(15.10 hodin)
(pokračuje Vondráček)
Otevírám další bod, kterým je
3.
Návrh poslanců Jany Pastuchové, Heleny Válkové, Radky Maxové,
Patrika Nachera, Davida Kasala, Karla Raise, Rostislava Vyzuly,
Martina Kolovratníka a Jaroslava Bžocha na vydání zákona,
kterým se mění zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi,
ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 89/ - druhé čtení
Poprosím, aby předložený návrh uvedla za navrhovatele paní poslankyně Jana Pastuchová, které tímto dávám slovo.
Poslankyně Jana Pastuchová: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem k tomuto sněmovnímu tisku č. 89 úvodní slovo, o čem se v tomhle sněmovním tisku jedná, přednesla v prvém čtení. Zkráceně bych chtěla říct, že cílem této novely zákona o pomoci v hmotné nouzi je upravit povinný způsob výplaty příspěvku na živobytí pomocí poukázek. Tento návrh byl schválen v minulém volebním období, vešel v platnost 1. prosince 2017 a dotklo se to některých skupin, což nyní svým návrhem novely tohoto zákona ve spolupráci s Ministerstvem práce a sociálních věcí napravuji, a prosím o jeho podporu.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji paní navrhovatelce. Návrh jsme v prvém čtení přikázali k projednání výboru pro sociální politiku jako výboru garančnímu. Usnesení výboru bylo doručeno jako sněmovní tisk 89/2. Poprosím, aby se slova ujala zpravodajka výboru pro sociální politiku poslankyně Hana Aulická Jírovcová, informovala nás o projednání návrhu a případné pozměňovací návrhy odůvodnila. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Hana Aulická Jírovcová: Děkuji za slovo, pane předsedo. Dovolte mi, abych vám přednesla usnesení výboru pro sociální politiku z 12. schůze dne 10. května 2018 k předloženému návrhu novely zákona o hmotné nouzi, sněmovní tisk 89:
Po odůvodnění poslankyně Jany Pastuchové, zpravodajské zprávě poslankyně Hany Aulické Jírovcové a po rozpravě výbor pro sociální politiku Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky za prvé doporučuje Poslanecké sněmovně, aby vyslovila souhlas s návrhem poslanců Jany Pastuchové atd., sněmovní tisk 89, a za druhé zmocňuje zpravodajku výboru, aby se stanoviskem výboru seznámila schůzi Poslanecké sněmovny, ve spolupráci s legislativním odborem Kanceláře Poslanecké sněmovny provedla příslušné legislativně technické úpravy. Děkuji.
Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. A otevírám obecnou rozpravu, do které je jako první přihlášen pan poslanec Roman Sklenák. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Roman Sklenák: Děkuji za slovo, vážený pane předsedo. Kolegyně a kolegové, domnívám se, že tento tisk i ten následující - oba upravují stejnou záležitost - problematiku neřeší dostatečně. Sice je dobře, že se tím zabýváme, protože skutečně to, čeho se dopustila Poslanecká sněmovna v minulém volebním období, bylo vydání se na slepou cestu, nicméně pokud schválíme úpravu tak, jak je navržena v tomto tisku nebo v tom následujícím, tak po té slepé cestě budeme dál pokračovat, možná pouze poněkud pomalejším tempem. A já navrhuji, abychom se vrátili do toho stavu, který platil v polovině loňského roku, protože ten byl podle mého názoru naprosto vyhovující.
Tehdy platilo, že příspěvek na živobytí se vyplácí v penězích, ale pokud úřad práce má důvod, tak může část tohoto příspěvku vyplatit formou poukázky. Čili bylo to na úvaze těch pracovníků, kteří znali příjemce dávek, a pokud měli indicie, že by to bylo vhodné, tak část příspěvku vyplatili v penězích.
Minulý parlament přijal povinnost pro ty, kteří jsou příjemci příspěvku na živobytí déle než půl roku, že tam musí být v rozmezí 35 až 65 % vyplacen příspěvek formou poukázek. Tedy tehdy parlament rozdělil chudé na krátkodobě chudé a dlouhodobě chudé s tím, že krátkodobě chudým se vyplácelo v penězích a dlouhodobě chudým v poukázkách. Tedy předpokládalo se, že když těm dlouhodobě chudým se vyplatí příspěvek v poukázkách, tak asi už přestanou být chudí nebo je to povede k tomu, aby se sebou začali něco dělat.
Tehdy ta argumentace byla stejná v podstatě, jako je dnes, a tedy že ti dlouhodobě chudí ten příspěvek na živobytí zneužívají. Možná by bylo dobré, kdyby se někdo pokusil definovat ten pojem zneužívání příspěvku na živobytí, co tedy vlastně je to, co oni zneužívají.
Řekněme si, o jaké částky se zde jedná a kdo má nárok na příspěvek na živobytí. V podstatě to jsou ti nejchudší z nás, to jsou lidé, kteří jsou v hmotné nouzi, kteří nemají žádný majetek mimochodem, oni nemohou vlastnit žádný majetek - pokud mají majetek, tak nemají nárok na tuto dávku. A dává se jim v podstatě částka, která stačí na uspokojení základních osobních potřeb, tzn. skutečně životní minimum na uspokojení základních životních potřeb. Pro jednotlivce je to 3 410 Kč měsíčně, např. pro matku se dvěma dětmi 6 620 Kč měsíčně. A za tyto peníze musí sebe a ty dvě děti kompletně uživit, kompletně se o ně postarat, uspokojit všechny jejich základní osobní potřeby. A my se bavíme o tom, že ona ty peníze zneužije. Já nevím, kdybychom si zkusili každý z nás tady s touto částkou hospodařit, jak by se nám to podařilo. Možná bychom se divili, jak ti lidé umějí s těmi málo penězi vyjít. Oni vědí, kde nakupovat nejlevněji, jak pořizovat věci nejlevněji. Ale právě když jim dáme ty poukázky, tak oni nemohou nakupovat nejlevněji. To zde zaznělo i v prvním čtení. Ti vydavatelé poukázek z nich mají provizi, někde mezi 8 až 12 %, je to různé, ale je jasné, že ti obchodníci, kteří nabízejí to nejlevnější zboží, ty poukázky nepřijímají, protože tam nemají prostor na to, aby z toho platili ty provize. Takže my když dáme těm chudákům ty poukázky, tak oni musí jít nakupovat tam, kde je to dražší, než kam by třeba i chtěli jít.
Já připouštím, že řada těch lidí nehospodaří s těmi penězi ideálně, neutrácejí ideálně, neutrácejí za to, co by měli, ale jak to chceme definovat? Já nevím, jestli můžeme říct, že když si takový člověk koupí v akci desetistupňové pivo za 8 Kč, tak je to alkohol, tak je to zneužití. A když si koupí třeba pytlík chipsů, mnohonásobně dražší, tak to je v pořádku? To není zneužití? Jak to chceme definovat? ***