(10.40 hodin)
(pokračuje Schillerová)
Současně bych ale chtěla říct, že máme zákon o náhradě škody způsobené nesprávným úředním postupem anebo nesprávným rozhodnutím orgánů veřejné správy. Takže stala-li se křivda - takových případů se projednává napříč veřejnou správou x, tak nechť se podle tohoto zákona projedná, případně o tom rozhodne soud. To má samozřejmě regresivní dopady na jednotlivé pracovníky. Ale neházejme prosím 16,5 tisíce mých bývalých kolegů z Finanční správy do jednoho pytle. Ti lidé pracují. Jsou to převážně srdcaři. Vyplňují v období daňových přiznání celou řadu, pomáhají lidem, kteří neznají, radí atd. A vykonávají svou práci po většinu dobře. Takže prosím, odlišujme to. A věřte, že já v rámci svých kompetencí si pořádek ve svém rezortu umím udělat sama. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní ministryni financí vlády ČR Aleně Schillerové. Nyní dvě faktické poznámky. Pan kolega Skopeček a pan kolega Stanjura. Nejdříve pan kolega Skopeček. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.
Poslanec Jan Skopeček: Děkuji za slovo. Já bych rád na paní ministryni zareagoval. Kdybychom se více poslouchali, tak bychom možná na sebe tolikrát nemuseli reagovat. Ale paní ministryně, já jsem v tom svém příspěvku explicitně zmínil, že udávám data náročnosti nebo počtu hodin, které potřebují firmy na vyplnění nebo plnění daňových povinností. Explicitně jsem to při té argumentaci zmínil, že to je výpočet pro platbu firemních daní. Respektive nejenom firemních daní, ale daní, se kterými se potýkají firmy. Nicméně odvozuji z toho, a myslím si, že tak nedělám chybně, že pokud máme jeden z nejsložitějších daňových systémů pro firmy, tak zároveň platí, že máme jeden z nejsložitějších daňových systémů i pro malé a střední podnikatele a pro živnostníky. Přece není pravda, že pokud jsme u firemních daní nebo u daní, se kterými se potýkají firmy na 26. místě z 32 zkoumaných, že u živnostníků budeme první, druhý, třetí, čtvrtí, do první desítky.
Tak bych se vás zeptal, jestli opravdu si myslíte, že zatímco u firemních daní jsme na tom tak špatně podprůměrně, tak u živnostníků jsme na tom naopak velmi dobře a mají u nás velmi jednoduché daňové prostředí. Jedno z nejlepších v rámci těch zkoumaných zemí. To bych se vás tedy chtěl zeptat. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní faktická poznámka pana předsedy Stanjury. Prosím, pane předsedo, máte slovo.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Já jsem se ptal paní ministryně, jaké personální důsledky nesou nezákonná rozhodnutí Finanční správy. Je úplně jasné, že ta nezákonná rozhodnutí dělají jednotlivci a ne 16 tisíc zaměstnanců Finanční správy. Je taková oblíbená politická figura a paní ministryně už ji zná brilantně. Ona vyvrací něco, co nikdo netvrdí. Já nevím, jestli někdo po vás chtěl, my jako občanští demokraté tedy určitě ne, abyste zasahovala do konkrétních kauz jednotlivých daňových poplatníků. To je možné. Ale přece jednu personální povinnost, pravomoc, máte. Ta Finanční správa má někoho v čele. A vy můžete iniciovat výměnu šéfa Finanční správy. Kdo jiný nese politickou odpovědnost za nezákonná rozhodnutí Finanční správy? Kdo jiný? Vždyť to přece byla Finanční správa pod vedením stávajícího ředitele, která - já jsem to už říkal jednou na rozpočtovém výboru. Víte, jak nazval generální ředitel Finanční správy kontrolní akci pro malé a drobné podnikatele? Kombajn! Kombajn. To podle mě říká všechno.
A k tomu, co říkala paní ministryně. Ano, úředníci daňové správy, mnozí, pomáhají daňovým poplatníkům a je to tak správně, protože daňoví poplatníci si platí. Neoceňujme to, že někdo udělá práce... Nebo oceňujme to, ale je to přece normální. Daňoví poplatníci si platí veřejnou správu jako celek včetně Finanční správy a je správné, pokud pracovníci finančního úřadu... Vím, že mnohde se to děje, mnohde ne. To je zase od přístupu, protože velmi oblíbená věta, a vy to víte sama - my vám poradit nemůžeme, protože my o tom budeme rozhodovat. Teď nemluvím o tom, co napsat do které kolonky. A když se někdo zeptá s nějakým dotazem, někdo z těch, který nemá na daňového poradce a nemá týmy ekonomů. Ale je to tak v pořádku. Tak bavme se o konkrétním problému.
