Úterý 26. června 2018, stenozáznam části projednávání bodu pořadu schůze
(pokračuje Radek Vondráček)
3.
Návrh poslanců Jany Pastuchové, Heleny Válkové, Radky Maxové,
Patrika Nachera, Davida Kasala, Karla Raise, Rostislava Vyzuly,
Martina Kolovratníka a Jaroslava Bžocha na vydání zákona,
kterým se mění zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi,
ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 89/ - druhé čtení
Poprosím, aby předložený návrh uvedla za navrhovatele paní poslankyně Jana Pastuchová, které tímto dávám slovo.
Poslankyně Jana Pastuchová: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem k tomuto sněmovnímu tisku č. 89 úvodní slovo, o čem se v tomhle sněmovním tisku jedná, přednesla v prvém čtení. Zkráceně bych chtěla říct, že cílem této novely zákona o pomoci v hmotné nouzi je upravit povinný způsob výplaty příspěvku na živobytí pomocí poukázek. Tento návrh byl schválen v minulém volebním období, vešel v platnost 1. prosince 2017 a dotklo se to některých skupin, což nyní svým návrhem novely tohoto zákona ve spolupráci s Ministerstvem práce a sociálních věcí napravuji, a prosím o jeho podporu.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji paní navrhovatelce. Návrh jsme v prvém čtení přikázali k projednání výboru pro sociální politiku jako výboru garančnímu. Usnesení výboru bylo doručeno jako sněmovní tisk 89/2. Poprosím, aby se slova ujala zpravodajka výboru pro sociální politiku poslankyně Hana Aulická Jírovcová, informovala nás o projednání návrhu a případné pozměňovací návrhy odůvodnila. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Hana Aulická Jírovcová: Děkuji za slovo, pane předsedo. Dovolte mi, abych vám přednesla usnesení výboru pro sociální politiku z 12. schůze dne 10. května 2018 k předloženému návrhu novely zákona o hmotné nouzi, sněmovní tisk 89:
Po odůvodnění poslankyně Jany Pastuchové, zpravodajské zprávě poslankyně Hany Aulické Jírovcové a po rozpravě výbor pro sociální politiku Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky za prvé doporučuje Poslanecké sněmovně, aby vyslovila souhlas s návrhem poslanců Jany Pastuchové atd., sněmovní tisk 89, a za druhé zmocňuje zpravodajku výboru, aby se stanoviskem výboru seznámila schůzi Poslanecké sněmovny, ve spolupráci s legislativním odborem Kanceláře Poslanecké sněmovny provedla příslušné legislativně technické úpravy. Děkuji.
Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. A otevírám obecnou rozpravu, do které je jako první přihlášen pan poslanec Roman Sklenák. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Roman Sklenák: Děkuji za slovo, vážený pane předsedo. Kolegyně a kolegové, domnívám se, že tento tisk i ten následující - oba upravují stejnou záležitost - problematiku neřeší dostatečně. Sice je dobře, že se tím zabýváme, protože skutečně to, čeho se dopustila Poslanecká sněmovna v minulém volebním období, bylo vydání se na slepou cestu, nicméně pokud schválíme úpravu tak, jak je navržena v tomto tisku nebo v tom následujícím, tak po té slepé cestě budeme dál pokračovat, možná pouze poněkud pomalejším tempem. A já navrhuji, abychom se vrátili do toho stavu, který platil v polovině loňského roku, protože ten byl podle mého názoru naprosto vyhovující.
Tehdy platilo, že příspěvek na živobytí se vyplácí v penězích, ale pokud úřad práce má důvod, tak může část tohoto příspěvku vyplatit formou poukázky. Čili bylo to na úvaze těch pracovníků, kteří znali příjemce dávek, a pokud měli indicie, že by to bylo vhodné, tak část příspěvku vyplatili v penězích.
Minulý parlament přijal povinnost pro ty, kteří jsou příjemci příspěvku na živobytí déle než půl roku, že tam musí být v rozmezí 35 až 65 % vyplacen příspěvek formou poukázek. Tedy tehdy parlament rozdělil chudé na krátkodobě chudé a dlouhodobě chudé s tím, že krátkodobě chudým se vyplácelo v penězích a dlouhodobě chudým v poukázkách. Tedy předpokládalo se, že když těm dlouhodobě chudým se vyplatí příspěvek v poukázkách, tak asi už přestanou být chudí nebo je to povede k tomu, aby se sebou začali něco dělat.
Tehdy ta argumentace byla stejná v podstatě, jako je dnes, a tedy že ti dlouhodobě chudí ten příspěvek na živobytí zneužívají. Možná by bylo dobré, kdyby se někdo pokusil definovat ten pojem zneužívání příspěvku na živobytí, co tedy vlastně je to, co oni zneužívají.
Řekněme si, o jaké částky se zde jedná a kdo má nárok na příspěvek na živobytí. V podstatě to jsou ti nejchudší z nás, to jsou lidé, kteří jsou v hmotné nouzi, kteří nemají žádný majetek mimochodem, oni nemohou vlastnit žádný majetek - pokud mají majetek, tak nemají nárok na tuto dávku. A dává se jim v podstatě částka, která stačí na uspokojení základních osobních potřeb, tzn. skutečně životní minimum na uspokojení základních životních potřeb. Pro jednotlivce je to 3 410 Kč měsíčně, např. pro matku se dvěma dětmi 6 620 Kč měsíčně. A za tyto peníze musí sebe a ty dvě děti kompletně uživit, kompletně se o ně postarat, uspokojit všechny jejich základní osobní potřeby. A my se bavíme o tom, že ona ty peníze zneužije. Já nevím, kdybychom si zkusili každý z nás tady s touto částkou hospodařit, jak by se nám to podařilo. Možná bychom se divili, jak ti lidé umějí s těmi málo penězi vyjít. Oni vědí, kde nakupovat nejlevněji, jak pořizovat věci nejlevněji. Ale právě když jim dáme ty poukázky, tak oni nemohou nakupovat nejlevněji. To zde zaznělo i v prvním čtení. Ti vydavatelé poukázek z nich mají provizi, někde mezi 8 až 12 %, je to různé, ale je jasné, že ti obchodníci, kteří nabízejí to nejlevnější zboží, ty poukázky nepřijímají, protože tam nemají prostor na to, aby z toho platili ty provize. Takže my když dáme těm chudákům ty poukázky, tak oni musí jít nakupovat tam, kde je to dražší, než kam by třeba i chtěli jít.
