(11.10 hodin)
(pokračuje Benešík)
Migrační politika, to je úplně něco jiného! My tady jednáme, respektive vláda, ne já, o přílivu pracovníků z Ukrajiny nebo z Filipín, protože nám chybí na našem trhu práce. Prostě naše nemocné a staré lidi nemá kdo ošetřovat! Ale to je v naší kompetenci, to si rozhoduje Česká republika sama! A my se bavíme o této kompetenci a tato kompetence je a zůstane v rozhodovací pravomoci České republiky. Prosím, neveďme tady demagogii! To jsou dvě rozdílné věci. Azylové právo, ochrana těch, kteří můžou být zabiti někde, a Česká republika to podle mezinárodního práva vyhodnotí, anebo příjem např. pracovních sil, kde si Česká republika o tom rozhoduje sama. Prosím, veďme tu diskusi v těchto intencích! Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní s přednostním právem předseda klubu TOP 09 Miroslav Kalousek. Prosím, pane předsedo, máte slovo.
Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji. Dámy a pánové, nejprve dovolte stručnou reakci na poslední vystoupení pana místopředsedy Okamury a potom jeden procedurální návrh. Takže možná už můžete gongovat. (Předsedající: Já budu gongovat.) Já nebudu mluvit dlouho.
My jsme se zadrhli na našem klubu na vážném sporu, jestli je pan místopředseda Okamura opravdu takový demagog, anebo jestli o tom problému ve skutečnosti vůbec nic neví. A tedy po jeho vystoupení se zdá, že východiskem je kompromis, kdy řekneme, že platí obojí. Protože je to zcela zřejmé, já nemusím opakovat proč, protože přede mnou to tady řekl pan předseda Benešíka. Prostě nezaměňujme migraci, nezaměňujme ekonomické migranty a nezaměňujme azylanty. V případě azylantů jsme vázáni mezinárodním právem, k tomu jsme se dobrovolně rozhodli ještě dávno předtím, než jsme vstoupili do Evropské unie. A já prosím, abychom vždycky, když řekneme, že pro nás nějaké mezinárodní závazky neplatí nebo že chceme přijmout usnesení, kde neuznáváme mezinárodní závazky, tak abychom také uměli říct: a proto chceme vypovědět takové a takové mezinárodní smlouvy. Ale to bychom si ty souvislosti museli uvědomovat a to bych pravděpodobně chtěl už moc.
Teď ten procedurální návrh. Já si vzpomínám na svěží diskusi na organizačním výboru, kdy jsme konstatovali, že nejsou žádné odpovědi na písemné interpelace, a přemýšleli jsme, co s těmi dvěma hodinami, které jsou na odpovědi na písemné interpelace vyhrazeny. Z několika možných návrhů zvítězil Marrákeš. Ale domnívám se, že jsme všichni předpokládali, že na to skutečně stačí ty dvě hodiny. Evidentně si to vyžádá delší diskusi. A vzhledem k tomu, že 11. hodina už je dávno překročena, dovolím si předložit procedurální návrh, abychom tento bod přerušili a zařadili ho úplně na konec této schůze. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Máme před sebou procedurální návrh. Já jsem už zagongoval. Ti, kteří mají zájem o něm rozhodnout, jsou jistě v sále.
Je tady návrh na přerušení tohoto bodu a vrácení k pořadu schůze.
Rozhodneme v hlasování číslo 71, které jsem zahájil, a ptám se, kdo je pro přerušení tohoto bodu. Kdo je proti přerušení bodu? Děkuji vám.
V hlasování pořadové číslo 71 z přítomných 138 pro 35, proti 24. Návrh nebyl přijat a budeme tedy pokračovat v diskusi.
Nyní je na řadě podle pořadí přihlášených pan poslanec Leo Luzar, připraví se pan poslanec Jiří Kobza. Požádám sněmovnu o klid, abychom mohli vést rozpravu v prostředí, které je dostatečně důstojné pro projednávání tohoto bodu. Pokud vedete diskusi o jiném tématu, prosím, zásadně v předsálí. Ještě počkejte, pane poslanče. Děkuji. Máte slovo.
