(11.10 hodin)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Já bych rád, abychom dodržovali jednací řád. Tak, nyní kolega Kováčik, také s faktickou poznámkou, a potom pan poslanec Svoboda. Máte slovo, pane předsedo.
Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji za slovo. Je fér sdělit, že tato vláda, a mně se také nelíbí, že nemá zatím důvěru ještě žádná vláda tady tak dlouho po volbách, není první, která tady dlouho vládla bez důvěry. Myslím, že to byla vláda Mirka Topolánka, která před několika málo dny teprve byla co do délky vládnutí bez důvěry překonána. To mi připadá fér tady sdělit.
A ještě na tu předchozí poznámku. Právě pro to, co tady dnes projednáváme, a některé jiné drobnosti, KSČM ani do vlády se necpe, jak se říká, ani do vlády není vtahována. My nebudeme vládní stranou, my v té vládě nebudeme, pokud bude nějaká, právě proto, že máme svoje programové velké odlišnosti od ostatních případných účastníků v zahraničněpolitické a obranné oblasti. Nicméně nám jde o to, aby tady vládla vláda s důvěrou, aby se uklidňovalo to dohadování a aby se konečně tady začalo dělat něco smysluplného. Náš program, který je vtělen do připravovaného programového prohlášení, nám umožňuje v případě, že se tak naše ústřední orgány rozhodnou, tuto vládu tolerovat. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu předsedovi Kováčikovi za dodržení času. Pan poslanec Bohuslav Svoboda nyní s faktickou poznámkou a další faktická poznámka kolegy Stanjury. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.
Poslanec Bohuslav Svoboda: Děkuji, pane předsedající. Já tady poslouchám takové rádoby konstruktivní návrhy: pojďme nechat toho povídání okolo a pojďme hlasovat. To vypadá velmi moudře. Ale moudré to není. Tento svět je takový, že názory lidí se řídí mediální sférou. Do mediální sféry mají všichni rozdílné možnosti přístupu. Proto já jsem přesvědčen, že když tady otevřeme takováto témata a probereme všechny okolnosti a zazní tady potom jasně, že KSČM chce podporovat vládu, ale má jiné politické názory na řešení zahraniční politiky, že to je velmi důležité, že to tady zazní. Prostě tady zaznívá pravda a jsou lidé, kteří tu pravdu poslouchají. My nemáme žádnou jinou možnost, jak otevřít diskusi na téma, jaké je pozadí těch rozhodnutí. Ale tady to může zaznít. A proto, přestože já mám času velmi, velmi málo, nemám doly na čas, tak tady sedím a poslouchám to a nepovažuji to za ztracený čas. A kdokoliv říká "nechme povídání a pojďme hlasovat", dělá chybu. To není poslanec, který myslí. To je poslanec, který spěchá. (Potlesk z pravé části jednacího sálu.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Ještě než dám slovo panu předsedovi Stanjurovi k další faktické poznámce, konstatuji omluvu paní ministryně práce a sociálních věcí Jaroslavy Němcové, a to od 11 do 12 hodin.
Nyní tedy ještě faktická poznámka pana předsedy klubu ODS Zbyňka Stanjury. Prosím, pane předsedo, máte slovo k faktické poznámce.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Já vím, že ta historická srovnání svádějí k tomu, aby to použil někdo proti nám a říkal: vždyť vy jste byli stejní, tak co nás kritizujete. Vy jste rozbili okno, tak my ho můžeme rozbít také. Tak ale řekněme si fakta, řekněme si tu pravdu celou a ne jenom vytržené číslo.
Ano, když hledal Mirek Topolánek důvěru v Poslanecké sněmovně, tak při prvním pokusu mu chyběly tři hlasy a měl podporu tří klubů z pěti. V tomto případě tato vláda měla podporu pouze svého klubu a chybělo jí asi 19 nebo 20 hlasů. Omlouvám se, že to nevím z hlavy úplně přesně. Hodně daleko do té důvěry. Zapomněli jsme, že naše ctěná levice měla sto mandátů, KSČM a ČSSD více než dva měsíce blokovaly zvolení předsedy Poslanecké sněmovny. Pak byl zvolen prozatímní předseda na celé funkční období. To jsou ty paradoxy, těch prozatímních pobytů vojsk a podobně. To je také pravda.
