(16.20 hodin)
(pokračuje Bartoň)
Jako pomalu nejvyšší zákon bych uvedl trestní zákoník. V případě trestního zákoníku zde máme řečeno, jak máme pečovat o děti a podobně. Ale hlavně je taky zde už i § 274. A zde bych vám citoval: "Kdo vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, zaměstnání nebo jinou činnost, při kterých by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok, peněžitým trestem nebo zákazem činnosti."
Ovšem trestní zákoník už, jak se říká jako prostředek ultima ratio, už je až nejvýš. Myslím, že do té doby už stačí zákon, který jsem citoval předtím.
Dále máme plno právních předpisů, co se týká pojištění apod.
Závěrem bych v této úvodní řeči rád uvedl, že zde dochází ke zrušení nulové tolerance. Pokud někdo argumentuje tím, že se uvolní stavidla a kdokoliv si bude pod vlivem alkoholu moci dělat na vodě cokoliv, tak nehovoří pravdu. A rád bych, kdyby se debata tímto směrem neubírala. Děkuji. (Potlesk zprava.)
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak. Já děkuji zástupci navrhovatele panu poslanci Lukáši Bartoňovi a nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Vojtěch Munzar. Prosím, máte slovo.
Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, vážené paní ministryně, vážení páni ministři, dnes se bavíme o vztahu vodáků a alkoholu. Já si dovolím nejdříve takový krátký historický exkurz, abych vás navnadil na projednávané téma.
Rum a alkohol byl povinným kdysi vybavením námořníků. V britském Královském námořnictvu v 17. století byl dokonce určen příděl jednoho galonu piva na osobu a den. Pivo bylo postupně nahrazeno rumem. Od roku 1756 byly oficiálně příděly stanoveny na půl pinty rumu s poměrem ředění 4:1, a tak vznikl populární grog. A tento předpis zůstal nezměněn po dvě stě let. Ustoupilo se z něj, a to je důležité, nikoliv z důvodu bezpečnostních, ale disciplinárních. Přesto tato tradice zůstala s útlumem až do roku 1970. A poslední denní doušek rumu byl na lodích Jejího Veličenstva podáván 31. července 1970 a tento den bývá označován jako black tot day. A to je na úvod, opravdu, abych vás navnadil na projednávané téma.
A nyní k samotnému návrhu zákona. Záměrem předkladatelů je zrušení drakonických pokut až do výše 100 tis. korun pro vodáky za požití alkoholu, tabákových výrobků a návykových látek, resp. pro vůdce a členy posádky malých plavidel bez vlastního pohonu, jako jsou typicky kánoe, rafty, kajaky, pramice, vory. Předkladatelé zdůrazňují, že navrhovanou právní úpravou nebude dotčena odpovědnost za škodu či újmu na zdraví, případně další odpovědnosti stanovené v jiných právních předpisech.
Vůdce a členové plavidla jsou nadále povinni dodržovat ostatní legislativní pravidla stanovená tímto a dalšími předpisy. A to potvrzuje i vláda ve svém negativním stanovisku, která říká, cituji: " I kdyby byla změna v navržené podobě schválena, nevyloučila by zákaz požívání alkoholu a jiných návykových látek a odpovědnost za jeho porušení podle obecné úpravy včetně úpravy trestněprávní." Dále vláda k návrhu vyčítá určité nepřesnosti a nedostatky ve formulacích, které by mohly vést podle vlády k nepřesnému, resp. k mnoha výkladům. Konkrétně se jedná o formulaci malé plavidlo, které se nezapisuje do plavebního rejstříku, a dále dle názoru vlády řazením slov by se návrh vztahoval pouze na vůdce plavidla a nikoliv na členy posádky.
Na to předkladatelé reagovali, na tyto výtky, legislativní úpravou textu, kde zpřesňují plavební rejstřík na rejstřík malých plavidel a zároveň přesně vymezují okruh osob tak, aby bylo jasné, že úprava se týká jak vůdce plavidla, tak členů posádky. Předpokládám, že když je tady vzneseno veto, a pokud tento návrh projde do druhého čtení, tak to bude pozměňovací návrh.
