dějí? Všichni odborníci se shodují, že to, co je medializované, je jenom špička ledovce, že zdaleka ne všechno se řeší veřejně, protože by to vyděsilo klienty. Tak zvažme i tuto otázku. Úmyslný útok a úmyslné odcizení těchto dat, to se stát prostě může. (Předsedající upozorňuje na čas.) Děje se to i těm, kteří vynakládají mnohem větší prostředky než stát na ochranu údajů.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Dalším přihlášeným s faktickou poznámkou je pan poslanec Svoboda a dalším paní poslankyně Procházková. Než vám dám slovo, pane poslanče, přečtu omluvu pana poslance Holomčíka, který se omlouvá od 10 do 11 hodin z pracovních důvodů. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Bohuslav Svoboda: Děkuji za slovo, pane předsedající. Mnoho už bylo řečeno mými předřečníky. Ale já skutečně nemohu souhlasit s kolegou Maškem, že jsou to dvě srovnatelné věci. Darování orgánů je jistě problém, je to spíš problém v rovině etické, v rovině náboženské, jakékoliv, ale v žádném případě to, že byl někomu odebrán orgán, se nestane předmětem nějaké obecné informace, která by kohokoliv poškozovala. To je úplně jiná situace, to je nesrovnatelné. A mohu si myslet, že ten automatický souhlas také není dobrý, ale rozhodně nemá ten dopad, který má informace o tom, jaké beru léky.

My jsme dneska v situaci, že už jsme nuceni v nemocnicích chorobopisy VIP pacienta vlastně v uvozovkách padělat, že je prostě uložen v materiálu pod falešným rodným číslem, aby se k němu někdo nedostal a nevyběhlo do dvou dnů po hospitalizaci někoho významného, třeba ze světa uměleckého, všechno, co je majetkem toho člověka. Na to nelze sahat. Já si myslím, že jediná cesta je přes lékaře, že to prostě musíme připravit tak, aby lékaři byli ti, kteří to budou aktivně prosazovat u svých pacientů, protože dopad je pro pacienty, ale pro pacienty nemocné, ne pro pacienty, kteří berou dlouhodobě třeba psychiatrickou léčbu a může to pro ně znamenat, že jejich hodnocení ve světě, když tato informace bude známa, bude zkreslené, protože to prostě lidé vnímají jinak. Oni nevědí, co to je chronická psychiatrická medikace, že to vlastně není něco, co toho člověka postihuje.

Čili na to bych byl skutečně velmi opatrný. A ten obrácený gard, který říkal kolega Stanjura, mi připadá velmi dobrý. A vyrovnat ho tím, že bude aktivně zpracovaná lékařská veřejnost, jak s touto informací pracovat u svých pacientů. (Předsedající upozorňuje na čas.) Ti, co nestůňou, tam je to jedno, tam ale nemůžeme předpokládat, že kdyby stonali, že by souhlasili. Děkuji. (V sále je hluk!)

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Poprosím Poslaneckou sněmovnu, jestli by se mohla trošku ztišit, než dám slovo dalšímu v pořadí s faktickými poznámkami paní poslankyni Procházkové. Připraví se paní poslankyně Věra Adámková. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Věra Procházková: Děkuji za slovo. Dobrý den všem přítomným. Musím se tady ohradit proti jedné věci jako lékařka. Opravdu se mi špatně poslouchá, a spousta z nás tady mockrát slyšela, jak podnikatelé, když se zavádělo EET, jsou podvodníci a že je takhle bereme a že to není správně. Já si myslím, že není správně, aby se z lékařů dělali podvodníci, že toho budou zneužívat. Myslím si, že už dneska každý z lékařů, každý z nás, když chce, tak si vážně zjistí jakoukoliv informaci. Neměli bychom to zevšeobecňovat. Ty výjimky tady jsou, budou, ať to ochráníme, jak to ochráníme, to mi věřte. Myslím si, že o tom bychom se měli právě pobavit ve výborech. Pusťme to dál, ať máme možnost diskuse jak v ústavněprávním, tak ve zdravotním výboru. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Mám tady čtyři faktické poznámky. První je paní poslankyně Procházková, pardon Adámková, pan poslanec Svoboda a pan poslanec Rakušan. Prosím, máte slovo, paní poslankyně.

