Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2017 – 2021

 

(pokračuje Vojtěch Pikal)

5.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku
a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 71/ - druhé čtení

Z pověření vlády předložený návrh zákona uvede ministr spravedlnosti Jan Kněžínek. Pane ministře, prosím, ujměte se slova.

 

Ministr spravedlnosti ČR Jan Kněžínek Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vzhledem k tomu, že se jedná o druhé čtení návrhu zákona, který byl současně tedy do dnešního dne poměrně podrobně diskutován jak na podvýboru pro insolvence, tak potom na samotném ústavněprávním výboru, za což tedy všem členům jak výboru, tak podvýboru mimořádně děkuji, pokusím se být při představení tohoto návrhu, resp. při uvedení tohoto bodu maximálně stručný.

Jedná se tedy o vládní návrh zákona, který už byl předložen v minulém volebním období. Navazuje v podstatě tedy na něco, co už tady bylo projednáváno. Smyslem tohoto návrhu zákona je otevřít institut oddlužení širšímu okruhu osob. Z věcného hlediska je potřeba říci, že institut oddlužení dneska už v zákoně je. Ti, kteří na něj dosáhnou, plní své závazky v poměrně velkém obsahu. Mimochodem téměř 30 % z nich v tom režimu oddlužení zaplatí 100 % svých závazků. Nicméně problém je v tom, že při vstupu do oddlužení se zkoumá, zda budou schopni uhradit alespoň 30 % svých závazků, což samozřejmě ne všichni schopni jsou.

Zároveň je potřeba říci, že Česká republika byla v uplynulých letech - a ono je to bezesporu do značné míry dáno jinou právní úpravou, než je insolvenční zákon, resp. absencí předchozí právní úpravy, je to dáno tím, že relativně dlouho jsme tady neměli uspokojivou úpravu spotřebitelského úvěru. Ta úprava je účinná teprve od roku 2016. Předtím tedy tady v oblasti půjček, v oblasti závazků, typicky v oblasti spotřebitelských úvěrů vládla poměrně velká džungle, která logicky vedla k tomu, že celá řada lidí mnohdy ze své vlastní nerozvážnosti se dostala do tzv. dluhové pasti.

Dnes máme v České republice skoro milion lidí v exekuci. Když k nim připočteme jejich rodinné příslušníky, osoby, které jsou na nich závislé, tak se potom dostáváme na číslo ještě výrazně vyšší. Přitom platí, že většina z nich na sobě má více než jednu exekuci, to znamená, podléhá více exekucím. Mnohdy se jedná o pět, o deset exekucí, kdy samozřejmě ti lidé nejsou za běžných okolností v žádném případě do konce svého života schopni své dluhy splatit. Jaké to vyvolává externality? Oni odcházejí do šedé ekonomiky, pracují načerno, protože jakýkoliv příjem, který dosáhnou, je pro ně neperspektivní, protože o něj hned poměrně záhy přicházejí. Ten institut oddlužení by se měl tedy otevřít širšímu okruhu lidí, než jsou pouze ti, kteří jsou schopni splatit alespoň 30 % svých závazků během pěti let. Ostatně podobná právní úprava platí ve všech sousedních státech a Česká republika je v tomto směru nejpřísnější.

Návrh zákona, tak jak je předložen a jak byl diskutován na podvýboru a na výboru, přitom přichází se dvěma poměrně zásadními změnami oproti stávající právní úpravě. První z nich je, že v rámci režimu pětiletého oddlužení odpadává ta bariéra povinnosti splatit alespoň 30 % závazku. Jinými slovy, návrh předpokládá, že v zásadě do režimu oddlužení bude moci každý, kdo bude připraven a ochoten v rámci svých možností, podle tedy svých schopností, splácet své závazky, přičemž se počítá s tím - někdy se říká, že se pracuje s nějakou nulovou variantou, že nebudu muset splatit nic, to není... To je ovšem poměrně velká zkratka. Nejedná se o nějakou dluhovou amnestii. Ti lidé budou povinni platit minimálně náklady na samotné insolvenční řízení, což tedy včetně DPH je nějakých 1 100 korun měsíčně a plus samozřejmě případně prioritní pohledávky, jako je výživné a dle možností tedy další závazky. Kolik splatí během těch pěti let, v zásadě není úplně rozhodné. Musí splatit maximum, co mohou.

Nicméně na konci přece jenom tedy, a teď se bavíme ve znění pozměňovacího návrhu, který bude podán ústavněprávním výborem, protože s ním ministerstvo plně, plně souhlasí a podporuje ho, uplatní se 30 % z hlediska případného prokazování splnění podmínek k exekuci. Já s tím nechci zbytečně zatěžovat, předpokládám, že ten návrh bude představen později potom zpravodajem ústavněprávního výboru.

Druhým benefitem, který ten návrh přináší, je uvolnění, resp. rozvolnění režimu oddlužení pro ty, kteří jsou schopni splácet více. Jako určitý tedy benefit pro tyto dlužníky návrh předpokládá, že bude možné oddlužit se nejenom v té pětileté době, ale i v době tříleté, a to konkrétně v případě, že dotyčný splatí v této tříleté době určité procento svých dluhů. Konkrétně návrh počítá s 50 %, ale já už avizuji, že se tady asi objeví návrh na nějaké dílčí úpravy, u kterých samozřejmě může být dále diskutován, a který ten princip nerozbourává, což samozřejmě zase má motivovat k tomu, aby se ti dlužníci vrátili pokud možná co nejdříve do běžného ekonomického a sociálního statusu. Aby vyšli z té šedé zóny, do které je nutí režim jejich dluhů vstupovat, tak aby nepřiznávali své příjmy atd.

My od návrhu zákona očekáváme celou řadu pozitivních přínosů. Předně jde o to, že vystoupením z té šedé zóny samozřejmě dojde k narovnání určité deformace na trhu práce. Zároveň dojde k tomu, že stát přestane vyplácet případné sociální dávky tam, kde by je vyplácet neměl, protože budou přiznávány legálně příjmy a řada lidí z toho režimu vypadne. A ono to koneckonců bude přínosné i pro samotné věřitele, byť to tak na začátku možná nevypadá, a to konkrétně v tom, že tam bude získána efektivnější kontrola nad tím, jestli jejich dluhy jsou plněny, nebo ne.

K tomu návrhu ještě můžu říci, že diskuse nad ním byla opravdu poměrně obsáhlá. My jsme ho řešili mimo jiné i se soudci, kteří se věnují insolvenčnímu řízení, a věříme, že návrh, se kterým přicházíme, případně tedy ve znění pozměňovacích návrhů, kde s většinou jsme vyslovili souhlas, pokud se bavíme o návrzích z ústavněprávního výboru, tedy je přínosem. A moc věřím v to, že bude postoupen do dalšího, to znamená třetího, finálního čtení. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Také děkuji. Než postoupíme dál, mám tady omluvu. Omlouvá se nám pan poslanec Vít Rakušan od 17.30 do konce jednacího dne z pracovních důvodů.

A nyní připomínám, že návrh jsme v prvém čtení přikázali k projednání ústavněprávnímu výboru jako výboru garančnímu, dále byl tisk přikázán výboru pro sociální politiku. Usnesení výboru byla doručena jako sněmovní tisky 71/1 až 5. Prosím, aby se slova ujal zpravodaj ústavněprávního výboru poslanec Jan Chvojka, informoval nás o projednání návrhu ve výboru a případné pozměňovací návrhy odůvodnil. Prosím.

 

Poslanec Jan Chvojka: Děkuji za slovo. To by bylo nadlouho, odůvodnit ty pozměňovací návrhy, kterých je asi třicet. Dámy a pánové, děkuji za slovo. Hezké odpoledne. Já se těším na tu debatu, která snad bude věcnější a zajímavější než ta, co proběhla před pár minutami.

Ano, je pravda, že máme na stole novelu insolvenčního zákona, relativně velkou novelu. Já se přiznám, že jako sociální demokrat a zpravodaj tohoto zákona jsem hrdý na to, že v roce 2006 byl přijat insolvenční zákon, který je účinný od 1. 1. 2008. Pomohl desítkám tisícům lidí dostat se z dluhové pasti, ve které by byli někteří z nich i do konce života. Někteří z nich by v podstatě pod tou knutou exekucí žili navždy. Nicméně ukázalo se za těch deset let, že insolvenční zákon, byť pomohl desítkám tisícům lidí, jak jsem říkal, nepomohl úplně všem, kteří by si to zasloužili. Například matkám samoživitelkám nebo osamělým seniorům či seniorkám, kteří prostě nejsou schopni prokázat to základní, co po nich zákon chce v tom institutu oddlužení, to znamená to, že za dobu pěti let splatí minimálně 30 % dluhů.

Tento zákon, respektive tato novela zákona tedy, podle mého názoru to, co před deseti lety ten zákon přinesl, to znamená druhou šanci lidem, kteří by jinak byli v exekuční pasti, tu druhou šanci otevírá více lidem. Jak, to už osvětlil pan ministr spravedlnosti.

Je pravda, že k novele byla, řekl bych, nadprůměrně velká, široká, bohatá diskuze nejenom na půdě podvýboru, kde děkuji za práci všem členům podvýboru a panu předsedovi podvýboru pro exekuce, nebo na půdě ústavněprávního výboru, ale také na různých kolokviích, sympoziích a dalších platformách. To znamená, tento návrh zákona je probrán odshora dolů, odzdola nahoru, zleva doprava, zprava doleva. A právě také tak se probíral i na ústavněprávním výboru, kde závěrečné projednání proběhlo 26. září tohoto roku. Všichni to usnesení máte ve svých počítačích nebo na svých stolech. Jde o tisk 71/5. Jak jsem říkal na začátku své zpravodajské zprávy, jde o 18 stránek. Takže nezlobte se na mě, pane předsedo, respektive pane místopředsedo Sněmovny, já je nebudu číst a už vůbec ne odůvodňovat. To je případně na každém z těch, kteří daný pozměňovací návrh předložili.

Já chci jenom říct, že usnesení ústavněprávního výboru zní tak, že za prvé doporučuje Poslanecké sněmovně Parlamentu, aby návrh schválila. Za druhé, doporučuje Poslanecké sněmovně Parlamentu, aby přijala k tomuto návrhu zákona tyto změny a doplňky. - A o nich jsem před malou chvílí mluvil. Je jich na 18 stránek. Dále za třetí, pověřuje předsedu výboru, aby toto usnesení předložil předsedovi Poslanecké sněmovny. Za čtvrté, zmocňuje zpravodaje výboru, tedy mě, aby na schůzi Poslanecké sněmovny podal zprávu o výsledcích projednávání tohoto návrhu zákona na schůzi ústavněprávního výboru a doporučil jeho další projednávání ve znění pozměňovacích návrhů přijatých ústavně právním výborem. A za páté, zmocňuje zpravodaje výboru, aby ve spolupráci s legislativním odborem kanceláře Poslanecké sněmovny provedl příslušné legislativně technické úpravy."

To je moje zpravodajská zpráva a já bych se touto cestou rád přihlásil i do obecné a potom do podrobné debaty. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji. A nyní prosím zpravodaje výboru pro sociální politiku poslance Jana Bauera, aby nás informoval o projednání návrhu ve výboru a případné pozměňovací návrhy odůvodnil. Odůvodnit je samozřejmě můžete odkazem na dokument v systému.

 

Poslanec Jan Bauer: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Milé dámy a pánové, já jsem svůj názor k vládnímu návrhu zákona řekl relativně podrobně v rámci prvního čtení a mnohokrát v rámci diskuze na podvýboru pro insolvenci. Já si osobně myslím, že je vhodné podat pomocnou ruku těm lidem, kteří se dostali skutečně do velkých problémů mimo jiné vlivem nedokonalé legislativy v minulosti. Na druhou stranu mám určité pochyby, že navzdory těm pozměňovacím návrhům především ze strany poslanců hnutí ANO vůči svému ministerstvu, nebo vůči své vládě, ten zákon, o jehož finální podobě zatím nikdo neví, protože tady bylo řečeno z úst mého předřečníka, že máme k dispozici v tuto chvíli minimálně třicet pozměňovacích návrhů, nikdo neví, jaký návrh bude v té konečné verzi, a může mimo jiné vést k daňové recidivě, může zvýšit nezodpovědnost dlužníků, nebo dokonce může nahnat do oddlužení ty, kteří doposud férově a poctivě spláceli.

Já se k tomu vyjádřím v rámci obecné rozpravy, do které jsem se přihlásil, ale mou povinností jako zpravodaje je vás seznámit s usnesením výboru pro sociální politiku ze dne 27. září. Má celkem čtyři body.

Za prvé, výbor doporučuje Poslanecké sněmovně, aby vyslovila souhlas s vládním návrhem zákona. - Omlouvám se, že nebudu číst všechny podrobnosti, tak jak bývají součástí těchto usnesení.

Za druhé, výbor pro sociální politiku zmocňuje zpravodaje, aby se stanoviskem výboru seznámil Poslaneckou sněmovnu - což činím - a ve spolupráci s legislativním odborem Kanceláře Poslanecké sněmovny provedl příslušné legislativně technické úpravy.

Za další - a teď prosím o vaši pozornost. Jsou tady dva doprovodné návrhy na usnesení. Vypadají docela zajímavě. Mám za to, že jsem je navrhoval já, a zní následujícím způsobem: Výbor pro sociální politiku žádá ministra spravedlnosti, aby ve lhůtě jednoho roku od účinnosti předkládané novely zákona o úpadku a způsobu jeho řešení předložil do výboru pro sociální politiku statistiky dokládající počet dlužníků, kteří vstoupili do oddlužení podle nových pravidel, charakteristiku a strukturu těchto dlužníků a průměrnou výši jejich dluhů. - To je za třetí.