Já připouštím, že řada těch lidí nehospodaří s těmi penězi ideálně, neutrácejí ideálně, neutrácejí za to, co by měli, ale jak to chceme definovat? Já nevím, jestli můžeme říct, že když si takový člověk koupí v akci desetistupňové pivo za 8 Kč, tak je to alkohol, tak je to zneužití. A když si koupí třeba pytlík chipsů, mnohonásobně dražší, tak to je v pořádku? To není zneužití? Jak to chceme definovat?
Já tedy navrhuji, abychom se vrátili k té úpravě, která byla v polovině loňského roku. A když sesumarizuji ty své argumenty:
Za prvé. Lidé, příjemci příspěvku na živobytí v poukázkách, jsou nuceni k výrazně dražším nákupům, než by mohli realizovat, kdyby měli hotovost.
Za druhé. Stravenkami se nedá uhradit celá řada zboží a služeb právě pro uspokojení základních osobních potřeb. Co například školní jídelny, obědy pro děti? To se nedá zaplatit poukázkami. Ubytování někde na internátu, pokud je, to se nedá zaplatit poukázkami. Cestovné, náklady na přepravu. Školy v přírodě, různé kroužky - nic z toho poukázkami neuhradíte. Ten systém je náročnější, nákladnější, složitější pro úřady práce, protože i oni s tím mají starosti.
A nakonec, když tedy připustím, že jsou tito lidé závislí na alkoholu, drogách, jsou to gambleři, kteří v okamžiku, kdy dostanou nějakou hotovost, běží do té hospody, nebo k tomu automatu a všech těch peněz se zbaví - pokud mají takovou závislost a takovou potřebu, tak poukázkami to taky nevyřešíte, protože je všeobecně známo, že existují překupníci, kteří od těchto lidí jsou ochotni stravenky koupit, samozřejmě ne za celou nominální plnou hodnotu, ale dokonce je stanoven takový černý kurz, zhruba 10:8, čili za podstatně nižší než nominální cenu to od takovýchto lidí odkoupí. A v podstatě jsme nevyřešili vůbec nic, pouze to, že z tohoto systému profitují ti, kteří stravenky vydávají, a ti, kteří je načerno překupují.
Přátelé, já si myslím, že pokud chceme nějakým způsobem řešit chudobu, tak bychom se tady měli zabývat úplně jinými zákony, měli bychom řešit zákon o sociálním bydlení, měli bychom pomáhat lidem s právní pomocí, řešit jejich otázku v oblasti exekucí, ale zabývat se tím, abychom zabránili nějaké mamince, která místo aby nakrmila svoje děti, si poletí koupit flašku rumu, to určitě není ta ideální cesta.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Kdo se dál hlásí do obecné rozpravy? Paní zpravodajka, paní poslankyně Aulická Jírovcová. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Hana Aulická Jírovcová: Děkuji, pane předsedající. Já bych chtěla jenom jako zpravodajka dát návrh, protože v prvním čtení jsme měli sloučenou rozpravu obou tisků, to znamená jak sněmovního tisku 89, tak po něm následujícího tisku 99, pokud i v tomto případě by to Sněmovna mohla ve druhém čtení odhlasovat, dávám tedy návrh na sloučenou rozpravu. I když samozřejmě vnímám, že ke každému tisku jsou představeny i jednotlivé pozměňovací návrhy, to znamená, že i pro předkladatele pozměňovacích návrhů se potom musí samozřejmě určovat, k jakému sněmovnímu tisku předkládají ten svůj, to znamená, musí to být opravdu označeno správně. To je zatím můj návrh.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji, paní poslankyně. Protože zazněl tento návrh, já jsem připraven o něm dát hlasovat, přestože situace je taková, že jsme obecnou rozpravu otevřeli. (Předsedající zvoní, aby přivolal poslance z předsálí.) Nicméně pokud není námitka ze strany některého poslaneckého klubu nebo poslance, vyhovím návrhu paní zpravodajky a budeme hlasovat o tom, že by rozprava ke sněmovnímu tisku 89 a 99 byla sloučena. Je zde žádost o odhlášení, které jsem vyhověl. Přihlaste se, prosím, znovu svými hlasovacími kartami. (Poslanci a poslankyně přicházejí do sálu.)
Pro poslankyně a poslance, kteří se na základě mé výzvy k hlasování dostavili do sálu, připomínám, že budeme hlasovat o návrhu, aby rozprava ke sněmovnímu tisku 89 a 99 byla sloučena.
Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?
Hlasování pořadové číslo 8. Přihlášeno 130 poslanců, pro 129, proti nikdo. Návrh byl přijat. Rozprava bude tedy sloučena. Já v tuto chvíli přerušuji projednávání sněmovního tisku 89.
Zahajuji projednávání bodu
Následující část projednávání bodu pořadu schůze
Aktualizováno 1. 9. 2020 v 16:47.