(16.00 hodin)
(pokračuje Válková)
Myslím si navíc, že většina kuřáků stejně jako autor příspěvku, který vyšel správně dnes, když projednáváme tuto problematiku, se chová ohleduplně a ví dobře, že když si zahrává se svým vlastním zdravím, tak by si neměli zahrávat se zdravím nás všech, kteří ho nechceme ohrožovat, nebo jsme ohrožování jenom v míře nezbytné, které nemůžeme čelit, například spalinami z výfukových plynů. Kuřáci, myslím si, že v naší společnosti už jsou natolik disciplinovaní, že se také snaží nám tato rizika minimalizovat. Čili odvolávat se na ně tady opravdu jako argument neobstojí.
Já bych si dovolila, protože vidím, že opravdu naše řady prořídly, a než komentovat ještě další soudní rozhodnutí z jiných zemí, které v regulaci kouření ve vnitřních prostorách restauračních zařízení nebo stravovacích zařízení upravily, asi nemá cenu, protože tady zůstali zřejmě jenom ti, kteří jsou přesvědčeni stejně jako já, že v právním státě se nemá s nedostatečnými argumenty a možná - a teď nechci nikoho obviňovat, berte to jako teoretickou úvahu - i pod silným vlivem lobbistů z tabákových firem odvolávat zákaz s poukazem na to, že nás obtěžují kuřáci na ulicích a se zveličením ochrany svobody podnikání, což, jak vidíte i z odůvodnění nálezu Ústavního soudu, také neobstojí.
Moje kolegyně, dovolím si ji vaším prostřednictvím jmenovat, paní profesorka Adámková, naše poslankyně, řekla dneska dopoledne i na jednání klubu jednu větu, která mně utkvěla. Že ten, na koho nepůsobí ani údaje o mortalitě v důsledku kouření, už je stejně prakticky imunní a rezistentní vůči čemukoli, a asi ta argumentace další nemá smysl. Přesto si myslím, že bychom měli znát názory většiny naší populace. Já se samozřejmě nestýkám jenom s těmi, kteří jsou šťastní a spokojení a klidní, že můžou jít do jakékoli restaurace a nemusí se ptát, jestli se tam kouří, nebo ne, ale setkávám se i s lidmi z opačného názorového spektra, ale je jich výrazná, výrazná menšina. Takže jsem si říkala, to je tak 30 na 70, ale těch 30 % hodně křičí a zřejmě ví proč. Já to tedy nevím, doteď mě věcně nepřesvědčili. A těch 70 % je spokojených, no tak mlčí.
O to více a o to důležitější jsou výsledky, jak se chovají lidé po jednom roce platnosti protikuřáckého zákona. Fakulta sociálních věd UK v květnu 2018 provedla výzkum a hlavní zjištění z toho výzkumu, který byl reprezentativní, by myslím bylo třeba tady citovat, i když řada z vás již ho zná.
Za prvé, lidé chodí do pohostinských zařízení častěji než před třemi lety.
Za druhé, nyní si i kuřáci více uvědomují, že svým kouřením omezují svobodu nekuřáků.
Za třetí, pouze 12 procentům lidí vadí, že si nemohou v pohostinských zařízeních zapálit. Ale ti jsou tedy hojně a hlasitě zastoupeni poslanci v této Sněmovně.
Za čtvrté, konzumace piva klesá kvůli preferencím mladých lidí. Dávají přednost spíše míchaným alkoholickým drinkům. To je tedy zase argumentace, že nám klesá konzumace piva, které bylo vždycky spojené s cigaretou.
Z nového výzkumu, který proběhl ve 301 restauracích a barech, také vyplývá, že pouze 21 % provozovatelů trápí zákaz kouření, ale pouze 8 % uvedlo, že by jim pomohlo zrušení tohoto zákazu.
A teď tady mám konkrétní detailní, podrobné informace, které tyto obecné závěry dokládají na empirických datech. Mám je tady, můžu je ukázat, dát k dispozici, nezávislý výzkum, je zde řada zajímavých informací, i co lidem při návštěvě pohostinských zařízení vadí apod. Jestli vnímají kouření jako symbol svobody například. Čím mladší lidé jsou, tím častěji nepovažují kouření za symbol svobody. Lidé nesouhlasí s tím, že kouření je symbolem svobody, v 64 % případů.
