(10.30 hodin)
(pokračuje Aulická Jírovcová)
Snaha bránit se plošně levnější konkurenci je evidentní a lze ji doložit i postojem pana premiéra po schůzce se zástupci komor. Jenže situace se komplikuje. Dnes nejde ve zdravotnictví jen o peníze, ale řekla bych, že dnes a zejména v budoucnu půjde především o dostatek kvalifikovaných lidí. Proto se do vyjasnění problému vložily Asociace krajů i nemocnic a vidění pana premiéra a snad i zodpovědného pana ministra dostaly širší rozměr. Nakonec se tento problém stal i mediálně vděčným.
Pane ministře, nedokážeme-li regulovat počty cizinců, kteří zdarma studují na našich lékařských fakultách, nemám tady na mysli výuku v angličtině, která přináší školám peníze, tak musíme zvednout počty našich studentů na současný limit a to bez peněz nejde. Problém však je, kde rychle vzít nové pedagogy, prostory, techniku. Pokud se výsledek dostaví, tak nejdříve až za 10 let. Ale nám chybí lékaři již nyní. Nemusíte zajet až do pohraničí či do strukturálně postižených regionů. Sehnat například stomatology či pediatry je a bude problém v mnoha vesnicích, ale i ve městech. To vědí na obcích, v nemocnicích, na krajích, ale hlavně postižení občané. Nedokážou-li zdravotní pojišťovny či stát zajistit svým občanům z Ústavy ČR právo na dostupnou zdravotní péči ve všech stanovených místech ČR, pak bylo a je něco špatně.
Je tedy nezodpovědné nejít vstříc alespoň částečnému řešení nedostatku zdravotnického personálu a vytvářet uměle nadbytečně tvrdé bariéry. Ano, evropské právo musíme ctít, ale ne systémem, jako bylo balení koblih či tsunami vodovodních baterií. Jestliže například v Sasku našli vstřícnější cestu k získání aprobace, proč se nepoučit? To neznamená, že otevřeme cesty falešným lékařům, ulejvákům, šamanům či zlatokopům nebo těm, kteří chtějí jen naší zemí projít s lehce získanou kvalifikací. V naší republice působí řada profesních komor. Ne všechny mají pravomoci přenesené působnosti některých výkonů státní správy. Ve zdravotnictví toto privilegium existuje a jsou zde požadavky komor i po dalších kompetencích. Vím, není to jednoduché. Ministerstvo zdravotnictví se dělí o kompetence nejen s komorami, ale zejména s pojišťovnami, s veřejnou správou, odbornými společnostmi a s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy a snad i s dalšími subjekty, přesto za současný stav a zejména za budoucí stav zdraví občanů ČR zodpovídá Ministerstvo zdravotnictví, a možná by bylo lépe řečeno ministerstvo zdraví a také celá vláda.
Naši lékaři a zdravotní sestry odcházejí do Rakouska i Německa, ale tam tento celosvětový migrační pohyb nekončí. Němci jdou do Švýcarska či Velké Británie. Odtud zase do USA a odtamtud zase do Austrálie. Jsme svědky volného pohybu osob, a tím i tunelování intelektuálního potenciálu země a prostředků na vzdělávání. Nezbývá nám v tomto systému žel zatím nic jiného než přizpůsobení.
Vážený pane ministře, čas oponou trhnul a řada úvah, jak sleduji i v médiích, se posunula. Žádám vás proto nyní znovu o zodpovězení otázek, které jsem vám zaslala ve své písemné interpelaci. Uklidněte takto odbornou veřejnost a zainteresované svým autoritativním stanoviskem. Pokusím se otázky ještě formulačně zjednodušit.
Bude termínově aprobační zkouška rozdělena... (Kašle a odchází se napít.) Tak u otázek jste mě dostal! (Pobavení.) Bude termínově aprobační zkouška rozdělena dle oborů, jako jsou státní zkoušky u mediků? V případě, že zkoušený v některém oboru neuspěje, bude opakovat pouze neúspěšnou zkoušku v onom oboru? Je ministerstvo připraveno inspirovat se způsobem provádění aprobačních zkoušek v zahraničí, například v Sasku? A to je zatím všechno. Děkuji. (Potlesk poslanců KSČM.)