A za čtvrté: Výbor považuje za žádoucí, aby budoucí dopady insolvenční novely průběžně vyhodnocovalo také Ministerstvo práce a sociálních věcí, a to zejména s ohledem na tvrzení uvedené v důvodové zprávě předkládané spolu s vládním návrhem zákona, podle kterých nová pravidla oddlužení pomohou dostat dlužníky z dluhových pastí a vrátit je z šedé zóny a závislosti na sociálních dávkách do aktivního ekonomického života, což má přinést úspory na straně veřejných rozpočtů.

Tolik usnesení výboru pro sociální politiku.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já vám děkuji. Návrh doprovodného usnesení prosím potom předejte zpravodaji.

Nyní otevírám obecnou rozpravu, do které se přihlásilo osm poslanců v pořadí pan poslanec Bauer, pan poslanec Feri, pan poslanec Výborný, pan poslanec Sadovský, paní poslankyně Ožanová, pan poslanec Farský, pan poslanec Kolařík, pan poslanec Benda a přibyla nyní paní poslankyně Valachová. Takže už jsme na devíti.

Pan poslanec Chvojka se hlásil s přednostním právem? Mám tomu tak rozumět? Protože písemné přihlášky mají jinak přednost. (Ano.) Takže pan zpravodaj Chvojka s přednostním právem. Prosím.

 

Poslanec Jan Chvojka: Děkuji ještě jednou za slovo, pane místopředsedo. Je to tak, nedával jste pozor. Já už jsem se hlásil a žádal jsem o slovo v obecné rozpravě i v té podrobné jako zpravodaj.

Za prvé musíme splnit jednu povinnost, na které jsme se domluvili na půdě ústavněprávního výboru a která je obecně užitečná pro projednávání tohoto tisku, to znamená to, že jakýkoliv podaný pozměňovací návrh dnes je pozměňovacím návrhem, kde základem pro projednávání je ten pozměňovací návrh jako celek, který přijal ústavněprávní výbor. Koukám na pana předsedu Marka Bendu, jestli to říkám správně? Ano, říkám to správně. To znamená, že bychom o tom měli hlasovat. Možná vám ještě řekne do ouška, jak správně interpretovat to, co říkám, pan předseda Benda... Tak to řekne potom.

A potom jsem se chtěl krátce pozastavit nad svým pozměňovacím návrhem, ke kterému se potom přihlásím v rámci podrobné diskuze. Je to pozměňovací návrh, který vznikl ve spolupráci s Ministerstvem spravedlnosti. Já ho předkládám v souladu s ustanovením § 94 odst. 1, jednacího řádu. Obsahem tohoto pozměňovacího návrhu jsou technické změny zákona o soudech a soudcích v souvislosti s plánovaným zavedením přidělování insolvenčních věcí na soudech tím náhodným výběrem pomocí takzvaného generátoru přidělování, tak aby byla vyloučena možnost ovlivňování přidělení těchto věcí.

Já si dovoluji v této souvislosti připomenout, že minulá Poslanecká sněmovna rozhodla o tom, že se tento způsob přidělování věcí náhodným výběrem uplatní pouze u věcí insolvenčních. U většiny jiných soudních agend bude přidělování věcí probíhat zásadně jako doposud na základě toho takzvaného kolovacího systému alias kolečka. Mnou předložený návrh má za cíl pouze před uvedením nového systému v život odstranit některé výkladové nejasnosti, které vzešly z podnětu krajských soudů.

Pozměňovací návrh tedy bezprostředně souvisí s obsahem vládního návrhu v tom smyslu, že generátorem přidělování se budou přidělovat všechny insolvenční věci včetně návrhu na povolení oddlužení, které tvoří těžiště této agendy. Především je třeba postavit najisto, že se generátor přidělování skutečně nedotkne přidělování v jiných soudních agendách, dále je třeba pravidla pro přidělování insolvenčních věcí přizpůsobit tomu, že jsou úkony v insolvenčních řízeních svázány poměrně velmi krátkými lhůtami, které je potřeba ve všech případech dodržet, a konečně je potřeba ponechat předsedům soudů dostatečnou flexibilitu při sestavování rozvrhu práce a organizaci práce na soudech.

Děkuji za pozornost. Poté se ještě přihlásím k tomuto pozměňovacímu návrhu v rámci podrobné rozpravy. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Také děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Benda s faktickou poznámkou, která nám ujasní ten návrh.

 

Poslanec Marek Benda: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, dámy a pánové, já bych jenom poprosil, abychom teď hlasovali o tom, že projednáváme sněmovní tisk 71 ve znění sněmovního tisku 71/5, což je ono usnesení ústavněprávního výboru, které je vlastně - neříkáme tomu komplexní pozměňovací návrh, protože to původní jsme neměnili, ale změnili jsme tam toho tolik, že abychom byli schopni se s tím vypořádat a aby bylo jasné, k čemu se návrhy podávají, proto jsme už minulý týden na výboru toto navrhli. Všichni s tím počítají, všichni je takto podávají, ale myslím, že formálně to musíme na začátku jednání v obecné rozpravě odhlasovat. Čili projednáváme sněmovní tisk 71 ve znění sněmovního tisku 71/5.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Souhlasím, že je potřeba to odhlasovat. Ještě se mi s faktickou poznámkou hlásí pan poslanec Ferjenčík. Předpokládám, že je to k tomuto.

 

Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo. Já jsem chtěl podpořit ten návrh kolegy Bendy, který odhlasoval ústavněprávní výbor. Přestože v některých konkrétních ustanoveních my preferujeme původní vládní předlohu před pozměňovacím návrhem ústavněprávního výboru, tak z hlediska projednávání v Poslanecké sněmovně je daleko racionálnější vzít tu předlohu, která už zapracovala několik desítek změn skrz ústavněprávní výbor, a podávat pozměňovací návrhy k němu, jinak se z toho s prominutím zblázníme.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. V tom případě svolám kolegy do sálu, protože budeme hlasovat věcně. Počkám, až se kolegové usadí v lavicích.

Vidím žádost o odhlášení, takže vás odhlásím. Prosím, přihlaste se svými kartami.

 

Pro ty, co nyní přicházejí, zopakuji, že budeme hlasovat o tom, že nadále budeme projednávat sněmovní tisk 71 ve znění, které je ve sněmovním tisku 71/5, to znamená ve verzi, která vzešla z ústavněprávního výboru. Vypadá to, že počet přítomných poslanců se ustálil.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti?

V hlasování číslo 239 bylo přihlášeno 126 poslanců a poslankyň, pro 125, proti nikdo. Návrh byl přijat, tedy budeme pokračovat v projednávání.

 

Vrátíme se do rozpravy. Já vám děkuji. Nyní prosím pana poslance Bauera, který je přihlášen do obecné rozpravy jako první.

 

Poslanec Jan Bauer: Vážený pane předsedající, ještě jednou děkuji za slovo. Jsem rád, že to předcházející usnesení prošlo, protože si jinak nedovedu představit, že bychom se dobrali nějaké smysluplné podoby finálního zákona.

Dovolte mi pár poznámek k té několikaměsíční práci. Já jsem velice rád, že jak na půdě podvýboru pro insolvenci, tak na půdě ústavněprávního výboru prostřednictvím mnoha pozměňujících návrhů se významně překopala ta původní vládní verze, kterou předložil pan ministr Pelikán a která, myslím, byla obecně velmi nepřijatelná. To jsem chtěl říci hned na úvod.

V těch mnoha pozměňujících návrzích jsou návrhy, které já osobně - a doufám, že budou mít širší podporu - podporuji, protože nesporně zjednoduší proces oddlužení a s ním spojené papírování, což si myslím, že je velmi důležité. Také jsou tam některé další, jiné rozumné návrhy. Já sám jsem v ústavněprávním výboru prosadil, a doufám, že to projde ve třetím čtení, návrh, který sjednocuje praxi soudců rozhodujících o srážkách z příjmů podnikatelů v insolvenci, a budu velmi rád, pokud tento návrh najde vaši podporu. To je možná z těch pozitivních věcí.

Já mám někdy pocit, a viděl jsem to i na jednání podvýboru, že v průběhu projednávání této novely se trochu pozapomnělo, jaký je vlastně primární účel zákona o insolvenci. To si řekněme na rovinu, je to poměrné uspokojení věřitelů. Já jsem někdy slyšel návrhy, které možná dokonce i patřily na půdu třeba výboru pro sociální politiku, protože to je účelem každého buď minulého zákona o konkurzu a vyrovnání nebo nově zákona o insolvenci, a pokud se chce někdy i právem pomáhat, tak jsem nabyl dojmu, že některé návrhy dokonce ani nepatří na diskusi o novele insolvenčního zákona. (V sále je velmi hlučno.)

Já už jsem tady na úvod řekl, že jsme si vědomi toho a jsme připraveni a je správné, abychom podali pomocnou ruku těm, kteří padli do dluhové pasti a dostali se do neřešitelných problémů mimo jiné díky nedostatečné legislativě v minulosti, na druhou stranu nynější novela nepomáhá pouze těmto lidem. My v podstatě nastavujeme pravidla i do budoucna i pro budoucí dlužníky. Proto je zásadní, aby tato novela uměla současně zamezit tomu, aby nová pravidla nezačali zneužívat různí spekulanti a lidé, kteří už v okamžiku, kdy se zadlužují, dobře vědí, že své závazky nikdy nesplní. Obávám se, že tyto pojistky stále v tom návrhu zákona chybí. Já už jsem postrádal v původní verzi a v nové naopak vyvstala nová rizika, například -

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já vás, pane poslanče, přeruším.

 

Poslanec Jan Bauer: Já se také sám neslyším.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Stoupá nám hladina hluku. Já bych chtěl vyzvat všechny poslance, aby svá jednání přesunuli do předsálí, pokud neprojednávají tento tisk. Děkuji.

 

Poslanec Jan Bauer: Opakuji - nejen v původní verzi, ale i v té nové vyvstávají nová rizika, například v souvislosti s tím, že je tu návrh na mírnější oddlužení seniorů, a přitom všichni dobře víme, jak je běžné a jednoduché v praxi v některých rodinách zadlužit babičku nebo dědečka, protože na nich si ve finále vůbec nikdo nic nevezme.

Já se obávám, že novela nejenže umožní zneužívání systému oddlužení, ale může posílit dluhovou recidivu a může vést k ještě větší nezodpovědnosti dlužníků, kteří byli dosud ochotni splácet své závazky, nicméně toto své rozhodnutí mohou změnit. Možná se také sluší připomenout, že tyto obavy nezní pouze z pravicové opozice, ale jsou to velmi často názory zástupců obcí a měst, které jsou také věřiteli, nebo to můžeme slyšet od věřitelů, ale například minulý týden jsem slyšel na zajímavé konferenci tady v Poslanecké sněmovně názor zástupce neziskové organizace, která pracuje s vězni. Tento člověk, který má bohaté zkušenosti se svými klienty, má na to velmi podobný názor. Obává se zmírněných pravidel a následného chování některých dlužníků.

Konkrétně některé návrhy, které bych považoval za problematické. Za prvé je to návrh, který má umožnit oddlužení již po třech letech, pokud dlužník uplatí svých 50 % závazků. Logicky se samozřejmě nabízí otázka, proč tedy nemůže splácet o několik let déle jako ostatní spotřebitelé a zaplatit svůj dluh kompletně.

Za rozumný naopak považuji třeba návrh svého kolegy Pavla Blažka, který chce omezit míru uspokojení nižší než 30 % právě u těch dluhů, které vznikly před přijetím legislativy na ochranu dlužníků, tedy od prosince 2016, kdy začal platit nový zákon o spotřebitelských úvěrech.

Také mi velmi vadí, že tento zákon přímo neurčuje hodnotu nezpeněžitelného obydlí a ponechává to na budoucí ministerské vyhlášce. Je to relativně velký problém. Něco takového mělo být podle mého názoru s ohledem na právní jistotu dlužníků i věřitelů obsaženo přímo v zákoně. Jak někteří z vás vědí, na výborech byl diskutován návrh, který by zakotvil tuto hodnotu na základě normativních nákladů na bydlení přímo v zákoně. Bohužel Ministerstvo spravedlnosti tento návrh odmítlo s tím, že normativní náklady nejsou vhodná zdrojová data, a sluší se proto připomenout, že ještě před dvěma lety s nimi ministerstvo v původní verzi zákona pracovalo, a to velmi benevolentně a k dlužníkovi více než vstřícně. Je tedy namístě reálná obava, jak se bude budoucí ministerská vyhláška zpracovávat, jak vlastně bude vypadat a zda se nedočkáme situace, kdy bude oddlužovat lidi s milionovými haciendami.

V neposlední řadě považuji za důležité, aby byl striktně posuzován poctivý a nepoctivý záměr dlužníka. Já v tomto smyslu budu podávat svůj vlastní pozměňující návrh, který jsem již načetl do systému a ke kterému se přihlásím v rámci podrobné rozpravy.

