(16.30 hodin)
(pokračuje Kovářová)
Co nás k tomu vedlo? Za prvé. Do vlády šel návrh Ministerstva vnitra, který se týkal obcí tzv. prvního a druhého typu s tím, že toto snížení sankcí je zcela dostačující a že obce třetího typu mají dostatečný aparát, aby onen problém a GDPR zvládly. Ministerstvo vyslovilo při našem prvním pozměňovacím návrhu zásadní nesouhlas se snížením pokut pro obce třetího typu.
Co se ovšem dělo při projednávání ve výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj? Při opakovaném projednávání, kdy Ministerstvo vnitra vyjádřilo zásadní nesouhlas s naším návrhem týkajícím se obcí třetího typu, přišel další návrh, kde by byly sníženy pokuty nejenom obcím prvního a druhého typu, ale i třetího typu, ale zároveň i krajům a jejich příspěvkovým organizacím. Co nás zcela překvapilo, byla ona populistická honba za různými pozměňovacími návrhy a ten souboj o to, čí pozměňovací návrh vyhrává. Co nás také zarazilo, byla několikanásobně opakovaná zásadní změna názoru Ministerstva vnitra, kdy z původního přípustného snížení pokut pouze pro obce prvního a druhého typu náhle nebyl problém, aby pokuty byly sníženy i pro kraje a jejich příspěvkové organizace.
Myslím si, že takovýmto způsobem by se zákony neměly tvořit. Proto Starostové a nezávislí předkládají onen pozměňovací návrh, který odpovídá původně domluvenému návrhu mezi Ministerstvem vnitra a samosprávami, tedy Sdružením místních samospráv, který se bude týkat snížení pokut u obcí prvního a druhého stupně. Toto považujeme za rozumné.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Věře Kovářové. Nyní vystoupí pan poslanec Karel Rais, připraví se pan poslanec Jiří Valenta. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Karel Rais: Děkuji. Vážená paní ministryně, vážení páni ministři, pane předsedo, kolegové a kolegyně, já bych začal od konce. Navázal bych na systém pokut paní kolegyně Kovářové. S Ministerstvem školství jsme diskutovali několik pozměňovacích návrhů a ten, o kterém bych chtěl tady hovořit, je pozměňovací návrh, který je veden pod sněmovním tiskem 683, který snižuje pokutu pro vysokou školu za porušení GDPR na 100 tis. korun pro konkrétní případ porušení. Když se podívám na ten text, tak toto je to jádro.
V podstatě jde o to, podobně jak kolegyně Kovářová, tak také zastávám ten názor, že současné znění vládního návrhu zákona nedostatečně reflektuje možnost zmírnění sankcí pro veřejné subjekty, k nimž se řadí vysoké školy. A vysoké školy v souvislosti s administrací studia a všech činností využívají ve velké míře elektronizace agend, přičemž doposud pro většinu z nich chybí opora ve vysokoškolském zákoně. Toto je taky jeden z důvodů, proč ten pozměňovací návrh zde dávám.
Cílem návrhu je zmírnit dopady nařízení Evropského parlamentu o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů, o volném pohybu těchto údajů. Tento návrh byl v podstatě podpořen Legislativní komisí Rady vysokých škol, vyjádřilo se k tomu vedení Karlovy Univerzity a je podporován těmito stakeholdery. Stanovisko z Ministerstva školství jsme s nimi diskutovali, tady tento pozměňovací návrh, a nevidí v tom nějaký zásadní problém.
Druhý pozměňovací návrh, který jsem měl, byl pozměňovací návrh, který se týkal archivní práce a zmenšení povinnosti pro badatele, výzkumníky a statistiky v oblasti GDPR. Tento velmi obdobný pozměňovací návrh se širší oblastí záběru dala kolegyně Válková, takže tím pádem se k němu nebudu přihlašovat. To je, co se týká tohoto sněmovního tisku. K sněmovnímu tisku 139 pak mám další dva pozměňovací návrhy.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Karlu Raisovi. Nyní pan poslanec Jiří Valenta a připraví se pan poslanec Vít Kaňkovský. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jiří Valenta: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Sice jsem již k návrhu tohoto zákona vystupoval v prvním čtení, ale protože se od té doby objevilo hned několik do té doby možná účelově skrytých souvislostí, skutečně potřebuji, než budu o celé té normě osobně hlasovat, osvětlit a zároveň vyvrátit některá obecná podezření.
