(15.30 hodin)
(pokračuje Kalousek)
V řeckých uprchlických táborech je zhruba 3 500 dětí. Teď si můžeme samozřejmě říct, kdo je to dítě. Podotýkám, že třeba Velká Británie, když schvalovala zákon, že těmto dětem takzvaně bez doprovodu, nebo ve zkratce syrským sirotkům, 350 z těchto dětí poskytne péči a azyl na svém území, tak to vymezila parametrem 17 let. Tři sta padesát dětí bez doprovodu do 17 let, Velká Británie schválila tento zákon a dělá to. Nic takového bych si nedovolil české vládě říkat. Nechť si ty parametry stanoví, jak uzná za vhodné. Patnáct let, dvanáct let, je to opravdu na ní.
Je jich tam 3 500, žijí v opravdu mimořádně neutěšených podmínkách a jsou tam bez rodičů. Proto se jim ve zkratce říká sirotci, byť oni bohužel často vůbec netuší, zda těmi sirotky jsou, nebo nejsou. To už tak ve válečných časech bývá. Ona každá historická paralela kulhá, ale i tzv. Wintonovy děti, když odjížděly do bezpečí do Velké Británie v roce 1939, tak pak až do konce války netušily, jestli jsou, nebo nejsou sirotky. Dokonce někteří z nich se dopustili takového emocionálního podvodu a virtuální reality - to nejsou má slova, takhle by to řekl pan ministr Ťok -, že žádnými sirotky nebyli čtyři roky, protože jejich rodiče zplynovali třeba až v roce 1944.
Takže ty děti v těch řeckých uprchlických táborech jsou v podobné situaci. Nemají tam rodiče a netuší, zda ti rodiče žijí, zda se o ně někdo někdy bude moci nějakým způsobem postarat. No a civilizované země se nějakým způsobem snaží se podílet v rámci, znovu opakuji, dobrovolnosti, odpovědnosti a solidarity. Takže například Velká Británie přijala onen zákon o 350 dětech, chcete-li, do 17 let. Izrael, který je se Sýrií ve válečném stavu a má všechny historické, civilizační i kulturní důvody se na Sýrii dívat ne přátelským pohledem, tak v případě, že jde o děti, tak se na to dívá úplně jinak a stovce těchto dětí se rozhodl udělit občanství.
A my tady máme podle mého názoru naprosto výjimečnou příležitost, abychom tohle symbolické gesto odpovědnosti a solidarity v rámci dobrovolnosti učinili také. Abychom pomohli svému partnerovi v rámci Evropské unie, což je tedy Řecko, kde v těch uprchlických táborech jsou tisíce těchto dětí. Abychom řekli sami sobě, české veřejnosti i mezinárodní veřejnosti, že nejsme bez srdce a že nejsme bez svědomí a chceme držet stejný režim, který si tenkrát jako v tom roce 2015 vláda stanovila. Chceme ho navrhnout úplně stejně. Neexistuje žádný seznam 50 dětí nebo 60 dětí. Existuje 3 500 dětí bez doprovodu v řeckých uprchlických táborech. A nechť tedy vláda České republiky v rámci mezinárodního humanitárního gesta a pomoci, nechť si sama stanoví ty parametry a nechť si podle vlastního výběru sama vybere jednotlivé děti, kterým poskytne útulek a poskytne potřebnou péči na území České republiky za prostředky českých daňových poplatníků.
Je to něco, co budeme navrhovat v rámci podrobné rozpravy. Poprosíme vás o podporu, aby Poslanecká sněmovna učinila tento apel na vládu České republiky. Je zcela na vládě, jakým způsobem, jakými mechanismy tohle udělá. Pokud by se samozřejmě potřebovala poradit, tak můžeme, může se poradit i v Británii. Ale vláda je zajisté dostatečně kompetentní, aby si svůj mechanismus, pokud se k tomu rozhodne, dokázala udělat sama, aby se sama rozhodla, jaké budou ty parametry výběru a jak bude vypadat konkrétní pomoc a péče na území České republiky. Pokládáme to za nezbytné. Pokládáme to za nezbytné i pro atmosféru v České republice a koneckonců i pro naše vlastní svědomí, protože znovu říkám, nehovoříme jenom o dobrovolnosti, ale hovoříme také o odpovědnosti a o solidaritě a v těchto pojmech na vás budeme apelovat.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: To byl pan poslanec Kalousek a nyní tady mám tři faktické poznámky. Připraví se tedy pan poslanec Pavel Plzák a já mezitím přečtu jednu omluvu. Místopředseda Sněmovny Petr Fiala se omlouvá od 16.30 hodin do konce jednacího dne z pracovních důvodů.