Na závěr možná tři taktéž problematické věci. Chtěl bych vás upozornit, že v tuto chvíli, myslím si, že to neví ani sám pan ministr, nikdo přesně neví, kolik lidí do nového zákona vstoupí podle nových pravidel, to za prvé. Za další, nikdo ještě nebyl schopen přesně vyčíslit, kolik celá tato záležitost vlastně bude stát. Já jsem se na to ptal zástupců vlády i ministryně financí a bohužel jsem žádnou odpověď nedostal. A v neposlední řadě považuji za velmi důležité, aby se také dbalo potřeb příslušných soudů, protože si nejsem schopen představit, zda se tisíce nebo desetitisíce lidí přihlásí do oddlužovacího procesu, zda insolvenční správci a samotné soudy budou mít dostatečnou kapacitu ten nápor zvládnout.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Také vám děkuji. A nyní prosím pana poslance Feriho a připraví se pan poslanec Výborný. Máte slovo.

 

Poslanec Dominik Feri: Velmi za něj děkuji, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení členové vlády, jsme v druhém čtení, není to úplně vhodné místo na nějaké politické proslovy nebo politikaření, takže mi dovolte jenom krátce okomentovat své pozměňovací návrhy, ke kterým se pak v rámci podrobné rozpravy přihlásím.

Ta vstupní teze, a už ji tady pan ministr nastínil, byla taková - za prvé umenšit nebo odstranit, to je původní předloha, bariéry na vstupu do oddlužení, a ta druhá teze, která se později objevila, kterou s velkým povděkem kvituji, bylo urychlit a usnadnit celé insolvenční řízení.

Takže stran toho prvního ta původní předloha počítala se sedmi lety, s hypotetickým, ale myslím si s velmi, kdyby to náhodou prošlo, reálným nulovým uspokojením pohledávek nezajištěných věřitelů. Později to bylo modifikováno na pět let, 30 % a vyvratitelnou právní domněnku, která nějakým způsobem předpokládala snahu dlužníků na uspokojování věřitelů, a naštěstí musím zaklepat a poděkovat kolegovi Patriku Nacherovi, že předložil a prošel návrh, který ten návrh oproti tomu původnímu návrhu pana doktora Pelikána zpřísňuje, ale myslím si velmi správným směrem. Říká to velmi případně, aby tady zkrátka nevznikal systém pro systém, což si myslím, že leckdo chce, tzn. nějakým způsobem unést odměnu insolvenčního správce, náklady jednotlivých výdajů, platit těch 1 100 korun měsíčně a takhle se po určitý časový úsek snažit, a pak to budiž všechno odpuštěno. To si myslím, že je v přímém rozporu se zásadami insolvenčního řízení, tak jak jsou stanovena v samotném zákoně.

Odpadla z toho mírně motivace, která samozřejmě má být nějakým způsobem realizována, nebo má být iniciována insolvenčními správci, a proto předkládám také první pozměňovací návrh, který se dotýká úpravy institutu, který už ta novela předpokládá, resp. v současné podobě už existuje, ale tady je explicitně vyjádřena, nebo explicitněji vyjádřena, a to je sice přerušení a prodloužení průběhu oddlužení.

My vlastně když už tady říkáme, že hypoteticky by dlužník nemusel zaplatit vůbec nic, resp. záleží, jaký pozměňovací návrh projde a v jaké podobě to Sněmovnou projde, tak ať je aspoň dlužník motivován tím, že po určité době, která je v tom návrhu stanovena na tři roky, a po určitém splacení dluhu, po nějaké aspoň určité míře uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů, v tomto případě 20 %, by mohl dlužník zažádat insolvenční soud o to, aby mu byl průběh oddlužení přerušen. Aby se mohl tzv. nadechnout, vyzkoušet si nedlužnický život a posléze se zase k plnění svých povinností vrátit.

Měla by to být věc víceméně exkluzivní, neměl by na to být nárok úplně pro každého, tak jak je to předpokládáno v původní předloze, a mělo by to sloužit k tomu, aby opravdu ti, kteří se budou chtít snažit, kteří budou chtít uspokojovat své věřitele, byli tímto způsobem pobídnuti, aby se snažili o něco více. V té současné podobě je navrhovaná délka přerušení až 12 měsíců, což je podle našeho názoru až příliš vstřícné. V tomto případě u tohoto pozměňovacího návrhu je maximální délka přerušení navržena na šest měsíců, a ty nepředvídatelné životní situace, jako například ztráta zaměstnání nebo dlouhodobá zdravotní neschopnost, ty jsou řešeny už již existujícím a do předlohy vtěleným institutem prodloužení průběhu oddlužení. To je motivační pozměňovací návrh.

A pak ještě pozměňovací návrh, který navazuje na tezi o zrychlení nebo ulehčení insolvenčního řízení. Prošlo několik pozměňovacích návrhů a v rámci toho komplexního pozměňovacího návrhu 71/5 z ústavněprávního výboru je vlastně většina právě technických věcí, které dopadají na to, co je potřeba předložit, tzn. týká se to povinností, které tíží insolvenční správce nebo insolvenční soudy, anebo doručování a mnohých dalších věcí. Tak tento návrh umožňuje, a pan kolega to již zmínil, umožňuje ulehčit dlužníkům vstoupit do oddlužení tím, že my nevíme, kolik jich je, a takto by se rozšířil okruh, prakticky by se rozšířil okruh subjektů, osob, které by byly oprávněny, nebo které by chtěly, to je důležité, okruh by se nerozšiřoval, ale více lidí by o to, více právnických profesí by o to jevilo zájem, o sepis návrhů na povolení oddlužení.

Akreditační novelou by toto bylo zavedeno. Existuje určitý okruh subjektů, které jsou oprávněny sepisovat pro dlužníky návrhy na povolení oddlužení, insolvenční návrhy, a je tam pevně stanovena odměna, která bohužel není navázána na nějaký mechanismus, který by se vyvíjel v čase a zohledňoval by třeba inflaci a tak podobně. Je tam pevně stanovená částka 4 tisíce v případě návrhu na povolení oddlužení jednotlivce, 6 tisíc v případě návrhu na povolení společného oddlužení manželů.

Z tohoto důvodu i po debatách s panem ministrem jsem navrhl kompromisní variantu na navýšení na 5 tisíc korun a 7 500 u společného oddlužení manželů, která by do budoucna mohla nějakým způsobem zatraktivnit právě sepis návrhů, tak aby se ten špunt aspoň na začátku odstranil. Jestli se ten špunt vytvoří u insolvenčních soudů, dá se předpokládat, že asi ano. Ale jsem velmi rád za snahu kolegů, kteří přišli s novými pozměňovacími návrhy, které tu agendu na insolvenčních úsecích poníží.

A poslední návrh se dotýká provozoven a zaměstnanců insolvenčních správců. Ponechávám ho další diskusi na půdě ústavněprávního výboru. Těch variant, z kterých budeme moci vybírat, je tu několik, ta nejčerstvější varianta i od paní kolegyně Ožanové a i varianta od pana kolegy Blažka.

Toto jsou tři pozměňovací návrhy a posléze se k nim v rámci podrobné rozpravy přihlásím. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Také děkuji. A nyní prosím pana poslance Výborného, který je přihlášen do obecné rozpravy, a připraví se pan poslanec Sadovský.

 

Poslanec Marek Výborný: Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, vážený pane ministře spravedlnosti, milé kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi možná poněkud zevrubněji se vyjádřit k předložené novele insolvenčního zákona. Já se ještě na začátek vrátím k debatě a k poměrně netradičním legislativním postupům, kde tady máme nějaký sněmovní tisk, který už nyní ve druhém čtení projednáváme ve znění osmnáctistránkového, jakéhosi kvazikomplexního pozměňovacího návrhu. Bohužel to je podle mě trochu nešťastný postup, který ale vůbec nejde na hlavu pana ministra současného, ale jde na vrub původního předkladatele, tedy pana ministra Pelikána. Myslím si, že to je přesně ukázka toho, jak bychom neměli v rámci legislativního postupu pracovat a neměli bychom předkládat do Sněmovny tisky, které zjevně potom tady ve Sněmovně musí projít takto hlubokým přepracováním. Bohužel to není jenom otázka insolvenčního zákona, ale i některých. Na druhou stranu chci říci zcela jednoznačně alespoň z dosavadní komunikace s panem ministrem Kněžínkem, že tyto věci se mění výrazně k lepšímu.

Já bych rád shrnul na úvod práci podvýboru pro problematiku exekucí, insolvencí a oddlužení. Někde se v médiích objevilo, že Sněmovna blokuje projednávání novely a že se jí nevěnujeme. Prosím, to jsou mýty. To chci skutečně vyvrátit. Říkal to tady i pan zpravodaj. Podvýbor se nad touto materií sešel sedmkrát. Jenom těch 52 pozměňovacích návrhů jsme projednávali sedm hodin. To snad jasně dokládá to, že to skutečně nikde neleželo. Přiznám se, že ta komplikovanost pro mě osobně jako poslaneckého nováčka byla možná vynikající školou. A za to bych měl panu ministru Pelikánovi poděkovat, protože, alespoň co se legislativy týče, toto skutečně bylo skvělé školení. Po těch sedmi hodinách strávených i s Ministerstvem spravedlnosti a s panem ministrem osobně nad těmi pozměňovacími návrhy vznikl právě ten podklad, který následně prošel poměrně hladce ústavněprávním výborem. Já bych chtěl poděkovat za spolupráci právě i panu ministrovi a Ministerstvu spravedlnosti, kolegům z podvýboru a také legislativě Poslanecké sněmovny a pracovníkům ústavněprávního výboru. Zcela jistě si to zaslouží, protože té práce nad tím bylo skutečně mnoho a bylo zde stráveno mnoho hodin. Děkuji.

A teď už k samotné novele. Nechci tady opakovat to, co říkal už třeba pan zpravodaj. Jenom velmi stručně. To klíčové je, že se mění celá filozofie přístupu k oddlužení. To znamená, ta ambice tady je jednoznačná a to bylo už u toho původního návrhu. Chceme do procesu oddlužení dostat více lidí než dnes. Ten obrovský nepoměr, kdy máme téměř 900 tis. lidí zatížených exekucí a z toho více jak 420 tis. plus minus, dneska už asi spíše plus, jsou zatíženi vícečetnou exekucí, to znamená tři a více, je v tom, že ročně do oddlužení vstupuje cca 20 tis. osob, protože se tam prostě nedostanou, protože nesplní podmínky. A to se tímto návrhem mění. Já věřím, že bude přijat, jak byly schváleny i pozměňovací návrhy. To znamená, umožníme vstoupit de facto téměř všem. Tím jediným limitem, zásadním limitem, zůstane výše dluhu, která nesmí přesáhnout tisícinásobek existenčního minima, což dneska činí asi 2,2 mil. korun.

Je velmi důležité, že špunt, který teď je na vstupu, se odstraní. Naší ambicí i pozměňovacích návrhů bylo to, aby se ten špunt nikam nepřesunul, protože pokud bychom ho přesunuli na závěr procesu, tak ničemu nepomůžeme a bylo by to špatně. Nota bene ten špatný výsledek by se poznal až za pět let. To skutečně nebylo naší ambicí, naším cílem, a proto jednou z důležitých součástí, a to je vlastně obsahem těch osmnácti stránek, řekněme z nějakých 80 %, jsou návrhy, které upravují procesní ekonomii celého procesu oddlužení. Mají výrazným způsobem zjednodušit projednávání u insolvenčních soudů. Proto jsme intenzivně komunikovali i s insolvenčními soudci. A zároveň také má zjednodušit práci a jasně nastavit principy a pravidla pro insolvenční správce. Protože pokud na někoho bude teď kladen velký důraz a význam v celém procesu, tak to budou právě soudy a budou to insolvenční správci. A možná právě proto, před chvílí tady kolega Dominik Feri odůvodňoval navýšení odměny za sepis. Já se nedomnívám, že je to podstatné a důležité. Dokonce to nepožadují ani ti, kteří se tomu věnují. Protože pokud projdou pozměňovací návrhy a výrazným způsobem se zjednoduší celý ten sepis, tak tam skutečně ten důvod k navýšení odměny odpadá. Nota bene, pokud se tady shodneme, že chceme pomoci dlužníkům, tak v případě, že je zatížíme další vyšší platbou, to znamená, platbu za ten sepis platí samozřejmě ten dlužník, to myslím by nebyla cesta úplně správným směrem. Ale beru, že to je naprostá marginálie v celém obsahu.

Ta klíčová věc, o které se vedla dlouhá debata, je těch pět let a zároveň ten trvající jakýsi červený semafor, který ten dlužník musí mít před sebou, aby věděl, že po těch pět let bude žít ve velmi nuzných podmínkách a musí plnit vše tak, aby mu to oddlužení nebylo zrušeno. To znamená, musí dělat maximum pro to, aby nejenom plnil to, co mu už ze zákona bude nařizováno, to znamená platba insolvenčnímu správci a ve stejné výši i platba věřitelům, ale bude dělat maximum pro to, aby splatil alespoň těch 30 % dluhu, protože soudce potom bude právě posuzovat toto jeho úsilí. Proto jsme i v jednom pozměňovacím návrhu jasně definovali, že dlužník je povinen vynakládat veškeré úsilí, které lze po něm spravedlivě požadovat. Je to formulace, se kterou si samozřejmě potom musí poradit ti soudci a správci, protože v případě, že tam bude indikován jakýkoliv nepoctivý záměr, a to je odpověď na tu námitku, vždyť tam tedy jakási nula zůstává, tak ten dotyčný skutečně bude pod dohledem správců a soudců, a bude-li indikován jakýkoliv nepoctivý záměr, tak prostě a jednoduše mu během těch pěti let to oddlužení bude zrušeno.

