(15.40 hodin)
(pokračuje Grebeníček)
V okamžicích, kdy se rozhodujeme o podpoře, toleranci či nepodpoře této vlády, nelze ignorovat navržený vládní program a nelze přitom pominout zkušenost se všemi vládami předchozími. Jednoduše řečeno, každá strana a každý poslanec si musí odpovědět na otázku, kdo a zda vůbec může za současného složení Sněmovny nabídnout jiné, pro občany vhodnější řešení. Za prvořadou a zcela zásadní považuji pak odpověď na otázku, co může přinést právě tato vláda občanům a republice, bude-li skutečně plnit program, který předkládá. V té souvislosti musím také odpovědně zvažovat, co by mohly občanům a českému státu přinést jiné alternativy. S tímto vědomím musím posuzovat okolnosti vzniku nové vlády, a to při všech kritických výhradách, které k ní, jejím jednotlivým členům a jejímu programu mám.
Současná situace se jistě poněkud vymyká tomu, na co jsme až dosud byli zvyklí a s čím se tato Poslanecká sněmovna setkávala v minulosti. Střídavě zde vznikaly ideologické extrémně vyhrocené pravicové koalice a pak také obchodní koalice České strany sociálně demokratické s pravicí. Výsledkem byl neuvěřitelně korupční styl vládnutí, často bezohledný k většině občanů. Leckteré z těchto vlád na rozdíl od vlády současné předstupovaly s podporou většiny médií. Jejich premiéři byli představováni jako výlupky bezúhonnosti a občanských ctností. Mysleli to, jak nás média a reklamy ujišťovaly, velmi upřímně, předstupovali s naučenými frázemi o pokoře, vystupovali jako čistší až nejčistší.
Také proto loni v říjnových volbách velmi výrazně zvítězilo strano-hnutí ANO, tedy svého druhu podnikatelský projekt někdejšího voliče Občanské demokratické strany. Není tajemstvím, že hnutí ANO vyluxovalo především při svém prvotním vzestupu nejen voličskou základnu, ale i řadu stranických figur Občanské demokratické strany a TOP 09. Pokud jsme svědky ataků papalášů těchto stran na Andreje Babiše, pak to musím brát jen jako zhrzený pláč nad vlastním rozlitým mlékem.
Současný předseda vlády vytvořil tedy svůj politický projekt. Byl až dosud úspěšný především proto, že se zcela zdiskreditovaly klasické strany pravice. V říjnových volbách roku 2017 ale voliči rozčarovaní politikou tradičních stran uštědřili citelnou porážku i stranám, které se hlásí k levici, ať jde o Komunistickou stranu Čech a Moravy, nebo o Sobotkovy sociální demokraty. Veškerý křik a strašení vznikem levicové vlády je proto s ohledem na to, jak vzniklo a co představuje hnutí ANO, jen trapnou fraškou zhrzených, kteří si Andreje Babiše a jeho stranu vytvořili. Vítězem voleb se však opět stali ti, kdo voličům slíbili mnohé. Jde nyní o to, zda to na rozdíl od dřívějších vypečených vlád splní a zda budou sliby občanům plnit lépe a řídit český stát odpovědněji než ti, kdo se už fatálně zkompromitovali a kdo totálně selhali.
Ne, nejsem ochoten a nemohu už brát vážně výhrady zhrzených stran pravice, že v čele vlády stane trestně stíhaný premiér. Když totiž pravice odhlasovala beztrestnost pro exministra Kočárníka, mělo jít o 4 miliardy. A v kauze lidovecké ministryně Vlasty Parkanové a nákupu letadel, která armáda nechtěla, šlo také o miliardy. V té skandální privatizaci, jak tady už dnes zaznělo, OKD, tedy Ostravsko-karvinských dolů a jejich bytů, šlo rovněž o miliardy. A prozatímní výsledek? Nikdo z odpovědných papalášů prý za ten tunel nemůže.
V minulosti jsem opakovaně upozorňoval na nevěrohodnost vznikajících vlád, na to, že jejich politika nebude ku prospěchu republice a občanům. Bylo to mnohdy zřejmé právě již z programových prohlášení těch vlád. Dnes podle předloženého programového prohlášení by nemělo jít o tradiční spiknutí české pravice s kmotry a klienty proti občanům a českému státu. Hospodaření a vládnutí podle programového prohlášení, jak jsem se s ním seznámil, by mělo občanům a státu prospět. Jistě, jsme v situaci, kdy buď vznikne vláda vítěze voleb s důvěrou podporovaná či tolerovaná jinými subjekty, nebo se republika posune ke krizi a postupně i k předčasným volbám či k dalšímu vyhazování peněz z kapes daňových poplatníků. Jsem přesvědčen o tom, že jiná vládní sestava, příp. předčasné volby by měly smysl jen v tom případě, pokud by mohly republice a občanům prospět. Měly by smysl jen tehdy, pokud by bylo možné sestavit vládní koalici, která nabídne lepší, občanům příznivější vládní program než tato vláda. V tuto chvíli však žádnou takovou alternativu nevidím.
Dámy a pánové, děkuji vám za pozornost. (Potlesk z řad poslanců KSČM.)
Místopředseda PSP Petr Fiala: S faktickou poznámkou bude reagovat paní poslankyně Němcová. Prosím, paní poslankyně.
Poslankyně Miroslava Němcová: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Vážené dámy a vážení pánové, já myslím, že na jednu stranu je velmi dobře a je pozitivní, že se na stranu obhajoby premiéra Andreje Babiše postavil pan poslanec Grebeníček, a to přesně tím způsobem, jakým to udělal. Je vidět - svůj k svému. To platilo a platí. A jestliže jsme tady měli poslouchat všechno tím medově podbarveným hlasem o tom, jaké se v minulosti, demokratické minulosti od roku 1989, jaké hrůzy se v České republice děly, tak vždycky je nejlepší, když začne každý sám od sebe. A já bych radila panu poslanci Grebeníčkovi, aby v líčení těch hrůz pro ty, kteří si to nepamatují, nebo si to třeba nechtějí pamatovat, když zapomněli, kdo je Karel Sýs, tak možná nevědí, kdo je Alois Grebeníček starší, tak by možná nám mohl povědět o tom, jak to bylo s tím, když jeho otec v uherskohradišťské věznici týral a mučil vězně, politické vězně, kteří měli odlišný názor na to, jak má vypadat společnost v letech 1950 a dále. Možná že by to bylo to přesné, abychom si ujasnili nejenom my, kteří to víme, ale vy, kteří to nevíte, a veřejnost, která tápe, o jakou oporu se opírá vláda Andreje Babiše, jaké praktiky oba dva schvalují a co asi můžeme čekat! (Důrazně a emotivně. Potlesk zprava.)
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. S faktickou poznámkou bude reagovat pan poslanec Grebeníček. Prosím, máte slovo. ***