(18.10 hodin)
(pokračuje Benda)
A proč jsem se vlastně původně přihlásil? On to částečně nadnesl pan kolega Ferjenčík, když mluvil o těch inventurních dnech. Já mám zkušenost jinou, nejsem žádný podnikatel, jenom s těmi lidmi mluvím. Když jste schválili před těmi třemi lety tenhle slavný zákon, tak přišel kamarád, který má poměrně velkou stěhovací firmu, a říká mi: Myslíte, že jste něco vyřešili? Samozřejmě že v těch volných dnech tam nejdou ti prodavači, ale jdou tam moji stěhováci, protože ty velkoobchody si vymyslí, že zrovna buď udělají inventury, nebo že zrovna přeorganizují..." Jestli si opravdu myslíte, že těmito státními zásahy něčemu pomůžeme - nepomůžeme vůbec nikomu. Akorát tam ta prodavačka nepůjde prodávat, ale přerovnávat regály. A když tam náhodou nepůjde prodavačka, tak tam půjde někdo jiný stěhovat. To je jediný výsledek. A jediný, kdo je na tom ve výsledku bit, je spotřebitel. A to se obávám, že toho pořád část této Sněmovny chce vychovávat. Toho špatného spotřebitele, který si dovoluje ve státní svátek jet nakoupit. Já některé svátky taky ctím, velmi, některé méně, na některé bych si nedovolil chodit nakupovat a přišlo by mi to trapné, na některé je mi to úplně jedno a úplně v klidu nakoupit půjdu.
Ale pak teda zakažte každou zábavu na ten státní svátek. Proč mají být otevřené hospody, kina, všechno další? Jestli někoho baví chodit nakupovat, tak ho fakt nevychovávejte. A zaměstnance neochráníte, protože tam půjdou jiní zaměstnanci dělat jiné činnosti.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pan předseda Stanjura v rozpravě. Máte slovo.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Já jsem se přihlásil hned po Markovi před hodinou, ale na rozdíl od něj jsem disciplinovaný nebyl a do faktických připomínek jsem se zapojil.
Tak já se ještě jednou vrátím k podstatě věci. Zopakuji: ten návrh byl pokusem o politický kompromis, byl odmítnut. My tu příležitost, já doufám, že se domluvíme s ostatními předkladateli, neměli jsme šanci se ještě poradit, využijeme k tomu, abychom navrhli zrušení toho zákona jako celku. Protože to je logické řešení. Pokud někdo volá po systémovém a logickém řešení.
Abychom jenom nekritizovali pana poslance Bláhu, tak v některých aspektech bych s ním souhlasil. Přece ten podnikatel ví moc dobře, zda je pro něho ekonomicky výhodné otevřít, nebo ne. A takhle to má být. A bez ohledu na zákon, pokud si podnikatelé vyhodnotí, že pro ně je ekonomicky nevýhodné mít ve státní svátek v pondělí odpoledne, v úterý dopoledne nebo v sobotu zavřeno, tak si prostě zavře. Protože on to ví mnohem lépe než my. Abychom mu z úrovně státu říkali, kdy má být otevřeno a kdy má být zavřeno.
Argument s těmi zaměstnanci taky není pravdivý, zejména v době, kdy je v zásadě nulová nezaměstnanost. Pokud to číslo nespletu, minulý měsíc to bylo 310 tisíc, teď to myslím bylo ještě vyšší číslo, 314 tisíc volných pracovních míst je k dispozici. Pokud někomu nevyhovuje současná pracovní pozice, má bezesporu dobrou šanci najít jinou práci a je velmi pravděpodobné, že získá i lepší odměnu. Takže v okamžiku, kdy je nulová nezaměstnanost, kdy zaměstnavatelé zoufale hledají pracovní sílu, říkat, že někoho chráníme, že chudák má špatné pracovní podmínky - no samozřejmě může mít individuálně, to já nevylučuji. Ale teď je pravý čas, pokud někdo takový existuje, aby si našel jinou práci. Samozřejmě problém je s kvalifikací. Ti, kteří mají nejmenší kvalifikaci, mají nejmenší šanci na pracovním trhu, ale to je normální, je to logické a taky to odpovídá nasazení předtím, než někdo vstoupí na pracovní trh. Zda na sobě pracoval, zda nějakou kvalifikaci získal. A čím vyšší kvalifikace, tím větší šance.
