(10.50 hodin)
(pokračuje Aulická Jírovcová)
A že máme teď velký problém s přílivem z Evropské unie a především ze Slovenska, no to je samozřejmě pravda. Nikdo to do této doby nechce řešit. Máme problém vůbec s jejich socializací, protože ti lidé nejsou schopni vůbec víceméně sociálně komunikovat a vůbec se přizpůsobit nějakému běžnému životu, protože ti lidé to prostě neznají. Chodí k nám ve skupinách patnáct šestnáct členů a další příbuzenstvo na ně navazuje. Je to problém i ve školství, ve zdravotnictví, ale tohle se prostě zatím nikde neřeší. Dopady jsou opravdu razantní. Vyrůstá nám tady třetí a čtvrtá generace, která nezná slovo práce. To je prostě realita. Ti lidé nevědí, co to je pracovat. Neznají pracovní návyky, nevědí, co to je ráno vstávat do práce, a nedaří se nám ani, aby vodili děti do škol, protože oni ráno vstávat nebudou.
Máme tady řízené sestěhovávání. My máme 30 % nepřizpůsobivého obyvatelstva v Ústeckém kraji jenom proto, že máme řízené sestěhovávání. Odkud? Především z Prahy a Středočeského kraje.
Máme zvyšující se počet negramotných lidí. V Ústeckém kraji je to razantní počet, protože nejsme schopni ani ve školství je pomalu naučit číst a psát. Oni se naučí maximálně svůj podpis. Ty děti tam maximálně docházejí, ale učitelé nejsou schopni je něco naučit. Odcházejí nám běžně v 15 letech ze sedmé třídy, protože dneska nemůžou propadnout více jak dvakrát, takže nám běžně odcházejí hromadně na úřady práce a víceméně s nimi nic neuděláte, protože je nikdo nikam nechce, nemají ani dokončené základní vzdělání.
Chtěla bych tady říci, možná to bude někde v návrhu, výjezd sociálního výboru. My jsme měli v roce 2015 výjezd sociálního výboru do našeho kraje. Měli jsme samozřejmě i jiná témata, ale tohle bylo téma, které jsme tam řešili. A myslíte si, že se něco změnilo? Minulé vedení Ministerstva práce a sociálních věcí, ale i pro místní rozvoj, tam de facto byli pečení vaření, a co se změnilo? Nic. Nic. Až nyní se prostě přichází s něčím razantním. Ano, chápu, dopady by někde byly, a proto říkáme, musí se tam navázat to béčko, ať už je to zákon o sociálním bydlení, nebo další legislativní možnosti pro samotné obce a kraje.
Je opravdu potřeba zabránit byznysu s chudobou. Ale chtěla bych vám říci - lidé na ubytovnách, z 80 % jsou tam lidé, kteří prostě neuměli žít ve svých bytech. Odcházeli z nějakých důvodů, ať už samozřejmě dluhové pasti atd., ale z 80 % ti lidé prošli klasickou, standardní formou bydlení a oni prostě nedokázali žít v bytech, a proto zůstali, jsou a končí na ubytovnách. To je prostě realita. Kdybyste se zeptali, co udělají s bytem, který jim dáte jako obec, tak ho prostě zlikvidují, zdevastují. To je pravda.
Já bych jenom chtěla zmínit, že ve státní sociální podpoře, jak je navržena, tak co se týče financí, tam téměř žádné finanční dopady, to znamená ty příspěvky na bydlení, nejsou. Opravdu nejsou. Ano, řeší se tam akorát další věci, kterými by se eliminovaly možnosti zneužívání dávek, a to je především v té části, když se ruší trvalý pobyt, protože bohužel i některé rodiny, a myslím, že to využívají běžně, se záměrně rozdělují tak, že manželé se rozvedou, manžel má hlášené trvalé bydliště na obci nebo na městě a zbytek rodiny prostě pobírá dávky tak, jak potřebuje, protože se posuzují jako samoživitelé a samoživitelky s dětmi. To je prostě holý fakt. Myslíme si, že třeba touto změnou by mohlo dojít k vylepšení té situace a vyeliminují se nám tyto doplatky.
Hmotná nouze - ano, tam je především ta nestandardní forma bydlení. Ale řekněte mi, jak je možné, že se umožňuje do této doby dávat doplatek na bydlení, nestandardní forma bydlení, i na nebytový prostor, kde jenom stavební úřad posoudí, že to vhodné k bydlení je, ale kam ani hygiena nechodí a neposuzuje to. A na základě tohoto rozhodnutí tam může jít ten doplatek. To znamená, my sami jsme dovolili legislativně, že se umožnilo zneužívání doplatku na bydlení do těchto forem bydlení, protože pak si tady stěžujeme, jak ti lidé bydlí. Ano, je to pravda, ale my sami jsme to legislativně umožnili. To je jedna věc.
