(10.30 hodin)
(pokračuje Dostálová)
Jenom ještě malá reakce na to, co tady říkal pan kolega Bartošek. Samozřejmě ano, my máme připraveno i jednání spolu, dostupné bydlení je velká výzva do budoucna. Na druhou stranu já jsem si samozřejmě vytáhla to, co Státní fond rozvoje bydlení dělá. Státní fond rozvoje bydlení už dneska má program - Výstavba se to jmenuje. V programu Výstavba je zhruba půl miliardy ročně pro obce jako zvýhodněné úvěry pro bydlení, nájemní bydlení - ne vlastnické, nájemní bydlení s potenciálně regulovaným nájmem, který je 57,20 na metr čtvereční. Je to za zvýhodněný úrok 0,75 %. A jestlipak víte, jaká je poptávka? Za poslední tři roky 23 projektů.
Takže já jsem samozřejmě na základě těchto výsledků komunikovala se Svazem měst a obcí a ptám se starostů: Co je? Proč nechcete ty úvěry? V čem vlastně to brání výstavbě? A oni se na mě tak vždycky podívají a říkají: Když, paní ministryně, my bychom raději dotace, my nechceme zvýhodněný úvěr. Rozumíte? My musíme samozřejmě řešit ty věci z různých úhlů pohledu tak, abychom starostům pomohli.
Na druhé straně starostové skutečně, a tady naprosto souhlasím s panem Bartoškem, že cesta není to všechny dostat z tržního bydlení a dostat je do sociálního bydlení, ale je skutečně skupina lidí, ono jich není mnoho, kteří mají nějaké problémy, a stát by jim tady měl pomoci, měl pomoci těm obcím. Proto přicházíme se zákonem o sociálním bydlení. Je to ale, jak už to říkala moje kolegyně, rozděleno mezi několika rezorty, kde spolu velmi úzce spolupracujeme. Na úrovni Ministerstva pro místní rozvoj je tzv. grémium k sociálnímu bydlení, kde skutečně řešíme s partnery všechny ty problémy, ale vedle toho je samozřejmě gros skupina rezortů. A tam nejsem jenom já a paní ministryně Němcová, tam je samozřejmě i paní ministryně Schillerová, pan ministr Pelikán, pan ministr Metnar, protože je samozřejmě potřeba potom pod Ministerstvem vnitra dělat některé věci atd.
Takže já jenom jsem chtěla tady všechny ujistit, že skutečně to řešíme. Ono dneska paradoxně je velmi dobře zase tato Sněmovna, protože dneska v jednu hodinu začíná sběr žádostí do Integrovaného regionálního operačního programu na sociální bydlení, výzva na dvě miliardy korun. Už máme jednu na jednu miliardu za sebou, takže samozřejmě ty prostory tady jsou. Jde samozřejmě hlavně o ty nízkopříjmové skupiny jako takové.
Ale co považuji k sociálnímu bydlení a k té výstavbě, k těm cihlám, za velmi důležité, je, aby se neřešily osoby v příslušnosti k určité cílové skupině - jsem senior, nebo jsem samoživitelka, nebo jsem taková, nebo maková. My přece musíme řešit to, že ty osoby mají problém s bydlením, a je úplně jedno, jestli jsou samoživitelky, nebo to je sám muž atd. atd. Takže my samozřejmě s obcemi řešíme tyto věci. Pro nás je ale zásadní, že obec si musí říct, co potřebuje na svém území. Přece jim to nebudeme vykládat my tady od stolu. Obec musí přijít s tím: Ano, mám takovou a takovou skupinu obyvatel. Potřebuji takovou a takovou pomoc, ale u nás v obci všichni bydlí, jenom samozřejmě se dostávají do nějakých složitějších životních situací. Pak tedy potřebují sociální práci a pomoc od státu, abychom jim pomohli. Druhá obec mně řekne: My máme takové lidi, ale bohužel nejsou byty, my bychom skutečně využili tu výstavbu. Pak je jasné, že obec si může dokonce vybrat, jestli půjde - a na co všechno je podpora i teď z toho Integrovaného regionálního operačního programu: Chci si koupit byt pro ty lidi? V normálně tržním prostředí zasadit ty lidi do společnosti? Nebo mám opravdu nějaké problémy a chci vystavět nový bytový dům? A pokud chci vystavět nový bytový dům, to je to, co pořád řešíme - my neumíme postavit jeden byt. Takže samozřejmě řešíme bytový dům v tom kontextu pro účely sociálního bydlení. Tam je to omezeno počtem, abychom samozřejmě ty lidi desegregovali a nevytvářeli nová ghetta.
Na druhou stranu pan Čižinský měl velkou pravdu, když jsme spolu o tom mluvili, a on říká: Pozor na to, Praha neumí stavět domy o 12 bytových jednotkách. Kde bychom vzali ty pozemky? To prostě není tak jednoduché! Přesně to jsou pro nás impulzy. Už dneska řešíme stobytové jednotky. Z těch bytů potom oni budou mít nárok na dotaci na 20 % z toho stobytového domu, to znamená, 20 bytů může být za plnou dotaci, zbytek za zvýhodněný úvěr. A to znamená, budeme kombinovat dostupné a sociální bydlení.
