(9.30 hodin)
(pokračuje Stanjura)
Další problém může říkat, proč vlastně nebyl přiznán příspěvek ve čtvrtém stupni, pouze v třetím, když ten čtvrtý bude takhle zvýhodněn a ten třetí stupeň ne. To si myslím, že jsme schopni odstranit v debatě a jsme schopni takové analýzy dostat do Ministerstva práce a v rámci projednání tohoto návrhu zákona jsme to schopni ještě dopracovat a zapracovat. Byl bych rád, jestli by paní senátorka nám řekla, jestli to byl úmysl jenom čtvrtý stupeň, nebo opomenutí. Nevím proč. Myslím si, že by bylo dobré tam mít zvýšení příspěvku v obou stupních, třetím i čtvrtém. My dlouhodobě také upozorňujeme na nerovnosti, které vznikají při posuzování žádostí o poskytnutí příspěvku ve čtvrtém stupni.
Druhý dotaz, který bych měl na paní předkladatelku, a možná bych i ocenil, kdyby se k tomu vyjádřila paní ministryně, jaký je postoj ministerstva. Jsou to osoby, které na základě smlouvy o poskytování sociální služby jsou v pobytovém zařízení, ale ony chodí pravidelně domů. Což je věc, kterou bychom měli podporovat, která je správně. Ze zkušeností víme, že pokud člověk žije v pobytové sociální službě a pobývá v rodině například každý víkend nebo celé prázdniny, prostě delší dobu - opakuji, že to je správně, že bychom to podporovat měli - tak je nejasné, jak se bude posuzovat. Dneska se tam používají tzv. deniny. To znamená, že např. když to převedu do řeči čísel, dnešní příspěvek na péči ve čtvrtém stupni je 13 200 korun měsíčně, tj. za stálé pobytové služby. Pokud byl klient například 10 dní doma, jedna denina je 426 korun, rodině tedy náleží 4 260 korun, protože deset dnů se o toho svého příbuzného starala doma a nevyužívala ústavní péči.
Pokud zvedneme ten příspěvek, ale pouze pro ty, kteří jsou v domácí péči, na 19 200 korun, tak ta denina vychází jinak. A dotaz zní, jak se bude počítat. Jestli ta rodina, která uleví, jestli dostane jednu deninu z toho příspěvku, který dostává zařízení poskytující sociální služby, tzn. základ pro tu deninu bude vlastně 426 korun, anebo základ bude z toho příspěvku na péči ve čtvrtém stupni, který dostane rodina, což je 619 korun denně. Ono to vypadá jako zanedbatelné, ale za těch 10 dnů to činí 2 tisíce, korun pro tu rodinu. Tento návrh to vůbec neřeší. Myslím, že si musíme vyjasnit, pokud chceme podpořit péči v rodině, tak podle našeho názoru by měli dostat, ta rodina, těch 619 korun a ne jednu třicetinu z toho, co dostává ústav sociálních služeb. Tady vidíme tu nedomyšlenost nebo slabinu tohoto návrhu. Myslím, že bude potřeba, aby zejména v sociálním výboru se na tuto otázku zaměřili a aby dopředu bylo jasné, kolik ta rodina dostane, pokud se o toho člověka, kterého si vezme domů na deset dnů, na měsíc, kolik bude legálně dostávat, a aby to bylo jasné všem. Samozřejmě podle našich předpisů to zařízení sociálních služeb dostane o tu částku méně, ale tím že tam dáme dvě hodnoty, tak ten rozdíl může vzniknout, a říkám, při deseti dnech měsíčně je to 2 tisíce, kdyby si ho vzali na prázdniny a bylo to 60 dnů, tak už ten rozdíl je 12 tisíc, za ty prázdniny.
S tím souvisí to, o čem je zase velmi těžké mluvit, ale je to ve stanovisku vlády, a to jsou finanční dopady. I to by mělo být naprosto jasné a měli bychom se ptát, jestli v návrhu státního rozpočtu, který k nám přijde do konce měsíce, takže my jako poslanci ještě neznáme parametry, zda tam jsou ty zhruba 2 miliardy, o kterých se bavíme, zapracovány či nikoliv.
Tak to jsou tři otázky na předkladatele tohoto návrhu. Teď bych chtěl shrnout stanovisko občanských demokratů, jak jsem na začátku svého vystoupení avizoval.