Zbytek stanoviska vlády je popisem škodlivosti alkoholu. A to se vracíme k věcné stránce navrhovaného zákona. Na to samozřejmě může mít každý svůj názor a já vám tady tedy představím svůj. Aby nedošlo k mýlce, podle mého názoru se nejedná o žádný generální pardon pro opilce. Nepřiměřené požívání alkoholu, v jehož důsledku takový jedinec způsobí újmu a škodu na zdraví či majetku, totiž postihuje, jak jsem již řekl a také řekl předkladatel, více než jedno nařízení. Kromě zákona o plavbě je to občanský i trestní zákoník a další předpisy. Konkrétní paragrafy se pak vztahují ke konkrétnímu jednání pod vlivem alkoholu či dalších omamných látek a pochopitelně i k potrestání následků, které z nedovolené, nepřiměřené konzumace plynou.
Jinými slovy, nejde o ani tak o legalizaci pití alkoholu kdekoliv a komukoliv, a v jaké míře se komukoliv zamane, jako o nastavení poněkud lidštějších parametrů pro ty, kdo si během projížďky lodí dají jedno či dvě piva a stále jsou odpovědní za své chování. Navrhovaný předpis ale neznamená, že je požívání alkoholu podporováno. Policie má z ostatních předpisů dostatek jiných práv na to, jak řešit případné nebezpečné chování. Může např. zastavit plavidlo a vykázat takového člověka z plavby. Přetrvává odpovědnost za škody. A český právní řád má širokou paletu jiných vynutitelných pravidel, která jednání související s alkoholem určitým způsobem regulují. Ale myslí si zde snad někdo, že odpovědnost člověka vznikne nebo vzroste úměrně se vzrůstajícím počtem nařízení, zákazů a příkazů? Naopak, čím větší omezení svobodné lidské vůle, tím větší neschopnost člověka posoudit adekvátnost svého počínání. Bude mu totiž chybět zpětná vazba, která, ano, může být někdy i velice bolestivá.
Na konci bych chtěl zdůraznit jednu věc. V tomto období se při našem jednání, naší slovutné Poslanecké sněmovny, může v restauračním zařízení podávat alkohol. Sami na sobě vidíme, že tuto možnost nikdo z nás nezneužil, a nejsme svědky nějakého nevhodného chování. Za stejné chování dnes ale můžeme pokutovat vodáky až do výše 100 tis. korun. Chovejme se tedy k vodákům stejně jako k sobě. Mějme na ně stejná měřítka. Podpořme zrušení těchto drakonických pokut. Přistupme k nim s primární důvěrou, že toho nebudou zneužívat. Nenahrazujme jejich vlastní odpovědnost brutálními pokutami a věřme lidem. A stejně jako pro pití alkoholu i pro zákony platí to okřídlené "všeho s mírou". Proto doporučuji podpořit postoupení zákona do druhého čtení.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk zprava.)
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. A nyní tedy otvírám obecnou rozpravu a ... Pardon, prosím vás, nepokřikujte po sobě, já pak nevím, jestli mluvíte na mě, nebo na někoho jiného. Prosím. Takže teď tady mám přihlášku s přednostním právem a je to pan ministr Dan Ťok. Následně bych tedy udělil slovo, jestli můžu tedy, panu poslanci Foldynovi, ten má faktickou poznámku. (Ještě se hlásí další poslanec.) Vy do obecné rozpravy? Ano, prosím. Prosím, pane ministře.
Ministr dopravy ČR Dan Ťok Vážený pane místopředsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já bych se rád vyjádřil k tomuto návrhu zákona a nebudu se snažit být ani populistický, ani demagogický. Nicméně já jsem rád za tu nahrávku na ten historický exkurz. Je potřeba si říct, že tyhle dávky alkoholu pro námořníky byly pro plavby, které trvaly měsíce a roky a asi měly svůj důvod. Já nechci jít do takových věcí, jako je historie, nebo jako je v historii známá záležitost, že požití alkoholu bylo i polehčující okolností. A já nevím, jestli se k takové historii vrátit chceme. Já bych pro to úplně nebyl a myslím si, že by to bylo špatně.
To, co se mně na tom návrhu zákona obecně nelíbí, a chtěl bych, abychom se opravdu nezabývali tím, že tady budeme říkat, že odstraňujeme drakonické pokuty pro vodáky. Prosím vás, ty pokuty jsou tam opravdu odstupňované a jsou třeba pro kapitány, nebo kapitány velkých lodí, kteří by mohli udělat velkou škodu, tak ty by měly být odstrašující pro ně. Představa, že tady bude někdo běhat za vodáky a bude jim nutit pokutu 100 tis. korun, je absurdní. A totéž, co tady bylo řečeno, že je možno i napomenout a dát v dnešním způsobu jenom, řekl bych, ponaučení nebo připomínku a nedávat peněžitou pokutu, ta je dneska v tom zákoně úplně stejně. ***