(18.20 hodin)
(pokračuje Vojtěch)
To jsou jasná data, která jsou doložena na vědeckých studiích. A já si skutečně myslím, a není to pouze můj názor, je to i věc, která se týká mezinárodního dopadu, že to, co Česká republika udělala, tedy že zakázala kouřit ve vnitřních prostorách v restauracích, tak se posunula do společnosti vyspělých zemí. Když se podíváme v rámci Evropy, tak je to zřejmé.
Já jsem se teď vrátil ze Světového zdravotnického shromáždění v Ženevě, to je nejvyšší orgán Světové zdravotnické organizace, WHO, kde jsem jednal s představiteli WHO, kteří jsou velmi zaskočeni tím, že nyní je tady tento návrh. Ostatně, nevím, jestli k vám všem doputoval, ale šel na pana předsedu Poslanecké sněmovny Vondráčka přímo dopis od ředitelky Evropské kanceláře WHO, která vyjadřuje skutečně velké znepokojení nad tím, že je zde snaha opět zavést kouření ve vnitřních prostorách v restauracích apod., dává tady jasné argumenty, proč je to špatně. A musím říci, když jsem byl na tom Světovém zdravotnickém shromáždění, měl jsem ta jednání, tak my tímto, pokud opět tedy budeme trvat na tom, že se má kouřit v těch vnitřních prostorách, v některých tedy, samozřejmě navrhovatelé řeknou, že to je jen v některých, že to jsou ty kuřárny a do 80 m2, opět uděláme krok zpátky, do těch spíše rozvíjejících se zemí, nikoli do těch vyspělých. Tak to bohužel zkrátka je.
A u nás ten problém zejména je, pokud jde o děti a mladistvé. Z hlediska věku nejvyšší prevalence je kuřáctví tabákových výrobků ve skupině 15- až 24letých. To je ten základní problém. A ty děti, pokud začnou kouřit v tomto nízkém věku, a jsou to i často bohužel děti mnohem mladší, více než třetina 15letých dětí první kouření cigarety zažila před 13. rokem věku, pokud tyto děti začnou kouřit, tak se toho velmi těžko zbavují, i když pak chtějí. Je to zkrátka závislost. Dokonce podle WHO klasifikace mezinárodních chorob je kouření nemoc. A jako taková se pak samozřejmě léčí v rámci různých odvykacích procedur atd. Ty děti bohužel, a to také vyplývá z řady průzkumů, začínají kouřit v restauracích, barech, na diskotékách, v klubech. Podle průzkumu, který byl proveden v roce 2012, 64 % lidí ve věku 18 až 22 let uvádí právě, že nejčastěji kouří v těchto prostorách, a pokud by byl zákaz kouření, tak by nezačali kouřit, a 30 % z těch, kteří začali kouřit před 18. rokem věku, rovněž uvedlo, že kdyby platil zákaz kouření v těchto prostorách, s kouřením by vůbec nezačali.
Takže to je ten základní problém. Pokud vy umožníte ony kuřárny nebo ty bary, kde se sice nekouří, tak opět otevřete prostor pro tyto mladistvé, aby vůbec s kouřením začali. A to já považuji právě za ten základní problém, protože pak se s tím už těžko dá v budoucnu něco dělat.
Kouření zkrátka je fenomén, který z mého pohledu ustupuje v té rozvinuté civilizaci, a ty důvody jsou právě ekonomické. A pokud se uvádí, že dopad na restaurace je nějaký zásadní atd., mimochodem, neviděl jsem v té důvodové zprávě nikterak zdůvodněný tento dopad, tak je třeba se podívat do zahraničí, jak tam vlastně byla ta zkušenost, a to je právě ta otázka vyhodnocení dlouhodobého dopadu. V zemích, kde zakázali kouřit kompletně ve vnitřních prostorách v restauracích, jako je Norsko, Itálie, USA, Irsko, kde to vlastně byla první země, jasně je prokázáno, že v krátkodobém hledisku se těm hospodám snížily tržby, ale v dlouhodobém hledisku se naopak zvýšily o 3 až 6 %, až o 6 miliard korun je odhadován ten dopad. Takže kuřáci zkrátka si na to zvyknou a případně ti, co nechodili do těch hospod, tak tam začnou chodit. O tom je dokonce i ten průzkum. Takže já si nemyslím, že my můžeme teď říct, že všechno je špatně, že restaurace krachují, pokud vyhodnocujeme ten zákon po 12 měsících.
