(15.50 hodin)
(pokračuje Klaus)
Reforma financování byla protlačena politickou silou v minulém volebním období. Už dnes se ukazuje, což někteří z nás říkali, ale byli jsme ukřičeni, že to přinese finanční rozvrat, že to přinese obrovské problémy, že nejsou spočteny náklady, že to vznáší spoustu otázek. Myslím, že pan ministr tato má slova v další rozpravě potvrdí. Přinese to hyperinflaci nákladů. Velice se divím, že tuto moji novelu nepředkládá paní ministryně financí.
Teď oč jde. Vybíráme čím dál více peněz, poslední rok 160 mld. korun vás, daňových poplatníků, tj. 70 tisíc na rodinu, nebo ještě více. Rychle to roste. Skoro to až evokuje otázku, jak jsme to před deseti lety mohli vydržet. Ale teď jde o to, jak tento poměrně nemalý objem peněz dostat do škol. Regionálního školství se tedy týká asi 120 mld. Na to existují v jádru dva základní způsoby. Jeden, který jaksi se snaží reflektovat potřeby škol, nazvěme ho nákladový, anebo systém normativní. Nákladový systém fungoval poměrně úspěšně třeba za komunismu, protože vyžaduje velice silnou centrální autoritu. Vyžaduje autoritu, která rozhodne: tady škola nebude, tady také nebude, tady bude a bude tam přesně 36 dětí na třídu, pan učitel učí 22 hodin atd. atd. Když někde škola není na sídlišti, tak se postaví. Když zase někde školy přebývají, tak se škrtem pera zruší a nikdo ani necekne, silná centrální autorita to zařídí. Takto skutečně české školství fungovalo před listopadem 1989. A řekněme si bez ideologie, ten systém byl relativně stabilní, centrální autorita fungovala. V současnosti centrum nemá takovouto sílu ani omylem vůči krajům, vůči samosprávným obcím, čili je naprosto iluzorní, aby takovýmto způsobem se systém mohl chovat.
A máme druhý základní princip, který říká, že máme 120 mld., máme asi milion a půl dětí, když to vydělíme, vyjde 80 tisíc, ušetříme na děti s postižením, tak třeba 60 tisíc všem pošleme do školy, kterou navštěvuje. To je ten systém - v krátkosti - normativní.
Důležitá věc je, že cokoliv mezi těmito dvěma systémy je kočkopes, který nemůže z povahy věci nikdy fungovat. Novela, která byla přijata v minulém volebním období, je samozřejmě velký krok k tomu nákladovému financování. Takové to každému podle jeho potřeb, každý podle svých schopností, ale bez té centrální autority. Čili už dnes se ozývají hlasy, jestli bude potřeba navíc 13 mld., nebo 30 mld., neuvěřitelná čísla, která tato novela může přinést. Ideje jako platba na třídu, platba na hodiny, PHmax - už ta celá věc je tak složitá, že tomu rozumí pár lidí v republice, oč vlastně jde.
Co nastane a proč se to zhroutí? Dokud jsme financovali plus minus s ohledem na to, kolik škola má žáků, tak plné školy měly peníze a prázdné školy měly peněz relativně málo. Kraje jim to nějak různě dorovnávaly, sanovaly je. Nyní, když bude kritérium počet odučených hodin a náklady a podobné věci, tak samozřejmě ta kritéria splní všichni. Předkladatelé minulé novely slibovali plným školám, že o nic nepřijdou - OK, a poloprázdné školy tedy dostanou to samé. To přináší prostě dvacet třicet miliard korun, které v tom systému nejsou. Systém to nemá, čili plným školám se ubere. Už teď se velice zuřivě bouří Asociace ředitelů gymnázií, která protestuje proti této novele apod. Realitou bude chaos. Velice rychle zažijeme to, co jsme zažívali ve zdravotnictví - noční zasedání vlády apod., kde v systému chybí peníze, a horko těžko se to bude zachraňovat a přisypávat do systému, aby se systém nezhroutil. Už úplně vidím ty situace, jak se tady napříč politickým spektrem sejdou severomoravští poslanci, že tam je situace nejhorší, a budeme tady zuřivě hlasovat, co kam kde dřív poslat.