Nezákonná rozhodnutí Finanční správy nesouvisí vůbec s komunálními volbami. Souvisí to s tím bodem. Nevím, jak by komunální volby mohly ovlivnit zajišťovací příkazy.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane předsedo, skončil čas k faktické poznámce. Děkuji. Nyní jsme vyčerpali rozpravu. Ptám se, jestli se někdo další hlásí do rozpravy. Není tomu tak. Mohu rozpravu ukončit. A závěrečná slova zástupce navrhovatelů - pan kolega Munzar. Prosím, pane poslanče, máte závěrečné slovo.
Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, v závěrečném slově se pokusím znovu soustředit vaši pozornost na ten bod, který projednáváme, který si klade za cíl vrátit snížené limity pro uplatnění výdajových paušálů u příjmů u osob samostatně výdělečně činných na úroveň 2 miliony korun.
Gros toho návrhu je, že se jedná o ulehčení životů těch, kteří si vydělávají sami na sebe. To je základ toho našeho návrhu. Je to o snížení administrativní zátěže. Já mohu chápat úpornou snahu paní ministryně financí o to hájit každou desetinku příjmu státního rozpočtu. Nicméně rozhodování o ekonomice státu nemůže být pouze z čistého účetního hlediska příjmů a výdajů státního rozpočtu, ale také z makro- a mikroekonomických dopadů a také z podmínek pro ekonomický rozvoj a pro podnikání. Ty peníze totiž z ekonomiky nikam nezmizí. Naopak. Ti lidé je využijí na rozvoj svého podnikání, budou je investovat a budou je spotřebovávat.
Nebavíme se tady totiž o tom, že takový podnikatel, když využije tuto možnost, bude mít nulovou nebo zápornou daňovou povinnost. Naopak, lidé s příjmy mezi jedním a dvěma miliony korun vždy zaplatí v systému výdajových paušálů pozitivní daň, a stát má tudíž své jisté. Bavíme se tady o lidech, kteří vydělávají sami na sebe. O osobách samostatně výdělečně činných. A až přijdou horší časy, až přijde např. ekonomická recese a stagnace, tak budeme rádi za každého člověka, který se dokáže sám o sebe postarat a přispívat do sociální systému a také do státního rozpočtu. Takových lidí bychom si měli vážit a podporovat je, nikoliv jim házet klacky pod nohy a ztěžovat jim podmínky podnikání, k čemuž vedlo to snížení výdajového limitu.
Paní ministryně zde opakovaně rozděluje podnikatele na ty s nízkou přidanou hodnotou a s vysokou přidanou hodnotou, to znamená s těmi nižšími náklady. Na ty IT specialisty, architekty, špičkové lékaře. Já si myslím, že musíme podporovat všechny skupiny podnikatelů, kteří se snaží vydělávat sami na sebe. V zahraničí, jak jsem tady už řekl v rozpravě, těmto špičkovým oborům nabízejí vyšší příjmy. Co jim nabízíme my jako stát? Co můžeme mít jako konkurenční výhodu? Nemůžeme jim nabídnout jednoduché podnikání s jednoduchými podmínkami? Protože o tom jsou výdajové paušály. O jednoduchých podmínkách a jednoduchém podnikání. Já znám spoustu drobných řemeslníků a osob samostatně výdělečně činných, kteří chtějí podnikat, nechtějí být zaměstnanci, ale nesnášejí papírování. Chceme je nechat v klidu pracovat? Protože tento návrh vede k tomu, abychom je nechali v klidu pracovat. Proto prosím o jeho podporu.
Proč nechtít, aby měli možnost využít možnosti daňových výdajových paušálů? Aby svůj čas, který je skutečně tím nejdůležitějším výrobním prostředkem, který potřebují pro to, aby si mohli sehnat práci, a na činnost jako takovou, na činnost pro ostatní, na činnost pro nás a nemuseli se zabývat administrativou spojenou s daní. Protože to je to, o čem dnes v rámci tohoto návrhu rozhodujeme. Je to o snížení byrokracie, o snížení administrativní zátěže a pomoci lidem, těm, kteří se starají sami o sebe. Stát by tady neměl být od toho, aby každého živnostníka, každého člověka sedřel z kůže a zatížil ho nesmyslnou byrokracií a házel mu klacky pod nohy. Jako trest třeba za samostatnost. Jako trest za to, že se mu daří. Trest za úspěch. Naopak, my si musíme takových lidí, kteří to opravdu dokážou a od státu toho moc nepotřebují, takových lidí bychom si měli napříč politickým spektrem vážit.
Shrnu-li, co nám přinášejí výdajové paušály. Stát vždy u těchto lidí mezi jedním a dvěma miliony korun vybere pozitivní daň. Nehledě na to, že platí sociální a zdravotní pojištění. Systém výdajových paušálů za druhé nenutí do daňových optimalizací. Vykážou se příjmy, z toho se procentem odečtou náklady a ze zbytku se zaplatí daň. Jednoduché, efektivní, čisté i pro kontrolu ze strany státních úřadů. Osoby samostatně výdělečně činné mohou svůj čas a energii věnovat plně rozvoji svého podnikání a činnosti pro ostatní, a nikoliv byrokracii. Snižuje se tím tedy byrokracie. To vše za cenu, která nedosahuje desetiny příjmů státního rozpočtu. ***