(12.20 hodin)
(pokračuje Bělobrádek)
Já jsem přesvědčen, že vláda, která i vlastním hlasováním, vlastními názory ignoruje ústavnost, je vláda, která je nebezpečná, která se obrátí nakonec proti občanům, protože oni budou nakonec těmi, kteří to odnesou. Protože kde se ustupuje z hranice pravidel, kde se porušují pravidla, kde jedno platí pro někoho a pro druhého ne, jestliže prezident chce po někom něco, co u druhého nevyžaduje, jestliže premiér vyzývá nominanta koaliční strany, aby se choval státotvorně a neblokoval vznik vlády, aby netrval na své funkci, a sám to nedělá, myslím si, že to jsou ty jednoznačné signály, které musíme brát vážně.
Dámy a pánové, KDU-ČSL neporuší svůj slib voličům, nebude v takové vládě, nepodpoří takovou vládu a vyslovíme se proti důvěře vládě Andreje Babiše. (Potlesk z pravé strany sálu.)
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Dobré dopoledne všem. Děkuji panu předsedovi. Nyní vystoupí pan první místopředseda Filip, připraví se pan místopředseda Okamura.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, členové vlády, paní a pánové, dovolte mi, abych rozdělil své vystoupení do tří poměrně jednoduchých částí.
První část je otázka pravidel. A v podstatě mám štěstí, že hovořím po předsedovi KDU-ČSL, protože on se tady na pravidla odvolával. Zásadním ústavním pravidlem v České republice, a nikoliv tradičním, ale psaným pravidlem, je Ústava České republiky. A ta říká v článku 5, že náš politický systém je založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran.
K tomu článku 9. Je jasně stanoveno, že výkladem právních norem nelze oprávnit odstranění nebo ohrožení základů pravidel demokratického státu.
A potom platí pravidlo, které je podle mého soudu důležité a které nechtějí uznat ti, kteří musí mít ve svém názvu "demokratické", ať už je to název politické strany, nebo ti, kteří o demokracii mluví, ale demokracii si představují jako souhlas s jejich názorem. A to je článek 21 Listiny základních práv a svobod, kde se v odstavci 4 hovoří, že občané mají za rovných podmínek přístup k voleným a jiným veřejným funkcím. To si myslím, že je docela zásadní věc. Jestliže v parlamentních volbách do této Sněmovny vstoupilo devět politických stran, tak všech devět politických stran má právo jednat o jakémkoli vytvoření politického režimu tohoto státu, protože to je ona svobodná soutěž politických stran. Ale někteří říkají, že není možné, aby ten, kdo je v určité politické straně, se na té správě státu podílel. Tvrdí to od roku 1990. A změna těch pravidel je poměrně složitá, protože ne všichni mají právo se na té správě podílet, protože někteří to z úzkých politických stranických důvodů prostě odmítají a zaklínají se demokracií, zaklínají se tím, že to přece není možné, když to nejsou oni, aby to byl někdo jiný. Je to jejich svaté právo to říkat, akorát si o nich občané pomyslí své, když si uvědomí obsah článku 21 odstavec 4 Listiny základních práv a svobod, který snad platí pro všechny občany České republiky, a to nemluvím o mezinárodním paktu nebo o Evropské úmluvě o lidských právech.