Já už jsem se tady pokusil upozornit na absurdnost těch 200 m2. Žádná analýza tomu nepředcházela. Jenom pan končící senátor - vím, že končí v Senátu, že neobhajuje, tehdy byl ještě myslím poslanec, když byl první pokus, pak byl senátor - prostě řekl: Bylo to ve Francii, tak jsem to okopíroval. A že ten systém je nepřehledný pro všechny, to si myslím, že je pravda. Že máme svobodu rozhodování, je myslím taky pravda. Tak zkusme aspoň občas ubrat nějakou regulaci. Já jsem to dneska říkal v jiném bodě. Když se zeptáte svých kolegů, četl jsem, že 127 poslanců kandiduje v komunálních volbách, to je ústavní většina, já mezi ně nepatřím, ale dovedu si odhadnout, že v mnoha těch programech se mluví o tom, jak zjednodušíme život lidem, podnikatelům, jak omezíme byrokracii. Zatím jsem neslyšel nikoho, kdo by měl ve volebním programu, i když se to pak reálně dělá, zejména naši kolegové z levice to milují, že zavedeme víc regulací, zvýšíme byrokracii - to v těch kampaních neslyšíte. Slyšíte pravý opak. Tak tady je zase šance nějakou nesmyslnou regulaci zrušit bez náhrady.
Tu šanci nám dali ti, kteří dali to veto. Protože jak už tady říkal můj kolega pan poslanec Munzar, my už jsme se jednou pokusili, ten zákon neprošel a nebudeme opakovat, dělají to zase naši kolegové z levice. Neprojde jim zákon a hned oznámí: A my to příští týden podáme znovu! My jsme se snažili najít nějaký kompromis, ten jsme taky spolupodepsali. Ale když jste nám dali tu šanci, tak se vás opět pokusíme trpělivou argumentací ve výborech a na plénu přesvědčit, že máme pravdu, že ta regulace je zbytečná. A život ukáže, kde to je ekonomicky výhodné a kde ne.
A debata o malých vesnicích nemá žádný smysl v tomto bodě. Já žiju na vesnici, která má 1 800 obyvatel. Jestli je to hodně, nebo málo, to nechám na vás. Ale u nás žádný hypermarket nad 200 metrů není. Takže problém tohoto zákona se vůbec nedotýká života na malých obcích. To nemá s tou problematikou vůbec nic společného. Ale rád tu debatu povedu, protože jestli mě něco opravdu baví, v uvozovkách, to znamená nebaví, ten pohled z města na vesnice. To si fakt myslíte, že my všichni chceme být zemědělci na té vesnici? Že my nevíme, jaká je to dřina? Že ty sedlácké rody vlastně končí, protože ty mladší generace vidí, jak je to riskantní, náročné? Když už mluvíme o živočišné výrobě, tak jenom řečnická otázka, nebudu jmenovat nikoho z poslanců: Copak tam se nemusí pracovat každý den, v živočišné výrobě? Nebo přesvědčíte ta chovaná zvířata, že je státní svátek, že nebude nic ten den?
Bavme se o tom problému, který je na stole! Máme teď větší možnosti, než jsem si myslel ještě před hodinou a čtvrt, kdy jsem byl připraven hlasovat pro návrh zákona v prvém čtení. A využijme tu šanci a zrušme tuto nesmyslnou regulaci. Protože lidi nevychováme. Pokud se naši občané rozhodnout, že v neděli a ve státní svátek nebudou nakupovat, mají na to svaté právo, tak podnikatelé zavřou! Protože provedou ekonomickou úvahu, zjistí, že se jim to nevyplatí, a problém je vyřešen. Pokud naopak po dosažení zisku zjistí, že je to pro ně výhodné, tak nechme to na nich. A to je celé! O tom je celý spor mezi těmi z nás, kteří zastávají myšlenku volného obchodu a svobodu rozhodování ať už podnikatele, zaměstnance, nebo občana spotřebitele, a těmi, kteří mají tendenci všechno regulovat, předepisovat, vychovávat. Já patřím do té první skupiny a aspoň v tomhle návrhu zákona bychom mohli najít většinu. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Žádnou další přihlášku do rozpravy jsem neobdržel, nikoho také nevidím, že by se hlásil, takže končím obecnou rozpravu. Je zájem o závěrečné slovo? Tak paní zpravodajka má zájem o závěrečné slovo. Prosím, paní zpravodajko.
Poslankyně Helena Langšádlová: Pane místopředsedo, já jsem jenom chtěla zopakovat, že veto k projednání podle § 90 vzneslo pět poslaneckých klubů a pan poslanec Mihola navrhl zamítnutí v prvém čtení, byť vím, že tohle není (nesrozumitelné).
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji paní zpravodajce, je to skutečně tak. V obecné rozpravě zazněl návrh pana poslance Miholy na zamítnutí předloženého návrhu. To je věc, se kterou se nyní vyrovnáme hlasováním. Já jsem přivolal poslance z předsálí a za malou chvíli zahájím hlasování o zamítnutí předloženého návrhu.
Myslím, že můžeme přistoupit k hlasování. Je zde žádost o odhlášení, které samozřejmě vyhovím. Jste všichni odhlášeni? Prosím, přihlaste se znovu svými kartami. Nyní jsme připraveni k hlasování. Pardon, paní poslankyni nejde se přihlásit. To znamená, že vás ještě jednou odhlásím a pokusíme se to napravit tímto způsobem. Prosím, abyste se znovu přihlásili svými hlasovacími kartami. Tak paní poslankyně, je nyní všechno v pořádku? Ano. ***