Ptám se tedy zástupce předkladatelů, konkrétně pana ministra vnitra, zda je pravda, že Ministerstvo vnitra se snažilo narychlo protlačit Sněmovnou takové doplňky v tomto prováděcím zákoně, které by měly být ještě přísnější, než je samotné bruselské nařízení GDPR. Mohl byste, pane ministře, na tomto místě tedy vyjmenovat, která to jsou ta zpřísňující opatření?
Dále jsem zaregistroval některá podezření, která hovoří o tom, že by se naopak měly některé informace českými politiky a úředníky nesmyslně utajovat. Konkrétně prý jde o to podle některých expertů, že Ministerstvo vnitra chce např. znepřístupnit informace o každém porušení závazků České republiky směrem k Evropské unii. To je podle mého názoru velice nebezpečné, a to např. i o vyšetřování možných dotačních podvodů. Policisté nebo tajné služby by takto získali nové oprávnění tajit informace nejen o svých akcích, což samozřejmě může být v některých ohledech a v odůvodněných případech v pořádku, ale např. i o tom, jaká auta si nakupují nebo jaké odměny pobírají jejich služební funkcionáři či jaké mají náklady na rekreaci zaměstnanců, jejich vzdělávání apod.
Je tedy podle vás v pořádku, že některá takováto vylepšení dodala vláda do zákona jaksi nenápadně až pokoutně s tím, že to bude pod krycím pláštíkem nařízení EU a pod tlakem veřejnosti ve Sněmovně nyní bezhlavě přijato?
Asi nejožehavější takto podivně implantovanou novinkou by mělo být to již mnou zmíněné omezení, které by zodpovědným českým úředníkům umožnilo utajovat informace o porušení závazků, které má Česká republika směrem k Evropské unii. Tento prakticky až skoro přílepek by měl být údajně podle úvah Ministerstva vnitra tak široký, že si bude moci pod ním možno představit cokoliv. Úředníci by si takto mohli stáhnout např. i řízení, které může Evropská unie s Českem zahájit kvůli tomu, že nerespektovalo vnucené kvóty pro přijímání uprchlíků, což Ministerstvo vnitra zdůvodňuje obecně tím, že mohou existovat informace, které by mohly ohrozit ochranu zájmů České republiky v zahraničí. Jenže na takovouto ochranu již stávající česká legislativa přece pamatuje. A takováto rádoby ochranářská zcela kontraproduktivní ministerská úvaha by potom ostře kontrastovala s tím, že zde existuje silný veřejný zájem, aby se naopak zveřejňovalo pokud možno co nejvíce informací o každém našem sporu s Evropskou unií.
Vážený pane ministře, ptám se vás, skutečně se v tomto zákoně něco podobného, co jsem nyní naznačil a co některá média skutečně potvrzují, a to ať explicitně uvedené, či v nějaké více či méně skryté formě, nalézá nebo existuje?
Dále bych rád k tomuto tématu ještě zopakoval, že česká vládní garnitura v přípravě související národní legislativy skutečně trestuhodně zaspala a je lhostejno, zda tento problém nyní bagatelizuje, nebo k němu mlčí. V obou případech se tak vyviňuje z vlastní odpovědnosti. A mohou za to rukou nerozdílnou předchozí Sobotkova vláda i vláda současná, konkrétně přímo zodpovědné aparáty Ministerstvo vnitra, ale pro úplnost musím dodat, že svou laxností a některými rádoby uklidňujícími až nevhodnými výroky i česká eurokomisařka Jourová. ***