Ale opravdu bych tady mohla mluvit hodiny a hodiny, protože je nachystána spousta materiálů, podkladů. My to budeme předkládat do vlády v říjnu letošního roku. Pojďme udělat seminář v září, už bude spousta věcí vydiskutovaných, můžeme si tam o těch věcech skutečně popovídat, ale myslím si, že by to byla vhodnější platforma než tato mimořádná schůze.
Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců hnutí ANO 2011.)
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já také děkuji. Nyní prosím pana předsedu Farského, připraví se pan předseda Bartoš, následuje místopředsedkyně Aulická, paní ministryně Němcová, pan předseda Bartošek a pan předseda Stanjura. Prosím, pane předsedo. (V sále je velký hluk.)
Poslanec Jan Farský: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, tak jak zaznívají tady vyjádření jednotlivých klubů a členů vlády, tak z toho vyplývá, že opět nebude schválen program, a tím pádem se ke slovu dostane jenom pár těch, kteří mají přednostní právo. Já bych chtěl ty, kteří jsou v klubech, které dopředu avizovaly, že snad program nemají schválit, ještě požádat o to, ať se zamyslí nad tím, jestli je úplně správné znemožňovat demokratickou diskuzi, znemožňovat vystoupení dalších k tématu, které se skutečně týká mnohých a v mnoha lokalitách je velkým problémem, který se určitě nezmenšuje. To k té formě, která nás tady za chvíli čeká, a doufám, že nebudeme svědky dalšího -
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Pane předsedo, já vás přeruším. Mám pocit, že stoupá hladina hluku v sále. Já bych poprosil o klid.
Poslanec Jan Farský: To k té formě a doufám, že nebudeme svědky dalšího znemožnění demokratické diskuze.
Co se týká merita věci. Já se v tomto rozvzpomenu na své osmileté působení starosty v Semilech, kdy jsme tento problém cítili jako významný a také jsme se ho pokoušeli řešit, ale možnosti starostů byly výrazně omezené. Situace, kdy si pro dávky chodili žadatelé na úřad, kde byly vypláceny sociálními pracovníky, kteří je nevypláceli ze svých peněz, ale státních peněz, což jsou tak trochu ničí peníze, není samozřejmě úplně šťastná. Nenavrhuji, že by to měli vyplácet ze svého, ale navrhoval jsem a tehdy jsem žádal odpovědné pracovníky o to, ať obce připustí ne k finálnímu rozhodnutí, ale ať od nich získávají informace. Sám jsem jim nabízel, protože jsem viděl, že byly několikanásobně předražené ty nájmy v ubytovnách oproti standardnímu bydlení, a to Semily při devíti tisících obyvatelích mají takřka 600 bytů. Takže není to tak, že bychom byli jedna z těch obcí, které rozprodaly bytový fond a vzápětí žádaly po státu dotace na výstavbu náhradního sociálního bydlení. Ale co bylo zvláštní, tak stát tuto podanou ruku odmítal.
A já zároveň chápu naprosto postavení té sociální pracovnice, té úřednice, úředníka, který ve chvíli, kdy za ním přijdou žadatelé o dávku, mnohdy s výrazným zvukovým projevem se domáhají dávky, že ti úředníci nejsou ti, kteří by řekli ne, ne, ne, vy si to nezasloužíte, já tady ušetřím ze státního rozpočtu nějaké peníze a pak budu čelit vyhrožování z vaší strany. Přirozeně v takové situaci vyplácené dávky rostly. A proto, protože myslím, že odpovědnost k veřejným rozpočtům by nám měla být všem vlastní od všech, kteří jsou nějakým způsobem napojeni na veřejné prostředky, jsem jako starosta navrhoval, že jsem ochoten podepsat se pod vyhlášení toho, jaké jsou maximální, průměrné nájmy v té obci, protože pokud má devítitisícová obec 600 bytů, tak už skutečně do cenové hladiny vidíte dost podrobně. Ze strany těch, co vyplácejí dávky, a jejich nadřízených ale bylo řečeno, že děkují, ale že jim to stejně k ničemu není, k ničemu nepomůže.
To je za námi. Tato debata je roky pryč a určitě z toho, že to tehdy nezafungovalo, nebudu nějakým způsobem tady obviňovat současnou vládu. Ale já bych chtěl nabídnout pomocnou ruku ze strany obcí, samospráv, ze strany starostů právě k tomu řešení, aby ubytovny, když už musí být jako řešení některých případů, které se nedostanou k lepšímu ubytování, byly skutečně tím poskytovatelem ubytování a ne extrémně ziskovou oblastí pro jednotlivé pronajímatele a provozovatele těchto ubytoven. Jako starostové tyto informace máme, tato data máme k dispozici. A my nemusíme být těmi, kteří rozhodují, ale jsme připraveni tyto informace poskytnout v rámci celé republiky v jednotlivých konkrétních obcích těm odpovědným, kteří o nich rozhodují. ***