Já myslím, že to je součást celé ambice i podvýboru - hledat rozumné vyvážené řešení, kdy na straně jedné víme, že jsou tady seriózní věřitelé a nejenom šmejdi, a jejich práva je potřeba také v přiměřené míře hájit, a na straně druhé jsou tady dlužníci, kteří někteří jsou také zodpovědní, jsou si vědomi svých dluhů a chtějí s těmi dluhy bojovat. A pak samozřejmě tady bude skupina dlužníků, kterým je to úplně jedno. Můžeme přijmout cokoliv a oni do toho stejně nepůjdou, protože život mimo standardní ekonomickou zónu jim vyhovuje. A jim nepomůže nic, respektive oni nechtějí pomoci. Tak samozřejmě s tím si neporadíme.

Ještě bych rád zdůraznil jednu věc. Některé pozměňovací návrhy cílí, a to považuji také za velmi rozumné, na osoby, které jsou, řekněme, zranitelnější, ať už jsou to osoby pobírající starobní důchod anebo například matky samoživitelky. Právě ta priorita placení výživného, kdy dotyčný dlužník musí to výživné platit, jinak prostě nebude oddlužen, je velmi potřebná a velmi důležitá. Já jsem rád, že se to tam v rámci těch pozměňovacích návrhů také objevilo.

Dovolte mi ještě říci jednu věc. Dohoda, a nakonec je to dohoda i s Ministerstvem spravedlnosti, byla taková, že nechceme v rámci novely insolvenčního zákona řešit odměny insolvenčních správců, ač tady takové nějaké ambice byly nebo jsou. Nepovažuji to za rozumné, protože moc netušíme, co to s tím systémem udělá. Domluva je taková, že se k té věci vrátíme rok po nabytí účinnosti celé novely, a pak se bavme o tom, zda do odměn insolvenčních správců zařadit nějaký motivační prvek a případně jakým způsobem. V tuto chvíli by to bylo trochu věštění z křišťálové koule. Já osobně se domnívám, že lépe je tuto věc ponechat na úrovni vyhlášky ministra, nikoliv dávat do zákona, kde se to potom vždycky podstatně hůř mění.

Rád bych ještě velmi stručně připomněl, že ta novela sama o sobě není samospasitelná. Je potřeba říci, že tady nebude vítězů a nebude poražených. Pokud přijmeme něco kompromisního, tak vždycky budou námitky z jedné i druhé strany, že jsme dostatečně nešetřili práva těch nebo oněch. Ale my tady nemůžeme jít jinou cestou, skutečně tady jde o to najít rozumný vyvážený kompromis. A je důležité, aby souběžně s novelou byla učiněna ještě další, doprovodná opatření.

Za jedno z klíčových považuji úpravu vládního nařízení o takzvaném nezabavitelném minimu, které je dneska stanoveno fixně a vlastně způsobuje to, že ti dlužníci nemají žádnou motivaci k tomu více si vydělat, nemají motivaci k tomu, aby pracovali tak dobře, aby dostávali odměny, prémie, aby měli případně dva pracovní poměry a tak dále, a tak dále, protože jim stejně všechno nad částku, která, když to tedy bude samostatná osoba, činí dneska asi 9 338 korun, tak ta částka jim prostě stejně bude zabavena. Já si myslím, že je důležité zapojit do toho motivační faktor, který řekne ano, ty jsi šikovný, pracuješ, děláš, co můžeš, tak ti také více zůstane. A zároveň tím samozřejmě také větší částka půjde na úhradu těch dluhů a závazků vůči věřitelům, takže věřitelé na tom také vydělají. Je to velmi důležité. My jsme požádali Ministerstvo spravedlnosti, aby se této věci věnovalo. Na podvýbor jsme dostali jakýsi podklad k debatě a věříme, že toto se na úrovni vládního nařízení také změní a bude to ku prospěchu těch, kteří se právě v insolvenci nacházejí.

Důležitou součástí samozřejmě bude úprava exekučního řádu. Klíčová věc, která by výrazným způsobem z mého pohledu srazila počet exekucí, je možnost daňových odpisů nedobytných pohledávek, kdy dneska věřitelé jenom proto, aby se pak mohli vykázat u Finanční správy, zahajují dopředu jasně marné exekuce. To je věc, která se nepodařila připravit do této novely. Pracujeme na ní a už v avizovaném tisku novely exekučního řádu toto musí být zakomponováno, protože to nepřímo bude mít samozřejmě vliv i na proces insolvencí.

Pak jsou tady další věci typu např. zde už ležícího tisku na omezení reklamy na spotřebitelské úvěry, finanční gramotnost atd., ale to jsou věci doprovodné. Já tím chci jenom říci, že ta novela insolvenčního zákona sama o sobě samospasitelná není a musí ji doprovázet další kroky.

Na závěr mi dovolte jenom stručně představit dva pozměňovací návrhy, které dávám samostatně mimo komplexní návrh z ústavněprávního výboru. Ten jeden je jediným bodem z asi 18, kde jsme se s ministerstvem nakonec neshodli. Tento pozměňovací návrh bude potom načten v podrobné rozpravě. Jedná se vlastně o to, co má být součástí návrhu na povolení oddlužení. Protože chceme-li to opravdu zjednodušit a měníme ten systém na vstupu, tak jsem přesvědčen o tom, že je zbytečné, aby součástí návrhu byly předpokládané příjmy na příštích 6 nebo 12 měsíců, protože to stejně bude věštění z křišťálové koule. Proto navrhuji, aby v tom návrhu byly pouze údaje o aktuálních příjmech dlužníka a očekávaných příjmech. I to bude číslo, které bude skutečně jakýmsi předpokladem. Ale to, jakou výši příjmu případně by uvedl dlužník, které předpokládá, nebude mít stejně vůbec žádný vliv na to, zda mu bude nebo nebude to oddlužení povoleno. Čili já se domnívám, že je zbytečné to tímto zatěžovat. Navrhujeme tam i to, aby údaje o příjmech dlužníka stačily za posledních 6 měsíců, nikoliv za posledních 12 měsíců a aby nebylo potřeba k tomu dokládat listiny, protože dlužníci jsou často ve velmi prekérní situaci, pak to někde tahají z krabic od bot pod postelí, nemohou najít doklady o příjmech apod., je zbytečné asi tímto jim bránit v rychlém vyřízení návrhu na povolení oddlužení.

Takže to je jeden návrh, který se týká procesní ekonomie, který bude potom načten v podrobné rozpravě.

Druhá věc, řekněme, je už zásadnější. Je to věc trochu politické povahy. Je to pozměňovací návrh, který předkládám společně s panem poslancem Petrem Sadovským z klubu ANO, a týká se té druhé varianty, tedy možnosti oddlužení za tři roky v případě, že dlužník splatí 50 % dluhu. My se osobně domníváme, a tak jsme to konzultovali právě i s kolegou Sadovským, že tato možnost je poměrně nebezpečná. Protože pokud někdo je schopen za tři roky splatit 50 %, tak jsem přesvědčen, že za uváděných pět let je schopen splatit možná dokonce celých 100 % nebo podstatně více. Rozumíme té ambici ministerstva, které samozřejmě vychází i z nějakých zahraničních zkušeností, přestože se domníváme, že směrem k věřitelům by bylo velmi vhodné tuto hranici navýšit. Po poměrně komplikovaných jednáních s předkladateli jsme došli ke kompromisnímu řešení ve výši 60 %. Tedy budeme navrhovat, aby splnění oddlužení bylo schváleno v případě, že dlužník v době tří let od schválení oddlužení splatí nezajištěným věřitelům alespoň 60 % jejich pohledávek. Říkám, je to kompromis, ke kterému jsme nějakým způsobem dospěli. A já vám předem děkuji za jeho podporu, protože myslím, že to je právě jedna z cest a jeden ze symbolů, jak dospět k rozumnému kompromisnímu řešení. Znovu říkám, nebude tady vítězů, a věřím, že tady nebude ani poražených.

Díky za podporu celé novele, protože ta skutečně pomůže řešit zoufalou situaci dluhových pastí a zároveň i velmi špatnou situaci věřitelů v České republice. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. To byl pan poslanec Výborný a jako dalšího do obecné rozpravy vyzývám pana poslance Petra Sadovského a připraví se paní poslankyně Zuzana Ožanová. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Petr Sadovský: Děkuji. Dobrý den, pane předsedající, vládo, kolegyně, kolegové. Můj předřečník pan poslanec Výborný už skoro všechno řekl za mě. Já bych se k tomu jenom krátce snad vyjádřil. Jedná se o vztah, kdy na ústavněprávním výboru samozřejmě v té základní novele bylo navrženo 50 % za tři roky. Potom bylo pozměňovacím návrhem navrženo 75 % za tři roky, 70 a 66. Po konzultaci i s ministerstvem a vysvětlení nám bylo jasné, že ve chvíli, kdy dlužník musí zaplatit prioritní splátky a zastaví se mu i nárůst dluhů, že to je neúnosné, protože ho to úplně nemotivuje a mohl by spadnout zpátky do šedé zóny. Šedesát procent, která jsme připravili, tak to je varianta, která se nám zdá kompromisní. Myslím si, že je přijatelná jak pro většinu Sněmovny, tak si myslím, že není úplně negativní pro ministerstvo. Chtěl jsem vás tímto poprosit o podporu tohoto návrhu, kdy jsem i já, nebo hnutí ANO, strůjcem, a budu rád, když ve třetím čtení tomuto návrhu dáte podporu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji a nyní vyzývám paní poslankyni Zuzanu Ožanovou a připraví se pan poslanec... Pardon, já tady mám jednu faktickou poznámku, omlouvám se. Tak paní profesorko, máte možnost vystoupit. Tak já se omlouvám, paní poslankyně, teď mi to tady naskočilo. Ano, máte dvě minuty.

 

Poslankyně Helena Válková: Děkuju, pane místopředsedo, já jsem jenom chtěla upřesnit, že jsem poslouchala projev svého kolegy pana poslance Sadovského, že v podstatě tento návrh vzešel z dílny hnutí ANO. Tak jenom aby nebylo mýlky. Tento návrh byl společným návrhem, na kterém se dohodl i s panem poslancem Výborným. Já mám ráda spravedlivá vyjádření. A já ho sama také, i když jsem byla překvapená, že jsme zrovna se shodli na té částce 60 %, považuji za lepší i z hlediska té výzvy, kterou v sobě nese, že přece jenom dluhy se mají plnit. Čili je to společná snaha obou těchto subjektů.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. Takže paní poslankyně Zuzana Ožanová a připraví se pan poslanec Jan Farský. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Zuzana Ožanová: Dámy a pánové, významným opatřením proti zneužívání oddlužení má být dohled insolvenčního správce. Aby však role insolvenčního správce byla vykonávána tak, jak insolvenční zákon předvídá, je třeba mít postaveno najisto, že osoby, jejichž prostřednictvím může insolvenční správce při výkonu funkce jednat, jsou osobami, u nichž existují záruky profesionálního výkonu svěřených činností. Navrhuji tedy ve svém pozměňovacím návrhu číslo 1389, k němuž se přihlásím v podrobné rozpravě, vyloučení možnosti, aby jeden zaměstnanec podílející se na výkonu funkce insolvenčního správce mohl být zároveň zaměstnán také jiným insolvenčním správcem, a to z důvodu vyloučení střetu zájmů.

Dále je třeba mít postaveno najisto, že osoby, jejichž prostřednictvím může insolvenční správce při výkonu funkce jednat, jsou osobami dostatečně kvalifikovanými a že u nich existují záruky profesionálního výkonu svěřených činností. Proto navrhuji ve svém pozměňovacím návrhu číslo 1390 úpravu mířící k odstranění přetrvávajících výkladových nejasností odborné veřejnosti o tom, jakým způsobem insolvenční správce vykonává svoji funkci. Insolvenční správce má vykonávat svou funkci osobně, prostřednictvím svého zaměstnance nebo zaměstnance dlužníka. Ve zvlášť odůvodněných případech může insolvenční správce funkci vykonávat také prostřednictvím jiných osob, mezi které lze typicky zařadit specializované odborníky z právních, ekonomických a dalších oborů. Obdobně jako například u notářů se také vylučuje široké zastoupení insolvenčního správce třetími osobami na základě smlouvy. Pokud pak jde o využití třetích osob pro některé vedlejší činnosti při výkonu funkce insolvenčního správce, např. při přípravě podkladů a návrhů jednání insolvenčního správce, mělo by být nyní z právní úpravy nepochybné, že je v insolvenčním řízení přípustné toliko výjimečně ve zvlášť odůvodněných případech.

Navrhovaná změna rovněž upřesňuje odpovědnost insolvenčního správce za škodu nebo jinou újmu způsobenou osobami, jichž může využít pro výkon své funkce. Navrhuje se také ukotvit výslovnou povinnost insolvenčního správce využívat pro činnosti při výkonu funkce insolvenčního správce pouze zaměstnanců disponujících minimálním vzděláním a odbornou praxí. Pro řádný výkon činnosti a funkce insolvenčního správce je totiž vzhledem k jejich specifickému postavení v insolvenčním řízení nutné bezvýhradně vyžadovat zaměstnávání pouze kvalifikovaných zaměstnanců, má-li jich insolvenční správce používat pro plnění úkolů při výkonu své funkce. Požadovaná odborná praxe se potom podobá odborné praxi vyžadované pro insolvenčního správce samotného. Liší se však významně kratší délkou.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. A nyní tedy požádám o vystoupení pana poslance Jana Farského a připraví se pan poslanec Lukáš Kolářík. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jan Farský: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych chtěl upozornit na dvě, resp. tři témata v tomto zákoně, která, se domnívám, jsou důležitá, neměli bychom je přehlédnout, a také jsem je zapracoval do pozměňovacích návrhů, které jsou už načteny v systému.

