(11.20 hodin)
(pokračuje Stanjura)
A já zopakuji ty dotazy, paní ministryně práce a sociálních věcí. Kolik je průměrná doba čerpání starobního důchodu? Kolika důchodců, mužů i žen, se týká sněmovní verze a senátní verze? A proč si myslíte, že když se přidá tisíc korun zhruba 140 až 160 tisíc seniorům, že je to nespravedlivé? Takže čím méně přidáme, tím je to spravedlivější? Čím užší bude ta skupina lidí...
Paní ministryně financí tady bojovala, jako by někdo navrhoval zamítnout sněmovní verzi. Senátní verze vylepšuje sněmovní verzi. Nezaznamenal jsem, že by kterýkoliv klub avizoval, že když neprojde senátní verze, nepodpoří sněmovní. Máte pravdu. Ta většina byla opravdu významná. Větší než ústavní. A také jste zapomněla říct, já myslím, že je to třeba připomenout, že podobné návrhy, 25 let či 20 let, se hlasovaly jako pozměňující. A tam k přijetí chybělo pár hlasů, méně než deset, aby ty pozměňující návrhy... A my jsme je přednášeli už ve Sněmovně, ale současně jsme říkali, že pokud neprojdou, neznamená to, že nepodpoříme zbytek. To platí i dneska. Takže není pravda, jak tady říkala paní ministryně financí, že je ohroženo rekordní zvýšení. Není. Buď se to bude týkat 200 tisíc lidí, těch tisíc korun navíc, nebo 350 tisíc. To je to, o čem jednáme. Nejednáme o tom, že by nebylo zvýšení z 9 na 10 procent základní výměry. To akceptovala naprostá většina Sněmovny. Akceptoval to Senát. Takže to není ohroženo.
Místo 85 let je podle mě spravedlivější návrh, který schválil Senát. Nedozvěděli jsme se ta čísla od paní ministryně práce a sociálních věcí. Ona ví, že to je nespravedlivé, a není schopná nebo ochotná... Ona je schopná, není ochotná ta čísla říct na mikrofon. Tak já se ptám podruhé. Proč 85 let? Obecný - počkejte, jak to říct slušně, abych použil nespisovné slovo, slangové. Obecné tvrzení, že podle mezinárodních srovnání je to ta správná doba, mně nestačí. Stačí mně třeba odkaz ně nějakou studii Světové banky, nebo něčeho. Já si to pak vyhledám, podívám se, že v 84 jsou ještě v pohodě senioři. Nebo dáma, která šla v 53 do důchodu, 25 let je starodůchodcem, je jí 78 a je v pohodě. A není spravedlivé jí přidat, jak navrhuje Senát. Naproti tomu muž, který byl v 65 v manažerské pozici, má vysoce nadprůměrný důchod, dostane tisíc korun navíc měsíčně proti této ženě. A to je spravedlivé. No, mně to přijde absurdní. Nevím, jak vám. Myslím si, ale kdyby je to napadlo a přišla s tím vláda nebo sociální demokraté, tak to paní ministryně obhajuje. A říká, jak je to spravedlivé. Protože současně říkat, existuje problém, že ženy mají nižší důchody, a já souhlasím s tím, že problém je v tom, že mají nižší mzdy, to je samozřejmě logické, ale pro ty dámy, které už v té penzi jsou, to už nevyřešíme tím, že budeme řešit odměňování těch, které dneska pracují. Ale milé dámy, počkejte, paní ministryně někdy přijde se systémovým řešením v rámci důchodové reformy. Slibem nezarmoutíš, ale pro tyto dámy je to úplně k ničemu.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Ještě nejsme v rozpravě, abychom se k ní... Zatím mluvili jenom kolegyně a kolegové s přednostním právem. Abychom se k ní dostali, tak se ptám, zda se chce k předloženému pozměňovacímu návrhu Senátu vyjádřit zpravodaj garančního výboru, což byl výbor pro sociální politiku pan poslanec Jan Bauer v této fázi. Nemá zájem, vyjádří se až v rozpravě. Stejnou otázku kladu zpravodaji rozpočtového výboru, který se tím také zabýval, panu poslanci Kamalu Farhanovi, zda chce v této fázi vystoupit. Není tomu tak.
Takže mohu otevřít rozpravu, což právě činím. A v rozpravě jako první vystoupí pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane senátore, máte slovo.
