(17.30 hodin)
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Budeme tedy pokračovat řádnými přihláškami. A je to paní poslankyně Adamová Pekarová. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Markéta Pekarová Adamová: Děkuji za slovo. Vážené dámy, vážení pánové, dovolte i mně pár slov, byť už tady mnohé zaznělo a musím souhlasit jak s výtkami, které tady velmi podrobně představila paní zpravodajka, tak také se svým předřečníkem, mám na mysli tedy pana kolegu Bauera, ale vlastně souhlasím i s předřečníkem s tou poznámkou, protože je to asi 90 ku 10 procentuálně a jsou samozřejmě i neplatičky, ženy, které neplatí výživné.
Nicméně já budu zejména k návrhu výživného náhradního, ale i zálohového velmi kritická. A ty výtky se vlastně dají krásně identifikovat na takovém pravolevém vidění světa, které nás tedy mnohé odlišuje od sebe, prostě podle toho, jak vnímáme, jakou měrou má stát ještě přebírat odpovědnost z jednotlivce na sebe a jakou měrou se má sám za sebe a za své nejbližší starat jednotlivec. Já jsem tedy určitě zastáncem toho, že pokud to opravdu není nezbytně nutné, tak se má starat každý sám nejen o sebe, ale i o své nejbližší. A kdo jiný než děti jsou ty, které bychom měli zaopatřit a vůči kterým máme cítit největší zodpovědnost. Takže rozhodně nejsem příznivcem toho, abychom za ty nezodpovědné přejímali břímě na zbytek společnosti, na ty, kteří také musí nějakým způsobem své děti obstarat, ať už žijí v rodině úplné, nebo neúplné.
Rozhodně v dnešní době se nedá říci, že by Česká republika nedisponovala sociálním systémem, který tvoří záchrannou síť. Naopak my máme velmi masivní sociální systém. Je to více než 25 různých sociálních dávek, které jsou určené pro různé sociální situace, problémy, se kterými se občané potýkají. A určitě už v nich najdeme takové dávky, které jsou určené právě i neúplným rodinám, které jsou určené těm, kteří jsou v tíživé životní situaci a potřebují např. pomoc s úhradou svých nákladů bydlení nebo příspěvek na živobytí. Prostě celá řada dávek už tady existuje a na ně bychom měli být schopni se směřovat v případě, že tou příčinou, proč se někdo dostane do tíživé životní situace, je právě nezodpovědnost bývalého partnera či partnerky. Takže rozhodně nejsem pro to, abychom ten systém doplňovali o další sociální dávku, abychom tedy bobtnali v tomto směru a dávali další povinnosti úřadům, najímali další úředníky, kteří budou za přerozdělování peněz zodpovědní. Ale naopak vychytejme v případě, že víme, že je někde chyba v současném systému přiznávání dávek, tyto mouchy a nezavádějme kvůli tomu dávky nové. Ať už se to týká toho, co tady zmiňovala paní zpravodajka, tedy neplacené výživné počítané jako příjem, který placený byl, a tudíž ten žadatel dávku pak nesplní, povinnost, kterou má, resp. podmínky, které jsou stanoveny a které ho tedy limitují v tom, aby měl nárok dosáhnout na danou dávku, ať už je to jakákoli z nich.
Sami předkladatelé vlastně uznávají, že vymožitelnost práva je v současné době opravdu velmi nízká. To je to řekněme pravicové vidění na té problematice, že my jsme tady povinni zajistit takové fungování státu, takový právní stát a takové fungování vymahatelnosti spravedlnosti u nás, že nebude nutné hasit ty požáry, které jsou právě formou nové dávky, a zalepováním těchto děr, ale naopak řešit příčinu a tou je právě nízká vymahatelnost. S tím se samozřejmě nehne ani z týdne na týden či z měsíce na měsíc, to je dlouhodobý proces. A určitě v tomto směru už jsme měli možnost hodně co udělat. Na druhou stranu opravdu nepřichází od předkladatelů jakákoli nová iniciativa, která by k lepší vymahatelnosti vedla. A naopak - tedy alespoň u toho zálohového výživného, u druhého návrhu - se tím předkladatelé ani nezačali zabývat, nezabývají, tak vlastně říká, že 10 %, což je opravdu tristní, 10 % je opravdu velmi málo, se podaří případně vymoci. A já jsem skeptická vůči tomu, jestli i těch 10 % je opravdu reálných, protože si velmi dobře pamatuji diskusi už v minulém volebním období nad tímto návrhem zákona, který tehdy přicházel z vlády. A tehdy v původním návrhu bylo dokonce jenom 5 %, což mi přijde realističtější. Až postupně při projednávání to upravili předkladatelé na 10 %.