Jedním tématem je stanovení tisícinásobku životního minima jako limitu pro to, jestli bude někdo vpuštěn, nebo nebude vpuštěn do oddlužení, které mu pak může poskytnout to světlo na konci tunelu. Já ho prostě navrhuji zrušit a řeknu vám k tomu proč. Samozřejmě ta částka 2,2 milionu vypadá na první pohled dost vysoká na to, abychom vycházeli vstříc tomu, že i takový člověk se může zbavit dluhů, na druhou stranu je potřeba se podívat na historii těch dluhů. A ono se mnohdy stalo, že z desetitisícových dluhů prostřednictvím sankcí, pokut, neskutečných úroků ta částka mohla vyrůst i na takto vysokou, třeba 2,5milionovou částku. A to je situace, kdy tito lidé, kteří v té jistině dlužili původně třeba 50 tisíc korun, by se nemohli ve finále zúčastnit toho (nesroz.) oddlužení a zůstali by mimo společnost, zůstali by mimo celý systém, jak ve státu funguje, mimo toho, že by byli příjemci dávek a různých pomocí. Mohlo by se říci, že tedy se stačí podívat zpátky a dohlédnout, jak ten dluh vznikl, a tu původní jistinu tam identifikovat, ale ono to dost dobře nejde, protože se s těmi dluhy často obchodovalo a příslušenství bylo kapitalizováno a v podstatě se slily do nového dluhu, takže v něm už nenajdete těch původních třeba 50 tisíc dluhu. Proto navrhuji tuto částku zrušit.

Jsem rád, že celý zákon se nebere na lehkou váhu a že ve Sněmovně je mu věnována velká pozornost, byť po změně ministra spravedlnosti na chvíli se to projednávání mírně zpomalilo, ale tady bych chtěl poděkovat kolegovi Markovi Výbornému, který se zákona ujal a skutečně ho těmi sněmovními uličkami provází. Je to velký problém, který tady dneska řešíme, možná větší, než jsme si ochotni připustit, protože lidí, kteří jsou v exekuci, je někde takřka milion. Těch, kteří jsou v bezvýchodné exekuci, to znamená v situaci, kdy se v podstatě přes veškerou životní snahu nikdy svých dluhů nedokážou zbavit, těch je možná něco kolem půl milionu podle odhadů odborníků. A to jsou lidé, kteří podle současné právní úpravy v podstatě ani nemají žádný důvod vůbec se začít snažit splácet, vůbec nemají důvod být aktivní, vůbec nemají důvod se pokusit z té pasti dostat, protože to prostě nejde.

Zákon, který je tady dnes projednáván ve druhém čtení, jim má dát tu šanci. On jim dá šanci, aby se situace, do které se samozřejmě částečně dostali vlastní vinou, ale která částečně narostla i legislativou, která byla minimálně do konce roku 2016 v ČR platná, tak tito lidé budou mít šanci. Co to přinese? Přinese to pro ně možnost, aby nebyli už pouhými příjemci a závislými na pomoci státu a možná sem tam na nějakém přivýdělku načerno, ale aby to byli lidé, kteří po nějakém období, které je tady diskutováno, ať jsou to tři roky, pět nebo možná sedm let v původním návrhu zákona, tak aby se po tomto období mohli vrátit do práce a mohli třeba začít nový život. Mluvíme o 500 tisících lidí v exekuci, ale k nim je potřeba také připočítat jejich rodinné příslušníky, jejich potomky. A to je nevyčíslená škoda, která nám tady hrozí, pokud ji nezačneme řešit, protože se přirozeně v takových rodinách ty stereotypy chování přenášejí z generace na generaci.

A k tomu si tedy dovoluji dát pozměňovací návrh takový, který upravuje z mého pohledu jednu velkou slabinu, kterou zatím ty pozměňovací návrhy mají, a teď budu mluvit konkrétně o pozměňovacím návrhu paní poslankyně Malé a pana poslance Nachera, kteří na jednu stranu sympaticky tu sedmiletou klatbu, tu sedmiletou bídu, kterou si mají projít dlužníci, zkrátili na pět let, ale dali tam tu závěrečnou podmínku, že pokud splatí více jak 30 % ze svých dluhů, tak soud neposuzuje nic a oddlužení je dokončeno, ale pokud splatí méně jak 30 % ze svých dluhů, tak soud posuzuje. Posuzuje, jestli se těch pět let chovali dostatečně odpovědně, jestli těch pět let dělali všechno, co mohli, a může se tak lehce stát, že někdo, kdo vstoupí do oddlužení a musí pět let žít skutečně s minimem, maximálně se snažit přijímat práci, byť neodpovídá jeho vzdělání, tak po pěti letech se na soudu řekne, že splatil jenom 24 % ze svých dluhů, a oddlužení se tedy ruší a jako by nic neudělal, jako by se o nic nesnažil. Zkuste se vžít do pozice takového člověka, kdy dostanete možnost, abyste pět let žili v bídě s nejistotou, jestli to k něčemu na konci bude. Šli byste do takového oddlužení, nebo ne? Já tedy osobně ne.

Proto navrhuji úpravu tu, že pokud u někoho proběhne celých pět let režimu oddlužení a v průběhu těch pěti let toto oddlužení nebude zrušeno, to znamená, že insolvenční správce nenajde důvod, že by se dlužník choval nezodpovědně, že by se nesnažil o splácení toho dluhu, že by nevedl život takový, který by k maximálnímu splacení dluhů byl, tak pokud on toto dokáže, pokud se pět let bude chovat skutečně maximálně slušně tak, aby už po těch pěti letech soud znovu tento případ neposuzoval. Není to o odbřemenění soudů, to není to primární, byť samozřejmě je to jedna z pozitivních externalit, kterou to přinese, ale to podstatné je, že ten člověk nebude žít v takové nejistotě. A pokud se nebude chovat správně, tak už mu to oddlužení bude přerušeno dříve v průběhu těch pěti let.

Na začátku také, když do toho oddlužení má vstoupit, tak musíme počítat s tím, že to není úplně automatizované. Soud posuzuje, jestli to není vedeno nepoctivým záměrem, jestli bude schopen splatit alespoň odměnu insolvenčního správce, výživného a dalších povinných částek, nesmí to být provázeno lehkomyslností, nedbalostí a v posledních deseti letech nesmí projít už v tu chvíli oddlužením. A tyto dva momenty tedy zde navrhuji, aby se v tom zákoně změnily, aby nebyl limit dluhu pro vstoupení, ale aby soud posuzoval, jestli to oddlužení má smysl, a zároveň, aby pokud někdo pět let projde tou v uvozovkách klatbou, tou bídou, kdy musí všechno splácet, musí všechno rozprodat, musí udělat maximum pro splacení těch dluhů, tak aby nebyl na konci těch pěti let v posuzování toho, jestli náhodou to všechno nebylo úplně k ničemu. Já se obávám, že pak ta novela totiž bude mít daleko menší dopad a že vlastně nenaplní to, s čím ji předkladatel přinášel do Poslanecké sněmovny ke schválení a k projednání.

Mám tam jeden alternativní návrh k těm pěti letům. Proč alternativní a proč ho tady vůbec připomínám. Já tam dokonce navrhuji, jestli by doba splácení neměla být jenom tříletá. Proč takhle možná z vašeho pohledu až příliš vstřícnou variantu navrhuji? Protože sedm let z původního návrhu by bylo úplným unikátem. To v Evropě nenajdete. Daleko častější je tříleté řešení oddlužení. Dokonce jsou země, kde stačí rok na to očištění se a možnost nového začátku. A proč tři roky? Protože už se od roku 2016 projednává směrnice, která v tuto chvíli se tedy týká živnostníků, která by měla být schválena během dvou let, a debatuje se o tom, že by se mohla vztahovat i na fyzické osoby, na spotřebitele, která zatím má ve svém návrhu, že by to oddlužení mělo proběhnout za tři roky.

Představa, že teď schválíme návrh zákona, který umožní vstoupit do pětiletého oddlužení, a v průběhu těch pěti let tady budeme projednávat implementaci směrnice, která zavede tříleté oddlužení, je dost zmatečná. Takže tento pozměňovací návrh má na to upozornit a dát na zváženou. A je to i určitá výzva k Ministerstvu spravedlnosti, aby pro projednání mezi druhým a třetím čtením nám analyzovalo tuto situaci kolem směrnice natolik, abychom se k tomu mohli v garančním výboru vyjádřit a postavit tak zodpovědně, abychom ty, kteří v této nepříjemné situaci jsou, nedostali do ještě větších potíží.

K těm pozměňovacím návrhům, které jsou vloženy do systému, se přihlásím ještě v podrobné rozpravě. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak, to byl pan poslanec Farský. Nyní přečtu omluvy. Z pracovních důvodů se do konce jednání omlouvá poslanec Jan Skopeček, ze zdravotních důvodů se omlouvá od 17.30 do konce jednacího dne poslanec Jan Řehounek, dne 3. 10. mezi 17.30 a půlnocí se z rodinných důvodů omlouvá poslankyně Lenka Kozlová a pan poslanec Petr Pávek se omlouvá mezi 17. a 19. hodinou z rodinných důvodů.

Tak, takže pokročíme. Další v pořadí tedy mám dvě faktické poznámky. Jako prvního požádám o vystoupení pana poslance Marka Výborného a připraví se pan poslanec Patrik Nacher. Tak, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Marek Výborný: Děkuji za slovo. Já jenom stručně dvě věci. Zazněla tady informace o evropské směrnici, o tom samozřejmě víme. Ale tak buď si řekneme, že ten problém je opravdu vážný a že ho chceme řešit teď co nejrychleji, protože i ti dlužníci a ve finále i ti věřitelé na to čekají, anebo tady budeme čekat, až bude schválena - ještě není schválena, teď leží v Evropském parlamentu, ano. Tak já myslím, že je lepší i s vědomím toho, že v řádu čtyř pěti let budeme muset ten zákon znovu otevřít, tak je lepší ale teď něco přijmout. To je první věc.

A druhá věc, vaším prostřednictvím k panu kolegovi Farskému. Já bych chtěl opravdu vyvrátit obavu z toho, že by po pěti letech mohl dlužník zplakat nad výdělkem, protože nějaký soudce práskne bičem a řekne ne, já tě neoddlužím. To prostě není možné. Jednak v případě, že bude indikován nepoctivý záměr v průběhu oddlužení, tak prostě to bude zrušeno a nebude se čekat na to, až doběhne pět let. To je jedna věc. A druhá věc je ta, že ten soudce by měl v případě, že dlužník skutečně nesplní těch 30 %, tak by měl věc posoudit, zda skutečně ten dotyčný dělal všechno, co mohl. A v případě, že tomu tak bude, ano, že vyvinul spravedlivé úsilí, které po něm lze požadovat, tak prostě bude oddlužen. A já bych tady poprosil, věřme soudům a nepředpokládejme, že ti soudci v tomto smyslu si budou rozhodovat podle nějaké své libovůle. Nebudou. Ti soudci ale tam jsou tím důležitým semaforem, který by tam měl na konci zůstat. V okamžiku, kdy to otevřeme úplně, tak si myslím, že tady hrozí ten morální hazard. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak, děkuji i za dodržení času. A nyní tedy další dvě faktické poznámky, takže pan poslanec Patrik Nacher a připraví se pan poslanec Farský. Tak, vaše dvě minuty. Prosím.

 

Poslanec Patrik Nacher: Dámy a pánové, dneska počtvrté nebo pokolikáté pěkné odpoledne. Já bych chtěl reagovat na kolegu Farského vaším prostřednictvím, jestli mě tedy poslouchá. Já nevím, jestli to je tím, že jsou tři dny do voleb, ale já ten jeho návrh, já mu nerozumím. Já mám pocit, že on ty naše pozměňovací návrhy nečetl, nebo se neúčastnil toho podvýboru. Zároveň se všichni shodneme na tom, že neexistuje černobílé řešení, že tady není dlužník, který by byl jenom nezodpovědný, a naopak není tady dlužník, který by byl nevinný. Není tady věřitel, který je pouze lichvářem, a není tady věřitel, který je seriózní a trpělivý. A my tady hledáme jenom nějaký střed, který by pomohl těm dlužníkům, kteří chtějí tu situaci řešit. Chtějí tu situaci řešit, to bych podtrhl, a zároveň to nepoškodí ty věřitele. Věřitel se nerovná jenom nějaký institucionální věřitel. Tak.

A teď ta varianta, s kterou jsme přišli s Táňou Malou. Ta řeší to, že odstraňuje tu 30% bariéru a jasně říká, že když ten dlužník vyvine veškeré úsilí, když si přečtete ten pozměňovací návrh, a to, co je po něm možno spravedlivě požadovat v tom průběhu, v tom průběhu těch pěti let, to přece není překvapivé. To znamená, že když se v průběhu pěti let zjistí nějaké negativní změny, tak ten insolvenční správce má povinnost informovat o tom insolvenční soud. To prostě není tak, že z ničeho nic po pěti letech se všichni budou divit. Tak v takovém případě je oddlužen, i přestože nedosáhne 30 %. V případě, že dosáhne 30 % a více, tak je oddlužen v té chvíli automaticky. Tam jde o to, abychom my zdůrazňovali, že to je 30 % minimálně. Dneska, když se podíváte, tak čtvrtina dlužníků splatí celých 100 %. Prostě nehrajme tady na to, že se tady blížíme k nějaké převlečené nule. My chceme jenom do toho systému pustit ty lidi - (Předsedající: Čas.)

