(18.10 hodin)
(pokračuje Nacher)
Já podpořím cokoli, co omezí kouření. Omezí kouření. Ne to, co to přesune někam jinam, a ten výsledek je podle mě mnohem, mnohem horší. Já si rád vyposlechnu některé věcné připomínky i k tomu návrhu. Já si myslím, že to není dogma. Předpokládám, že všichni, co jsme se pod to podepsali, že tam nechceme nic změnit. Něco tady říkal kolega Brázdil, něco mi tam šeptali kolegové. Určitě ano. Ale prosím, neargumentujme bojem za zdraví. Pak by za tím musela nebýt tečka, ale dvojtečka, a říct ano, má to tyto následky, uděláme všechno pro to, abychom postupně směřovali k zákazu výroby, prodeje, distribuce tabákových výrobků. Protože to je jediná logická reakce. A já jsem to už řekl minule, já to rád připodepíšu. Já dokonce tady ani nebudu argumentovat svobodou podnikání, byť se to nabízí. Já tady budu argumentovat pouze návratem zdravého selského rozumu, a o to vás, kolegové, prosím. Děkuji. (Potlesk několika poslanců vpravo.)
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Také děkuji. Než dám slovo dalšímu řečníkovi, tak tady mám s faktickou poznámkou pana poslance Birkeho.
Poslanec Jan Birke: Děkuji mnohokrát, pane předsedající. Dovolte mi krátké vystoupení technické. Musím se přiznat, že jsem jako součást vládní koalice bývalého volebního období hlasoval pro tento návrh, myslím, že společně s bývalými kolegy z hnutí ANO a KDU-ČSL. Nicméně tady v tomto případě, ač nejsem podepsán pod návrhem té novely, tak bych vám chtěl říci velmi krátce situaci z praxe starosty poměrně velkého města.
My už jsme dneska tak daleko, že jsme museli koupit dokonce i popelníky těm hospodským před to, protože nejenom že neustále řešíme výjezdy městské policie, rušení nočního klidu, ale je neuvěřitelným způsobem, jak je to město zaneřáděné vajgly.
Víte, já sám jsem kouřil 60 cigaret denně ještě před třemi lety, a to pro mě byla největší vášeň, kouření. Bohužel mě to málem zabilo. Ale o tom ta novela dneska není. A není o tom se tady před vámi předvádět.
Ale pravda je ta, že praxe starostů a obcí, a teď nemluvím o malých obcích, mluvím o těch velkých městech, nebo středních městech, kde je skutečně celá řada restaurací, barů, nočních barů, diskoték, tak vám musím říci, že je to opravdu zábava, protože mně neustále drnčí telefony, protože tak jak je pravidlo v ČR nebo v českých městech, za všechno může starosta.
Tady se podepisuji a podporuji návrh Marka Bendy a dalších paní a pánů poslanců. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Také děkuji. A nyní se přihlásil s přednostním právem pan ministr zdravotnictví Vojtěch Adam. Prosím, pane ministře.
Ministr zdravotnictví ČR Adam Vojtěch Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, také samozřejmě vystoupím k tomuto návrhu. Myslím si, že je to namístě.
Určitě jste všichni už zaznamenali v posledních týdnech a měsících různé mediální výstupy, které nejsou tedy pouze mými, ale i velké řady odborníků lékařů, lékařských kapacit. Já samozřejmě zásadně nesouhlasím se změnou tohoto zákona. Je třeba říci, že ten zákon, já jsem tady v té Sněmovně nebyl, skutečně se o něm diskutovalo možná 15 let. Různé pokusy byly o přijetí zákazu kouření ve vnitřních prostorech v restauracích. Po 15 letech, kdy tedy skutečně proběhla poměrně velká celospolečenská diskuse s tím, že i průzkumy veřejného mínění nakonec, přestože původně byly poměrně negativní k tomuto zákonu, tak se postupem času obrátily v pozitivní, s tím že většina veřejnosti, a my jsme si udělali ten průzkum, který jsem vám minule rozdával na lavice, souhlasí s tímto zákonem, s tím zákazem kouření v restauracích.
