(11.20 hodin)
(pokračuje Lipavský)
Naše armáda je profesionální, a je to poměrně zásadní věc. Všude v zahraničí jsme perfektně hodnoceni. Dostáváme pochvaly a máme jistotu, že když někam vyšleme naše muže a ženy, tak odvedeme 100% výsledek. Chtěl bych říct, že jsme rovnocennými partnery vůči našim zahraničním spojencům. To, co tady bylo před 30 lety, komunistická armáda, jak vypadala Československá lidová armáda, to byl kanonfotr, který měl životnost 72 hodin, a potom měla přijít sovětská vojska. Dnes máme úplně jinou armádu, jsou to profíci. To znamená, že naše armáda slouží k tomu, aby chránila Českou republiku, aby chránila Evropu.
Já bych si dovolil přečíst, co napsal Karel Čapek v Hovorech s Tomášem Garriguem Masarykem o armádě. Bude to kráceno. "Jsem rozhodný pacifista, ale mám vojsko rád. Chci-li mír, neznamená to, že přijímám bez obrany útok, právě naopak. Já chci mír prakticky, ne utopicky. To znamená, že pro udržení míru vynaloží všechnu sílu, důvtipu a lásky k národu i člověčenstvu, ale je-li třeba, i všechnu sílu obrany. Proto být nebojácný, mužný, co nejsilnější. Není a nikdy nebylo nejmenšího rozporu mezi mým humanitismem a mým úsilím o obranu státu."
Já bych chtěl říct, že v této souvislosti je pro nás naprosto klíčové, abychom nejenom posílali vojáky a budovali armádu, ale abychom také dlouhodobě navyšovali finanční prostředky, které jdou do rozvojové a humanitární pomoci, protože jedno bez druhého nefunguje. Nemá smysl někam posílat vojáky, aniž by se ta země stabilizovala, aniž bychom je tam vysílali s tou vizí, že ten stát bude dlouhodobě samostatný, že až ta armáda odejde, že tam například budeme moct poslat naše civilní experty, kteří budou pokračovat v rozvoji té zemi. Určitě chceme dobré partnerské vztahy.
Pro bezpečnost České republiky nebo Čech, Česka, a teď se podívejme na tisíc let naší historie, je naprosto klíčové, aby naši sousedi byli našimi dobrými partnery. Kdykoliv v historii jsme měli problematické sousedy, tak to skončilo problémově. Nechci dávat konkrétní příklady, ale myslím si, že každého z nás napadají. Dnes jsme součástí Evropské unie a jsme součástí NATO, a jsme součástí dobrovolně. Nikdo nám sem nepřivezl na pásech tanků to členství. To je zásadní pochopit.
A stále platí, že mezinárodní prostředí je do určité míry anarchistické zřízení. Síla států je i dána jejich vojenskou mocí, mocí tou, kolik jsou schopni vyslat někam armády. To je holý fakt. Proto jsou Spojené státy supervelmoc, protože jsou nejmocnější, proto ostatní státy také zbrojí. A pokud my chceme být součástí NATO a Evropské unie, tak musíme se i aktivně podílet členstvím v těchto organizacích. V případě NATO je to dávat ten vojenský příspěvek, vyslat ty vojáky, podpořit je. NATO není žádný útočný pakt, NATO nekreslí šipky na Moskvu, NATO nekreslí šipky po Blízkém východě. Na Blízkém východě bojujeme s islámským terorismem, nebo podporujeme Irák v boji proti islámskému terorismu, to samé v Afghánistánu. A já bych chtěl říct, že v České republice se slovo solidarita stalo sprostým slovem, a my musíme podporovat naše spojence, dávat jim ten příspěvek, protože až my budeme potřebovat něco zpátky, tak to od nich dostaneme. A proto jsou pro nás naprosto klíčové ty mise v Pobaltí. My musíme ukázat pobaltským státům, že za nimi stojíme. My musíme řešit problémy přímo na místě a předcházet jim tam, protože v momentě, kdy to dojde k nám, k českým hranicím, tak už je pozdě. Jednoduše bude pozdě.
A to samé platí i pro naše příspěvky, momentálně finanční nebo například z hlediska policistů, které máme, v jižní části Evropy, kde se řeší migrace. Takže je potřeba si uvědomit, že naše skutečné hranice už dávno neleží na Rozvadově nebo v Bohumíně. Není rozdíl, jestli jsme v Liberci, nebo v Tartu, nebo v Salisbury, nebo v Mladé Boleslavi. Vybral jsem města, která mají stejný počet obyvatel. Musíme odmítnout iluzi toho, že jsme nějaký neutrální most mezi Východem a Západem. Nic takového neexistuje. Jsme součástí Evropy a musíme se podle toho chovat.
