(14.50 hodin)
(pokračuje Stanjura)
Podívám se, já jsem z Moravskoslezského kraje, máme tam dva sousedy - Slovensko a Polsko, kde platí evropské právo stejně jako u nás. A tam se staví mnohem rychleji. Takhle, příprava stavby jde mnohem rychleji, abychom byli přesní. Tady nemluvím o samotné době realizace, abych byl přesný. Jak na Slovensku, tak v Polsku. Když navštívíte letos Polsko a srovnáte to se stavem jejich dálniční sítě před deseti a dvanácti lety, tak je to jiná země. Kdo tam někdy cestoval tehdy a teď, tak mi musí dát za pravdu. A platí ta samá pravidla. U nich to jde a u nás ne. A vím, jaké peklo je modernizace D1 v dané trase. To je daná trasa, která se někde rozšiřuje tu o 75 centimetrů, někdy o metr. A neuvěřitelný úřední souboj o to, abychom to mohli udělat.
Tak ten obecný dotaz. Čím to je - už jste ve vládě pět let, pane ministře, a vaši kolegové a kolegyně - že se nedaří zrychlit proces přípravy?
Vy moc dobře víte, že my velmi často podáváme návrhy, které by mohly pomoci. Velmi často neprocházejí. Určitě se ještě vrátíme k slavné EIA a k opakování. To nám taky zabrzdilo výstavbu s podobnou argumentací, že když to nepřijmeme, tak se nám zastaví čerpání evropských peněz, a tak dále.
Mě by zajímalo, kolikrát jste se pokusil, pane ministře, změnit ta pravidla a zda jsme našli nějaké spojence? Protože samozřejmě sami to jako země nespojíme. Protože když to jinde jde a platí stejná evropská pravidla, tak buď máme horší implementaci a přidáváme si tam sami věci, které nejsou u našich sousedů. A speciálně jsem schválně použil Polsko a Maďarsko a nepoužívám Německo a Rakousko, protože ti měli podobnou výchozí pozici jako my. A tam to jde prostě mnohem rychleji, a tím pádem i mnohem efektivněji a to samozřejmě přispívá k ekonomickému rozvoji těch regionů. U nás je to prostě neúměrná doba.
Vidím tady pana kolegu Vondráka z našeho kraje, a co my si zažíváme se 400 metry Prodloužené Rudné. Dlouhodobě, a to nevyčítám panu hejtmanovi, prostě dlouhodobě třetí čtvrtá politická reprezentace řeší mizerných 400 metrů. Desetitisíce občanů tím trpí, protože ta vozidla už dávno mohla jezdit jinudy, a nejsme schopni to vyřešit. Tu chybuje ŘSD, pak je spor, jestli to byl katastr, nebo něco. Prostě nejsme schopni vyřešit z mého pohledu triviální věc 400 metrů. Zbytek té komunikace je hotový. Desetitisíce občanů dnes a denně trpí roky. Pamatuji si, když jsme dělali výjimku pro EIA pro deset staveb, tak tam ta Prodloužená Rudná byla. Nechci opakovat tu debatu, nepomohlo by to v tom konkrétním případě. V našem kraji to nepomohlo vůbec ničemu.
Tehdy Ministerstvo dopravy podle mě zvolilo chybný postup. Místo abychom řekli "to byla slepá ulička" a dali hlavy dohromady, kraj, obce a stát, a zařídili to, tak to vlečeme neustále dopředu. Já jsem v těchto dnech studoval materiál zastupitelstva našeho kraje, kde náměstek pro dopravu podával průběžnou zprávu. To se dá vlastně kopírovat. A já to nevyčítám krajské reprezentaci, jestli si rozumíme. Ti dělají, co mohou. Ale nejsou schopni, nemají nástroje k tomu, aby ten problém vyřešili. A já si myslím, že stát, kraj a samosprávy do kupy tohle prostě vyřešit musí. A pokud konstatujeme, že to nejde vyřešit, tak musíme změnit legislativu. To pak není možné. Tam není spor mezi obcí, krajem a státem kudy a jak. Tam jsou všichni na jedné lodi, a roky to nejsme schopni vyřešit. A je skoro jedno, kdo je v těch funkcích. Takže problém bude jinde. Nebude to problém v konkrétních personách, v konkrétních osobách.
A možná se ptáte, proč to říkám u tohohle návrhu zákona. Protože to je jeden dílek vedle druhého. Já nevím, jestli má být oslavná tisková konference šéfa ŘSD, že - teď nevím, jestli Děti Země, kdo stáhl zase tři minuty před uplynutím svoji námitku.
Já nevím, jestli je to správné, je to dobře. Ale stát tady prostě selhává. A máme jenom dvě možnosti. Buď je to osobní, nebo systémové. Já si myslím, že mnohem víc je to systémové. Dlouhodobě nabízíme spolupráci, abychom to vyřešili, a dlouhodobě se nám to nedaří. Tak využívám i tohoto návrhu zákona. Já se přikláním k tomu návrhu, abychom to zamítli, zkusili to vyjednat. Myslím, že Evropa má mnohé jiné a větší problémy než tuhle drobnost. A pokud ne, tak tam aspoň nechme pouze ty osoby, kterých se to dotýká. To má logiku. Vždycky říkám, že pokud proti nějaké stavbě protestují ti, kteří tam bydlí, žijí, podnikají, tak to má logiku, protože na ně to bezprostředně dopadá. Ale pokud ty protesty dává někdo z druhého konce republiky, tak to prostě žádnou logiku nemá a velmi často to má obstrukční charakter. A ideologické předsudky. Ne ty věcné připomínky lidí, kteří tam žijí a kteří tu situaci znají.