Takže sami předkladatelé v tomto směru vidí ten hlavní problém, který tady máme. A já jsem v tomto v souladu, že je to vymožitelnost práva. Na to se soustřeďme. Je to také prevence, kterou bychom mohli tady do toho zařadit, prevence samotného neplacení výživného, protože bohužel v některých případech, a není to úplně zřídka, je problémem už samotný počátek v tom rozvodovém řízení, kdy výše alimentů je velkým svárem mezi těmi dvěma partnery, bývalými v tu chvíli nebo rozvádějícími se, a vyřizují si skrze neplacení výživného někteří bohužel i účty s tím bývalým partnerem, byť tedy nejvíce poškozené je samozřejmě dítě. Ale pokud chceme v tomto směru něco udělat, tak také existují nástroje, které se osvědčují, ať už je to např. tzv. cochemská praxe, která je už i na některých soudech v České republice využívaná, a ukazuje se, že je opravdu dobrým prostředkem pro to, aby vůbec samotné rozvodové řízení mělo co nejmenší dopady na dítě, o které by nám mělo jít především, a to je také třeba jeden z těch způsobů, jak se do budoucna vyhnout tomu problému vyřizování si účtů skrze neplacení výživného. Další určitě, co se shodneme, je rychlejší projednávání takovýchto případů, ať už samotného opatrovnického řízení, ale také následně případů vymáhání výživného, protože tam si myslím, že by opravdu měla být sledována tady ta problematika na soudech jako prioritní. Posílit soudy, které se tomu věnují, posílit jak personálně, aby byli schopní soudci třeba společně s asistenty, které k tomu potřebuji, se problematice opravdu věnovat prioritně atd. Takže celá řada věcí, které by se měly řešit v otázce Ministerstva spravedlnosti, tedy v této části, a určitě celá řada věcí, které se mohou týkat prevence.
Já nebudu už dále zmiňovat problémy, které tady byly zmíněny. Nebudu se zabývat ani čísly, těmi částkami. Já se prostě domnívám, že by nezodpovědní rodiče neměli být své povinnosti snímáni tím, že se to břímě dá na všechny ostatní, kteří zodpovědní jsou, a že bychom se měli soustředit, abychom pomohli těm dětem, což určitě je naším zájmem, právě na oblast vymahatelnosti práva. Domnívám se, že tedy zavádět novou sociální dávku do našeho spíš masivního sociálního systému není nutné.
Děkuji vám za pozornost a připojuji se ještě k návrhu na zamítnutí obou návrhů. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Tak já děkuji. Dobrý podvečer všem. A nyní bych prosil paní poslankyni Šafránkovou.
Poslankyně Lucie Šafránková: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené dámy a pánové, v problematice zálohového výživného vidím reálný problém, který se dotýká řady matek. Důvodů tohoto problému je celá řada. Především je to úpadek rodiny. Ta je dnes otevřeně prezentována jako zastaralý společenský útvar a nemá patřičnou podporu ze strany státu. Druhým důvodem je často přehnaná výše výživného a v neposlední řadě je to samozřejmě slabá pozice těch, kteří se chtějí domáhat svých práv. Pokud to sečteme, vzniká a prohlubuje se sociální problém řady matek, jehož obětí jsou hlavně děti.
Naše hnutí v prvním čtení podpoří legislativní návrhy na řešení této situace. Zároveň musíme jasně říct, že odstraňujeme zatím pouze následek, a nikoliv příčinu. Musíme začít řešit také výše uvedené příčiny tohoto stavu. Je velmi důležité, aby výsledkem naší práce byla legislativní úprava, která nezbaví povinnosti těch, kteří neplatí, a nepřenese jejich dluhy na stát. Musíme taky říct, že stát bude rychleji, přísněji a úspěšněji vymáhat a na přechodnou dobu pomáhat rodiči. Pouze to pomůže řešit sociální krizi a přitom nepřenese dluhy z neodpovědnosti na nás všechny. Děkuji. (Potlesk z řad SPD.)
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Tak já také děkuji. Mám tady jednu omluvenku, která nevím, jestli byla přečtená, takže pan poslanec Benešík se nám omlouvá od 17 hodin do konce jednacího dne z pracovních důvodů. A poprosím paní poslankyni Golasowskou. Paní poslankyně tu není, takže ji posunu na konec. Takže prosím paní poslankyni Richterovou. Prosím, paní poslankyně. ***