Poslanec Leo Luzar: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, já jenom na úvod mírné odbočení. Tady zaznělo, že bychom to neměli protahovat. Musím bohužel konstatovat, že jsme začali o hodinu později, než jsme začít měli, byť včera kolega Benešík byl upozorněn na to, že svolávat výbor v ten čas, který navrhl, je řekněme kontraproduktivní vzhledem k tomu tématu, že to nestihne. Přesto pan ministr na slova kolegy Benešíka - a není to poprvé, co kolega Benešík takhle reaguje v takovýchto otázkách a svolává tyto výbory, svolává tyto výbory těsně, mimořádně, aby reagoval včas a měl nějaký argument - tak pane ministře příště zvažte, zda je vhodný postup, když vás pan premiér pozve na devět hodin, abyste nepřišel a řekl, já jsem měl jednání s kolegou ministrem, a proto, pane premiére, omluvte. Jinými slovy, vy jste měl přerušit jednání výboru a přijít k nám a mohli jsme pokračovat a možná už by to bylo skončeno. Ale myslím si, že příště už tu chybu asi neuděláte a budete vědět, že Sněmovna v tomto pohledu je důležitější orgán než výbor, který byl mimořádně svolán k této věci.
Ale nyní už k základnímu tématu dnešního jednání. Na úvod chci říci, že jste v té Marrákešské smlouvě nebo protokolu vcelku nevinně. Vy jste pouze pokračoval v nějakém ději, ke kterému se Česká republika historicky zavázala, který v Evropské unii podprahově neustále probíhá, a reakce, které na jednotlivé kroky, které vyplývají z činnosti probíhající v Evropské unii, jsou adekvátní pouze tomu, že při této příležitosti v Marrákeši se ozval maďarský ministr zahraničí, který odmítl tuto smlouvu podepsat. Teď nevím, jestli ji podepsal, nebo tam dal jenom výhradu, k té smlouvě, to teď nevím, jak dalece v rámci diplomatických zvyklostí bylo učiněno to jeho vystoupení. Nechci to ale rozebírat, protože říkám, vy jste v tom vcelku nevinně a dostal jste se do pasti probíhajících událostí.
Ty pasti byly způsobeny již v roce 2004. V roce 2004 vznikly společné základní zásady pro politiku v oblasti integrace přistěhovalců Evropské unie. Toto byl dokument, který jsme měli mít na zřeteli celou dobu, kdy se bavíme o migrační krizi. Protože v roce 2016 došlo k aktualizaci tohoto dokumentu a vznikl Akční plán pro integraci státních příslušníků třetích zemí. V tom akčním plánu se hovoří o tom, že v Evropské unii přebývá asi 20 mil. osob, to jsou čtyři procenta, kteří nejsou státními příslušníky zemí Evropské unie. Jinými slovy jsou to příslušníci třetích zemí mimo Evropskou unii, ale pracují tady, žijí tady, ale nepatří mezi stabilní příslušníky této země.
V roce 2004 Evropská unie přijala dokument, který hovořil o akčním plánu přílivu pracovních sil do Evropské unie. Na to navazovala různá ta Východní partnerství a podobné záležitosti v rámci EU, které měly za cíl posílit pracovní trh Evropské unie řádově o pět milionů pracovníků. V tom původním záměru, který byl Evropskou unií přijat, se hovořilo o tom, že potřebuje posílit, a to ekonomikou, asi všichni vnímáme proč. Mělo to být výběrové přijímání pracovníků právě z těchto zemí kulturně blízkých, aby posílili ekonomický prostor Evropy. Bohužel migrační krize po roce 2010, 2011, 2013, která přicházela a přinesla do Evropy odhadem, odhadem skoro tři miliony migrantů z úplně jiné oblasti, než původně bylo zaměřeno, donutila Evropskou unii k tomu, že začala přehodnocovat svůj program z roku 2004, tzn. společné základní zásady pro politiku v oblasti integrace přistěhovalců Evropské unie, a vytvořila ten akční plán pro integraci, kdy zaměnila cílové oblasti, do kterých mířila, do těch zemí, od kterých očekávala příliv, za ty, kteří už tady byli. Jinými slovy upravila celý ten program, aby mohla integrovat ty řádově tři miliony lidí, kteří přišli v rámci migrační krize do Evropy. ***