(15.00 hodin)
(pokračuje Stanjura)
Už jsem minule říkal, že tato smlouva přišla poprvé do prvního čtení 14. května 2014. To je před více než čtyřmi lety. Teď nemáme čas, po čtyřech letech, si vyžádat stanovisko Parlamentního institutu a Legislativní rady vlády, protože spěcháme. Neprojednali jsme to za čtyři roky, protože kromě nás jsme našli i další politické kluby, které byly proti, např. bývalý poslanecký klub hnutí ANO 2011.
A v čem je ten stejný postup v evropské politice Andreje Babiše a Bohuslava Sobotky? Dvakrát zajedou do Bruselu, dvakrát zajdou na večeři s ostatními státníky, změní svůj názor a ihned předkládají návrh na ratifikaci této smlouvy.
Abychom měli k dispozici pokud možno relevantní informace, tak jsem se minulý týden obrátil na... (Odmlčuje se, neboť u ministryně financí a stolku zpravodajů se zastavuje jedna z poslankyň.) Já fakt nespěchám, to je v pohodě.
Takže jsem se minulý týden obrátil písemnou interpelací na paní ministryni financí, které jsem položil konkrétní dotazy. Těším se na odpověď. Už v této chvíli říkám, že s tou odpovědí nebudu souhlasit - ne proto, abych za každou cenu byl proti, ale proto, abychom mohli debatovat o faktech, které bezesporu ta odpověď bude obsahovat. Já vám představím ty otázky, které jsem paní ministryni položil, protože si myslím, že než budeme o té smlouvě hlasovat, měli bychom znát odpovědi. A vycházím ze sněmovního tisku 97, což je sněmovní tisk, který Poslanecké sněmovně předložila vláda. Vycházím z důvodové zprávy.
A v důvodové zprávě se píše: Hlava III fiskálního kompaktu stanoví, že veřejné rozpočty smluvních stran mají být vyrovnané či přebytkové. - Vyrovnané či přebytkové. - Strukturální deficit by neměl přesáhnout 0,5 % HDP a strukturální schodek do výše 1 % HDP by byl povolen jen za předpokladu dluhu pod úrovní 60 % HDP a zajištěné udržitelnosti veřejných financí. - To je takový ten gumový výraz, který do té karikatury finančních ústavů schválila minulá Poslanecká sněmovna, že máme zajišťovat udržitelnost veřejných financí.
Ta samá hlava dále ukládá smluvním stranám - a to jsou všichni členové Evropské unie mimo nás a Velkou Británii - zavést do vnitrostátního rozpočtového procesu automatický mechanismus nápravy. - V našem politickém slovníku v České republice se tomu říká dluhová brzda. - Ten by byl aktivován v případě, že se státy odchýlí od smlouvou daného strukturálního deficitu či od cesty k jeho postupnému dosažení. - Znamená to, že rozpočet má být vyrovnaný nebo přebytkový. Ti, kteří mají HDP nižší než 60 %, můžou mít až 1 % strukturálního schodku, ti, kteří mají veřejný dluh vyšší než 60 % HDP, pouze 0,5 % HDP strukturálního deficitu.
Podoba, rozsah a přesné fungování nápravného mechanismu mají být stanoveny na vnitrostátní úrovni na základě společných principů navržených Evropskou komisí. - To znamená, tohle je národní pravomoc, ty dluhové brzdy mohou být individuální. Není na to žádný evropský mustr a záleží na legislativě každého členského státu, v tomto případě smluvní strany, jaké kroky zvolí. Nicméně ty kroky by měly vést k tomu, že ty státy, které mají veřejný dluh přesahující 60 % HDP, musí přijmout taková opatření, která povedou ke snížení o 5 % převisu nad 60procentní zadlužeností HDP ročně. To znamená, že kdyby to někdo měl tři roky, tak už je to 15 % převisu.
Smluvní strany v postupu při nadměrném schodku mají povinnost - povinnost! - předkládat a provádět rozpočtový a hospodářský program. Jeho obsahem má být podrobný popis strukturálních reforem vedoucích k udržitelné nápravě nadměrného schodku. Dostatečnost tohoto programu a jeho soulad s návrhem rozpočtového plánu na následující rok budou sledovány Komisí a Radou.