Chtěl bych říct, že mise v Mali je za nás perfektním příkladem, jak bychom měli postupovat v boji proti migraci - ne, pardon, to nebylo řečeno přesně, ale v omezování ilegální migrace. A stabilizace afrického regionu. Má mandát OSN a samozřejmě to je pro nás zásadní doklad toho, že se na tom shodnou úplně všichni.
Takže já bych to chtěl uzavřít s tím, že my podpoříme velkou většinou našeho klubu dnešní hlasování o misích, protože to je klíčová věc pro geopolitické směřování celé naší země. Není to něco, co je tady na rok, na dva. Není to nějaká politická hra. Je to věc, která nás zařazuje do Evropy, tam, kam patříme. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Lipavskému. Nyní pan poslanec Mikuláš Peksa, připraví se pan předseda zahraničního výboru Zaorálek. Prosím, máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Mikuláš Peksa: Děkuji. Vážené dámy, vážení pánové, děkuji svému předřečníkovi, za to, že to tady trošičku zklidnil, protože po tom dvouhodinovém hejtu, který tady probíhá, skutečně nemám úplně důvěru v to, že to hlasování dopadne dobře.
Já bych si chtěl konkrétně tady na tomhle místě zalobbovat za tu misi v Pobaltí, protože si myslím, že je opravdu důležitá. Státy Litva, Lotyšsko a Estonsko jsou státy, které vznikly rozpadem Sovětského svazu. A myslím si, že bychom je měli mít na paměti právě proto, že jsou nám kulturně podobné, jsou to státy Evropské unie a jsou v nějakém smyslu ohroženy silnějším sousedem. My jsme tady měli ve Sněmovně litevského a estonského velvyslance, mluvili jsme s nimi o tom a na obou těch setkáních padlo jasně, že Litevci a Estonci nás vnímají jako spolehlivé spojence, kteří nikdy neměli problém jim přispět. Ta podpora pro ně byla vždycky samozřejmostí. Proto bych vás chtěl poprosit, abychom tohle to nezpochybňovali, protože to by bylo skutečně špatně.
Jakkoli možná někdo v této Sněmovně nemusí slyšet na argumenty spojenectví, prosím uvědomme si, že fakticky fungujeme jako jedna země. Jsme součástí evropského hospodářského prostoru, jsme součástí schengenského prostoru. To znamená, že naši lidé volně cestují do těchto států, usazují se tam, žijí tam svoje životy. Podobně naše podniky tam podnikají, obchodujeme s nimi, proudí tam zboží bez jakýchkoli překážek. Myslím si, že Evropská unie by ta území měla jednoznačně chránit. Trošku mě překvapuje, že za jejich obranu je zodpovědné NATO. Nicméně i tak, měli bychom je bránit. Prosím bez ohledu na to, jaký máte názor na mise obecně, podpořte tuto misi, tyto mise. Jsou to obranné mise a jsou důležité pro naši zemi a pro naše spojence. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Peksovi. Ale před kolegou Zaorálkem ještě pan poslanec Pavel Žáček s faktickou poznámkou. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.
Poslanec Pavel Žáček: Já bych si dovolil jenom malou technickou poznámku. Státy Pobaltí nevznikly rozpadem Sovětského svazu, ale po skončení první světové války. Shodou okolností mají sto let od vzniku své státnosti, nebo obnovy své státnosti, stejně jako Československo, nebo Československá republika. Čili jenom takovou malou technickou opravu. Mají svoji historii. A je nutné říci, že byly okupovány sovětskou mocí... vlastně nadvakrát, jednou německou, a obnovily svoji státnost v roce 1991 v souvislosti s rozpadem Sovětského svazu.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Pan kolega Žáček vyvolal ještě další rozpravu. Pan poslanec Peksa s faktickou poznámkou. Ne, já kolegu Zaorálka pořád eviduji. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Mikuláš Peksa: Děkuji. Jenom pro kolegu Žáčka prostřednictvím pana předsedajícího. Já jsem si toho rozdílu samozřejmě naprosto vědom. Ty státy zažívaly pohnutou historii podobně jako Československo, které vzniklo v roce 1918, pak nějakým způsobem se to vyvíjelo v roce 1938, 1939. Pak se to vyvíjelo jinak mezi roky 1945 až 1948. Po roce 1948 se to vyvíjelo jinak. Měli jsme tady události v roce 1968, nevím, jestli to chcete charakterizovat jako zánik v nějakém smyslu Československa, nebo co k tomu chcete říct. V roce 1989 se to opět změnilo. Myslím si, že historie 20. století je pohnutá, komplikovaná. Já jsem to trošičku zjednodušil, ale samozřejmě jsem si vědom toho, že ty státy mají takovouhle historii. Děkuji.***