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní tedy pan ministr má zájem o vystoupení, takže já požádám pana ministra Adama Vojtěcha o vystoupení a paní poslankyně bude mít pochopitelně prostor následně klidně vystoupit znova. Prosím, pane ministře.
Ministr zdravotnictví ČR Adam Vojtěch Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážená paní poslankyně, také mě trošku škrábe v krku, tak doufám, že to zvládnu. Každopádně si tady dovolím reagovat na to vystoupení, resp. interpelaci týkající se aprobačních zkoušek.
Vy jste tady určitě popsala tu situaci, řekl bych, poměrně dobře a je pravdou, že otázka personálního zajištění ve zdravotnictví má řadu dílčích podproblematik nejenom tedy, pokud jde o cizince z třetích zemí, o kterých budu hovořit, ale právě i otázka zajištění vůbec do budoucna nějaké přirozené reprodukce stárnoucí lékařské populace. Nejenom té lékařské, i sesterské, ale tady jsme se bavili hlavně o lékařích.
Je třeba říci, že Ministerstvo zdravotnictví v tomto směru bylo v minulosti, řekl bych, poměrně pasivní, pokud jde o nějaké analýzy toho, jak se vlastně bude vyvíjet struktura lékařské populace v budoucnu. My jsme vytvořili určitý model v rámci Ústavu zdravotnických informací a statistiky a z toho jednoznačně vyplývá, že skutečně současný počet absolventů lékařských fakult, tak jak je dnes nastaven a v zásadě se nemění, je to asi tisíc absolventů ročně, z toho 800 podle všeho jde do praxe, zbytek se někde ztratí - buď jdou do zahraničí, nebo jdou úplně mimo obor, ale 800 jde do praxe. To je v zásadně konstantní číslo. Tak tento počet nestačí na přirozenou reprodukci stárnoucí lékařské populace. To je prostě fakt, který je doložitelný na datech.
I proto jsme i ve spolupráci s lékařskými fakultami začali na tom intenzivně pracovat a chceme výrazně podpořit lékařské fakulty tak, aby mohly přijímat více českých studentů. Protože problém je, že financování lékařských fakult není úplně optimální. Lékařské fakulty nedostávají dostatek prostředků na to, aby pokryly náklady na jednoho studenta medicíny. Studium medicíny stojí asi 117 tisíc korun ročně na jednoho studenta, fakulta z toho dostane asi 67 % pokryto. Zbytek právě nahrazují cizinci a dalšími jinými zdroji. Takže my chceme, aby financování fakult v tomto směru bylo lepší, aby se pokryly ty náklady a naopak se ještě ty peníze navýšily, a počítáme s tím a je na tom dohoda, že budeme navyšovat počty studentů na lékařských fakultách o 15 %. Na tomto už proběhla dohoda se všemi děkany, teď dokončujeme finální materiál s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy a budeme vytvářet desetiletý akční plán na podporu lékařských fakult. Už od září dostávají lékařské fakulty navíc 135 milionů korun od dalšího roku, aby se mohly připravit na ten větší nábor, a od dalšího akademického roku 2019/2020 se budou navyšovat počty studentů, českých studentů lékařských fakult. Takže to je nějaký záměr, pokud jde tedy o české studenty, české lékaře.
Pokud jde o ty zahraniční lékaře nebo pracovníky ve zdravotnictví, tak samozřejmě s vámi musím souhlasit, jak jste tady popsala tu migraci. Je tomu tak. Je třeba si uvědomit a přiznat si, že my se do jisté míry neobejdeme v českém zdravotnictví bez zahraničních pracovníků, a je to něco, co je běžné všude. Já jsem hovořil s německým ministrem zdravotnictví, který mi říkal, že v Německu chybí 50 tisíc zdravotních sester, že je prostě zkrátka fyzicky nemají a že také hledají v zahraničí - v Makedonii a v dalších zemích. Migrace je velká a my se zkrátka musíme v tomto směru také zaměřit na to, abychom tady získávali zahraniční pracovníky, protože do jisté míry se bez nich neobejdeme, byť samozřejmě to není určitě všespásné řešení, a řekl bych, že to je spíše řešení na vykrytí nějakých problémů v konkrétních lokalitách, v konkrétních regionech. ***