Senátor Miloš Vystrčil: Vážený pane premiére, vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, děkuji za to obsáhlé entrée, ale úlohu jste mi nezjednodušili.
Na začátku řeknu jednu věc, kterou potom možná ještě budu několikrát opakovat. Kdo bude hlasovat pro senátní návrh zákona, ten podpoří ty, nebo většinu těch, co mají dneska nejnižší důchody. Nejnižší důchody. Ten, kdo bude hlasovat pro vládní verzi zákona, tak z té skupiny těch, co mají nejnižší důchody, vyjme zhruba 130 tisíc důchodkyň matek, které mají v této zemi vůbec nejnižší důchody. Aby bylo jasno, o čem se bavíme a o čem budeme hlasovat.
A nyní k některým argumentům. Když jsme do Senátu dostali vládní verzi zákona, tak jsme se rovněž zabývali tím, co tady říkal pan předseda poslaneckého klubu občanských demokratů Stanjura. Proč 85 let? Je to tak, že žádný racionální reálný důvod neexistuje. Nikde jsem nenašel studii, že ti, co jim je 85 nebo 86 let, už sociální služby potřebují a musí více platit a ti, co mají 84 nebo 83 roků, že je již nepotřebují. To je jinak. Tuto věc, jak kdo a jak intenzivně potřebuje sociální služby nebo zdravotní péči, mají řešit zákony a pravidla, která se týkají těch služeb a jejich dotací. To máme zpracováno. A řešit to tím, že řekneme: těm, co je 85 let a více, těm budeme přidávat, protože potřebují více sociálních a zdravotních služeb, a těm, co je méně, nebudeme přidávat, protože to nepotřebují, je nesmysl, absurdita, viz vysvětlení ohledně např. zastropování příplatků na léky.
Teď k tomu, když se podíváte a přijmete 85 let, my jsme v Senátu žádnou jinou možnost neměli, tak člověk, kterému je dnes 85 let, se narodil v roce 1933. Když to byl muž, tak šel do důchodu v šedesáti letech. To znamená, šel do důchodu v roce 1993. Jinými slovy, jeho důchod se vypočítával podle zákona, který jednak vzal v úvahu to, co bral za socialismu, a potom část těch let, to, co bral po roce 1989. Ten důchod, který má, je poměrně nízký. A ještě nižší důchod má žena, která šla do důchodu v roce 1993, protože ženy měly už tehdy menší mzdy než muži, a ženy, které šly do důchodu v roce 1993, většinou měly kratší dobu, která se započítala do výpočtu důchodu, a pro ně nevýhodnější. V průměru řekněme vezměme si ženu, která šla do důchodu v 55 a vychovala tím pádem dvě děti. To znamená, je to žena, které je dneska 80 let a narodila se v roce 1938. Ta žena, protože vychovala dvě děti, šla do důchodu v 55, čili v roce 1993. Protože část doby byla na mateřské dovolené, tak ten její důchod byl nižší v průměru prosím o dva tisíce korun. Čili my dneska jsme v situaci, kdy máme osmdesátiletou ženu, která vychovávala dvě děti, šla do důchodu v roce 1993, a pětaosmdesátiletého muže, který možná také vychovával, ale je mu dneska pětaosmdesát a má vyšší důchod, protože bral více a šel také do důchodu v roce 1993. A my teď říkáme, ty milý muži, kterému je pětaosmdesát let a více, my ti přidáme tisícovku, a on bude mít ne o dva, ale už o tři tisíce korun více, než má ta žena, které je dneska osmdesát let, vychovala dvě děti a šla do důchodu ve stejný okamžik jako ten muž, protože šla v pětapadesáti. To je ten princip. A to je ta nespravedlnost. To je absurdita!
A těch žen, když se zeptáte, kolik jich je, to se dá dohledat z veřejných zdrojů, tak je jich zhruba 130 až 135 tisíc v průměru. To číslo 145 tisíc potom vysvětlím, to je... Tak to vypadá a tuhletu skupinu lidí, důchodkyň matek s nejnižšími příjmy, s nejnižšími měsíčními důchody, tato vláda při svém zákoně naprosto vynechala a ignorovala a zdůvodňuje to tím, že ona ví, že těm, co je více než pětaosmdesát, tak ti mají větší výdaje na zdravotní výlohy a větší výdaje na sociální služby. To je přece naprosto absurdní situace. ***