(14.50 hodin)
(pokračuje Rusnok)
Proto jsme přistoupili na model transparentního oznámení, kdy, do které doby minimálně budeme závazek akceptovat, tzn. nedojde k žádnému unáhlenému překvapivému kroku z naší strany, a tím jsme samozřejmě těm trhům vyslali jasný signál. To přispělo nesporně - a je to dnes součástí mezinárodních hodnocení a nestává se příliš často, aby Česká republika byla na první stránce Financial Times, a to dokonce v pozitivním slova smyslu, s ironickou poznámkou, že by se možná švýcarští centrální bankéři mohli poučit v Praze. To přispělo výrazně k tomu, že exit z kurzového závazku, který trval oproti původním předpokladům mnohem déle, nakonec zhruba tři a půl roku, byl zcela hladký, bez dramatických výkyvů, bez neočekávaných pohybů sazby, resp. kurzu naší měny.
Samozřejmě že za tu transparentnost nějakým způsobem musíte zaplatit. A my jsme za ni zaplatili v podobě jistého objemu nárůstu devizových rezerv, který se samozřejmě dramaticky navyšoval ke konci toho fixního, takzvaného tvrdého závazku, tzn. zhruba do konce prvního čtvrtletí, nicméně odborníci říkají, že to není vůbec podstatné. Ale to nesouvisí v zásadě s oznámením toho termínu, protože pokud by termín nebyl fixně stanoven, ten tvrdý závazek, tak by v podstatě trhy reagovaly tak, že by víceméně podobné množství investic umístily do české koruny v předchozím období, nekumulovaly by to do závěru toho závazku, ale udělaly by to v delším období v průběhu toho závazku. Nakonec by výsledek z hlediska objemu devizových intervencí byl zhruba stejný.
Ještě bych chtěl zdůraznit, že se nejedná o žádné výdaje ani žádné utracené peníze, protože se jedná o investice. To znamená, my jsme za české koruny, které emitujeme výlučně jako centrální banka tohoto státu, dostali eura, čili rezervní měnu, v kurzu, který byl tehdy platný. To znamená, žádné utracené, a ta eura samozřejmě máme, máme investována převážně do státních papírů zemí, které mají příslušný rating. V našem případě v podstatě jsou to pouze země s ratingem AAA, nebo výjimečně AA a samozřejmě další instrumenty, do kterých investujeme. Takže žádné peníze neubyly, naopak ty peníze vydělávají nějaké další výnosy.
Takže můžeme o této věci vést samozřejmě dlouhou odbornou debatu, jestli závazek měl být rychleji nastaven, dříve ukončen, jestli měl být v průběhu korigován nahoru, dolů, ale v podstatě je to debata, která nikdy žádného definitivního arbitra nemá. Všechny makroekonomické a měnové analýzy ukazují, že měnová politika centrální banky, České národní banky, v tom období let 2013 až 2017 byla adekvátní a byla úspěšná a pomohla rekonvalescenci a výraznému ozdravení české ekonomiky.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji a slovo má předseda poslaneckého klubu ODS pan poslanec Stanjura, prosím.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Nejdřív zareaguji na ten závěr pana guvernéra. Přece víme oba, pane guvernére, že na to se i odborné názory liší. Někteří tvrdí, že to pomohlo ke konsolidaci a k většímu výkonu české ekonomiky, jiní odborníci tvrdí opak, takže to není jakoby stoprocentně uznávané odborné stanovisko. Na to se prostě liší názory autorit, odborných autorit, které posuzují tuto otázku. To za prvé.
Za druhé, to se na mě nezlobte, říct, že ty - já tomu rozumím, to jsou investice, možná jsem se špatně vyjádřil, tak se omlouvám, ale říct "to je investice, ona vydělává" a současně ztráta 243 miliard, to nejde úplně do kupy, ty dvě věty. Pokud jsou ty peníze tak dobře investované, tak vydělávají, tak proč máme tak velkou ztrátu? Já ani nechci odpověď, abychom nezabíhali do příliš podrobné debaty, ale to podle mě není relevantní argument v této debatě. Tak si pak řekněme, jak vysoká investice byla a kolik vlastně vydělává a jaká je výnosnost té investice. To je podle mne poctivá debata. A ne říct, že to něco nese. Ale taky to s sebou neslo nějakou tu investici, nějaké investiční náklady. Tak nemůžeme říkat, že jsme investovali proto - přece jsme neinvestovali proto, abychom vydělávali. To jste přece říkal ve svém úvodním slově a to si myslím, že si rozumíme.
