(12.30 hodin)
(pokračuje Válková)
Ani na to neexistuje zatím jednoznačný názor, ale můžu vám garantovat jednu věc, že v průběhu těch diskusí, které vedeme vlastně od prosince, od okamžiku, kdy SPD předložilo první návrh této ústavní normy, tak se ty diskuse výrazně přiblížily. A myslím si, že toho konsenzu lze docílit.
Také jsme se shodli na tom, že bychom měli regulovat i kampaň k referendu, že musí mít své limity a že tyto takzvaně technické věci nesmíme podcenit a že bude třeba vzájemné provázanosti toho ústavního zákona na jiné právní předpisy.
Protože jsem kolegům slíbila, že tady nebudu hodinu informovat o něčem, co ještě není tak daleko, když hovoříme, myslím tom komplexním pozměňovacím návrhu, o třech různých normách, které tady představili více či méně, a byly tady také kritizovány opozicí nebo těmi, kteří s nimi nesouhlasí, předkladatelé zákona, a tato obecná rozprava je otevřená k těmto normám, tak já omezím svůj výklad na to, že se domnívám, že tím nosičem pro další práci výboru, pokud svým hlasováním posuneme z prvního čtení všechny tři návrhy do druhého čtení, by měl být, protože ty parametry, které má zpracované, nejvíce odpovídají i těm společným našim představám, návrh, který předložila sociální demokracie.
Samozřejmě vím, že se asi svede ještě bitva o řadu parametrů, které jsem tady nezmínila, ale myslím si, že ty nejdůležitější a nejspornější, to znamená ty otázky negativní, co nelze v zákoně podrobit referendu, tak ty jsem zmínila. A tady bude hodně záležet na tom, zda se projeví snaha a vůle těch, kteří již předložili svoje návrhy, ustoupit ze svých pozic. Pak si myslím, že máme šanci přijmout komplexní pozměňovací návrh, a bude to potom i důkaz toho, že tato Sněmovna, pokud jde o tak zásadní otázky, když se tím každá strana zaklíná, je schopná udělat ústupek. A to všechno s vidinou cíle, že budeme mít životaschopný, realizovatelný, dobrý nový nástroj, který předvídá naše Ústava od okamžiku, kdy byla schválena, čili opravdu od toho roku 1993. Bylo by dobré, kdybychom tedy už konečně příslušné ustanovení naplnili a kdybychom se vzdali někdy někdo z těch předkladatelů i určitých politických ambicí ve prospěch jedné strany a ten ústupek učinili.
Ale nerada bych, aby tento můj projev vyzněl v závěr, že to, co je předložené, není projednatelné a že by se měl připravit hned nový společný návrh. To zase natolik jsem už politická realistka, že vím, že k tomu navrhovatelé nepřikročí. Ale protože jsem se zúčastnila prakticky všech jednání a nejenom těch, která se odehrála pod taktovkou stálé komise pro změnu Ústavy, kterou perfektně řídila paní kolegyně poslankyně Valachová, ale i těch předcházejících neformálních pracovních debat, tak mě nechte, abych ten optimismus, který mám a který mě přesvědčuje k tomu, že si myslím, že vám to chci zaprvé doporučit, abychom je posunuli do druhého čtení, a zadruhé si myslím, že máme jedinečnou i historickou příležitost prokázat, že nám jde skutečně o zájem rozšířit podíl našich občanů na demokratické formě způsobu vlády, ze kterého tolik jiných stran, nebo některé, ne tolik, ale některé politické strany mají opravdu obavu. Já z toho obavu nemám. Protože pokud tam zavedeme například ten požadavek kontroly položené otázky v referendu Ústavním soudem a pokud tam budeme mít několik limitů, které zabrání tomu, aby se z toho stal nástroj populismu a zneužití, tak si myslím, že jako kvalitní ústavní norma by potom v praxi náš zákon mohl obstát.
Rozhodně si nemyslím, že tou cestou je přijmout teď jenom zákon, který mají například v Litvě a v řadě jiných zemí, nebo i na Slovensku, kde ho postavili tak přísně, že fakticky nefunguje, nebo funguje jen velmi ojediněle a v naprosto výjimečných situacích.
Já se i těším na tu debatu, pokud k ní dojde. Myslím si, že se bude hodně testovat i skutečná, nejenom ta mediální a politická ochota ten zákon připravit tak, abychom pro něj našli potřebnou ústavní většinu tady v Poslanecké sněmovně a aby také našel příznivý ohlas, resp. stoupence, aby byla ústavní většina i v Senátu, protože jak víte, tato norma potřebuje, aby byla schválena ústavní většinou jak v Poslanecké sněmovně, tak v Senátu. Je to ještě běh na delší míli, nicméně jsme na samotném začátku. A asi se nemýlím, když si teď troufnu odhadnout, že tím prvním krokem bude hlasování, které nám ukáže, jestli skutečně chceme ústavní zákon o celostátním referendu, nebo zda jsou to jenom politické řeči politických stran, které ve skutečnosti pro to nic neudělají.
Závěrem, pane předsedo, milé kolegyně, milí kolegové, bych chtěla doporučit, abychom všechny tři návrhy, byť s vědomím toho, že některé věci jsou pro nás nepřijatelné, to říkám teď za hnutí ANO, například předmětem referenda nemůže být státní rozpočet, daně a poplatky, jak jsem včera říkala... Ale aby měli všichni stejnou šanci se podílet na přípravě komplexního pozměňovacího návrhu, tak abychom posunuli do druhého čtení, dohodli se pak na kompromisech a připravili normu, která bude mít kvalitu ústavního zákona, který nebude zpochybňován potom v praxi tím, že podle něj nelze postupovat. Máme k tomu, myslím, dobře nakročeno.
A děkuji také předkladatelům. Za hnutí ANO bych tedy ráda chtěla poděkovat všem třem předkladatelům, že tuto iniciativu uchopili a že odvážně svoje návrhy, byť s některými z nich více nesouhlasíme, s některými méně, předložili do Sněmovny a otevřeli tuto legitimní debatu. Děkuji.
Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji, paní poslankyně. Vaše vystoupení vyvolalo tři faktické poznámky. Jako první je přihlášen s faktickou poznámkou pan poslanec Rakušan, poté pan poslanec Ferjenčík. Prosím, vaše dvě minuty.
Poslanec Vít Rakušan: Děkuju za slovo, vážený pane předsedo. Kolegyně, kolegové, já bych chtěl bývalé paní ministryni spravedlnosti poděkovat za velmi zevrubný rozbor všech tří návrhů. Myslím si, že pro tu diskusi to jednoznačně bylo přínosné, a s mnohými argumenty a výhradami proti minimálně dvěma návrhům, které ona vznesla, se zcela ztotožňujeme, například o možnosti hlasovat o státním rozpočtu, daních, zahraničněpolitickém směřování České republiky a podobně.
Nicméně s čím se nemůžeme ztotožnit, a já už jsem tu výhradu tady vznášel včera, je to, že se mají pustit všechny tři návrhy do dalšího projednávání bez toho, aby vláda České republiky, která teď v novém složení sedí za našimi zády, přišla s nějakým svým návrhem, svým postojem k této věci.
Pokud se tak nestane, tak já bych chtěl vyzvat na tomto místě novou paní ministryni spravedlnosti. Paní bývalá ministryně už nám svůj velmi erudovaný právnický názor přednesla, já bych očekával stejně erudovaný právnický názor i od nové paní ministryně spravedlnosti. A tímto bych ji chtěl požádat v této změněné realitě dnešního dne, máme novou vládu, aby se k danému tématu také vyjádřila. Děkuji. ***