Druhá věc, ke které bych se chtěl obrátit, je otázka programová. Četl jsem řadu příspěvků, a dokonce i dnes jsem si vyslechl, že se tady o programu nemluvilo. Já s tím zásadně nesouhlasím. Dovolte mi, abych si ponechal tento názor a nevyvracel názor pana předsedy Fialy s tím, že se o programu nejednalo. O programu se jednalo, a velmi vážně. Jednalo se o tom, že je potřeba změnit to, co se tady dělo. Že je potřeba změnit tu divokou privatizaci, že je potřeba změnit ten korupční charakter veřejných zakázek, který tady byl zaveden v 90. letech. Že je potřeba změnit to, co se tady v tomto státě dělo. A o tom nikdo nepochybuje. Na základě toho dlouhou dobu Komunistická strana Čech a Moravy představovala, a dokonce v roce 2013 se stala nejsilnější opoziční politickou stranou. Že otázku revize toho, co se tady v privatizaci dělo, si převzaly další politické strany, je jenom správné. Já to vůbec nezpochybňuji, protože to je opravdu potřeba. Já si pamatuji tu debatu v roce 2010, 2011 v té vládě Petra Nečase, ve které byly takzvané Věci veřejné, které se potom rozpadly na jiné politické subjekty, a pamatuji si i na výrok bývalého ministra vlád z 90. let a známého pražského advokáta, který mi napsal docela překvapivě e-mail, že při jednání o vyslovení důvěry vládě Petra Nečase mi musí dát za pravdu v řadě věcí, když jsem tehdy odmítal dát důvěru takové vládě, byť měla zajištěnou obrovskou většinu tím, jak uzavřela koalici.
To jsou ty důvody, které mě vedou k tomu, že tentokrát nejen já, ale i poslanci klubu KSČM mohou dát důvěru menšinové vládě Andreje Babiše, Jana Hamáčka, tedy hnutí ANO 2011 a sociální demokracii, protože tato vláda svým programovým prohlášením dělá alespoň krok ke změně, který je tady nanejvýš potřebný a který si vynutili voliči ve volbách v loňském roce. Ano, jednání trvalo velmi dlouho. Ale proč vlastně vyhrálo hnutí ANO? Proč se sem dostaly další politické subjekty a proč už lidé mají dost toho, že někdo mluví o demokracii, a přitom mluví o tom, že musíme souhlasit s jeho názorem. No protože rozdíl této vlády - a já nemluvím o těch sedmi prioritách, které KSČM má v tom vládním prohlášení. Myslím si, že projev pana premiéra byl dostatečně dlouhý na to, abyste si uvědomili, že kromě těch sedmi priorit je tam řada věcí, se kterými KSČM nemusí souhlasit, a nebude je podporovat. Ale proč je tady důvod, abychom podpořili takovou vládu? No protože tam není naprosto nulová komunikace s odbory a opozicí, ignorování a přehlížení názorů. To opravdu není. Tato vláda se poctivě snažila jednat o tom programu. A že se to některým líbilo nebo nelíbilo, to už je otázka zase suverenity jednotlivých politických stran.
Dosavadní kroky nevedly k tomu, že by se zhoršily podmínky obyvatel České republiky. Na rozdíl od tehdejší vlády, a už bylo po krizi. Není pravda to, co tady říkal kolega Kalousek, že to bylo v době hluboké krize. Ta přece byla prohlubována právě kroky té vlády po roce 2010, kdy se dál škrtila ekonomika. Ale tato vláda něco takového nedělá. Nejenže valorizuje důchody, jedná o růstu minimální mzdy, kdežto tenkrát ta vláda tím škrticím programem přece přivedla Českou republiku do další hluboké krize, která trvala mnohem déle než v sousedním Německu nebo Rakousku. Životní úroveň se zvyšuje na rozdíl od té vlády, které jsme tenkrát důvěru nedávali. To je ten rozdíl.
Tady neustále upozorňují ti, kteří nejednali o vytvoření koalice - a mohla, ODS jistě mohla jednat o vytvoření většinové koalice, protože počty poslanců po volbách by dávaly většinu s hnutím ANO, ale ODS přece tenkrát na sněmu prohlásila, že je symbolem korupce. To jsou slova bývalého premiéra a předsedy ODS Petra Nečase. A opravdu to tak bylo. Byla to vláda s největším počtem korupčních skandálů a nikdo se ani nedivil, dokonce ani novináři o tom nepsali, jak byli loajální k tehdejší vládě. ***