(18.50 hodin)
(pokračuje Grospič)
Návrh počítá s tím, že otázka, která by byla kladena pro hlasování v referendu, musí být jasná, srozumitelná a formulovaná tak, aby bylo možné na ni odpovědět buď ano, nebo ne. Otázka také pro hlasování v referendu nesmí směřovat ke změně podstatných náležitostí demokratického právního státu. Tady je druhá odpověď na otázku, že tento návrh zákona, který předkládá Komunistická strana Čech a Moravy, nijak nemíří proti současným demokratickým principům právního státu České republiky.
V tomtéž referendu může být také položena k téže věci pouze jedna otázka, položeno však může být také i více otázek k různým věcem. To znamená, že pracujeme s variantou, že v jednom momentu konání celostátního referenda se občané mohou vyjadřovat k několika otázkám souběžně. Počítáme s tím, že pokud by tento zákon byl přijat, pak právo účastnit se referenda a hlasovat v něm by měl každý občan ČR, který má právo volit do Parlamentu ČR, a hlasování v referendu by se konalo pouze na území ČR. Tedy nekonalo by se na zastupitelských úřadech v cizích státech.
Referendum by podle tohoto zákona vyhlašoval prezident republiky a učinil by tak nejpozději do 30 dnů od podání návrhu na jeho vyhlášení. Prezident republiky by podle návrhu, který předkládáme, byl povinen vyhlásit referendum, byl by mu předložen návrh na jeho vyhlášení společně nejméně 101 poslanci, nebo 41 senátory, nebo vládou, nebo nejméně 100 tisíci občanů ČR formou petice. Zde jsem již uvedl, že jsme ochotni diskutovat o těchto formách i o kvoru, které by znamenalo vyšší zvýšení počtu podpisů na peticích nutných pro vyvolání referenda. Myslíme si však, že by tento návrh neměl být nepřiměřeně vysoký, tak jak už jsem tady uvedl u návrhu sociální demokracie, který počítá s počtem 800 tisíc občanů. Naše hranice, kterou si myslíme, o které je možné diskutovat, se pohybuje ve výši maximálně 250 až 300 tisíc občanů.
Další odlišnost, s kterou náš zákon pracuje, znamená, že prezident republiky referendum nevyhlásí po dobu, po kterou je vyhlášen stav ohrožení pro území státu republiky nebo jeho nouzový stav.
Prezident republiky by se také mohl před vyhlášením referenda obrátit na Ústavní soud s návrhem na jeho posouzení. Zde spočívá jedna ze základních odlišností od ostatních návrhů zákona, které pracují s opačným principem. Tedy pokud by takto učinil prezident ještě před vyhlášením referenda, odpadlo by následné posuzování ústavnosti referenda, a tedy jeho možná neplatnost i celá neplatnost postupu volebního aktu, při nichž by se občané rozhodovali o tom, zda mohou či nemohou o některé otázce v referendu rozhodnout. Také prezident republiky by se mohl obrátit na Ústavní soud s návrhem, zda lhůta, po kterou běží toto podání od okamžiku, kdy se rozhodnutí Ústavního soudu stalo vykonavatelným. Prezident republiky potom vyhlásil referendum vždy, pokud by šlo o přijetí Ústavy, změnu Ústavy, přijetí ústavního zákona, k ratifikaci mezinárodní smlouvy, kterou se převádí některé pravomoci orgánů ČR na mezinárodní organizace nebo instituce, o vstupu do eurozóny, o vystoupení z eurozóny, o vystoupení z EU, a učinil by i tak bez návrhu ve lhůtě 15 dnů ode dne postoupení příslušné normy prezidentu republiky k podpisu podle čl. 87 odst. 2 Ústavy, který by zůstával nedotčen.
Zde odpovídám na onu otázku, že by nešlo o žádné trauma, neboť ČR vstupovala do EU rovněž na základě referenda, byť tehdy speciálně přijatého zákona, který k tomuto účelu přijaly obě komory Parlamentu ČR.
Jsou-li splněny podmínky pro vyhlášení referenda stanovené tímto ústavním zákonem, pak by prezident republiky vyhlásil referendum tak, aby se konalo nejdříve 90 dnů a nejpozději 120 dnů ode dne, kdy prezident republiky referendum vyhlásil.
