(10.20 hodin)
(pokračuje Ondráček)
Já bych byl radši, kdyby policisté naplňovali programové prohlášení vlády a úkoly, které jsou jim dány zákonem, a bojovali s kriminalitou, viděli bychom je více v ulicích, než aby 30 % času trávili na služebně vypisováním nesmyslných bloků a evidencí, které jim prostě přidáváme. A házet to na minulou vládu, přestože jsou ve vládě dva politické subjekty, které jsou součástí této vlády a ve vládě seděly, mi přijde velmi úsměvné. Někdo z policistů mi řekl: dejte blbovi funkci, on vymyslí lejstro - v tomto případě blok na pokutu, opatření napomenutí.
Já počkám, co pan ministr řekne. Samozřejmě jsem si vědom toho, že pan ministr není ve funkci ještě ani 24 hodin, nebo teď už ano. Nechám to na něm a podle toho se rozhodneme, co dál.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. Nyní má slovo pan ministr vnitra Jan Hamáček. Prosím, pane ministře.
Místopředseda vlády ČR, ministr vnitra a ministr zahraničních věcí Jan Hamáček: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, dámy a pánové, já jsem se seznámil s korespondencí mezi panem poslancem a svým předchůdcem. Chtěl bych říci, že jsem si vědom problému, který vznikl tím, že ze zákona vypadl institut domluvy. A jakkoliv se Ministerstvo vnitra a další orgány, zejména Policejní prezidium, snažily věci řešit například formou metodického doporučení, jak má policie postupovat, tak se ukazuje, že úplná absence domluvy je problém. Za prvé existuje metodický pokyn a je otázka, jestli se s ním všichni policisté včas seznámili, ale i přesto, pokud by se s ním seznámili, zda tedy mají jakousi právní jistotu, že pokud to není přímo dáno zákonem, zda nemohou být potom postihováni nějakými kontrolními orgány policie.
Takže z mého pohledu tím nejjednodušším řešením, protože souhlasím s tím, že není v zájmu zvyšovat zátěž policie, není v zájmu evidovat něco, co evidujeme jenom proto, abychom to evidovali, by bylo zákon novelizovat. Nicméně chci říci otevřeně, že pokud bychom šli cestou vládního návrhu zákona o přestupcích, tak to bude proces, který bychom museli zahájit možná teď, abychom se dobrali výsledku ke konci volebního období. Já jsem zaznamenal i z výroků pana poslance, že zde je cesta, řekněme, jednoduché poslanecké novely tohoto zákona, který by to vyřešil. Rozumím tomu, že to není standardní postup, ale myslím si, že je to postup adekvátní. Takže pokud by zde byla možnost dohody v rámci třeba podvýboru pro policii, tak jsem připraven samozřejmě dát k dispozici příslušné odborné kapacity Ministerstva vnitra, tak abychom ten problém vyřešili. Za mě je to vstřícný krok a myslím si, že jsme asi oba dva ve shodě. Není potřeba policisty zatěžovat. Ono to platí i o dalších příslušnících bezpečnostních sborů. A mou prioritou je udělat takový audit a podívat se, zda opravdu veškeré to papírování, které jak policisté, tak hasiči dělají, je potřebné. Já si myslím, že je tam spousta rezerv. Takže v tomto případě nabízím součinnost ministerstva, pokud podvýbor, nebo někdo z jeho členů nebo vy osobně prostřednictvím předsedajícího tu novelu podáte, tak jsme asi schopni tuto věc vyřešit. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji panu ministrovi. Slovo má pan poslanec Zdeněk Ondráček. Prosím.
Poslanec Zdeněk Ondráček: Děkuji, pane ministře, že jsme ve shodě, jak jsme o tom hovořili ještě před zahájením této interpelace. Ano, ta nejjednodušší forma je poslanecký návrh. My jsme s kolegou, bývalým ministrem vnitra Milanem Chovancem, připraveni jako oba členové podvýboru pro Policii České republiky takový materiál za součinnosti vámi navrhovaných odborníků, poskytnutých odborníků z Ministerstva vnitra, připravit a předložit ho již na podzimním jednání vlády. Pokud i kolegové zde v Poslanecké sněmovně se shodnou v tom, že není potřeba správní evidence takového jednání, nebo respektive takových správních deliktů napomenutí, abychom to evidovali, tak si myslím, že jsme schopni to projednat i v rámci zkráceného řízení a mohla by účinnost být poměrně rychle. Přestože účinnost zákona č. 250/2016 Sb. je od 1. 7. minulého roku, to znamená skoro rok, tak policisté v tom tápou a metodický pokyn, jak mají řešit tyto věci, přichází až teď a zavádí se. Takže pokud se pozdrží ještě dva měsíce, tak jsme schopni tuto legislativu ošetřit.