Tak já se přihlásím znovu.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak, takže jako další s faktickou poznámkou, a s poslední zatím tedy, pan poslanec Farský. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Jan Farský: Děkuji za slovo. Rozumím, návrh jsem četl. Je skutečně tam dáno, že pokud splatí více jak 30 %, nikdo nic dalšího neposuzuje. Pokud nesplatí 30 %, soud posuzuje. V posledních měsících jsem se věnoval a věnuji tomu, že v České republice je nějakých 300 tisíc nezákonných exekucí, které jsou pořád vymáhány. Komunikoval jsem s jednotlivými soudci a musím říci, že na různých soudech po České republice je různá rozhodovací praxe. Já tím nijak nezpochybňuji autoritu soudů a myslím si, že jako je to jedna z částí, která tedy není úplně v pořádku, ale zároveň to neznamená, že je to nespravedlivé rozhodování. Ale ta nejistota tam bude. Protože pokud ten člověk neplní své povinnosti, tak má přijít o tu možnost, už v průběhu těch pěti let na základě zprávy insolvenčního správce to má soud prostě zrušit. A ne že pátý rok potom, co pět let bude probíhat ten dozor insolvenčního správce, bude insolvenčního správce platit, bude odvádět nějaké částky v maximální možné míře a bude pod přísným dozorem, tak po těch pěti letech, kdy nesplní 30 % a více, tak bude vystaven té nejistotě. A ta nejistota je, protože to rozhodnutí není garantováno, že ve finále bude mít zrušenu tu možnost, a bude znovu na začátku, jako by pět let nic neudělal.

Já se obávám, že ten institut - a když se vžiji do pozice dlužníka, tak já bych do toho měl problém vstoupit, protože bych zvažoval, jestli mi stojí za to vůbec podstupovat pětiletou klatbu, když po těch pěti letech stejně nevím, jestli se dostanu k oddlužení nebo ne, protože bude to na posouzení soudce, jestli jsem vyvinul dostatečné úsilí.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Čas. Tak, nyní tady mám tři přihlášky na faktické poznámky. Takže jako první vyzývám paní poslankyni Taťánu Malou, připraví se pan poslanec Patrik Nacher a následně ještě pan poslanec Jiří Bláha. Tak, paní poslankyně, máte slovo, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Taťána Malá: Děkuji za slovo. Pane předsedající, kolegyně, kolegové, já jenom bych krátce zareagovala na příspěvek pana kolegy Farského. Samozřejmě že dnes, už i dnes může být to oddlužení ukončeno v průběhu, pokud ten dlužník neplní své povinnosti. To znamená, vyvolávat tady jakési obavy z toho, že dlužníci, pokud budou pět let správně plnit, budou pracovat, co jim síly stačí, nesplní 30 % a soud jako na konci řekne "milý dlužníku, je mi líto, prostě se mi nelíbíš, ale nesplnil jsi", tak toto opravdu není namístě. Tak to určitě není a nebude. Ten dlužník v průběhu toho insolvenčního řízení, v průběhu toho oddlužení už dnes komunikuje se soudem, komunikuje se správcem, správce podává pravidelně zprávy o plnění oddlužení toho dlužníka. A já si myslím, že opravdu není namístě obava z toho, že pokud dlužník bude pět let plnit tak, jak má, tak že mu nebude umožněno to oddlužení dokončit. Takže já myslím, že toto jsou liché obavy.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak to byla paní poslankyně Malá. Nyní tedy požádám o vystoupení pana poslance Patrika Nachera a připraví se pan poslanec Bláha. Tak, prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Patrik Nacher: Tak děkuji za slovo. Dámy a pánové, já mám pocit, že my tady vůbec nechápeme tu základní filozofii. Základní filozofie toho návrhu je vyřešit ten současný problém současně s tím, aby se nepoškodili další účastníci, ani věřitelé, ani dlužníci. V případě, že to bude příliš, když to řeknu polopaticky, příliš měkké ve prospěch dlužníků, tak jak k tomu přijdou ti dlužníci, kteří dneska musejí projít těmi 30 procenty? Když se podíváte na ty, co zpracovávají dneska ty insolvenční zprávy, tak ten počet těch nápadů klesá. Klesá, protože všichni čekají, co tady z té Poslanecké sněmovny vyjde.

Ten princip byl přece o tom, že my chceme do toho systému oddlužení pustit lidi, kteří se tam dneska nedostanou, protože nesplní tu 30% hranici i přesto, i přesto, že v průběhu života se jim třeba zvyšuje příjem, takže by těch 30 % zaplatili. Nebo i přesto, že by třeba v důsledku zaplatili 20 %, ale i těch 20 % je dobře: pro ně, že mají ten restart, i pro toho věřitele, že má aspoň těch 20 %. A oni se dostanou z té šedé zóny. Ale z toho neznamená, že tam v tom režimu bude úplně každý, protože my jsme tady, pane kolego Farský prostřednictvím pana předsedajícího, pouze vlastně takoví zprostředkovatelé mezi dlužníkem a věřitelem. A to nemůže být vyváženo pouze na jednu stranu. Tak to pak běžte vysvětlovat těm věřitelům, kteří nám píší také, jak zase k tomu přijdou oni. A já dodávám, jak k tomu přijdou ti dlužníci, kteří dneska to splácejí anebo kteří dneska procházejí tím oddlužením. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: To byl pan poslanec Nacher a nyní tedy pan poslanec Bláha, připraví se pan poslanec Farský a potom pan poslanec Ferjenčík, stále faktické poznámky. Prosím.

 

Poslanec Jiří Bláha: Vážení kolegové, jenom bych chtěl, abyste si uvědomili, co tady zaznívá. Zaznívá tady: už tři měsíce se věnuji problematice exekucí, insolvencí. To je hrozné zjištění, že vlastně my rozhodujeme o lidech po třech měsících zjišťování, ale přitom ta problematika je tak obrovsky složitá, že opravdu to nelze takhle říct po třech měsících bádání, jak to vlastně je. Já se exekucím, insolvencím věnuji celých deset let, co s nimi přicházím denně do styku. Letos máme krásné výročí. Letos to je deset let a deset let se setkávám s tím, že všichni, kteří jsou v tomto systému, se to naučili jenom dojit. A dneska se nemůžeme divit dlužníkům, že nechtějí se nechat oddlužit. Jestliže mám jistotu, že si vydělám dvanáct nebo šestnáct tisíc, tak nebudu mít zájem se oddlužit.

Musíme na to jít úplně obráceně. Musíme říci: budeš platit deset tisíc a nezajímá nás, kolik si vyděláš. Ale na to je potřeba, abychom se pustili do celkové změny, systémové, tohoto zákona. Já věřím tomu, že se do toho pustíme. Pojďme se posunout, pojďme schválit co nejjednodušší změny, abychom je byli schopni vůbec uvést v praxi, a pojďme se pustit do systémové změny celého exekučního zákona, aby lidem se vyplatilo se oddlužit, a pusťme do toho oddlužení úplně všechny, kteří se chtějí oddlužit, a věřte tomu, že jich bude většina.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji a nyní pan poslanec Farský s faktickou a následně se připraví pan poslanec Ferjenčík. Prosím.

 

Poslanec Jan Farský: Moc děkuji za ty poznámky a jsem rád, že se dostáváme k tomu souběhu, k tomu řešení. Tady zaznělo docela jasně, že pokud je něco pět let v pořádku a pět let insolvenční správce dodává zprávu o tom, že to funguje, jak má, tak tomu člověku přeci pátý rok to soud nezruší. Tak ať když někdo je pět let v té situaci oddlužovací, v té bídě, tak ať už to soud ani neposuzuje, když stejně říkáme, že automaticky, kdo to přežije pět let, tak bude oddlužen. A to je podstata mého návrhu: když tam pět let insolvenční správci říkají, že je všechno v pořádku, tak není potřeba po pěti letech znovu ten systém přehodnocovat a vyhodnocovat, jestli to v pořádku bylo. To je ta nejistota, která mi tam vadí. A odhlédněme od té akademické pozice, kterou tady třeba zastáváme, a díváme se na to tím možná až přílišným nadhledem, ale to je situace člověka, který se rozhoduje o tom, jestli pět let bude žít z minima, rozprodá se jeho majetek a na konci se mu může stát, že to rozhodnutí bude negativní a on bude zase úplně na začátku, jenom pět let prožije fakt ve složité situaci. Pro to, aby ten zákon fungoval, myslím si, je podstatné, aby na tom konci, na tom pětiletém období, pokud pět let bude v pořádku, pokud to potvrdí insolvenční správci, není potřeba, aby znovu o nich rozhodoval soud.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: To byl pan poslanec Farský. Poslední faktická poznámka zatím pan poslanec Ferjenčík.

 

Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo. Já si myslím, že návrh kolegy Farského je naprosto racionální. Skutečně nedává smysl, aby po pěti letech probíhajícího oddlužení mohl soud konstatovat, že to oddlužení se nekoná.

A druhá věc. Reakce na kolegu Nachera ve věci té odpovědnosti a pozice věřitele a dlužníka. V tuto chvíli bohužel celá společnost subvencuje věřitele. Dneska nejefektivnější je z hlediska třeba těch krátkodobých půjček, když ten dlužník není schopný splácet, a podle mě je naprosto nutné, a k tomu ten návrh také má směřovat, aby část odpovědnosti za to, že půjčují peníze lehkovážně, nesli ti věřitelé, a nelze, aby veškeré náklady vymáhání nesl stát a veškeré výnosy z toho měli věřitelé. A bavíme se o tom byznysu s chudobou, o těch věřitelích, kteří půjčují za účelem toho, aby jim nebylo splaceno řádně. A to se v České republice bohužel rozběhlo jako byznys, který je potřeba řešit, a proto ostatně tady tenhle zákon máme. Samozřejmě druhá věc jsou věřitelé, kterým třeba někdo nezaplatil faktury, ale to je úplně jiný případ.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. (Hovoří k poslanci Chvojkovi.) Nyní tedy mám vás přihlášeného, ale kdyby to nebyl faktická, tak vás přeskočil s faktickou ještě pan poslanec Nacher, ale jestli si to vezmete, faktickou, tak vás tam pustím. Pan poslanec Chvojka.

 

Poslanec Jan Chvojka: Děkuji za slovo. Já jenom jako zpravodaj, byť je to faktická poznámka, přátelé, třeba teď apeluji na tu dvojku, co byla přede mnou, Farský, Ferjenčík. Pokud to dneska nedoděláme do sedmi, tak to druhé čtení nedoděláme tento týden, bude přesunuto na ty dva týdny v říjnu. Bude velký problém, aby ten zákon byl účinný od 1. ledna příštího roku. Takže přátelé, jestli se budeme vyčerpávat faktickými poznámkami a debatami o tom, co proběhlo na výboru, tak to dnes nedoděláme. Máme čas do 19 hodin. Je taková dohoda politických klubů, prodlužovat to nebudeme. Takže já na vás apeluji, aby pak například některé politické strany nebo někteří přátelé, kteří prosazují tento zákon, a já mezi ně patřím, neříkali, že to tady někdo blokoval nebo že to někdo nechtěl, protože takhle to zatím vypadá. A zatím se tak bohužel chovají ti, kteří ten zákon podporují. Takže prosím, zmírněme se a zkusme už mluvit méně, aby zákon prošel z druhého čtení do garančního výboru a potom za tři týdny do třetího čtení. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: To byl zpravodaj pan poslanec Chvojka. Nyní tři faktické poznámky - pan poslanec Bláha a připraví se pan poslanec Nacher a připraví se pan poslanec Benda.

 

Poslanec Jiří Bláha: Vážení kolegové, kolegyně, ale ono nelze mlčet. Jestli budeme mlčet, tak ti lidé, kteří se s tím setkávají na té druhé straně, si o nás budou myslet, že vlastně rozhodujeme o nich bez nich.

To znamená, že první věc: Rozhodně to, co tady říká prostřednictvím pana předsedajícího pan Farský, nemůžeme brát jako dogma nebo jako prostě, že takhle to je. Prostě dneska ti lidé, jelikož si nesáhnou na možnost si vydělat, tak okamžitě, jakmile na ně spadnou insolvence, odcházejí do šedé zóny. A věřte tomu, že na i rady těch insolvenční soudců, kteří jim řeknou: hele, ty tady musíš zaplatit 30 % a na to ti stačí takovýto plat. Takže změním fiktivně město, ale co nejhorší, já si i pronajmu sociální byt s podporou státu, takže to zaplatíme zase ještě všichni znova. A tak jak to je nastavené, to nebude jinak fungovat. Takže lidé se v tom naučili chodit, protože jim nic jiného nezbývá. A opravdu, jestli o tom nebudeme mluvit a nepojmenujeme to, koho to nejvíc zatěžuje, tak v současné době to nejvíc zatěžuje podnikatele, který musí za insolvenční nebo za exekuční soudce nebo správce vykonávat celou agendu, ale s tím, že za to ručí finančně ve své firmě, a je to třeba - 23 exekučních případů teď mám ve firmě, 21 druhej. Teď mi zrovna jeden odchází, protože na něj spadly insolvence, tak okamžitě dal výpověď. Tak taková je realita. Ta je úplně jiná, než vy znáte. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. A nyní tedy vyzývám pana poslance Patrika Nachera a připraví se pan poslanec Benda. Prosím.

 

Poslanec Patrik Nacher: Já bych také navázal na kolegu Chvojku, abychom to teď nějak urychlili, ať skutečně těm lidem pomůžeme, ale není možné někdy nereagovat na věc, která potom ve veřejném prostoru bude žít svým životem. Já musím zareagovat na kolegu Ferjenčíka vaším prostřednictvím. A je to zase ten černobílý svět. Stejně tak jako každý dlužník není nezodpovědný, tak není každý věřitel lichvář. To tak není. Když to tady dáme do jedné kopy a potrestáme všechny věřitele, že si za to můžou sami, tak to je špatně.