Čili moje výzva nebo moje novela říká pouze toto: Odložme tento nebezpečný experiment o deset let, zaveďme skutečně reálnou odbornou debatu, politickou debatu, vyjasněme si, jakým směrem se chceme vydat, a nepouštějme do škol tento nebezpečný experiment. Není tajemstvím, že vláda bez ohledu na moji iniciativu se sama snažila, nebo ministr školství, odložit náběh tohoto opatření. Z nějakých nejvyšších politických kruhů to bylo zastaveno, ale čas na vážnou a odbornou politickou debatu je skutečně potřeba. Tohle skutečně není legrace. A pakliže to dneska zkusíte zastavit, tak vina nebude na lidech, co to předložili a protlačili v minulém volebním období, to budou vaši ministři, vaše ministryně financí, která s tím bude žít a která problémům ve školách bude čelit. Čili berte to jako podanou ruku, a odbornou. Odložme to, veďme reálnou debatu, a až se většinově shodneme, tak něco v tom školství můžeme měnit.
Více jistě v diskuzi, protože je spousta řečníků, takže ještě budu reagovat. Děkuji za pozornost. (Potlesk několika poslanců SPD.)
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Než dám slovo panu zpravodaji, tak je tu přihláška... Není, dobře. Pan předseda Kováčik se teď nehlásí s přednostním právem a zpravodajem pro prvé čtení je pan poslanec Ivo Vondrák. Prosím, máte slovo.
Poslanec Ivo Vondrák: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, dámy a pánové, není pochyb o tom, že počátkem 90. let naše školství, především to regionální, nebylo vůbec špatné. A po letech jsme se dostali do situace, kdybych tedy použil eufemismu, že naše školství je v nelichotivém stavu, a proto bylo nutné nějakým způsobem připravit reformu, o jejíž podstatě jste možná už tady něco slyšeli. Já bych tady dodal to, že si myslím, že normativní systém financování je ten, který nepomáhá kvalitě. Je to způsob, který je jednoduchý z pohledu rozdělování, ale vůbec neodráží nákladovou část, a dokonce vedl k velkému problému nerovnoměrnosti financování nebo odměňování učitelů v různých krajích. Myslím si, že přijetí reformy bylo nutným krokem, a myslím si, že je nejvyšší čas s naším školstvím v tomto smyslu něco udělat.
V čem spočívá problém kvality? Samozřejmě v okamžiku, kdy dostává škola peníze podle počtu žáků, tak samozřejmě nastává hon za studentem a v podstatě naplňování tříd, které vede k tomu, že máme poměr počtu žáků na pedagoga nepříznivý, navíc samozřejmě školy mají tendenci přijímat do studia i takové studenty a žáky, kteří v podstatě potom nebudou schopni splnit požadavky na takovéto studium. A také za třetí vzniká velký problém, tady to můžu potvrdit jakožto i hejtman, že existují obory, které díky tomu nemůžeme otevřít, protože jsou nenaplněné, a pak se nám nedostávají řemeslníci a odbory profesní činnosti, které v podstatě chybí na trhu práce. Takže si myslím, že reforma je nutná.
My jsme si toho byli vědomi, a teď budu mluvit za člověka, který současně předsedá i školské komisi Asociace krajů, že je třeba vyjednat způsob, jak tu reformu naplnit a implementovat, protože nepochybně potřebuje více peněz, než se původně předpokládalo. Vytvořili jsme jakousi pracovní skupinu, která se tím zabývá. Ta se setkala i s panem ministrem školství a shodli jsme se na tom, že pokud budou na reformu peníze, což znamená příští rok cca 10-11 mld. navíc, pak je dobré okamžitě, nebo bych řekl žádoucí okamžitě reformu započít. Pokud takovéto prostředky nebudou, pak samozřejmě by hrozilo nebezpečí, a tam jsme se bavili právě o tom jednom roku případného prodloužení. ***