 

Poslankyně Věra Adámková: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já jenom reaguji nikoliv teď z pozice zpravodaje, ale jako poslanec, abych ujasnila transplantace. Jak víte, léta jsem se transplantologii věnovala aktivně. Prosím vás, ten dárce je opravdu tak ochráněn, že potom ani ošetřující lékař neví, kdo byl dárcem pro příjemce, a tak je to v pořádku. Čili to opravdu neví.

Co se týče těch VIP pacientů, prosím vás, já jsem prošla Nemocnicí Na Homolce velmi dlouho, spadli nám tam pacienti z takzvaného SANOPZu. Pro ty mladší to bylo původně Sanatorium poštovních zaměstnanců, což po roce 1945, nebo 1948, nevím přesně, se stalo jakýmsi VIP zařízením a Nemocnice Na Homolce je zdědila. Obecně musím říct, že velmi varuji před jakýmikoliv kartami, které nejsou ty správné. Jak dobře víte, nejlépe je v tom transparentní náš pan premiér, který má kartu víceméně všude na své jméno i své rodné číslo a nic se mu neděje, jak vidíte. Čili velmi varuji před VIP cizími kartami na špatná rodná čísla, protože to vyžadují zejména celebrity ze světa showbyznys. Je to velmi zlé. My jsme to zažili u takzvaného prvního okruhu, nevím, co to přesně znamenalo, v tom SANOPZu, ale zažili jsme je Na Homolce. U těchto lidí, které vám přivezou v krizové situaci, když nevíte, pod jakým číslem on tam kde je, je velmi obtížné se o ně starat. Čili si myslím, že to by vůbec nemělo být. Nikdo není větší než Bůh a není důvod nemít tam své rodné číslo, ale ošetřeno, aby se jeho data nikam nedostala. Naprostý souhlas. Takoví ti lidé první a druhé kategorie, s tím já mám tedy veliký problém, protože to opravdu přinášelo jenom problémy.

Co se týče toho, co tady říkal jak pan Ing. Stanjura, tak pan doc. Svoboda, a teď říkám samozřejmě svůj osobní názor, u těch pacientů se domnívám, že oni by samozřejmě měli mít kdykoliv - a tam je to i tak psáno, ale ještě to vytáhněme - možnost se k tomu vyjádřit a samozřejmě i mně by se více líbil aktivní souhlas. To musím říci. (Předsedající upozorňuje na čas.)

A co se týče opt-out systému, tomu rozumím, protože my jsme samozřejmě byli zjara v Rakousku, kde jsme to také hodnotili, zkušenosti kolegů, a oni ho tam mají, takže chápu, proč to tam je.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Pan poslanec Bohuslav Svoboda s faktickou poznámkou. Připraví se pan poslanec Vít Rakušan. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Bohuslav Svoboda: Jenom úplně malou technickou věc. Tady nikdo neřekl, že únik informací je daný nekvalitou nebo neseriózností lékařů. Ten únik informací není přes lékaře, ten únik informací je proto, že v tom systému jsou ty informace někde nalezitelné. Nikdo neřekl, že to je lékaři. Dokonce jsem přesvědčen, že úniky přes lékaře jsou minimální. Já s tím mám skutečně velké zkušenosti přes pacientky. Jsou minimální. To se vůbec netýká lékařů. To je to, že ten systém existuje, někde jsou informace a přístup k nim nedokážeme dokonale ochránit, jako to nedokážeme u bankovních materiálů. To je ten problém.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Dalším je pan poslanec Vít Rakušan s faktickou poznámkou. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Vít Rakušan: Děkuji vám za slovo. Vážený pane předsedající, vaším prostřednictvím k paní poslankyni doktorce Adámkové. Omlouvám se, já sám pocházím z lékařské rodiny a rozhodně nepodezřívám lékaře, že oni by byli těmi, odkud informace primárně unikají. Nicméně obecně k úniku informací i z lékařského prostředí už v současné době dochází. My nastavujeme nový systém a snažíme se hovořit o tom, abychom v tom novém systému maximálně eliminovali veškerá rizika, která by k nějakému potenciálnímu úniku mohla vést.