Kdybyste si, pane kolego, přečetl další pozměňovací návrhy, tak byste zjistil, že v případě, že příslušenství... že v případě, že příslušenství toho dluhu je vyšší než jistina, tak se obrací pořadí uspokojování pohledávky. Z tohoto příslušenství se stane podřízená pohledávka. Tudíž to je odpověď na všechny lichváře. A tím my odlišujeme lichváře od věřitelů. Je potřeba se podívat na pozměňovací návrhy komplexně, nejenom na náš, co máme s Táňou Malou, a v tom komplexu to potom pomůže dlužníkům, a já dodávám zodpovědným, a nepoškodí to věřitele, a já dodávám seriózní. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: To byl pan poslanec Nacher. Nyní pan poslanec Benda a je to zatím poslední faktická poznámka. Pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážené dámy, vážení pánové, já se snažím faktických poznámek nezneužívat, ale musím fakt zareagovat na pana kolegu Chvojku, který nám tady vykládá, jakým způsobem bychom to měli schválit do konce roku, aby to mohlo platit od 1. ledna. Tak jenom upozorňuji, že navržená účinnost je prvním dnem čtvrtého kalendářního měsíce následujícím po jeho vyhlášení. Je zcela zjevné, že do 1. ledna, to byste to tady museli mít v březnu. Takže se zase neblbněme. Jestli to bude na této schůzi, je jenom politický program sociální demokracie, která tvrdí, že oddluží lidi, a jde o to, aby to bylo před volbami, jinak je úplně jedno, jestli to bude v říjnu, nebo v listopadu.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Vrátíme se do obecné rozpravy, resp. jsme v obecné rozpravě, ale do standardních přihlášek. Pan poslanec Lukáš Kolářík, požádám vás o vystoupení, a připraví se opět pan poslanec Benda. Prosím.

 

Poslanec Lukáš Kolářík: Dobrý den, děkuji za slovo, pane předsedajíc. Vážení kolegové a kolegyně, dovolte mi, abych vás seznámil se stanoviskem klubu Pirátů k tomuto sněmovnímu tisku. My tuto novelu vítáme, jsme za ni rádi, protože jak už tady zaznělo, těch předlužených lidí je v ČR velké množství, a ti lidé, to dnešní nastavení, které tam je, alespoň 30 % zaplacených závazků, způsobuje to, že spousta lidí na to nedosáhne a jsou v takové situaci, že stát pro ně nemá žádné řešení. To si myslím, že není dobře, že vždycky by měla být nějaká druhá šance. I když udělám nějakou chybu z nepozornosti, nebo zapomenu něco zaplatit třeba i schválně, tak si myslím, že časem si to člověk uvědomí a měl by opravdu druhou šanci dostat.

Vítáme, že už to není o tom, jestli ano, nebo ne, tento zákon, ale spíš parametrické změny, jenom jak je tam pustit, nebo nepustit. Je třeba si uvědomit ještě jednu věc, že celá společnosti ty lidi, kteří jsou v dluhové pasti, dotuje nějakým způsobem, jednak na příjmové stránce, kdy stát přichází o daň, kterou by zaplatili tito lidé z normální legální práce, tak i na výdajové straně, kdy je dotujeme nějakým způsobem v dávkách, dotujeme zdravotnictví, protože jsou náchylnější na choroby, je tam nějaká prevence kriminality, někdy i náklady na vězeňství, protože ti lidé opravdu třeba skončí ve vězení.

I my Piráti máme trošičku problém s pozměňovacím návrhem Patrika Nachera, protože si opravdu myslíme, že to bude způsobovat to, že lidi to nebudou chtít využívat, protože opravdu nebudou vědět, co za těch pět let bude. Ono tady zaznělo, že pokud bude řádně platit, pokud nebude, tak mu to zruší. Také nevidím žádný důvod, proč by to měl nakonec ještě posuzovat soud, když vlastně kdyby ten člověk řádně neplnil a nesplácel dluhy, tak jak má, tak by mu to přece bylo zrušeno už během insolvenčního řízení. V tomto také vidím problém.

Jsem rád, že se zmenší práh pro vstup do insolvence, protože je opravdu dneska velký problém, že na něj lidé nedosáhnou a v podstatě to mají doživotně, tento svůj problém. Já jsem to tuhle přirovnával k tomu, že kdybych udělal nějaký průšvih, napil bych se, jel bych, řídil bych, srazil bych se s nějakou mladou rodinou, některé bych z toho zabil, tak samozřejmě dostanu trest vězení, ale když z toho vězení vyjdu, tak jsem v podstatě čistý. Kdežto tuten trest je doživotně. Tam prostě stát v tuto chvíli nemá řešení pro lidi, kteří jsou předlužení a není u nich potenciál zaplacení 30 %.

My vítáme usnadnění vpuštění těch lidí a opravdu oddlužení většiny, protože předlužených je spousta a už dávno nemají být v exekučním řízení, ale mají být v druhém systému, a to jsou insolvence. Za Piráty musím říct, že my toto vítáme, že se sníží práh pro vstup. Děkuji. (Potlesk vpravo.)

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. A nyní požádám o vystoupení pana poslance Marka Bendu a připraví se paní poslankyně Kateřina Valachová. Pane poslanče, máte zase slovo.

 

Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážené dámy, vážení pánové, všichni mě prosí, abych už byl maximálně stručný. Chápu, že je středa, poslední den sněmovny. Přesto si nemůžu odpustit jednu poznámku, zvláště ke ctěnému kolegovi Patriku Nacherovi.

Míra pokrytectví, kterou nám tady předvádí hnutí ANO, které na jednu stranu... Pelikán vybíhá s představou, váš bývalý ministr, velký guru, s představou, jak je třeba všechny oddlužit, jak je to nezbytně nutné říct nulu, protože přece spousta lidí je tady zločinci a podvodníky, kteří jim dali na vysoké úroky půjčky, které oni nutně potřebovali, zadlužena tak, že se nemůže dostat ze své dluhové pasti, a současně váš velký předseda vlády, politický guru, jmenuje na první místo pražské kandidátky člověka, který investoval do společností, které se živily na vysokých úrocích na půjčkách. A tento člověk poskytne hnutí ANO dar pro volby ve výši 3 miliony. Z čeho myslíte, že asi ty 3 miliony pocházejí? Kde se asi tak vzaly než z toho, že takhle odírali na vysokých úrocích nějaké ty nebohé věřitele? V tomto směru si myslím, že by opravdu bylo záhodno někdy více mlčet nebo si více rozmýšlet, koho si dáváte na své kandidátky a koho si na ty kandidátky nedáváte. Pokládám to opravdu za nesmírně sporné.

To je snad to, co jsem chtěl říct politicky. Pokusím se opravdu být velmi stručný, jenom bych se rád vyjádřil k jednomu návrhu, který v podrobné rozpravě přednese ještě pan kolega Blažek, a to je návrh, v kterém doporučujeme, a já si myslím, že to je velmi rozumné, abychom řekli, že tato zvýhodněná, kde je možné jít i pod 30 % zaplacení dluhu, tato zvýhodněná možnost oddlužení se vztahuje opravdu jen na ty staré dluhy. Abychom řekli ano, byly tady situace, kdy z malých dluhů díky právnímu vymáhání vznikaly dluhy mnohem větší, byla tady situace, kdy celá řada nebankovních i bankovních subjektů nebyla dostatečně regulována, půjčovala nezodpovědně a dostávala lidi do - samozřejmě za to vždycky mohli ti lidi, co si půjčili, aby nám bylo jasné. Dostávala ty lidi do obtížně řešitelných situací.

Ale přijali jsme nějaký nový zákon o spotřebitelském úvěru, přijali jsme povinnost institucí přezkoumávat, dokonce s tou možností, že pokud je předlužení příliš, pokud je nepoměr příliš jasný, je možné půjčku úplně vypovědět.

A pak by bylo správné říct ano, řešíme nějakou minulou situaci, v které jsme schopni připustit, že jdeme i pod 30 %. Pro situace do budoucna říkáme: není možné si půjčovat, prosím, milí občané, milí dlužníci, není možné si půjčovat způsobem, že budete doufat, že z toho zaplatíte maximálně 15, 10, 20 %. To přece je strašně špatný signál.

V tomto směru si myslím, že bychom měli říct ano, jestli chceme řešit něco z minulosti, tak připusťme, že se svolením soudu, a tady si myslím, že naopak to svolení soudu, a dokonce to závěrečné posuzování soudu je velmi správně, protože ten soudce jediný z nás vidí konkrétní případ. A vidí, jestli si ten člověk napůjčoval 2 miliony na hazardní hru, nebo jestli opravdu byl v nějaké složité životní situaci, nebo se dostal do nějaké pasti, méně svou vlastní vinou. Tam si myslím, že ten soudce je správný. Ale do budoucna bychom měli říct: minimum 30 % i v tomhle přísném režimu pěti let pokládáme za nezbytné. Lidé se nemají zadlužovat. Stejně jako se nemá zadlužovat stát. Ale tomu také v této Sněmovně zdá se, rozumí jenom menšina. Ale lidé se nemají zadlužovat nad svoje poměry. A bylo by správné, abychom tento signál do budoucna poslali.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. A nyní já jsem byl požádán paní poslankyní Věrou Kovářovou, která má pro nás technické sdělení týkající se včerejšího hlasování. Takže já bych paní poslankyni dal vzhledem k tomu, že v 19 hodin už budeme končit podle předpokladů, tak vám dám prostor se vyjádřit. Prosím.

 

Poslankyně Věra Kovářová: Děkuji za slovo. Já bych jenom chtěla uvést pro stenozáznam, že při hlasování číslo 195 jsem hlasovala proti, a na sjetině mám uvedeno pro. Nezpochybňuji tedy hlasování, jen pro stenozáznam. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. To je dostačující. A nyní bychom tedy pokračovali. S faktickou poznámkou mám přihlášeného pana poslance Bláhu. Takže já vám dám slovo. Je to zatím jediná faktická poznámka. Vaše dvě minuty, pane poslanče. Prosím.

 

Poslanec Jiří Bláha: Vážení kolegové, kolegyně, já musím reagovat zase na kolegu Bendu prostřednictvím pana předsedajícího. Je to všechno hezký, co tady povídáte, ale vzpomeňme si, kdo byl, když se exekuce, insolvence zaváděly. Kdo uváděl ten zákon do praxe. A kdo po celou tu dobu byl v Poslanecké sněmovně? Kdo z nás tady byl? (Rozčileně.) Já myslím, že moc rukou by se nezvedalo, ale pan Benda tady byl. A my podnikatelé jsme celých deset let křičeli, že takto to nemůže být, že tak jak to je nastavený, je to špatně, a že se nám to vrací v podobě zneužívání velkých procentuálních zatížení, zneužívání z řad zaměstnanců a dneska se to přesunulo, že to zneužívají opravdu všichni!

A já to zase říkám za podnikatele, protože denně se s tím setkávám a denně dostávám od těch podnikatelů, že to je number one neboli číslo jedna v zátěži byrokratický ohledně podnikatelů! (Velmi rozčileně.) Tak mě prosím vás, poslouchejte! A pokud chcete opravdu těm podnikatelům pomoci, tak to zjednodušme. Soudce rozhodne o částce, soudce ji stanoví, bude pevná ta částka, podnikatel s tím nebude mít nic společného a ten dotyčný dlužník si bude moci vydělat třeba sto tisíc! Ať si je vydělá! Protože každý máme nějakou potřebu. A v rámci toho, abychom se oddlužili, tak to uděláme. Ale v okamžiku, kdy mi nezůstane na výplatní pásce nic, tak co udělám? Uteču do šedý ekonomiky. Je to logický, je to normální. A já se těm lidem nedivím! Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. A nyní tedy s faktickou bude reagovat pan poslanec Marek Benda. Takže pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, dámy a pánové, já se moc omlouvám, ale tady zareagovat musím. Včerejší zprávy aktuálně.cz, exekuce v ČR, data, byznys s chudobou, druhý pilíř, zavedení soukromých exekutorů a přijetí exekučního řádu, a to jsem prosím nepsal já. To je oficiální zpráva. Poslanecký návrh zákona v čele s Pavlem Němcem z roku 2001. Proti byli jen tři poslanci, všichni z ODS. Marek Benda, jeden z odpůrců, tehdy prorokoval, že řada paragrafů je zneužitelných a zákon povede k velké dravosti systému. Tak jenom abychom, když někoho napadám, když někomu říkám "za to můžete", tak abychom na tohle byli malinko opatrní.

A druhá poznámka k tomu, co nám tady říká pan kolega Bláha, který vždycky všemu rozumí mnohem lépe než zbytek této Sněmovny. To, o čem mluvíte, jsou dílčí exekuce, kde je samozřejmě ten problém, že strhává každý exekutor nějakou částku. Nikoliv insolvence, kde je insolvenční správce, který sbírá ty peníze z toho účtu a pak je rozděluje těm jednotlivým věřitelům.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak, to byl pan poslanec Benda. A nyní v obecné rozpravě požádám o vystoupení paní poslankyni Kateřinu Valachovou. A připraví se pan poslanec Patrik Nacher. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Kateřina Valachová: Vážený pane předsedající, kolegové, kolegyně, vážená vládo. Ráda bych poděkovala kolegům z ústavněprávního výboru za podporu pozměňovacích návrhů, ke kterým se nebudu hlásit, neboť je tady přijal už ústavněprávní výbor, a to je zrychlené oddlužení seniorů a seniorek a také zlepšení vymáhání dlužných částek výživného ihned za odměnu insolvenčního správce v rámci oddlužení.

