(14.30 hodin)
(pokračuje Rusnok)
Pokud ale samozřejmě současně platí, že při určité výši devizových rezerv - a my v tuto chvíli patříme k zemím s vysokými devizovými rezervami - dochází k nominálnímu zhodnocení kurzu koruny, v našem případě koruny, tak samozřejmě jsou kumulovány ty nerealizované účetní ztráty v bilanci centrální banky. Ty ztráty se budou kumulovat, respektive budou přetrvávat tak dlouho, jak dlouho bude pokračovat toto nominální posilování koruny. Jak jste si jistě všimli, tak například v letošním roce to nominální posilování je mnohem mírnější. Dokonce se v posledních měsících zastavilo a byl tam i určitý krátkodobě reverzní trend. Takže například ztráta za průběh letošního roku je prakticky nulová, nebo se dokonce v posledních měsících otočila do mírného plusu, čili není žádná ztráta. Takže nedochází k prohlubování.
Nicméně platí, že pro nás není primární ten hospodářský výsledek, ale primární je stabilita cenová, měnová, potažmo také finanční v dalším okruhu našich úkolů, které dnes máme. Ta ztráta bude postupně umořována tak, jak se pochopitelně budou generovat příjmy, které má banka ze své povahy, to znamená takzvané ražebné. Čili to je v podstatě příjem, který centrální banka realizuje z titulu monopolu na vydávání hotových peněz.
Samozřejmě také devizové rezervy generují určitý příjem. Jak jsem konstatoval, v minulém roce to bylo 32 miliard toho výnosu. Lze očekávat, že s růstem úrokových sazeb nejenom ve Spojených státech, ale i postupně v ostatních okruzích globální ekonomiky porostou i výnosy našich devizových rezerv. Samozřejmě existují i některé další, méně významné zdroje příjmu centrální banky.
Čili tak jako v minulosti ta ztráta byla uhrazena po dlouhé době kumulace těch ztrát v období, kdy došlo k výkyvu kurzu v průběhu ekonomické krize, což byla přirozená reakce na situaci, ve které jsme se ocitli, posléze samozřejmě k tomu přispěla i zvolená politika našeho typu kvantitativního uvolňování, to znamená použití kurzového závazku, tak ta ztráta vlastně byla velmi rychle během dvou tří let vymazána. Dokonce vznikl určitý rezervní fond. A stejně tak tomu bude v nejbližší perspektivě, těžko odhadovat úplně na přesně období, roky, v tom období, které nás čeká.
Znovu zdůrazňuji, že patřím k těm, kteří se domnívají, že otázka ztráty centrální banky je záležitost do značné míry teoretická a virtuální. My tento postoj dlouhodobě zastáváme, a to i v polemice s Evropskou centrální bankou. Pokud by tomu tak nebylo, už dávno by se totiž mnohé jiné centrální banky ocitly v nějakém reálném ekonomickém problému, což se ovšem nestalo. K tomu nedošlo ani v těch dobách, kdy centrální banky dramaticky navýšily svoje bilance, a mnohé z nich také v dílčích letech, nebo i kumulativně zaznamenaly poměrně citelné účetní ztráty. Takže z hlediska okruhu veřejných financí tady také nevidím žádný problém. Protože ano, Česká národní banka by přispívala do veřejných financí v situaci, kdy by měla naplněny všechny své rezervní fondy. Tomu tak v tuto chvíli samozřejmě není při kumulované ztrátě. A je otázka, jestli tomu tak bude v nejbližším období, spíše ne.
Na druhou stranu je třeba říct, že naštěstí český státní rozpočet není závislý a není ani, řekl bych, návykově spojen s touto dávkou dotací z okruhu centrální banky, jak je tomu v některých jiných zemích, podle mě nešťastně. Protože je to příjem, nebo potenciální příjem, který je velmi, velmi labilní, zvláště v době, ve které žijeme, kdy jsou centrální banky často nuceny zasahovat, řekněme, neortodoxními nástroji oproti dobám minulým. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji panu guvernérovi. A podívám se do pléna. Přejete si reagovat? Takže pan poslanec Skopeček. Prosím.
Poslanec Jan Skopeček: Děkuji pěkně. Já bych souhlasil s tím, že pro otevřenou ekonomiku, jako je Česká republika, je jistá úroveň devizových rezerv samozřejmě bezpečnostní jistotou a je správné je mít. Nicméně, a to tady nezaznělo, je si potřeba připomenout, že v současné době máme rekordní výši devizových rezerv právě na základě toho, jakým způsobem se Česká národní banka snažila udržet kurz na té fixované úrovni. To není nic osobního. Pan guvernér přišel vlastně až poté, co ten závazek končil. On se na tom nepodílel, takže to není nic osobního. Nicméně považuji tu současnou výši devizových rezerv za opravdu mimořádnou i v mezinárodním kontextu a je řada ekonomů, kteří považují tu obrovskou výši devizových rezerv skutečně za problém.
A když tady pan guvernér říká, že samozřejmě Česká národní banka tady investuje do nejrůznějších aktiv, tak to by otevřelo celou řadu otázek, do jakých aktiv Česká národní banka tyto peníze investuje. Protože pak je ten výsledek samozřejmě dán i tím, jak se budou pohybovat finanční trhy, a my bohužel nevíme, jestli Česká národní banka investuje do bezpečných dluhopisů, nebo jde i do nějakých rizikovějších akcí.
Ale co jsem se chtěl zeptat, co považuji za důležité, je, že přesto, že ty investice asi generují nějaký výnos, tak mám obavu, že ten objem devizových rezerv a právě ten pohyb kurzu, který nás pravděpodobně čeká, bude generovat daleko větší ztráty, než je podle mého názoru schopen vygenerovat aktiva. Samotný pohyb toho kurzu bude podle mého názoru způsobovat v dalších letech obrovské ztráty.
A proto jsem se ptal, dokdy a jakým způsobem vidíte tu projekci těch mnohamiliardových ztrát v dalších letech. A tam já se obávám, že nám výnosy těch aktiv příliš nepomohou, aby ztráty byly menší.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak, ano, pan guvernér si přeje vystoupit. Prosím, pane guvernére, máte slovo.
Guvernér ČNB Jiří Rusnok Děkuji vám, vážený pane předsedající. Já se velice omlouvám většině Poslanecké sněmovny, že asi zdržuji od důležitějších úkolů. Nicméně nemohu nechat bez odezvy vystoupení pana poslance, protože by to vypadalo, že centrální banka je tady nějaký nezodpovědný ústav, který si tak nějak hraje s českou korunou a obrovskými devizovými rezervami.
Chci zdůraznit, že ty devizové rezervy vznikly jako výsledek naší měnové politiky v období finanční krize, kdy jsme jako malá otevřená ekonomika zvolili způsob maximálního uvolnění měnové politiky právě využitím kurzu jako primárního nástroje. To za prvé. My jsme ve prospěch české ekonomiky vytvořili situaci, která jednoznačně prospěla obnovení výkonu české ekonomiky a v celkovém souhrnu významně přispěla k tomu, že tato země je dnes bohatší, než byla.
Za druhé. Ano, naše devizové rezervy jsou vysoké i v mezinárodním kontextu. Nicméně existují země, které mají podobně vysoké, nebo i vyšší, například Švýcarsko. Nevím, neslyšel jsem debatu typu, že by někdo vyčítal švýcarské centrální bance, že má příliš vysoké devizové rezervy. Mimochodem co by za to dala celá řada ekonomik našeho rozvojového stupně zhruba, kdyby měly tak velké devizové rezervy, jako máme my. ***