Chtěla bych říci, že se tam najíždí postupně v rámci legislativy, ale samozřejmě to možná bude nedostačující i v tom návrhu, tam se dokonce zásadní změny navrhují od 1. 7. 2019, ale opravdu si myslím, že je to na značném souladu obou ministerstev i ve spolupráci s Ministerstvem financí, a tak jak se potom tady napříč politickým spektrem vlastně sjednotíme na těch všech úpravách, které s tím souvisejí.
A co je důležité a co my prosazujeme, je revize. Celá revize nepojistného dávkového systému na úřadech práce, protože je to opravdu nehoráznost, co se nyní děje. Myslíme si, že abychom se k něčemu dostali a v něčem uspěli, tak především revize je nutná.
Teď mi dovolte ještě pár poznámek. Práce v terénu - já musím říci, že většinou všichni lidé zainteresovaní do této problematiky, jak z úřadu práce, tak ze sociálních odborů měst, obcí, ale i ve spolupráci se státní policií nebo i městskou policií, se snaží tu situaci řešit, ale bohužel vždycky jen na úroveň nějaké konečné legislativy. Věřte mi, že kdo sedíte v zastupitelstvech měst a obcí, tak na každém zasedání určitě slyšíte, jak si k vám chodí lidé stěžovat, co mají dělat, že už toho mají plné zuby žít s těmito lidmi, protože jedna nepřizpůsobivá rodina vám zlikviduje potažmo celý vchod, protože na sebe naváže další lidi a pak vám zlikviduje celý dům.
A proč myslíte, že z Ústeckého a Karlovarského kraje odchází tolik lidí? Protože už toho mají dost. Oni nechtějí žít tak, aby byli rukojmím ostatních lidí. Vždyť se bojíte o své děti, když jdou do školy. Dneska jsou normální v Ústeckém kraji, v Karlovarském kraji dětské gangy. A čí jsou to děti? To jsou děti právě bohužel většinou těch nepřizpůsobivých obyvatel. A zatím ani policie s tím nemůže nic dělat. A nemyslím si, že třeba dětské gangy byl fenomén jenom Ústeckého nebo Karlovarského kraje. Myslím si, že to je fenomén už vlastně téměř všude. To by bylo opravdu za nás.
Proto bych vás chtěla jenom požádat, abychom si tyto záležitosti, které nás trápí, vydiskutovali opravdu na platformách, které k tomu jsou uzpůsobeny, protože nevěřím tomu, jak tady všichni sedíte, a nemyslím to špatně, ale každý se trošku zaměřujete na jiné téma, že tomu opravdu rozumíte a mohli byste k tomu věcně něco říci. Děkuji. (Potlesk několika poslanců.)
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji a prosím paní ministryni Němcovou. Připraví se pan předseda Bartošek.
Ministryně práce a sociálních věcí ČR Jaroslava Němcová Vážené dámy a pánové, nechci už dále zdržovat, myslím, že svoji chvilku slávy jsem si dnes už prožila. Nicméně pokud jde zejména o pana Bartoše, ale i vás ostatní, ta čísla, i když hovoříte že ne, tak vidím, že vás zajímají, a velice, tak aby opět nedocházelo i dál k nějakým dezinformacím, tak teď zejména panu Bartošovi přes pana předsedajícího k těm číslům.
Těch dětí není v ubytovnách 5 000, těch dětí je 3 205, celkem to je 13 513 osob, které jsou. Je to na dávky na počet domácností 8 521 dávek měsíčně. Pokud těch 8 521 domácností, neboli pokojů v ubytovnách, jak chcete, rozdělíme poměrově, tak konkrétní čísla jsou: 70 % jsou jednotlivci. Je to 6 204 osob z těch 13 513 osob nebo z 8 521 dávek. Z těch 8 521 dávek jde 1 000 dávek pro dvě osoby, 498 dávek pro tři osoby, pro čtyři osoby je to 333 dávek, to znamená 333 pokojů, kde bydlí tři osoby, 228 pokojů, kde žije pět osob, 109 pokojů, kde žije šest osob a 70 pokojů, kde dokonce bydlí sedm a více osob. To je pro vaši informaci.
Druhá věc, kterou jsem chtěla připomenout na závěr. Byť jsem přesvědčena o tom a myslím si, že velmi efektivní je zejména vzhledem k vašemu času věnovat se návrhům zákonů a novel, když přijdou sem a projdou kolečkem, nicméně pokud jsem slyšela všechny předcházející příspěvky, tak jsem za ně moc ráda. Moc vám za ně děkuji. Jsem velmi optimistická, protože všichni napříč se určitě se shodnete a přistupujete k tomu velmi státotvorně, shodnete se, že nám všem musí záležet na veřejných penězích, které vynakládáme. ***