Budu avizovat pouze jeden jediný pozměňovací návrh, ke kterému se přihlásím v podrobné rozpravě a který má za cíl, řekněme, vylepšit ještě pozměňovací návrh Patrika Nachera a Taťány Malé z hlediska splnění podmínek oddlužení po pěti letech. Všichni se shodujeme na tom, a takhle jsem to slyšela i od kolegů z hnutí ANO i ze strany ČSSD, že po pěti letech si to představujeme zkrátka tak, že pokud pět let dlužník seká latinu, plní podmínky, které jsou mu uloženy, tak má, pokud opravdu usiloval o plnění svých dluhů podle svých možností, tak ne že možná, ale bude oddlužen. A k tomu směřuje drobná úprava mého pozměňovacího návrhu a budu se snažit pro ni získat většinu na ústavněprávním výboru i plénu Sněmovny při třetím čtení.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: To byla paní poslankyně Kateřina Valachová. Takže nyní požádám o vystoupení pana poslance Patrika Nachera. A připraví se paní poslankyně Jana Levová.

 

Poslanec Patrik Nacher: Dámy a pánové, dneska snad naposledy. Je to trochu smutný pohled na tu poloprázdnou sněmovnu, když tady projednáváme tak důležitou věc. Nicméně v zásadě já jsem přes ty faktické už víceméně všechno, všechno řekl. Všechny pozměňovací návrhy, které tam byly podány společně s Taťánou Malou, některé i s Markem Výborným, některé jsem měl sám, jsou součástí toho velkého pozměňovacího návrhu schváleného ústavněprávním výborem, který se stal základem.

Vysvětlovat těch pět let a řekněme těch skrytých 30 % už nemá smysl. Zjednodušení insolvenčního návrhu, který má odšpuntovat to, aby ten návrh nebyl pouze de iure, ale pak de facto, ti lidé budou čekat rok dva, než to za ně někdo sepíše, je také podstatné. To, že se změní pořadí uspokojování pohledávek, to jsem odpověděl kolegovi Mikuláši Ferjenčíkovi. To, že tam zase je jiná část, která má zlepšit postavení věřitelů v tom, že mají místo 30 dnů 60 dnů na přihlášení svých pohledávek. A to, že to není úplně totální nula, je ten můj pozměňovací návrh týkající se toho, že když ten dlužník bude mít pouze, pouze na odměnu insolvenčnímu správci, což je ten systém pro systém, tak tam do toho vpuštěn nebude, protože tomu věřiteli to nepřinese nic. Výsledkem by mělo být, kde stát, a já tady stát a poslance beru jako zprostředkovatele, mají zohlednit zájmy věřitelů i dlužníků. My se nemůžeme vychýlit na jednu z těch stran, protože by to bylo nefér. A to si myslím, že ten pozměňovací návrh, ten komplexní, tak jak byl schválen ústavněprávním výborem, podle mého názoru řeší v tom komplexu. To není jenom ten jeden kruciální návrh, který máme s Taťánou Malou, kde se škrtá ta 7.0 a zůstává tam 5.30 a 50 v této chvíli.

Takže já vás poprosím o podporu a budu se těšit na košatou diskusi ve třetím čtení. Hezký večer.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak. A nyní tedy požádám o vystoupení paní poslankyni Janu Levovou. Je poslední přihlášená do obecné rozpravy. Paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Levová: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, vážené kolegyně a kolegové. Protože se v podrobné rozpravě přihlásím ke svému pozměňovacímu návrhu č. 866 k tisku 71, tak bych vás s ním teď ráda seznámila.

Můj pozměňovací návrh na změnu vládního návrhu, kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů, to je k tisku 71, se týká možnosti, aby byl dlužník od placení svých dluhů osvobozen již po třech letech za podmínky, že v těchto třech letech uhradí alespoň 50 % přihlášených pohledávek. Ve prospěch mého pozměňovacího návrhu svědčí data od již ukončených 35 tisíců oddlužení, která byla vyhodnocena v roce 2018 ve spolupráci s Hospodářskou komorou ČR. Z těchto dat vyplývá, že dlužník, který je schopen ve třech letech uhradit více než 50 % svých závazků, je v pěti letech schopen uhradit prakticky všechny. Konkrétně se zde bavím o 25 % dlužníků, kteří zaplatí své dluhy ze 100 %.

Navrhuji proto pro účely oddlužení navýšit hranici, do které dlužníkovi zůstává 1/3 čistého příjmu, na trojnásobek, tedy aktuálně na částku 28 014 korun čistého. Ve spojení se základní nezabavitelnou částkou tak bude dlužník motivován zvýšit svůj čistý příjem až do výše 34 039,33, případně ještě více, pokud vyživuje další osoby.

Z výše uvedených důvodů navrhuji možnost oddlužení ve třech letech zrušit a namísto ní nabídnout dlužníkům zvýšení hranice, nad kterou se čistá mzda sráží bez omezení. Předem děkuji za podporu mého návrhu a děkuji za pozornost. Přihlásím se ještě v podrobné rozpravě. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. To byla paní poslankyně Jana Levová. A já se nyní rozhlédnu po sále, protože to byla poslední přihláška do obecné rozpravy. Žádného dalšího zájemce nevidím. Já tedy tímto končím obecnou rozpravu a táži se, zdali je zájem o závěrečná slova. Nejdřív se tedy dotáži předkladatele, pana ministra spravedlnosti Jana Kněžínka, jestli má zájem. Máte zájem, tak prosím.

 

Ministr spravedlnosti ČR Jan Kněžínek Já jenom velmi krátce poděkuji za debatu, která tady proběhla. Poděkuji za píli, kterou poslanci a poslankyně věnovali tomuto návrhu, a pevně věřím, že bude jeho projednávání úspěšně dokončeno. Toť vše. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji a zpravodaj nemá zájem. Takže já tedy přečtu jednu omluvu, která mi tady přistála na stole. Takže mezi 18.20 a 23.45 se z osobních důvodů omlouvá pan poslanec Vlastimil Válek.

Nyní tedy přistoupíme k tomu, že zahájím podrobnou rozpravu. Jenom připomenu, že pozměňovací a jiné návrhy přednesené v podrobné rozpravě musí být vždy odůvodněny. Jako prvního s přednostním právem do obecné rozpravy mám přihlášeného pana poslance Chvojku, připraví se následně pan poslanec Jan Bauer. Prosím, pane zpravodaji, máte slovo.

 

Poslanec Jan Chvojka: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já jsem v podstatě svůj pozměňovací návrh představil v rámci obecné rozpravy. Jde o sněmovní dokument číslo 1388. A jak jsem říkal, obsahem tohoto pozměňovacího návrhu jsou technické změny zákona o soudech a soudcích v souvislosti s plánovaným zavedením přidělování insolvenčních věcí na soudech náhodným výběrem pomocí takzvaného generátoru přidělování, tak aby byla vyloučena možnost ovlivňování přidělování těchto věcí. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. A nyní tedy vyzývám pana poslance Jana Bauera a připraví se pan poslanec Dominik Feri.

 

Poslanec Jan Bauer: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já se tímto chci přihlásit ke sněmovnímu dokumentu číslo 1375, který se týká dokumentu 71/5, což je usnesení ústavněprávního výboru. Jedná se o definici nepoctivého záměru. Chtěl bych moc poprosit pana ministra, protože mám i relativně pozitivní odezvu od příslušného ministerstva, že to je návrh hodný diskuze, případně i podpory.

Navrhovaná změna čerpá mimo jiné z novelizovaného slovenského insolvenčního zákona, který podobný demonstrativní výčet obsahuje. Navrhovaný výčet kromě toho odráží ustálenou judikaturu ohledně posuzování nepoctivého záměru dlužníka. Nepoctivý záměr dlužníka má rozhodný význam pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení a pro případné následné zrušení oddlužení, aniž by bylo již ze zákona dostatečně zřejmé, jaké chování lze alespoň příkladmo považovat za nepoctivé. Z toho důvodu by měl být tento pojem již v zákoně alespoň demonstrativním výčtem specifikován tak, aby se zvýšila právní jistota všech zainteresovaných stran a aby vůči dlužníkovi mohl takový výčet působit dostatečně preventivně.

Tolik můj pozměňovací návrh. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji a dalšího v pořadí vyzývám pana poslance Dominika Feriho, aby se vyjádřil, a připraví se pan poslanec Marek Výborný. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Dominik Feri: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Dovolte mi, abych se přihlásil k pozměňovacím návrhům, které najdete jako sněmovní dokument 1363, 1380 a 1413, které jsem odůvodnil v obecné rozpravě a samozřejmě obsahují písemné odůvodnění. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. Nyní požádám o vystoupení pana poslance Marka Výborného a připraví se paní poslankyně Zuzana Ožanová. Máte slovo.

 

Poslanec Marek Výborný: Děkuji, pane místopředsedo. Naprostá většina, asi 18 nebo 20 pozměňovacích návrhů, je obsažena v tom komplexním pozměňovacím návrhu ústavněprávního výboru. Já bych se chtěl přihlásit k těm dvěma samostatným. První je pod číslem 1367. Sněmovní tisk (dokument) byl mnou zdůvodněn v obecné rozpravě. Ten druhý pozměňovací návrh, Marka Výborného a Petra Sadovského, se týká už zmiňovaného navýšení toho hraničního limitu na 60 %. Je to sněmovní tisk číslo 1366. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. A nyní tedy paní poslankyně Zuzana Ožanová a připraví se pan poslanec Marek Benda.

 

Poslankyně Zuzana Ožanová: Přihlašuji se k pozměňovacím návrhům 1389 a 1390, které jsem odůvodnila v obecné rozpravě.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. A nyní tedy pan poslanec Marek Benda a připraví se paní poslankyně Jana Levová. Prosím.

 

Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, paní ministryně, vážené dámy, vážení pánové, s dovolením bych se přihlásil ke sněmovnímu dokumentu 1410, což je můj pozměňovací návrh, který směřuje k tomu, aby za splnění všech dalších podmínek nezbytných pro fungování insolvenčního správce a za jasně vymezeného střetu zájmů se mohl stát insolvenčním správcem i exekutor.

A dále bych se přihlásil k dvěma pozměňovacím návrhům, které jsou v systému pod jménem pana kolegy Blažka, který mě ale požádal, abych to vzal v tuto chvíli za něj, a to je sněmovní tisk (dokument) pod kódem 1376, který se týká toho, co jsem odůvodňoval už v obecné rozpravě, to znamená, že by se ony zmírněné podmínky měly vztahovat jenom na staré dluhy. Dále 1377, který se týká diskuze o tom, jaké podmínky mohou být stanoveny k vyhlášce o vybavení insolvenčních správců a jejich kanceláří a v jaké podobě musí být zaměstnanci. Jestli to musí být jenom zaměstnanci, nebo též společníci.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. A nyní tedy požádám o vystoupení paní poslankyni Janu Levovou a jako poslední se pak připraví paní poslankyně Kateřina Valachová. Máte slovo.

 

Poslankyně Jana Levová: Děkuji za slovo. Dovolte mi načíst svůj písemný pozměňovací návrh ke sněmovnímu tisku 71/0 ve znění usnesení ÚPV, který je evidován jako sněmovní dokument 866. Předem děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. A paní poslankyně Kateřina Valachová.

 

Poslankyně Kateřina Valachová: Přihlašuji se k pozměňovacímu návrhu v systému označenému číslem 1426, který jsem odůvodnila v obecné rozpravě, týkajícímu se podmínek oddlužení po pěti letech.

A naposledy se přihlašuji k pozměňovacímu návrhu k ustanovení § 170 a ten zní: "V ustanovení § 170 se doposud nečíslovaný odstavec označuje číslem 1 a za něj se vkládá odstavec 2, který zní včetně poznámky pod čarou takto: Pohledávky uvedené v odstavci 1 během insolvenčního řízení nevznikají. Je-li insolvenční řízení zrušeno, má se za to, že po dobu insolvenčního řízení vznikaly pohledávky uvedené v odst. 1 nejvýše do výše úroku z prodlení stanoveného nařízení vlády podle občanského zákoníku."

Reaguje to na jednotnou praxi soudu z hlediska vzniku příslušenství v průběhu řízení insolvenčního. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: To byla paní poslankyně Kateřina Valachová. Ještě s přednostním právem pan poslanec Farský. Prosím.

 

Poslanec Jan Farský: Já se hlásím do podrobné rozpravy, abych se přihlásil k pozměňovacím návrhům číslo 1325, 1326 a 1327 jak jsou v systému. Jenom v nich upravuji návětí tak, že bude znít, že jde o pozměňovací návrh poslance Jana Farského ke sněmovnímu tisku 71/0 ve znění 71/5, abych formálně dal tomu zadobře. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: To byla poslední přihláška do podrobné rozpravy. Takže já se rozhlédnu po sále... Podrobnou rozpravu tímto končím. Táži se znovu na závěrečná slova. Zpravodaj pan poslanec Chvojka, navrhovatel pan ministr Kněžínek? Nemají zájem. V tomto okamžiku, protože tady nemám návrhy, o kterých by se mělo hlasovat, tímto končím druhé čtení tohoto návrhu.

 

Nyní tedy přistoupíme k projednávání dalšího bodu. Je to

Aktualizováno 1. 9. 2020 v 16:47.