Takže na faktickou pan poslanec Pavel Plzák a připraví se pan poslanec Zdeněk Ondráček. Prosím.
Poslanec Pavel Plzák: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, kolegové, já jsem se hlásil k té faktické poznámce po vystoupení pana místopředsedy vlády, který už tu není, nevidím ho, který říkal, že ten pakt je naprosto nezávazný, k ničemu nás nezavazuje atd. Ale je známo, že například Evropský soudní dvůr při určitých sporných případech, kdy má interpretovat některé věci v legislativě EU, např. některá nařízení atd., přihlíží k takovýmto deklaracím, jejich preambulím atd., čehož jsme byli v minulosti několikrát svědky.
Pak bych chtěl ještě říci, že ta deklarace, proč tedy vlastně nějaká deklarace vzniká, když vlastně je nezávazná? Proč bychom ji podepisovali? Ta deklarace stanovuje nějaké cíle. Ty cíle se stanovují proto, abychom k nim nějakým způsobem došli. Ten hlavní cíl je to, že chceme podporovat legální - ale pozor, anglické regular se častěji překládá jako stálou a pravidelnou migraci do ostatního světa.
Já chápu státy, že ji podepisovaly. Řada států si tím může řešit svoji populační explozi atd., to je jasné. A co je na tom klíčové, a to já považuji za nejvíce problematické, že stanovuje právo na migraci jako základní lidské právo. Dává ho naroveň právu na zdraví, právu na život atd. Nikdo samozřejmě... Každý bychom protestovali, kdyby někdo byl ohrožen na životě a na zdraví. Ale vezměte si, že budete-li klást překážky migraci, vy vlastně ohrožujete základní lidské právo toho člověka. A to se může vztáhnout i na to, že stavíte ploty, dáváte víza atd. I když se nám říká, že tato politika bude ve výlučné pravomoci jednotlivých států. Takže já bych to za tak úplně nezávazné a bezpečné nepovažoval. (Upozornění na čas.) Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Další s faktickou poznámkou, mám tady dvě přihlášky pro tuto chvíli, takže pan poslanec Ondráček a připraví se pan poslanec Holík.
Poslanec Zdeněk Ondráček: Děkuji, pane předsedající. Já jsem také chtěl reagovat na právě nepřítomného ministra vnitra a ministra zahraničí Jana Hamáčka, který zde říkal, že se neposloucháme. Ano, já s ním plně souhlasím. My se tady neposloucháme. Kdyby byl pan ministr přítomen, tak mu znova přečtu to, co jsem zde načetl, to, co jsem uvedl. Od Newyorské deklarace v minulosti odstoupilo Maďarsko a Spojené státy americké. A teď to podstatné: a oba státy se stáhly z přípravy globálního paktu o migraci, neboť je neslučitelná s jejich migrační politikou.
Pane zrovna teď nepřítomný ministře, řekněte mi, kde tam slyšíte slovo uprchlík anebo druhý pakt o uprchlících. Prostě my se tady neposloucháme. Vy si říkáte něco, co jste se nabrífoval, a my vám tady říkáme něco, co jsou fakta, která vám tady podkládáme. Ano, neposloucháme se. Já jsem o uprchlících nemluvil. Já mluvil o migrantech.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji a s další faktickou poznámkou pan poslanec Holík a mám tady ještě, jedna mi naskočila, pan poslanec Miroslav Kalousek. Tak prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.
Poslanec Jaroslav Holík: Vážené kolegyně a vážení kolegové, dovolte, abych tady malinko zareagoval na svého předpředpředřečníka pana Kalouska. Takže vážený pane kolego Kalousku prostřednictvím pana předsedajícího, já když se podívám na tabuli, tak tam vidím o globálním paktu o migraci. Nikde tam neslyším o uprchlících.
Já s vámi budu souhlasit. Ano, máme svobodný výběr a můžu říct, že v České republice v současné době žije téměř 10 % cizinců. My jsme udělali svobodný výběr a máme tady nejpočetnější skupinu z Ukrajiny, dále ze Slovenska a dále z Vietnamu. Takže jak jste řekl, je to dobrovolnost a my jsme si vybrali tyto státy, které jsou nám řekněme nábožensky bližší. A mluvil jste o odpovědnosti. Ano, my jsme odpovědní občanům České republiky. (Potlesk z řad SPD.) ***