Vážené kolegyně a kolegové, zvolil jsem schválně tento způsob výkladu a přiblížení tohoto zákona pro mnohé z vás, protože snůška nepravd a kritiky, která se snesla zde v Poslanecké sněmovně na tento návrh zákona z hlediska jeho škodlivosti, z hlediska jeho konstrukce a nebezpečnosti pro ohrožení demokratického charakteru, podstaty ČR, je zcela smyšlená, lživá a nezakládá se na pravdě. Tento zákon naopak prohlubuje demokracii v ČR a klade nejmenší požadavky na změnu jakýchkoliv ostatních právních předpisů. Věřím, že tyto věci zvážíte i při jeho podpoře a případném propuštění do druhého čtení.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, panu poslanci Stanislavu Grospičovi. A nyní je na řadě pan kolega Vích, který je omluven. Pan poslanec Hrnčíř a paní poslankyně Hyťhová se rozhodli už nevystupovat, zrušit svou druhou přihlášku. Nyní paní poslankyně Helena Válková. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Helena Válková: Děkuji, pane předsedající. Milé kolegyně, milí kolegové, s tím jsem ani nepočítala, že budu mít prostor ještě dneska, protože jak je zřejmé, tak už mnoho prostoru mít nebudeme všichni, za pět minut končíme, což je velká škoda.
Chtěla jsem vás informovat trošku o vývoji práce na tomto velmi významném ústavním zákoně o celostátním referendu, protože jsem byla od samotného počátku přítomna a pro rekapitulaci a proto, abychom si všichni osvěžili paměť. Samozřejmě je to x-tý pokus o to zavést tento institut a řekněme naplnit tak očekávání naší Ústavy do našeho ústavního pořádku.
Pokusili se teď o to tři předkladatelé, jak tady bylo opakovaně citováno. Já si teď dovolím kritickou poznámku. Mám to snazší, protože jak víte, tak hnutí ANO zatím žádný svůj návrh nepředložilo. Ani jednomu z předkladatelů se to nepodařilo na jedničku s hvězdičkou. Nechci teď klasifikovat pořadí a ani nebudu říkat, vytýkat ty chyby, kterých se předkladatelé dopustili, protože zde se již o to dostatečně, bych řekla, nejenom pokusila, ale i podařilo se na některé chyby dostatečně přesvědčivě upozornit opozičními poslanci.
Myslím si, a teď řeknu tu odvážnou myšlenku, kterou možná také některé a někteří z vás nebudou slyšet rádi, že by bylo optimální, kdybychom buď přesvědčili kolegy o tom, aby vzali svoje návrhy zpět a společnými silami připravili jeden návrh. Ale protože vím, že to hraničí s politickou naivitou toho největšího nebo nejhlubšího zrna, tak tento návrh říkám jenom jako teoretickou možnost, protože pak bychom měli větší šanci se nedopustit těch chyb, o kterých tady byla řeč.
Druhá možnost je pustit všechny tři návrhy do druhého čtení. I při vědomí toho, že některé chyby - já uvedu a doufám, že se na mě nebudou předkladatelé z SPD zlobit, ale jako takovou opravdu velmi flagrantní chybu, že by se o státním rozpočtu nebo o daních, poplatcích připustilo hlasovat v referendu - že ty chyby budou odstraněny a z každého toho zákona si vezmeme do komplexního pozměňovacího návrhu to, co z toho návrhu učiní potom návrh, který získá potřebnou ústavní, čili kvalifikovanou většinu hlasů a bude mít šanci uspět v závěrečném hlasování.
Takže se kloním k názoru - i když to teď zní možná trošku odvážně po všech těch debatách, kterých jsme byli svědky, po odborných seminářích, po pracovních kulatých stolech - k názoru, že by nebylo od věci se zamyslet nad tím a podpořit všechny tři návrhy svými hlasy tak, aby mohly být projednány v příslušných, výborech a v rámci komplexního pozměňovacího návrhu z nich dotvořit společný kvalitní návrh ústavního zákona o celostátní referendu. Myslím si, že by to šlo, ale jedině za jedné podmínky, že jednak převládne při hlasování většina z vás, kteří budou mít tuto optimistickou důvěru v to, že se nám to podaří. ***