Abych vám to připomněl, je to konkrétně 68 % respondentů, kteří byli dotázání v onom reprezentativním výzkumu provedeném společností STEM/MARK, tak jasně říká, že jim nevadí zákaz kouření v provozovnách restauračních služeb. Mohu tady citovat i další otázky, např. že třípětinovou většinu veřejnosti zákaz kouření v restauracích neovlivňuje v návštěvnosti restauračních zařízení. Naopak 20 % lidí udává, že chodí do restaurací častěji, nebo že dříve nechodili, teď chodí, apod. Ale drtivou většinu lidí to v zásadě nikterak neovlivňuje a většina veřejnosti skutečně ten zákon považuje za pozitivní opatření. To jsou jasná data, která jsme si nechali zpracovat. Takže ti zástupci, kteří dnes bojují za ten zákon, v zásadě bojují proti většině české společnosti. Ostatně z toho průzkumu vyplývá, že i většině občasných kuřáků to nevadí, konkrétně 62 procentům občasných kuřáků nevadí zákaz v restauracích. Takže v zásadě bojují i proti některým kuřákům. To jsou jenom nějaká data, která se samozřejmě nějakým způsobem vyvíjela v čase.
Skutečně to byla velmi dlouhá celospolečenská diskuse. Nakonec se tedy zákon přijal v tom znění a my po dvanácti měsících účinnosti toho zákona ho chceme změnit. Já tedy jakožto právník, a pan poslanec Benda také právník, myslím si, že vždycky jsme se učili, že právní řád má být stabilní, že se nemá příliš měnit, že se má dát zákonům určitý čas na aplikaci v praxi, aby se pořádně mohly řádně vyhodnotit jejich jak pozitivní, tak negativní dopady. A to se nestalo. Důvodová zpráva k návrhu zákona v zásadě žádné věcné argumenty opřené o data, o analýzy, o průzkumy neobsahuje. To jsou skutečně pouze dojmy těch navrhovatelů, pocity těch, kterým možná vadilo, že byl zákon přijat, ale nikterak nezdůvodňují věcně na číslech, na datech, proč má být ten zákon změněn. A to je samozřejmě problém, co mi vadí. Já se rád opírám právě o data. A samozřejmě říkám, a říkám to stále dokola v minulosti, že ten čas je krátký. Ten čas je krátký a dejme tomu zákonu určitý časový prostor, aby ukázal, jestli se osvědčí, nebo neosvědčí. Pro mě to osvědčení samozřejmě spočívá zejména ve zdravotních dopadech.
Ale to není jenom otázka zdraví. To je otázka ekonomiky. To je otázka - tady se samozřejmě hovořilo o svobodě jedince atd. Na druhou stranu, i stát musí myslet na to, že se musí nějakým způsobem ochránit. A z různých reprezentativních průzkumů, analýz vyplývá, že kouření nás ročně stojí 100 mld. korun. To jsou náklady na péči, samozřejmě tu zdravotní, a to jsou samozřejmě i náklady sociální, kdy ti lidé, kteří jsou nemocní, nemůžou pracovat, pobírají nemocenskou atd., a jsou v tom samozřejmě i náklady na ztracené roky života těch, co zemřou na nemoci související s kouřením. Pro vaši informaci, rozdíl v době dožití mezi kuřákem a nekuřákem je sedm let. To je poměrně velká doba, kdy by řada lidí mohla pracovat, ekonomicky být aktivních, odvádět daně, a místo toho bohužel podlehnou nemocím způsobeným kouřením.
Už to tady bylo také řečeno, ale je to třeba také znovu zopakovat. Škodlivost kouření je jednoznačně prokázána. Kouření je spojeno s tří- až čtyřnásobným zvýšením rizika ischemické choroby srdeční, třikrát vyšším rizikem srdečního infarktu a zvýšeným rizikem náhlé srdeční smrti, dvaapůlkrát vyšším rizikem cévní mozkové příhody, tedy mrtvice. Devět z deseti případů rakoviny plic způsobuje kouření a šestkrát častěji rakovina hlavy a hrtanu a čtyřikrát častěji rakovina slinivky břišní a čtrnáctkrát častěji chronická obstrukční plicní nemoc.***