(10.10 hodin)
Poslanec Jakub Michálek: Děkuji za slovo. Já jsem v reakci na pana kolegu Bendu prostřednictvím pana předsedajícího mluvil o nařizování odposlechů. Pokud jde o tu ex post kontrolu odposlechů, tak samozřejmě s tím souhlasím. To je velký problém. Máme to řešit. Nicméně není to předmětem této novely. Ale můžu vás ujistit, že jsem mluvil s předsedou komise pro odposlechy, kterou tady v Poslanecké sněmovně máme, a že budeme připravovat návrh, který toto bude řešit, protože ten stav není uspokojivý. Takže ano, souhlasím v tomto s vámi. Ta ex post kontrola, tam je co zlepšit. Ti lidé skutečně nedostávají vyrozumění, ale řešme to separátně tam, kde se to řešit má. Tady řešíme v zásadě ty případy, já jsem si to tady vytiskl z internetu, případ Nová mafie posílá firmy do potíží falešnými fakturami. (Ukazuje vytištěný článek.) Falešné faktury, insolvenční řízení, firma má zkažené podnikání kvůli takovýmhle podvodníkům. To je to, co řešíme v tom maření spravedlnosti.
Už jenom krátce. Odposlechy se nařizují pouze v několika málo konkrétních případech, a to pokud někdo při falšování důkazů zneužívá svého mocenského postavení coby úřední osoby, pokud chce druhému tímto přivodit újmu, pokud slibuje druhému prospěch či ho získává pro sebe, anebo padělá důkazy jako člen organizované skupiny, či touto činností způsobí škodu velkého rozsahu. Takže ty odposlechy se skutečně nařizují pouze v kvalifikovaných, závažných a korupčních případech.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Nyní řádně do rozpravy přihlášený pan poslanec Válek, poté se z místa přihlásil pan poslanec Blažek. (Poslanec Blažek se prochází po jednacím sále.) Ne úplně z místa. (Veselost v sále.) Prosím, máte slovo.
Poslanec Vlastimil Válek: Hezké dopoledne. Vážený pane předsedající, dámy a pánové, to je právník za právníkem. Já jsem se rozhodl, že to naruším, protože toto je velmi odborná problematika. Člověk se snaží vnímat, nevím jak ostatní, co jste neprávníci, ty odborné argumenty. Přijde mi to, jako když jsme ve zdravotnictví hledali vyvážený vztah mezi pacientem a lékařem, tak stejně tak hledání jakéhosi vyváženého vztahu mezi státní mocí, reprezentovanou prokurátorem, a tou stranou druhou, reprezentovanou obhájcem. Pokud si vzpomeneme na procesy s Miladou Horákovou, pokud si vzpomeneme na minulý režim, tak situace byla jednoznačně na straně soudní moci a prokurátorů, kdy obhájce v podstatě neměl v mnoha případech vůbec šanci. Pak se to převalilo na tu druhou stranu.
Já si tak říkám, kde je ta hranice. Vzpomněl jsem si na vyšší princip mravní, kde je ta hranice vyššího principu mravního, kdy podezřelý, ať už je podezřelý, že spáchal cokoliv, ty nejbestiálnější zločiny, má stále právo na to, aby se hájil co nejúčinněji, co nejlépe za využití vlastně všech možných prostředků na svoji obhajobu, a kdy naopak je ta hranice, kdy ten stát si je stoprocentně jistý na základě vyšetřování, na základě důkazů, že ten, co spáchal nejhorší možný zločin, který si člověk dokáže představit, by vlastně měl být v co nejkratší chvíli a v nejkratší době odsouzen, zavřen a tvrdě potrestán. Člověk má tendenci se sklánět na jednu nebo na druhou stranu. Přitom je to ale celé o hledání jakési spravedlnosti, o hledání spravedlnosti a rovnováhy mezi oběma systémy. (V sále je hluk.)
Proč to říkám? Říkám to proto, že si myslím, že ta varianta včetně toho pozměňovacího návrhu je hledání této cesty. Nikdy ta cesta nebude úplně ideální, nikdy nebude optimální. Vždycky převládne trošičku na jednu nebo na druhou stranu. Obecně si myslím, že v každé slušné společnosti, v každé společnosti, která sama sobě věří a je dostatečně demokratická, by měla být spíš chráněna práva slabších než práva těch silnějších. A při vší úctě ke všem kolegům právníkům, co tady mluví, z mého pohledu absolutního laika tak jak v medicíně ta slabší práva, za ten kratší provaz tahá pacient, ten je ten, který musí být chráněn, tak v trestním řízení za ten kratší špagát, ten, který musí být chráněn, ten, který je slabší, tahá ten obžalovaný. Proto si myslím, že bychom měli, pokud přijmeme tento zákon, v každém případě s pozměňovacím... (Poslanec se odmlčel kvůli hluk v sále.) Děkuji. V každém případě s tím pozměňovacím návrhem. A měli bychom myslet při hlasování na to, že bychom jako Poslanecká sněmovna vždycky měli bránit demokracii a práva těch slabších. A slabší v tomto případě jsou obvinění. Stát má všechny nástroje, celou moc, celý vyšetřovací aparát a ti obvinění často nemají vůbec nic, často jsou to obyčejní, prostí, chudí lidé, kteří mají pouze toho advokáta, aby je hájil. A toto je to, co bychom si měli vždycky uvědomit, a tyto bychom měli tím zákonem chránit. Ale nesmíme ustřelit na žádnou z těch stran.
