(14.40 hodin)
(pokračuje Rusnok)
V zemích, které limity DTI nebo DSTI podobně jako my aplikují, jsou příslušné hranice stanoveny na podobných, často přísnějších úrovních. Limit pro ukazatel DTI je například stanoven na Slovensku na úrovni osminásobku, v Norsku pětinásobku a v Irsku dokonce jen čtyřnásobku.
Zpráva o finanční stabilitě prezentuje rovněž jako tradičně zátěžové testy. Ty podrobně dokumentují, že domácí finanční sektor si nadále udržuje poměrně vysokou odolnost vůči možným nepříznivým šokům. Úvěrové riziko vyjádřené podílem úvěru se selháním na celkových úvěrech se vlivem zrychlujícího se tempa růstu ekonomiky postupně snižuje. V červnu 2018 tento podíl mírně převyšoval 3 %. Takto nízký podíl takzvaných NPL, čili úvěrů v selhání či se selháním, nelze považovat za důkaz nízké úrovně rizik a jejich obezřetného řízení. Je to doklad toho, že se nacházíme v mimořádně dobrých časech. Z naší zkušenosti i ze zkušenosti dalších vyspělých zemí víme, že podíl NPL často s nástupem recese prudce vyskočí na několikanásobnou úroveň. Cílem naší makroobezřetnostní politiky je, aby se tomu tak s nástupem horších časů u nás nestalo.
Děkuji vám za pozornost.
Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám také děkuji. Jen pro záznam - paní poslankyně Matušovská hlasuje s náhradní kartou číslo 11.
V tuto chvíli je do diskuze přihlášen v obecné rozpravě pan poslanec Ferjenčík, kterému tímto dávám slovo.
Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane guvernére, já bych se v souvislosti s tou zprávou chtěl zeptat, zda vám přijde šťastné - vy jste představoval řadu proticyklických opatření, které národní banka dělá, a jestli vám přijde vhodné, že vláda přímo proti té hospodářské politice naopak dělá procyklické opatření formou schodku státního rozpočtu. Tak bych vás poprosil o komentář k této věci. Děkuji.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Pan guvernér má zájem reagovat. Prosím.
Guvernér ČNB Jiří Rusnok Děkuji za otázku. Je třeba rozdělit naše konání v oblasti měnové politiky, to znamená v té oblasti, ve které usilujeme o zachování nízké a stabilní inflace. Tam se samozřejmě vzhledem k ekonomickému vývoji, ale i dalším okolnostem snažíme postupně, pomalu úrokové míry, či ty naše hlavní úrokové sazby, které v rámci měnové politiky používáme, dostat do nějakého normálního stavu, do normální úrovně, tj. řekněme do úrovně, která by odpovídala zhruba jednoprocentnímu reálnému výnosu aktiv. Po odečtení inflace tedy někam na nominální úroveň 2,5 až 3 %. Toto, jak víte, činíme zhruba od dubna minulého roku, protože prvním krokem k normalizaci měnové politiky bylo opuštění kurzového závazku, které proběhlo na začátku dubna minulého roku, a posléze počínaje srpnem jsme přistoupili ke zvyšování základní úrokové sazby, to znamená dvoutýdenní reposazby, o 25 bazických bodů, jestli se nemýlím, tak už postupně šestkrát. To znamená, dnes jsme na úrovni 1,5% bodu. Po odečtení inflace to znamená, že naše základní úroková sazba je stále v podstatě záporná. Nicméně období, kdy byla dosahována kladná základní úroková míra centrální banky v posledních 25 letech, zase tolik nebylo. Ale přece jenom ještě jsme vzdáleni tomu normálu.
Samozřejmě vnímáme makroekonomické okolí včetně fiskální situace. K té rozpočtové politice bych řekl toliko, že celkové veřejné finance, které jsou pro nás určující pro makroekonomické posouzení, jsou v přebytku. Jsou v přebytku zhruba něco přes 1 % HDP. Tento přebytek nebyl jenom loni, ale byl už předloni. Podle našich odhadů bude i letos a zhruba v následujícím roce a případně dvou letech. Takže byť státní rozpočet je rozpočtován s drobným deficitem, tak z hlediska celkových veřejných financí nedochází k nějaké fiskální expanzi. Dochází k určitému uvolnění té rozpočtové politiky. To je asi pochopitelné. Zejména to souvisí s frekvencí, nebo rytmem čerpání evropských fondů, který výrazně ovlivňuje českou rozpočtovou politiku. V tomto ohledu my nemusíme naší měnovou politikou nějak dramaticky reagovat na to, že by se tady tyto dvě politiky extrémně rozcházely. To se určitě neděje.