A pan předseda poslaneckého klubu Kováčik říká: my nejsme vládní strana, ale v tom vládním prohlášení jsou naše programové priority. Já předpokládám, že pro politickou stranu, aspoň pro nás, jsou klíčové programové priority. Pokud vláda Andreje Babiše II bude mít ve svém programu programové priority komunistické strany, jak říká pan předseda Kováčik, a že je spokojený, tak když budu volit velmi mírná slova, tak budu říkat, že je to polokomunistická vláda, a abych vyhověl přání pana předsedy Kováčika, tak je to taková polovládní strana. Protože když máte program, tak jste spokojení. Ale nezapomeňte, ještě k tomu chtějí ty posty. Říkají tomu kontrolní činnost. Ale ne opozice. Polovládní strana chce posty ve státních firmách a institucích, aby kontrolovala polokomunistickou vládu. No to je přece komické.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Tak děkuji tentokrát za dodržení času. Nyní pan poslanec Pavel Žáček, pak pan poslanec Pavel Kováčik, také s faktickými poznámkami. Pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.
Poslanec Pavel Žáček: Děkuji za slovo. Vážení kolegové, já bych ještě doplnil jednu věc, která je také úzce spjatá s činností našeho výboru pro obranu, a to že ta diskuse tam je poměrně bohatá. Je nutné říci, že s překvapením na některé informace od paní ministryně reagovali i kolegové z ANO a pokládali některé otázky, protože o těchto věcech nevěděli. A rozhodně je nutné tedy odmítnout tu politiku, že nejdříve ta ostrá vyjádření jsou v médiích, abychom se pak o nich nemohli bavit na půdě výboru, kam je to primárně určeno, ať už do té části veřejné, nebo do té části neveřejné.
Druhá věc. Já bych odmítl zcela zásadně to, co tady padlo, že vojáci v misích jsou našimi rukojmími. Když už by byli někoho rukojmími, tak těch osob, které jsou zodpovědné za ty akvizice, a proto je nutné o těch akvizicích tady mluvit v jednom balíku. Protože se může stát, že sice ty vojáky vyšleme, ale oni nebudou mít vhodnou výstroj, oni nebudou mít vhodnou výzbroj a může to být problém zcela zásadní. Takže myslím si, že to je balík stejně jako s těmi politickými podmínkami. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času a nyní faktická poznámka pana předsedy poslaneckého klubu KSČM Pavla Kováčika. Pane předsedo, máte slovo.
Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji za slovo, doufám, že poslední faktická poznámka v tomto tématu. No, pane předsedo Stanjuro, prostřednictvím pana předsedajícího, to víte, pořád se učíme. U vlády už jsme hodně dlouho nebyli, ale připadá mi, že ten vztah, který nyní při tom vyjednávání o tom, aby se tady konečně začalo vládnout, máme poněkud lepší a slušnější, než byla ta pozice, která potom vyústila v takzvanou opoziční smlouvu.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Tak děkuji. Nyní řádná přihláška pana poslance Lipavského, připraví se pan kolega Peksa. Pan poslanče, máte slovo.
Poslanec Jan Lipavský: Dobrý den, vážené poslankyně, vážení poslanci, pane předsedo. Tak já si dovolím jenom zareagovat na svého předřečníka. Doufám, že ještě dlouho u vlády nebudete. (Malý potlesk z pravé části jednacího sálu.)
Padlo zde přirovnání k tomu, jestli posíláme hasiče do Polska. Já bych chtěl říct, že posíláme vojáky do cizí země, například do Mali nebo do Afghánistánu. A je to naprosto zásadní rozdíl a úroveň té diskuse tomu musí odpovídat. Protože Ústava České republiky přímo předpovídá nebo píše, že Parlament vyslovuje souhlas s vysláním ozbrojených sil České republiky mimo území České republiky. Tam se o hasičích nic nepíše. Takže ta debata musí být výsostně politická a samozřejmě je to zcela zásadní věc. Není to technikálie, není to žádná provozní záležitost. Je to zásadní rozhodnutí v mezinárodní politice. A proto bych tedy teď do detailu trošku více rozebral náš postoj, nebo jak to vidíme na klubu, a jaká by měla být česká zahraniční politika ohledně vysílání vojáků a celkově ta geopolitická situace.
My se nesmíme stát obětí domácích politických her v rámci našeho mezinárodního postavení. Já myslím, že si všichni uvědomují, že pokud mandát misí nebude schválen, tak nás to neuvěřitelným způsobem v zahraničí poškodí. Byla by to blamáž. Měl jsem možnost mluvit s velkou řadou zahraničních zastupitelů a všichni se ptají na to samé. Všechny ty mise, které v současné době máme, jsou mírového charakteru, nikde se nebojuje. Samozřejmě jsou to problematické otázky, jinak bychom tam neposílali vojáky. A například naše přítomnost v Afghánistánu a v Iráku pomáhá stabilizovat místní režimy a vlády. ***