Já jako pacient, jako člověk, který se na svět dívá z toho pohledu, že osobnostní práva mají být dotčena státem a systémem co nejméně, bych chtěl dávat souhlas k tomu, aby s takto citlivými informacemi bylo zacházeno kýmkoliv dalším, jakoukoliv další třetí osobou. Proto prostřednictvím pana předsedajícího chválím i pana poslance Bendu za to, že chce, aby tento návrh byl projednán v ústavněprávním výboru. To je prostě materie, která se skutečně dotýká těch nejintimnějších informací o nás jako o lidech, na co jsme léčeni, jaké léky užíváme, a únik takových informací by skutečně mohl znamenat i v případě politiků velký zásah, ale v případě všech lidí v České republice, do našich osobnostních práv. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Do obecné rozpravy je přihlášen pan poslanec Ondřej Profant. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Ondřej Profant: Dobré dopoledne, vážení kolegové, ctěná veřejnosti. Problém, který tu teď byl nadnesen, vznikl tím, jak se schválil eRecept, že se schválil jako jedna centrální databáze. To je něco, co už máme. Kdykoli máme centrální databázi, tak hrozí její zneužití. To je prostě vlastnost tohoto modelu. Decentralizovaný model má zas jiné problémy. A tento tisk nám nyní ale dává nějakou možnost té databáze využít. Jelikož dneska jsou výhody eReceptu spíš upozaděny, některé věci měly být již zavedeny, ale byly odloženy, a když už máme tu databázi, tak si myslím, že bychom ji měli využívat ve prospěch občanů a hlídat, aby nebyla zneužita. O tom se samozřejmě pojďme bavit.

A právě proto my chceme o tom velmi podrobně diskutovat na výborech. Vládní návrh je opt-out, to znamená, ten, kdo nechce, si řekne. My jsme rozhodně ochotni se bavit o tom, aby to bylo opt-in, takže jenom ten, kdo si řekne. Ale myslím si, že to patří primárně na výbory. Myslím si, že to není úplně jednoduchá diskuse. Jde o tu praxi, že třeba při úrazech nebo tak je to řádově složitější než při běžné praxi u lékaře. A my rozhodně nepodpoříme zkrácení lhůt v tomto případě, protože je to složitá materie, o které se musí diskutovat. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Nevidím nikoho přihlášeného do rozpravy. Ani z místa. Nevidím nikoho přihlášeného s faktickou poznámkou. Končím obecnou rozpravu. Je zájem o závěrečná slova? Ano, pan ministr.

 

Ministr zdravotnictví ČR Adam Vojtěch Děkuji za slovo. Také nechci tu debatu prodlužovat. Určitě si myslím, že toto všechno patří na výbory, kde to budeme detailně projednávat. Zkusím pouze krátce reagovat.

To, že dnes data o pacientech jsou a jsou používána už řadu let, je prostě pravdou a na tom nic nemění ani lékový záznam. Dneska všechna ta data, o kterých se tady bavíme, už mají zdravotní pojišťovny každého z nás. Každý jsme někde pojištěncem povinně u jedné ze sedmi zdravotních pojišťoven v České republice. A všechna data o nás tyto pojišťovny mají - jaké vyšetření jsme podstoupili, jaké léky nám byly předepsány. A nemyslím si, že zde dochází k nějakému zásadnímu zneužití. Je otázkou, jestli se tady vytváří taková atmosféra, že ta data musí být za každou cenu zneužita. Ano, samozřejmě nikdy nemůže člověk vyloučit úplně všechno, ale zkrátka to, že bychom tady vytvářeli nějaká nová data, která by tady nebyla doposud, tak tomu tak není. My pouze umožňujeme ta data sdílet mezi poskytovateli, mezi lékaři v rámci nějakého principu ochrany zdraví, zajištění bezpečnosti a kvality péče. A samozřejmě jsou dva pohledy: opt-in, opt-out. My jako ministerstvo jsme přesvědčeni o tom, že ten opt-out systém je lepší, ale budeme o tom samozřejmě diskutovat i na základě zkušeností z jiných států, například z Rakouska, kde je taktéž tento systém a asi jenom 3 % pacientů a občanů aktivně vyslovili nesouhlas s tím, že nechtějí sdílet ta data, a ten systém tam funguje již řadu let bez větších problémů. Ale samozřejmě to je k té debatě v rámci výborů.