A pokud jde o ty zdravotní důsledky, tak tam opět je třeba se podívat do zahraničí, jaké tam byly dopady zákazu kouření. Vždycky mám rád ten zahraniční benchmark, to zahraniční srovnání. A v tomto směru nejlepší příklad je Anglie. Ta po deseti letech účinnosti stejného zákazu kouření jako u nás vyhodnotila dopady toho zákona, které jsou jednoznačně pozitivní. Z 26 na 17 % poklesl počet osob užívajících tabák mezi mladými od 16 do 24 let. To je ta skupina, na kterou my tímto zákonem musíme cílit primárně. U osob nad 35 let se také snížil počet úmrtí na nemoci srdce způsobené kouřením, počet úmrtí na mrtvici poklesl téměř o 14 %. Takže to jsou pak ty dopady objektivně vyhodnocené, a nikoliv pouze dojmy, tak jak já mám pocit z té důvodové zprávy.
Takže já pouze apeluji na to, abychom nedělali takovéto zásadní změny po 12 měsících účinnosti zákona. Dejme tomu zákonu čas, čas aspoň několik let, abychom byli schopni objektivně, s plným vědomým a svědomím vyhodnotit veškeré dopady, a přestože to už tady zaznělo od, myslím, pana poslance Farhana, ty dopady, které jsme se už snažili alespoň částečně vyhodnotit, byť já říkám, že je to velmi těžké, tak už je tam poměrně slibná tendence, zejména právě u těch chorob, které jsou přímo spojené s kouřením, akutní infarkt myokardu apod., kde objektivně, opět objektivně na základě dat, se meziročně snížil počet hospitalizovaných právě v souvislosti s těmito chorobami. To je opět nepopiratelný fakt. Přičemž ale říkám, že je to velmi krátká doba, a chtěl bych tomu zákonu dát delší dobu na jeho osvědčení se. Ale jsem přesvědčen o tom, že ten trend bude pokračovat, protože pokud je jasně vědecky prokázáno, že kouřením jsou způsobeny tyto nemoci, že důsledek kouření jsou kardiovaskulární choroby, cévní mozkové příhody apod., a my omezíme prostor pro kouření, tak je logické, že to zkrátka musí mít dopad na zdraví obyvatelstva.
V konečném důsledku to bude mít dopad i do ekonomiky. To je ten základní problém. Znovu říkám, 100 miliard korun jsou celkové náklady, roční celospolečenské náklady na kouření. A samozřejmě můžu tady hovořit o tom, že 16 tisíc lidí zemře, je to jeden autobus plný lidí, to už jsem také řekl na jedné tiskové konferenci. Takže nevím, co tady kdo chce obhajovat. Slyšel jsem tady, že to je zdravotnická lobby. Tak já budu mnohem raději podléhat zdravotnické lobby než tabákové lobby.
Je jasné, že pro tabákové firmy tento zákon je špatně. Když jsem se díval na to, jak se vyvíjejí akcie společnosti Philip Morris celosvětově, tak za poslední dekádu poklesly o 16 %. To je samozřejmě to, co vadí těmto tabákovým firmám. Ony se samozřejmě teď snaží různé alternativní formy, jsou tu nové moderní cigarety, kde ten tabák se pouze zahřívá, nehoří. Musím říct, že spousta mých známých kuřáků přešla právě na tuto formu cigaret z hořícího tabáku do toho pouze zahřátého, a nevidí v tom zásadní problém i velmi vášniví kuřáci, takže si myslím, že to bude také trend, že se kuřáci, pokud nebudou s tím kouřením chtít přestat, budou obracet právě k těmto alternativním formám, které jsou bezesporu mnohem zdravější a nikoliv zdraví škodlivé.
Takže to je na úvod ode mě, případně ještě pak vystoupím v rámci diskuse. Ale opět a znovu bych chtěl poprosit vás všechny, abychom nedělali takovéto unáhlené kroky po 12 měsících účinnosti zákona. Dejme tomu zákonu čas aspoň několik let, a pak se pojďme sejít, pak pojďme na to udělat nějaký odborný seminář a pojďme vyhodnotit objektivně dopady toho zákona.
Děkuji za pozornost. ***