Děkuji za vstřícnost. Pokud budete chtít, podvýbor pro policii, jemuž předsedám už druhé funkční období, je připraven kdykoliv vám pomoci s odbřemeněním zátěže policistů a v dalších řešeních otázek bezpečnosti České republiky. Myslím, že jste začal jako ministr tím nejlepším způsobem. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. Nyní se tedy rozhlédnu po sále, zdali je ještě nějaký zájem. Zájem o vystoupení není, takže končím rozpravu. Pan poslanec Zdeněk Ondráček. Máte zájem navrhnout usnesení?
Poslanec Zdeněk Ondráček: Ne, stačilo mi toto projednání. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Takže tuto interpelaci končím. Nyní se vrhneme na závěrečnou interpelaci, kterou tady mám. Nicméně tady mám jednu omluvu. Žádám o omluvení z celého jednacího dne z důvodu zahraniční cesty, a je to pan poslanec Řehounek.
Nyní tedy přistoupíme k písemné interpelaci na ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha. Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch odpověděl na interpelaci paní poslankyně Hany Aulické Jírovcové ve věci rozdělení aprobačních zkoušek dle zákona č. 90/2004 Sb., v platném znění, část osmá, pro lékaře třetích zemí působících v České republice dle oboru. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako sněmovní tisk 209. Takže nyní otevírám rozpravu a slovo má paní poslankyně Hana Aulická Jírovcová.
Poslankyně Hana Aulická Jírovcová: Děkuji, pane předsedající, za slovo.
Vážený pane ministře, v dubnu jsem se na vás obrátila se svou písemnou interpelací pod č. 88 týkající se aktuální problematiky aprobačních zkoušek u lékařů z třetích zemí. Položila jsem vám konkrétní čtyři číslované otázky a čekala jsem čtyři konkrétní odpovědi. Jak se však všichni můžeme přesvědčit ve sněmovním tisku 209, konkrétních odpovědí na konkrétní otázky jsem se od vás bohužel nedočkala. Možná jen částečně ve vašem obsáhlém edukativním textu na třetí otázku. Pokud tedy nemám chápat prvou odpověď předposledního odstavce vaší odpovědi jako třikrát ne, je to důvod, který mne vedl k vyjádření nesouhlasu s vašimi odpověďmi, tedy téměř neodpověďmi.
V úvodu svého vystoupení chci zdůraznit, aby nedošlo k omylu, že stejně jako uvádíte vy za ministerstvo, jde i mně o to, aby uchazeči prošli v České republice řádným procesem uznání způsobilosti k výkonu příslušného zdravotnického povolání, to jest neformální aprobační zkouškou, a aby tak bylo zaručeno, že zdravotní služby pacientů v České republice budou poskytovány osobami s náležitými odbornými znalostmi a také s potřebnou znalostí českého jazyka, tedy jinak řečeno, aby například lékař z Kyjeva stvrdil stejnou kvalifikaci aprobační i jazykovou zkouškou, jako je uznávána kvalifikace například u lékaře z Bukurešti pouze po jazykové zkoušce, neboť Rumunsko je součástí Evropské unie, a proto tento lékař u nás nemusí aprobační zkoušku podstoupit. K tomuto cíli je iniciativa zahraničních lékařů formou petice za úpravu povinné aprobační zkoušky pro lékaře, zubní lékaře a farmaceuty zveřejněna na internetu a je možné se tedy k tomu veřejně dostat.
Meritem věci mého snažení a této interpelace je, aby se jen podmínky pro zkoušky občanů z třetích zemí, které jsou, ne, že ne, za hranicemi povinností studentů na našich lékařských fakultách, s nimi sjednotily. Nejde mi v žádném případě o změnu obsahu zkoušky, ale o změnu její formy. To bylo a je smyslem mé interpelace. Dovoluji si zde vyslovit hypotézu, že ne každý absolvent našich škol by dokázal třeba po deseti letech praxe ve svém oboru uspět znovu u všech státnic v jednom dnu. Nejde mi tedy o menší odbornou náročnost, ale o podmínky k přípravě a vykonání zkoušek.
Diskutovaný problém měl již na stole ministr Němeček a po něm ministr Ludvík a nyní, pane ministře, i vy. Problém tedy není nový a vždy se ukázalo, že příslušné komory a akademická sféra prosadily na ministerstvu svou. Proklamace o ochraně pacientů a o různých úrovních škol jsou relevantní a nechci je zpochybňovat, chybí k tomu však ono dále nevyřčené a to je obhajoba vlastních zájmů oněch kritiků, které zde nemíním kontroverzně rozebírat. ***