A abychom věděli, jak na tom jsou signatáři této smlouvy a ti, kteří to ratifikovali, tzn. smluvní strany, tak jsem položil paní ministryni tyto čtyři otázky:
Za prvé. Jaký je v zemích všech signatářů smlouvy poměr veřejného dluhu k hrubému domácímu produktu v tržních cenách k 31. 12. 2017 s tím, že pokud to číslo není k dispozici, tak pak stačí číslo k 31. 12. 2016 resp. poslední známý údaj. To znamená, v tomto okamžiku dostaneme seznam 26 smluvních stran s tím, že tam bude touto každou zemí uváděn poslední známý údaj o velikosti veřejného dluhu. Poté můžeme smluvní strany rozdělit do dvou skupin. První skupina jsou ty státy, kde bude celkový veřejný dluh nižší než 60 % vůči HDP, a ty mají právo mít 1 % strukturálního schodku, a druhá skupina, která bude bezpochyby větší, smluvních stran, které budou mít zadlužení vyšší než 60 % vůči HDP, a tam ten strukturální deficit může být ročně maximálně 0,5 % HDP.
Druhý dotaz, který jsem položil paní ministryni, abychom dostali údaj o výši strukturálního deficitu smluvních stran. Pak jsme schopni porovnat oba údaje - celkový dluh a strukturální deficit.
Když budeme mít ty údaje, tak můžeme přejít k třetímu dotazu, to znamená, ve kterých zemích, které mají poměr veřejného dluhu k hrubému domácímu produktu vyšší než 60 %, to je podle mého odhadu ta větší skupina zemí, zavedli v národní legislativě dluhovou brzdu, jaký je ten mechanismus nápravy, jaké kroky obsahuje ten národní zákon o dluhové brzdě, zda byl přijat prostou, či ústavní většinou a jaké jsou hlavní prvky tohoto mechanismu. A pak je důležité, kdy se spustil, jak fungují a kdo to vyhodnocuje.
A čtvrtý dotaz, který bude hodnotit ty země, které za prvé budou mít dluh vyšší než 60 % vůči HDP, musí mít strukturální schodek menší než 0,5 %. Pokud ho budou mít vyšší a mají dluhovou brzdu, tak se ptám paní ministryně, zda ta brzda byla spuštěna a jaké přináší výsledky. A zda jsou využívány kompetence Evropské komise a Rady, která může vůči těm zemím vystupovat velmi tvrdě, pokud buď dluhová brzda není, nebo není aktivována, nebo je tak slabá, že nepřináší požadované hospodářské výsledky.
Proč jsou tyto informace důležité pro naše rozhodování? Abychom věděli, zda ti, kteří na nás ukazují - pozor, pozor, jste poslední, my už jsme to dávno podepsali a ratifikovali - plní to, k čemu se zavázali, zda fungují dluhové brzdy, zda se snižuje celkové zadlužení těchto veřejných rozpočtů ostatních zemí, zejména v zemích eurozóny, a zda skutečně se jim to daří tempem 5 % převisu snižovat ročně.
Já potom na závěr svého vystoupení navrhnu přerušení projednávání tohoto bodu do obdržení odpovědí ze strany Ministerstva financí, protože není v silách opozičního klubu tyto informace relevantně zjistit. Chci říct, že budeme vycházet z údajů, které dostaneme od Ministerstva financí, a nebudeme se přít o jednotlivá čísla. Takže to budou v zásadě hlášení jednotlivých smluvních stran. Jenom tak připomínám, když si vzpomenete, jak vznikala řecká ekonomická krize, že do té doby Řekové posílali hlášení, jak je všechno v pořádku, moudrá Evropská komise to nijak nezkontrolovala a pak se ukázalo, že ta čísla neodpovídala realitě. A pak to museli řešit vlastně všichni členové Evropské unie.
Když si řekneme - a my s tím souhlasíme, že ta idea, ta myšlenka, že by státy měly hospodařit rozumně, vyrovnaně či přebytkově, zejména v dobách, kdy se ekonomice daří, s povoleným deficitem, kdy ekonomický cyklus je buď na stagnaci, nebo v recesi, tak je to vlastně správně. Opakovaně říkáme, my občanští demokraté, že k tomu nepotřebujeme žádnou mezinárodní smlouvu, že máme takový zákon přijmout i my bez ohledu na to, že to chce někdo jiný, protože to je dobré pro Českou republiku a pro občany v České republice. ***