To je snad to, co jsem k tomu chtěl říct jako laik. Děkuji.
Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. Tím, že pan poslanec narušil diskusi členů ústavněprávního výboru, vyvolal několik faktických poznámek. Takže nejprve paní poslankyně Válková, poté pan poslanec Volný.
Poslankyně Helena Válková: Vidím, že se dneska skutečně nebudeme nudit. Já si velice cením pana poslance Válka, svého jmenovce, v té jeho odbornosti, ale musím ho teď opravit. Tím opravdu nejslabším jsou ty statisíce obětí a poškozených. Pozor, já doufám, a stále jsem o tom přesvědčena, ne doufám, jsem o tom přesvědčena, věřím tomu, že z tisíce obviněných jich je 990 správně, že tam stojí oprávněně. A ta oprávnění jsou zakotvena v procesním řádu. Jak víme, byl tady ten příklad nejenom Ratha, pokud má šikovné obhájce a může je zaplatit, že služba nejlepších obhájců není pro všechny stejná, tak si s tím samozřejmě dovede pohrát. Ale ti skutečně nejslabší, to jsou poškození a oběti trestných činů. A právě ti mají právo na to, aby došlo k symbolickému vyrovnání zbraní.
Já si myslím, že maření spravedlnosti by v právním státě mělo být skutkovou podstatou trestného činu včetně toho, když někdo svádí k takovému jednání, bez ohledu na to, jestli jde o advokáta, daňového poradce, laika nebo třeba státního zástupce. Tady bych měřila stejnou měrou. Je to nepřípustné, je to ovlivňování, je to maření spravedlnosti. Myslím si, že naopak ten výraz maření spravedlnosti vystihuje podstatu toho, co bychom měli kriminalizovat. Bohužel v některých případech to děláme, až si myslím, velmi mírně, protože tam je do dvou let. Ale souhlasím s tím, že si to musíme vyzkoušet. Rozhodně bych ale nechtěla, abychom říkali, že nejslabší stranou, v současné době vůbec není nejslabší, trestní řád jí dává spoustu pravomocí, je ten obviněný. Nejslabší stranou donedávna a pořád stále ještě je poškozený a oběť trestného činu. (Předsedající upozorňuje na čas.)
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Pan poslanec Volný svou faktickou poznámku stáhl. Teď s faktickou poznámkou pan poslanec Michálek, poté pan poslanec Ferjenčík.
Poslanec Jakub Michálek: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, paní profesorka to řekla naprosto správně. Trestní řízení máme v našem právu proto, abychom primárně chránili oběti trestných činů. To znamená, to jsou ty slabší strany, jejich práva je třeba chránit. Tady ukážu konkrétní příklad. Jak jsem mluvil o tom, že nová mafie posílá firmy do potíží falešnými fakturami, je to na aktuálně.cz. V tom článku píšou, je to tedy z roku 2010, ale předpokládám, že takových případů bude celá řada, které se neustále opakují, že firmě RI OKNA byla vystavena faktura, která byla falešná. Poslali to na insolvenční soud a na základě zfalšovaných faktur vyvolali insolvenční řízení. A pokud se dozvědí vaši obchodní partneři, že soud vydal rozhodnutí o úpadku, vyhlášení úpadku, tak vás to samozřejmě neuvěřitelně poškodí a sníží to vaši pověst, ohrozí to vaše podnikání. A tou obětí v tomto případě samozřejmě je právě ta společnost, která byla tímhle způsobem poškozena. To, že někdo na ni podal tento nepravdivý insolvenční návrh s nepravdivými podklady, to přece není možné vážně tvrdit, že je to nějaká oběť. Tyto skupiny je prostě potřeba trestně stíhat, je potřeba, aby byla zachována jejich práva v rámci trestního stíhání, ale to je všechno. Není možné je vydávat za nějaké oběti. Vždyť přece občané jsou nespokojení s tím, že normální korupčníky není schopen tento stát odsoudit v řádných lhůtách, nebo aspoň rozhodnout. To znamená, ta řízení se táhnou šest let v případě, že ten člověk byl chycen při činu, a ti advokáti zneužívají miliardu různých výmluv a nástrojů, jak se vyhnout trestnímu stíhání.
já určitě nebudu ten, kdo by tady ten současný nevyvážený stav, který je ve prospěch těch, kteří mají tolik peněz, že si můžou zaplatit libovolné advokáty, hájil. ***