Jenom bych možná ještě reagoval na ten dotaz týkající se emergency, to znamená záchranných služeb. V zákoně je speciální režim pro zdravotnické záchranné služby, protože tam samozřejmě nemůže být ten vztah lékař-pacient, o kterém jsem hovořil, protože je to pacient, který má akutní problém, je někde zásah zdravotnické záchranné služby. A zdravotnická záchranná služba v tomto směru je jediným poskytovatelem, který do tohoto systému má přístup, aniž by tam tedy byl ten konkludentní souhlas pacienta, to znamená, může se do těch léků podívat, což si myslím, že je logické, protože zdravotnická záchranná služba toto může využít. A pokud by samozřejmě ale došlo k tomu, že pacient aktivně vysloví onen nesouhlas, tak ani zdravotnická záchranná služba tyto informace mít nebude. Nebude je mít žádný poskytovatel zdravotních služeb v České republice. Takže to jenom k tomu.

Ale skutečně nechci to dále prodlužovat. Těším se na debatu ve výborech, která bude velmi obsáhlá, jak jsem měl možnost vypozorovat. A prosím tedy o propuštění dále. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Paní zpravodajka má zájem? Nemá zájem. Návrh na vrácení nebo na zamítnutí nebyl předložen. Nyní se budeme zabývat návrhem na přikázání výborům k projednání. Nejprve rozhodneme o přikázání garančnímu výboru. Organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání výboru pro zdravotnictví jako výboru garančnímu. Navrhuje někdo přikázání jinému výboru jako garančnímu? Nikoho nevidím. Nechám hlasovat.

 

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tím, aby předložený návrh byl přikázán k projednání výboru zdravotnímu jako garančnímu? Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 189, přihlášeno 167, pro 153, proti nebyl nikdo, zdrželo se 14. Návrh byl přijat. Konstatuji, že tento návrh byl přikázán k projednání výboru zdravotnímu jako garančnímu výboru.

 

Organizační výbor nenavrhl přikázat tento návrh dalšímu výboru. Má někdo návrh na přikázání dalšímu výboru nebo výborům k projednání? Ano, pan poslanec Benda, pan poslanec Pávek.

 

Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, navrhuji, abychom to přikázali ještě dvěma výborům, a to výboru ústavněprávnímu z hlediska toho § 112 zejména, a pak navrhuji, a to snad i po dohodě s paní předsedkyní, abychom přikázali výboru petičnímu pro lidská práva a národnosti, protože si myslím, že to je otázka, která opravdu má zejména vztah k právům pacientů, nikoli k tomu, jakým způsobem se má léčit. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Pan poslanec Pávek.

 

Poslanec Petr Pávek: Pane předsedající, děkuji za slovo. Navrhuji přiřazení tohoto tisku k projednání do hospodářského výboru z důvodů, které jsem předtím uvedl. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Jsou nějaké další návrhy na přikázání výborům? Nikoho nevidím. Nechám hlasovat postupně o jednotlivých návrzích.

 

Prvně budeme hlasovat o přikázání jako dalšímu výboru ústavněprávnímu.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování pořadové číslo 190, přihlášeno 167 poslanců, pro 145, proti 1. Návrh byl přijat.

 

Dále nechám hlasovat o přikázání výboru petičnímu.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování pořadové číslo 191, přihlášeno 167 poslanců, pro 93, proti 19. Návrh byl přijat.

 

A poslední hlasování o přikázání výboru hospodářskému.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování pořadové číslo 192, přihlášeno 167 poslanců, pro 62, proti 50. Návrh byl zamítnut.

 

Konstatuji, že tento návrh byl přikázán k projednání jako dalším výborům výboru ústavněprávnímu a výboru petičnímu. Končím projednávání tohoto bodu.

Dalším bodem, kterým se budeme zabývat, je

Aktualizováno 1. 9. 2020 v 16:47.