Pokud jde o ta makroobezřetnostní opatření, těmi nereagujeme na rozpočtovou politiku, nebo na celkový makroekonomický vývoj. Těmi skutečně reagujeme na to, abychom zajistili v rámci možností, že naše banky zůstanou zdravé i poté, co skončí i tyto mimořádně dobré časy. Takže každá politika má své nástroje. To je stará hospodářskopolitická zásada a my se toho držíme. Děkuji. (Silný hluk v sále.)
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Další je přihlášen do diskuze pan poslanec Skopeček, kterému tímto dávám slovo. A poprosím kolegyně a kolegy pokud možno o klid v sále, případné diskuze přenést do předsálí. Děkuji.
Poslanec Jan Skopeček: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, kolegové, pane guvernére, já bych možná navázal na pana poslance Ferjenčíka. Já bych se také zeptal na váš názor, jak hodnotíte koordinaci politiky ze strany vlády a České národní banky. Protože nejenom že deficit je expanzivní oproti té měnové politice, která se zpřísňuje, ale vy jste mluvil o tom zpřísnění hypoték.
Vláda České republiky začala poskytovat státní hypotéky. Je na to vládní program Ministerstva pro místní rozvoj, což já vidím jako flagrantní opačný postup ze strany vlády, která na jedné straně chce pomoci a chce poskytovat hypotéky v tuto chvíli pro mladé páry, na straně druhé Česká národní banka varuje před růstem hypotečních úvěrů. Takže můj dotaz není na deficit rozpočtu a měnovou politiku, ale můj dotaz je na státní hypotéky, které začala poskytovat vláda, versus vaše zpřísnění makroobezřetnostní politiky v souvislosti s poskytováním hypoték.
Já nikterak samozřejmě nezpochybňuji vaše právo a nezávislost měnové politiky tak dělat. Přesto si dovolím vyjádřit názor, že nevidím důvod pro zpřísnění poskytování hypoték i v souvislosti s tím, že standardními měnovými nástroji rostoucí úrokovou sazbou budete zpomalovat a budete zdražovat cenu peněz i pro ty domácnosti, které uvažují o hypotečním úvěru, což samozřejmě povede k tomu, že si jich budou brát méně.
Já souhlasím s tím, že cena nemovitostí je v České republice vysoká, nicméně nedovolil bych si ten soud, že je o 15 % nadhodnocená. Ona ta cena prostě odráží situaci na trhu, odráží stav poptávky a nabídky, kdy víme, že ten problém je zejména na straně nabídky, protože se staví málo nových nemovitostí. Ten problém je samozřejmě nejpalčivější v hlavním městě Praze. A nevyřeší to nic jiného než znovunastartování výstavby nových bytových domů, zejména v Praze. Žádná obezřetnostní politika České národní banky nepovede k tomu, že by vyřešila ten fatální problém, kterým je nedostatek bytů.
Já s tím zpřísněním nesouhlasím i z toho důvodu, že když se podíváme a srovnáme ukazatele, jako je zadluženost českých domácností, jako jsou úvěry v selhání u českých bank, jaká je průměrná zadluženost hypotékami na straně domácností, tak když to srovnáme se zahraničím, tak v těchto ukazatelích jsme velmi, velmi nadprůměrní.
Vy jste hovořil o tom, že banky nicméně budou mít pětiprocentní výjimku na zvláštní případy. Já bych na to reagoval takto. Zamyslete se nad tím, kdo na tu výjimku dosáhne. Jestli to bude jednotlivec, jednotlivá domácnost, která si třeba bude chtít zrekonstruovat svoji nemovitost nebo pořídit byt, nebo to budou velké developerské firmy, které jsou spojené s bankami a vlastně tomu klientovi nabízejí prodej nemovitosti i s tím servisem, že mu pomohou zprostředkovat hypotéku. Ty pětiprocentní výjimky si samozřejmě banky schovají pro velké developery, se kterými spolupracují, se kterými mají velký byznys, a na toho malého jednotlivce samozřejmě tato výjimka nezbude. Ze všech těchto důvodů já to jako pozitivní opatření nevidím, nicméně je to můj názor, respektuji vaši nezávislost v tomto případě takto rozhodnout. ***