Vy jste moji otázku označil za spekulativní. Dobře, ona částečně je spekulativní, to přiznávám. Ale současně jste odpověděl spekulací. Vy jste vlastně řekl - já to trošku parafrázuji - je vlastně úplně jedno, kdy jsme ukončili kurzový závazek. Stejně by se ti ostatní chovali tak, že by ten výsledek byl stejný. To zase úplně neodpovídá tomu, jak jste předtím pochválil Českou národní banku za to, jak to pěkně připravila, jak ten přechod byl pozvolný. A rozumím i té švýcarské zkušenosti. To myslím, že odpovídá realitě, že Švýcarům se to ukončení jejich závazků nepovedlo a byla o tom publikována řada odborných statí. A já myslím, že je dobře, že když někdo jde slepou cestou nebo slepou ulicí, že se tomu vyhneme a neuděláme to. Ale podle mě ty argumenty pak úplně nesedí.
Já přiznávám, že to je spekulativní otázka, nebo částečně spekulativní, ale z našeho pohledu, mnohých z nás, ty investice, abych použil váš slovník, v těch posledních měsících byly enormně vysoké. Enormně vysoké. A vy jste to vlastně před chvílí ve svém vystoupení taky řekl.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. A pane guvernére, přejete si reagovat? Prosím, máte slovo.
Guvernér ČNB Jiří Rusnok Děkuji, vážený pane místopředsedo. Já samozřejmě neberu nikomu ten názor, skutečně s měnovou politikou je to trošku jako s medicínou. I tam je často několik názorů na nějaký komplexní problém. A omlouvám se lékařům, že jim do toho fušuju, ale aspoň co čtu jako laik, tak taky není nikde řečeno: toto je jedna pravda a nikdy žádná jiná. U komplexního problému prostě nemůže být. Samozřejmě, to ukáže až čas. A já se snažím citovat nějaké zdroje. Zatím to, co jsem viděl, ta hodnocení, doufejme relativně objektivní, Mezinárodní měnový fond, některá jiná významná teoretická pracoviště, ale i analytická pracoviště komerčních institucí se vesměs vyjadřují k tomu období měnové politiky ČNB, o kterém hovoříme, s velkým respektem a s pozitivním hodnocením.
Ještě jedna, poslední poznámka. Já vím, že je to velmi těžko možná intuitivně vysvětlitelné a působí to možná pro běžného posluchače ne zcela srozumitelně, jak je možné, že jsou výnosy z devizových rezerv a zároveň je ztráta. Celý problém spočívá v tom, že mluvíme o účetní ztrátě vyjádřené v českých korunách. Protože samozřejmě jako česká instituce vedeme účetnictví podle českých pravidel a v české měně. A protože máme naprostou většinu svých aktiv v cizích měnách, naprosto dominantní část naší bilance, 90x procent, tvoří devizové rezervy, které jsou v cizích měnách, tak tahle zdánlivá dichotomie může existovat. Prostě máme výnosy, kladné výnosy z celé té bilance, z celé naprosté dominantní části naší bilance, tzn. z devizových rezerv, protože tam jsou nějaké kladné výnosy, byť ne nějak ohromující v tuto chvíli, protože žijeme v době velmi nízkých úrokových sazeb a u konzervativních investic, jaké u nás převažují, samozřejmě nelze očekávat nějaké spekulativní výnosy. Ale po přepočtu samozřejmě té bilance do korun v době, kdy se změní kurz koruny ve prospěch koruny, máme účetní ztrátu. To je celé kouzlo toho problému.
Takže žádné peníze se neztratily, devizové rezervy se řádně investují, jsou z nich výnosy, ale samozřejmě po převodu naší bilance do české metodiky v české měně máme účetní ztrátu. To je celý zázrak. A nic na tom zázračného není, nikdo nic neudělal zásadně špatně. Děkuji.***