Kdybych tady brala argument za argumentem, tak máme pro to již i empirická data, která dokládají, že my si tady, milé kolegyně a milí kolegové, vytváříme sami problém. Mně tedy také chodí hodně e-mailů: To nemáte na programu něco lepšího? To, co se týká opravdu obyvatel této země více? Sociální bydlení, právní pomoc, insolvenční řízení. Věci, které trápí lidi, kteří nám s nadějí dali mandát, ale my se tady zabýváme návrhem na prolomení, ale fakticky si řekněme pravdu, na zrušení zákazu kouřit ve veřejných stravovacích zařízeních, aniž by to naše populace chtěla. Poslední výzkum hovoří o tom, že 70 % lidí, naší veřejnosti, je spokojeno, 30 % nikoli.
Opravdu na tomto místě jenom znovu apeluji na ty z vás, kteří snad ještě nebyli rozhodnuti, aby se nad tím zamysleli, aby se zamysleli i nad tím, ve prospěch koho tady budou hlasovat, a aby si uvědomili, že svým způsobem dáváme i naší veřejnosti určitý signál, že podléháme lobbistům. V případě, že prolomíme tento zákaz, že jsme poslanci, kteří jednou hlasují tak, podruhé onak, podle toho, jak kdo na nás zatlačí. Že nejsme konzistentní ve svých rozhodnutích. A současně tím i dáváme signál, že přece jenom v preferenci hodnot nám na zdraví a životě, včetně zdraví a života mladých lidí, nezáleží tolik jako na tzv. svobodě si podnikat a dělat, co každý z nás chce.
Myslím si, že nález Ústavního soudu nám určité ústavněprávní mantinely dal. Neříká nám samozřejmě, jak bychom měli rozhodovat, ale rozhodně nám říká, co bychom při svém rozhodování měli vzít v úvahu.
V této souvislosti ještě jedna poznámka. Já si myslím, že je opravdu škoda, také jsme otevřeli a přerušili bod zákona o celostátním referendu, že ho tady ještě nemáme a že nemáme možnost se veřejnosti jeho prostřednictvím zeptat.
A já už jsem to také jednou říkala. Věřte mi, já jsem samozřejmě velmi ráda, že máme ten úplný zákaz. Ale kdyby mně řeklo třeba 60 % naší populace ne, prolomte ten zákaz, tak navzdory nálezu Ústavního soudu bych se podřídila. Protože je to většina obyvatel této země. Ale ono je to přesně naopak.
A co mě na celé věci dráždí nejvíc, je to, že se tady menšina vydává za většinu, že se zde argumentuje, jak říkám, pod vlivem kdovíjakých tabákových lobby, s argumenty, které se rozpadají, nechci říct na prach symbolicky, ve světle statistických údajů, empirických dat, zjištění zdravotníků a lékařů, odůvodnění a argumentace, které jsou obsaženy v nálezu Ústavního soudu, a přes to přese všechno s plnou vážností řada z vás pro takový průlom zvedne ruku. A to mě naplňuje smutkem, překvapením, a současně proto tady také tolik hovořím, a možná tak zbytečně dlouho, abyste se ještě jednou zamysleli, jestli toto opravdu tato Poslanecká sněmovna udělá. Potáhne se to potom za ní jako taková červená nit, která jí, myslím si, nebude sloužit ku cti, ale spíše naopak.
Chci skončit něčím optimističtějším. Navzdory tomu, co jsem tady slyšela za argumentaci předtím, než jsem vystoupila, a navzdory tomu, že řada mých kolegyň a kolegů říká, že už nemá smysl argumentovat, tak přesto bych vás chtěla poprosit, abyste zvážili a zvedli ruku na zamítnutí návrhu zákona předloženého poslanci vedenými, nebo známe to pod názvem Bendův poslanecký návrh, čili návrh tohoto zákona, této novely abyste zamítli. Děkuji. ***