Chceme jasné a jednoznačně napsané zákony, které se nedají vykládat různými způsoby. Čirou náhodou jsme tento týden vedli debatu o jiném senátním návrhu zákona, kde vznikaly také pochybnosti o výkladu. Senátoři to navrhovali změnit změnou zákona, mnozí z nás to podpořili, nicméně většinou jednoho hlasu Poslanecká sněmovna tento návrh zákona zamítla s tím, že se to vyřeší metodickým pokynem paní ministryně. Mělo by to platit i v tomto případě, a tak jak je ten návrh dneska napsán, tak není jednoznačný, minimálně v té části, kde jsem mluvil o těch deninách. Myslím, že v tak citlivé oblasti bychom měli chtít všechny ty systémové změny a nikoliv pouze dílčí změny, které jsou vytržené z kontextu.
Přejeme osobám, o které je pečováno, a pečujícím zvýšení příspěvku na péči, ale nejenom v tom čtvrtém stupni.
Teď bych řekl klíčové sdělení našeho klubu k tomuto návrhu zákona. Pečujícím, bez ohledu, zda se jedná o rodinu, přátele, neformální pečovatele, patří především velké poděkování a úcta. Stejně tak jako pečovatelům formálním, to jsou ti, kteří se starají o tyto naše spoluobčany v ústavní péči. Opravdu jim patří velké poděkování a úcta. A nic na tom nemění například náš kritický hlas k některým částem zákona, tak jak je senátoři, resp. Senát předložil. Opakuji, že opravdu stojíme o to, aby co největší čas tito naši spoluobčané trávili ve svém domácím prostředí, ale to se nezmění pouze tím, nebo nestačí k té změně pouze to, nebo k naplnění toho cíle, že v jednom stupni zvýšíme příspěvek na péči.
My v našich předvolebních programech a v programových cílech a debatách k sociální oblasti dlouhodobě hovoříme o tom, že rodinám, které pečují, chceme umožnit, aby měly zaplaceno za tuto péči, a to bez ohledu na příspěvek na péči. Dlouhodobě srovnáváme tuto činnost a přirovnáváme tuto činnost k pěstounské péči. My naše pěstouny platíme jako zaměstnance, za které je odváděno zdravotní a sociální pojištění, a jednou tudíž nebudou mít jeden z nejnižších důchodů. Dlouhodobě říkáme, že rodiny, které pečují o svého příbuzného ve třetím a čtvrtém stupni závislosti, jsou pro nás lidmi, o které se máme starat stejně jako o lidi se zdravotním postižením. Díky těmto neformálním pečovatelům totiž člověk může žít ve svém prostředí, mezi svými blízkými. Díky tomu nebude bobtnat pobytová sociální služba nejrůznějšího typu. Což potřebuje vytvořit nejen systém platů neformálním pečovatelům z řad rodiny, ale také pomocné sociální služby, kterých není dostatek, a zajistit jim jistotu a předvídatelnost ve financování.
Jde především o dostatek asistenčních, ambulantních a odlehčovacích služeb. Jsme v kampani do komunálních voleb a musím říci, že je to jedna z našich priorit, a v mnohých městech a obcích to navrhujeme, protože je to jedna ze základních úloh, které mohou plnit naše samosprávy, aby zajistily dostatek asistenčních, ambulantních a odlehčovacích služeb. To všechno nemusí dělat stát, tady se určitě vyplatí spolupráce se samosprávou a s těmi, kteří tyto služby, o kterých jsem mluvil, jsou schopni poskytovat. Jde o promyšlený a jednoduchý způsob, jak se dostat ke kompenzačním pomůckám. Jde o to, aby člověku, který potřebuje zdravotní služby, se včas dostaly k němu domů.
Vrátím se k debatě o lékařské posudkové službě. Potřebuje změnu, změnu systému posuzování. Uznání invalidity, přiznání invalidního důchodu, musí probíhat v řádu dní. Nikoliv v řádu měsíců, ale řádu dní. Nikoliv v řádu měsíců a v řádu let. To bych chtěl zdůraznit. Myslím, že mnozí z nás známe nejeden případ, kdy uznání invalidního důchodu trvalo více než jeden rok. Stejně tak jako neskutečné časové prodlevy v přiznání příspěvku na péči či na jeho zvýšení. Ke mně do poslanecké kanceláře, regionální, lidé a jejich rodiny chodí. A určitě nejsem jediný. Myslím, že na tom se shodneme, že ta dlouhá doba je něco nepřijatelného. Musíme dělat všechno pro to, aby se ta doba zkrátila. ***