Samozřejmě druhá strana věci, a v tom se ta situace postupně zlepšuje - i stát se musí zlepšit při přípravě staveb. Protože některé problémy se dají odhadnout dopředu, ale někdy si ti projektanti nedají říct, nakreslí to tak, jak je to pro ně nejjednodušší, se zdůvodněním, že to bude rychlejší. Nakonec se ukáže, že je to pomalejší cesta, protože ti, kterých se ta stavby dotýká - a říkám, ti, kteří mají oprávněné obavy - mnohdy mají pravdu a stát ztrácí čas tím, že se to řízení velmi často opakuje.
My jsme v novele 416, kterou jsme tak velkou většinou, vlastně všechny poslanecké kluby, schválili, zkusili, poprvé jsme prosadili do nějakého stavebního řízení, i když je to jenom u vybraných staveb, fikci souhlasu. Protože kromě těch, kteří nám to kazí zvenku, tak sám budete vědět, a když ne, tak vám určitě kolega ministr pak řekne, jak často se čeká na stanovisko dotčeného orgánu státní správy. Jak dlouho se čeká, než ten stát nějak rozhodne. My jsme tam dali tu fikci souhlasu ne s tím, aby byl automaticky souhlas, ale abychom to prostě rozhýbali. A myslím si, že je čas v debatě, že bychom to mohli mít obecně ve stavebním zákoně. Že když se do šedesáti dnů dotčený orgán státní správy nevyjádří, tak to budeme považovat, že s tou stavbou souhlasí.
To je věc, která by podstatně mohla zrychlit přípravu investic, výstavby. Víte, že je velký problém výstavby bytů a bytových domů. Ale to je hodně podobný problém jako u té infrastruktury. Zdlouhavé stavební řízení, ideologický odpor mnoha lidí, kteří to prostě nechtějí, a pak to končí tak, že bydlení je ve velkých městech v zásadě cenově nedostupné.
Tak já bych poprosil pana ministra o odpověď na to konkrétní, zda ta vláda s těmi výtkami souhlasí, nebo ne. Jak by se tvářil - i když ten pozměňovací návrh jsme ještě nepodali, logicky, jsme teprve v prvním čtení - kdybychom v tom § 8 odst. 2 nechali jenom to písmeno a) a ne písmeno b). Protože to je logické, proti tomu já nijak neprotestuji. To písmeno b) mi přijde zbytečné a vytváří prostor pro ty ideologické odpůrce a pro ty zbytečné obstrukce v přípravě staveb. Nikdo z nás si přece nepřeje, aby vznikala ekologická újma.
Jenom chci říct, že dopoledne jsme schválili zrušení Fondu národního majetku a v té debatě trošku zapadla otázka nápravy ekologických škod. Já jsem v prvém čtení o tom návrhu zákona citoval sumy, které byly investovány v minulých čtyřech letech, a ty dramaticky poklesly. Zhruba z částky 3 až 3,5 miliardy ročně na částku kolem jedné miliardy či méně.
A zase, jsem z kraje, kde máme staré ekologické zátěže, a místo aby to klesalo, tak bychom potřebovali, aby se zrychlilo odstraňování starých ekologických zátěží. Protože čím později to uděláme, tím dražší to bude a tím více to prostředí tím trpí. Přesto dopoledne většina v Poslanecké sněmovně schválila opačný krok a v této chvíli není vůbec jasné, z čeho se bude financovat v budoucích letech odstraňování starých ekologických škod. A je to škoda.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji, pane poslanče. Pan ministr si přeje reagovat. Prosím, pane ministře, máte slovo.
Místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR Richard Brabec: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Já jsem chtěl vystoupit v obecné rozpravě. Pan předseda Stanjura mi někdy vyčítal, že jsem si to nechával až na závěrečné slovo. Nikdy to nebylo záměrně, ale tak, aby bylo ještě možno zareagovat.
Já bych, aby to pak nezapadlo, a já už jsem starší, taky bych na to asi zapomněl, tak jenom prosím znovu uvádím, že bych chtěl požádat o zkrácení projednávání ve výborech na 30 dní, tedy v rámci obecné rozpravy.
A teď k těm dotazům. Ano, vláda, protože to byl bezrozporový materiál, skutečně souhlasila s tím, že ta transpozice, i když jsme se, a to bych chtěl předeslat, snažili opakovaně Evropskou komisi přesvědčit o tom, že ta naše právní úprava je dostatečná, tak souhlasila s touto novelou, tedy s tím, že jsme schopni a připraveni napravit ty nedostatky v transpozici směrnice v obou těch bodech.
A vlastně ten druhý bod odpovídá i na ten váš dotaz, co by se stalo, kdyby tam ten druhý odstavec nebyl. Protože ty námitky byly dvě. Jedna byla, řekněme, pro mě možná spíše formální, že zatímco v tom zákoně č. 167/2008 Sb. je podle názoru směrnice hlavní způsob, nebo hlavní postup pro zajištění uplatnění článku 12, tedy ta žádost o opatření je moc úřední. A teprve jakoby doplňková je ta další, tedy na základě žádosti. Tak Evropská komise žádá, aby tyto byly rovnocenné. To je jedna věc. Tam si myslím, že je asi něco, s čím by nebyl problém. Já si také myslím, že když je jedna hlavní a ta druhá je vedlejší, tak to neznamená, že tu vedlejší nelze použít, ale dobře, nechť jsou rovnocenné. ***