(19.50 hodin)
(pokračuje Vrecionová)
Potravinové soběstačnosti nedosahuje na celém světě žádná země mimo jiné proto, že v různých částech světa jsou odlišné podmínky pro produkci různých zemědělských komodit. Upozorňuji, že ve vašem podání jde jen o zástěrku pro nekonečnou podporu pro velké zemědělské agrokomplexy. V zemědělství není totiž Česká republika soběstačná v zásadě pouze v produkci vepřového masa, ovoce a zeleniny. Ve většině zemědělských komodit je značně přebytková. A samozřejmě vyváží. Upozorňuji, že pokud by měla být plná potravinová soběstačnost ve všech zemích EU, Česká republika by nemohla vůbec nic vyvážet. Chybu vidím spíše ve struktuře našeho vývozu, kdy vyvážíme pouze suroviny a ne výrobky s přidanou hodnotou. Ale to je jiný problém a tomu se nevěnujete.
Další problém jsou např. srovnatelné podpory. Je otázkou, co tím chtěl básník říci. Pokud by mělo jít o stejnou výši dotací na hektar nebo komoditu, pak by to v praxi znamenalo, že horší pozici našeho zemědělství především vůči méně vyspělým zemím EU, jako jsou pobaltské země nebo balkánské země, a pokud by tamní zemědělci brali stejnou výši podpory jako naši zemědělci, brali by ve skutečnosti daleko vyšší dotace. Proto jedno euro má např. v Rumunsku mnohem vyšší hodnotu v rámci ekonomiky než u nás. Tady by dávalo myslím velký smysl, pokud byste se spíše soustředili na to pokusit se v rámci celé EU postupně minimalizovat a snižovat přerozdělování a celkové dotace a ne jezdit a lobbovat, tak jak to děláte, za dotace pro velké firmy.
Jeden z posledních bodů, kterému se chci věnovat a který považuji za velmi nebezpečný, je oznamovací povinnost vlastníků půdy při jejím prodeji. Pokud by se tato myšlenka prosadila, došlo by dle mého názoru k porušení ústavních práv vlastníků a byl by to bianko šek na další expanzi velkých zemědělských kapitálově lépe vybavených podniků. Jediná oznamovací povinnost, která je legitimní, je povinnost vlastníka informovat stávajícího nájemce o možném prodeji půdy nebo výpovědi nájemní či pachtovní smlouvy s ročním předstihem. Ale to se týká pouze smluvního nájemce a tato povinnost je již zakotvena dnes v občanském zákoníku.
Vybrala jsem pouze pár velmi problematických bodů. Obávám se, že pokud dnes vaše vláda dostane důvěru, jako že ji asi dostane, tak se podobných problémů bude řešit daleko více.
Vážení páni poslanci, z mnoha důvodů samozřejmě nemohu a ODS nemůže tuto vládu podpořit. A já se těším na den, kdy skončí v propadlišti dějin. Děkuji. (Potlesk zprava.)
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji paní poslankyni. Další do rozpravy je přihlášen pan poslanec Kupka, kterému dávám slovo. A připraví se pan poslanec Profant.
Poslanec Martin Kupka: Dobrý večer. Děkuji za slovo. Máme dnes hlasovat o důvěře pro vládu, která se ze všeho nejvíc vyznačuje hlubokými rozpory. Rozpory vnějšími i vnitřními.
První zásadní rozpor. Zatímco ANO a ČSSD se tváří, že chtějí zůstat v euroatlantickém hodnotovém a politickém prostoru, komunisté míří přeci přesně opačným směrem. Zažili jsme to nedávno při hlasování o účasti v zahraničních misích naší armády. Komunisté hlasovali proti a bez hlasů skutečné pravice bychom už dnes byli na cestě od našich spojenců a od našich partnerů. Čteme to v programovém prohlášení vlády, kde se posílení misí proměnilo v nicneříkající normalizační floskuli. Samozřejmě se tento vnitřní rozpor musí nutně promítnout do každodenního fungování vlády. Není možné jít zároveň na západ a zároveň na východ.
Druhý zásadní rozpor. Premiér dnes dlouze hovořil o svých snech. Jako by se v této Sněmovně ocitl první den. Má ale za sebou čtyřleté působení ve vládě s ČSSD. Nese odpovědnost za to, že už jednou své sliby neplnil. Jinak bychom nutně už dnes žili v mnohem úspěšnější zemi. Slibuje vyrovnaný rozpočet, přitom i v době ekonomického růstu dělá pravý opak. Hovoří o tom, jak bude zvyšovat investice a méně utrácet za spotřebu, přitom dělá pravý opak. A co je vážné a vlastně mnohem horší? Pokud by začal Andrej Babiš svoje slova naplňovat a skutečně začal šetřit na spotřebě, méně rozhazovat, jeho současní levicoví koaliční partneři by okamžitě couvli. Jejich skutečná politika přece míří především k přerozdělování a ke spotřebě. Stačí zmínit parafrázi čerstvého vyjádření jednoho z významných komunistických spojenců: Až Babiš nebude v dobrém počasí rozdávat nějaké ty drobky, můžeme se s ním rozejít. Bylo možné pozorovat, jak se poslanci levicových stran tvářili, když Andrej Babiš zmínil, že chce snižovat daně. Je z toho jasné, že jakákoliv pravicová teze z úst pana premiéra bude jen prázdná vábnička.
Chcete další vážný doklad tohoto rozporu? Kdykoliv ODS navrhla reálné snížení a zjednodušení daní, první vláda Andreje Babiše to smetla ze stolu. Andrej Babiš slibovat razantní zvýšení výběru daní. Mluvilo se o tom, že tu leží spousty nevybraných daní. Mluvilo se o stovkách miliard. Ty se ale vzhledem k ekonomickému růstu nezvyšují nijak významně oproti dřívějším rokům hospodářského růstu. Babišovy kroky v daňové oblasti jen komplikují život podnikatelům a způsobují zánik malých živností zejména na venkově, což je přesný opak slibů obsažených v prohlášení vlády. Takže skvělá opatření nepřinesla nic a naplnila se rizika, o kterých Andrej Babiš říkal, že nenastanou.
Třetí zásadní rozpor. Andrej Babiš slibuje řízení státu jako firmy, ale výsledkem je nárůst počtu státních úředníků hned o několik tisíc. Na co? Na to, aby více regulovali a kontrolovali život občanů, kteří je platí. A teď nám slibuje to samé. Kdo by pak tomu mohl věřit? Fakta jsou jasná. V posledních čtyřech letech rostl počet státních úředníků prokazatelně a nesporně. Rostl počet regulací. Vzrostla skutečná administrativní zátěž občanů a podnikatelů. Zjednodušení byrokracie slyšíme z úst předsedy vlády jako mantru, ale v porovnání s reálnými výsledky jeho dosavadního působení je to jen další zjevný rozpor nebo přímo lež.
Na důležitém místě zmiňuje v prohlášení vlády digitalizaci Česka. Co se ale v té oblasti odehrálo v uplynulých čtyřech letech? Nic. On to sám Andrej Babiš poctivě a kriticky popsal. Zapomněl ale přitom říct, že právě na Ministerstvu vnitra mělo ANO v pozici přímo odpovědných náměstků své lidi.
ODS má skutečný recept na efektivní digitalizaci a zjednodušení byrokracie. Na začátku ale musí být inventura všech agend a jejích zjednodušování a také jejich rušení. Jinak by nás digitalizace jen zaváděla do složitějšího labyrintu stejných, jen digitalizovaných povinností. Nestačí jen mluvit o tom, jak bude naše budoucnost šťastně digitální. K tomu je třeba na začátku projít všechny agendy, co nejvíce jich zrušit a ostatní zjednodušit tak, aby je vůbec bylo možné zajistit digitálně. Potřebujeme k tomu mimo jiné změnu přístupu. Každá povinnost, kterou zákony lidem ukládají, by měla být do budoucna řešena primárně digitálně. A dostupná musí být samozřejmě na úřadech s pomocí úředníků třeba pro ty, kteří nebudou chtít využívat on-line služby. To je konkrétní návrh místo snu.
Čtvrtý zásadní rozpor. Aby vláda dobře fungovala, musí mít víc než jen účelové pouto ministerských postů. Partneři by měli mít alespoň elementární důstojnou pozici a názorovou shodu. Jeden by neměl používat toho druhého jako fíkový list, nebo dokonce hadr na podlahu. A ten druhý by takovou roli nikdy neměl přijmout.
Pátý zásadní rozpor. Slyšeli jsme, že má vzniknout vláda odborníků, která dokonale zvládne klíčové výzvy ve všech oblastech. Nebudu hovořit o peripetiích kolem jejího vzniku, které připomínají spíš divadelní frašku. Všichni víme, že se má naše vláda zapojit pokud možno sebevědomě do řešení vážných mezinárodních problémů. Sám premiér hovoří o tom, jak chce hrát silnou roli v EU. Působí pak ale jako výsměch, že si vláda přišla pro důvěru, aniž by měla ministra zahraničních věcí na plný úvazek. ***